3. Případ tiskaře Chiarelly
Podívejme se na jiný případ obchodování při využití neveřejných informací v USA. Zajímavé je, že v převážné většině zemí s méně vyvinutými kapitálovými trhy (a s méně vyvinutou "akcionářskou kulturou") by byl takový případ považován za nicotný a nikdo by se jím nezabýval.
Pan Chiarella byl v letech 1975 a 1976 zaměstnán jako sazeč u tiskařské firmy Pandick Press v New Yorku, která se především specializovala na zakázky od makléřských firem, investičních bankovních domů a ostatních finančních institucí. Jak bylo později zjištěno, v tomto období dostal Chiarella v pěti různých případech za úkol vytisknout oznámení nabídek na odkoupení většinového balíku obyčejných kmenových akcií. Tyto nabídky - tzv. takeover bids - se obyčejně realizují za vyšší cenu na akcii než je v té chvíli běžná cena na burze nebo na mimoburzovním trhu.
Ve finančních obchodech - alespoň v severní Americe - se nikdo nespoléhá na altruismus, nezkorumpovatelnost nebo stoprocentní spolehlivost různých zaměstnanců a ostatních osob, které se mohou dostat - byť i nechtěně - do pozice držitele neveřejných informací. Předběžné dokumenty popisující detaily výše zmíněných obchodních transakcí byly dodány tiskařské firmě s jednou důležitou úpravou: identita stran transakcí (tj. jak společností, které nabídku činily, tak firem, jejichž akcií se nabídky týkaly) byla buď záměrně zaměněna anebo místo jmen dotyčných institucí se na dokumentech objevovala bílá místa. Skutečná jména společností byla tiskařské firmě Pandick Press doručena v noci těsně před konečným výtiskem oficiální nabídky, která byla veřejně učiněna příští ráno při nebo před otevřením kapitálových trhů pro obchodování. Tak to vypadá v praxi. (Ovšem v praxi na rozvinutých trzích a/nebo v zemích, které se právem nazývají "rozvinutými" - pozn. red.)
Přestože předběžné dokumenty (které tiskařská firma měla k dipozici pro svou práci) neobsahovaly jména společností, poskytovaly dostatek finančních informací, ze kterých by osoba s dostatečnou znalostí kapitálových trhů mohla jména stran v transakci vydedukovat. Chiarella, který měl určité znalosti v oblasti podnikových financí a patrně i za pomoci finančního odborníka, z těchto předběžných dokumentů správně odvodil totožnost těch firem, jichž se převzetí - tj. odkoupení rozhodujícího balíku jejich akcií za vyšší než kotovaný kurz na burze - týkalo. Na základě neveřejných informací odvozených z předběžných a neúplných dokumentů Chiarella zakoupil akcie těch společností, jichž se nabídky týkaly. Po zveřejnění konečného dokumentu, Chiarella své akcie vždy se ziskem prodal. V těchto pěti transakcích v období asi 14 měsíců realizoval celkový zisk přibližně 30 tisíc dolarů.
Kde nic, tu nic, zčista jasna zahájila Agentura pro cenné papíry zpětné vyšetřování Chiarellových transakcí. V květnu 1977 Chiarella souhlasil s tím, že své zisky 30 000 USD s patřičnou pokutou a úroky vrátí těm investorům, od kterých akcie před uveřejněním konečného, veřejného dokumentu koupil. (Samotné provedení této zpětné transakce, dohledání a vrácení je úřednicko-technická operace, kde se makléřské domy, zastupující ty klienty, kteří akcie Chiarellovi prodali před zveřejněním konečného dokumentu, vypořádají s brokerskou firmou, která vedla Chiarellovy účty.) Ve stejnou dobu - tj. ještě před Chiarellovým odsouzením - ho jeho zaměstnavatel Pandick Press propustil. Není třeba dodávat, že Chiarella si již práci ve svém oboru - tisknutí finančních dokumentů, cenných papírů, prospektů, atd. - v celé severní Americe doživotně nesežene. Zde je další neskutečný rozdíl mezi situací v České republice s její "nápadně" nízkou mírou nezaměstnanosti a s ostatním světem. (Jak již bylo řečeno, tento čánek byl napsán v r. 1994, proto narážka na nápadně nízkou nezaměstnanost, která se však od té doby zvýšila na přibližně "přirozenou" míru nezaměstnanosti, čímž padla jedna z "Potěmkinových vesnic". Mnoho čtenářů si jistě vzpomene, jak v tu dobu se oficiální místa v České republice téměř denně "vychvalovaly", jak že byla transformace bezbolestná. Tehdejší ministr K. Dyba v anglickém prestižním týdeníku "The Economist" v tu dobu mimo jiné prohlásil: "We have emerged". Přibližný překlad: Již jsme se "vynořili" tj. naše ekonomika je již "rozvinutá" a nikoliv "rozvojová" a transformaci máme za sebou. Tyto věty ex-ministra Dyby byly týdeníkem "The Economist" téměř doslova publikovány za divokého - ale "soukromého" - veselí některých anglických i amerických ekonomických pozorovatelů a nezávislých finančních odborníků.)
V lednu 1978 proběhlo s Chiarellou poměrně komplikované soudní líčení, kde byl obžalován (a usvědčen) z porušení 17 - slovy: sedmnácti - různých předpisů (např. vyhlášky Agentury pro cenné papíry č. 10b-5 z r. 1942, která pokrývá rozličné fraudulentní praktiky) a paragrafů (obsažených v Zákoně o cenných papírech z r. 1934) atp. Po odvolání k vyšší soudní instanci byl Chiarella znovu usvědčen a hrozilo mu vězení. Nakonec, po odvolání k Nejvyššímu soudu USA, byl Chiarella - finančně zruinován, bez zaměstnání a vyhlídek - přece jen osvobozen a do vězení nešel. (V této věci svědčili někteří spolupracovníci a profesní kolegové autora tohoto článku - Z. S. Blahy -, investiční bankéři a finanční analytikové, kteří byli s tímto případem seznámeni a vlastně částečně poškozeni. Jiní lidé z investičního průmyslu vypovídali a sloužili jako tzv. expertní svědkové. Většina těchto lidí byla tehdy překvapena, že pan Chiarella "vyklouzl" bez nepodmíněného trestu v žaláři. Ovšem je dlužno dodat, že mu prospěly některé ryze technické okolnosti soudního případu, které jsou příliš detailní a ne příliš zajímavé a také již částečně zapomenuté. I přesto, že se pan Chiarella vězení vyhnul, jeho pracovní dráha slušně placeného specializovaného tiskaře finančních a právnických dokumentů, cenných papírů a dalších podobných produktů byla - a navždy zůstala - v troskách. Kredibilita a dobrá pověst se skutečně ztrácí jen jednou, jak Britské listy již ostatně psaly v souvislosti s jinými kauzami.)
Tento "malý" případ ukazuje, že finanční výzkum a analýza nespočívá v "chytračení" a v přednostním přístupu k informacím, které nejsou - a dočasně ani nemohou být - ostatním participantům na kapitálových trzích známy. Bez ohledu na etický kodex, jsou podobná neférová jednání přísně postihována a to především v USA.
