4. Co dělá americký "finančník" na Kubě?
Tržní ekonomika, podobně jako živé organismy, zaručuje svobodný vstup do a výstup z odvětví. Při vzniklé konkurenci a dodržování obecně platných pravidel (mluvíme o legitimním obchodu a činnostech, nikoli o kriminálních jevech) vytváří trh kritéria pro změny, inovace a racionální ekonomické procesy, které odpovídají zájmům většiny obyvatelstva. V případě České republiky se dá nedostatečná přizpůsobivost rodícímu se trhu přirovnat k nemocnému organismu, který se ještě nebyl schopen po dlouhé nemoci zotavit. K tomu, aby došlo k modernizaci obchodu, průmyslu a k efektivnímu fungování finančních a kapitálových trhů a ke změně chování ekonomických subjektů, je třeba času, změn a ochoty převzít zkušenosti z "jiného světa".
Legitimní podnikání a business se podstatně liší od "vychytralých" v podstatě kriminálních, podvodných, či nelegálních aktivit. Již několikráte jsme doporučovali přijetí prověřených a odzkoušených amerických zákonů a předpisů, především ve finanční sféře. Naše opakovaná rada byla a je (nyní již ovšem asi zbytečná - pozn. autora: slova "nyní již ovšem asi zbytečná" byla napsána v mém původním článku v r. 1994), aby Česká republika přijala americké zákony, předpisy, nařízení a - ucelenou a vzájemně na sebe navazující a kompatibilní - legislativu ve všech sférách finančních a kapitálových trhů a svou tvořící se nebo již existující legislativu přizpůsobila těmto kvalitním a v praxi úspěšně vyzkoušeným zákonům a pravidlům. (Pozn. autora.: Tato rada byla původně publikována v mém článku "Kde jsou jachty klientů", v časopise Ekonom č. 8 v r. 1992, kdy ještě možná nebylo pozdě.) V případě pozdějšího vstupu do Evropské Unie by Česká republika již měla legislativu, která by po menších úpravách byla zcela kompatibilní s evropskými pravidly, které - alespoň ve finanční sféře - častokrát "napodobují" existující pravidla a legislativu americkou.
Americká vládní agentura pro cenné papíry, SEC se také účastní likvidačních procesů, dohlíží nad regulérním průběhem bankrotů, finanční restrukturalizace a vyrovnání. Je nutno připomenout, že již pomohla mnoha neslušným "financiérům", "takébankrotářům" a podvodníkům do vězení. Tím ovšem nechceme tvrdit, že právní vědomí u všech Američanů nebo Kanaďanů je poctivé a korektní: právní stát je ovšem povětšinou přinutí - alespoň v businessu a podnikání - se korektně chovat.
Co to vše má společného s Američanem ukrývajícím se na Kubě? Americký "finančník" Robert Vesco začátkem sedmdesátých let neregulérním způsobem získal mnoho aktiv zbankrotovaného podílového investičního fondu Investors' Overseas Services, IOS, který měl své evropské sídlo v Ženevě především pro "legitimitu" a pověst. (Poznámka autora: V r. 1994 nebylo slovo "tunelování" ještě zavedeno do anglického jazyka a proto jsem ho nepoužil. Toto slovo se z českého jazyka dostalo do mezinárodního povědomí a do angličtiny až v r. 1998 nebo 1999 a je nyní dokonce používáno mezinárodními institucemi jako je Mezinárodní měnový fond, viz poznámka pod čarou číslo 4 v mém článku o kuponové privatizaci").
Podvodný "takébankrotář" Vesco zneužil legitimních procesů o konkurzu a vyrovnání a dalších likvidačních procesů (dnes bychom o něm řekli, že byl "tunelář", ovšem pan Vesco byl ve světle pozdějších poznatků, - např. z České republiky - v podstatě jen skromným "tuneláříkem"). Nejprve se před americkou justicí uchýlil do zemí jako Bahamy, Bermudy a Panama. Ve všech těchto zemích mu však byla půda horká především zásluhou americké justice v podobě Agentury pro cenné papíry. Nakonec tedy odešel - po zaplacení "vstupného" - na Kubu, kde podporuje Castrův režim.
Americká justice má dlouhou paměť a Agentura pro cenné papíry (jejíž hlavní sídlo je ve Washingtonu) si počká na pád Castrova režimu a na "svého" finančního podvodníka, který již téměř dvacet let žije na Kubě. A počká si i kdyby to mělo trvat sto let.
Nejsou podobné případy odstrašující pro plejády podobných "finančníků", kteří by jinak své transakce prováděli beztrestně a s vědomím naprosté nepostižitelnosti? Pravděpodobně ano. Zde je možno hledat alespoň částečné vysvětlení proč jsou některé země (resp. skupiny zemí) považovány za "rozvinuté" a jiné za "rozvojové", resp. "vynořující se" (emerging markets). V této druhé skupině je kromě skutečných ekonomických problémů, nepružných trhů, zastaralé infrastruktury atd., také možno mluvit o nedostatečné "korporativní, finanční kultuře". Doufejme, že přechodné "divoké" období vyústí v efektivnější mechanismy zpětné kontroly a vazby, spolehlivé a soustavné toky informací a další faktory, které podle kritérií rozvinutých zemí k tržní ekonomice a demokratické společnosti všeobecně patří.
Dr. Z. Sid Blaha, M. A., finanční ekonom s kanadským vzděláním. Ze své vlasti (bývalého Československa) odešel už jako teenager na začátku 60. let a v polovině 60. let zahájil pracovní dráhu v investičním průmyslu v USA a v Kanadě. Nyní působí jako poradce pro severoamerický soukromý sektor: investiční banky, finanční instituce, podílové fondy, "hedge funds" a další nevládní subjekty a institucionální investory. Z. Sid Blaha rovněž přednáší na Karlově univerzitě v Praze (Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd), kde vede kursy podnikových financí a řízení rizika na vyspělých kapitálových trzích pro české i zahraniční postgraduální studenty (v anglickém jazyce).