Americký kongresman k situaci Romů v ČR a ve střední Evropě

Znovu k mezinárodnímu dni Romů

Poslanec amerického Kongresu Christopher H. Smith, spolupředseda Helsinského výboru USA

Loni na Mezinárodní den Romů vydal vysoký komisař pro národní menšiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě podrobnou zprávu o situaci Romů v regionu OBSE. Bohužel v následujících měsících byl učiněn jen relativně malý pokrok vládními úřady při řešení problémů, které popsal.

Helsinský výbor, jehož jsem spolupředsedou, dostává téměř denně tolik zpráv, které dokazují, jak obrovským problémům čelí Romové. Dostáváme zprávy o Romech, jimž je odpírán přístup do veřejných míst, jako oni tři Romové, jimž byl odmítnut loni 29. září vstup do jedné restaurace ve Varšavě, právě před tím, než se v tom městě konalo výroční zasedání OBSE. Dostáváme zprávy o diskriminaci při poskytování bytů, jako ve zprávě maďarské televize z 27 ledna, podle níž požadují místní úřady v Rabakoezi, aby byl zakázán prodej realit Romům. Máme zprávy policejního násilí, jako opakované zprávy nezákonných policejních razií v Hermanovcích na Slovensku. Dostáváme zpráva o násilných útocích jako byl útok na romský kostel začátkem roku v Leskovaci v Srbsku.

Příliš často jsou soudy součástí problému, nikoliv řešením. Namísto aby zjednaly pro oběť nápravu, zhoršují ještě násilí. Vezměme si nedávný případ z České republiky. Český Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, že násilný útok na romského muže v roce 1999 byl předem připravený a organizovaný a pak případ vrátil zpět soudu v Jeseníku, aby tamější soud vydal rozsudek v souladu s tímto zjištěním. Ale okresní soud prostě ignoroval zjištění Nejvyššího soudu a nařídil, aby byli čtyři obžalovaní propuštěni. Doufám, že slovenské soudy, které nyní zvažují osud tří obžalovaných, kteří byli obviněni z loňské brutální vraždy Anastázie Balážové, kvalifikovaněji přivedou její vrahy ke spravedlnosti.

Na několika místech se objevily paprsky naděje. Tak ve Videnu v Bulharsku se například podařilo romské organizaci Drom včlenit 400 romských dětí, které dosud navštěvovaly segregované školy, do mainstreamového školského systému. V tomto případě se vyplácí spolupráce místních a celostátních úřadů, vládních a nevládních organizací.

Bohužel má příliš málo vládních představitelů dostatek odvahy, aby se těmito otázkami zabývali. Někteří předají věc dál a očekávají, že tyto problémy bude řešit Evropská unie či Rada pro Evropu. Tyto problémy však musejí politikové řešit především sami a doma. Kromě toho, mnoho členských zemí Evropské unie nemůže vůbec učit žadatelské země snášenlivosti vůči Romům. Mnoho zemí OBSE - nejen bývalé komunistické země - potřebuje rozsáhlé protidiskriminační zákony. Je to priorita, kterou uznala dohoda OBSE z roce 1999 a loni v červnu i Evropská unie přijetím své "rasové direktivy". Bohužel, přestože uplynuly téměř dva roky od doby, kdy bylo Bulharsko chváleno z mnoha stran za to, že souhlasilo přijmout takový zákon, se tamější vláda ani o krok splnění svého příslibu nepřiblížila. Naproti tomu Úřad slovenské vlády pro lidská práva podnikl seriózní analýzy legislativních možností a pravděpodobně bude mít brzo hotov návrh zákona pro hlasování.

Zároveň je nesmírně nutné, aby političtí a občanští představitelé protiromské projevy jasně a jednoznačně odmítali. Pane předsedo, jestliže řekne starosta maďarského města Csor - veřejně zvolený činitel - že "Romové ze Zamoly nemají místo mezi lidmi, že tak jako ve světě zvířat, parazité musejí být vyhnáni", jsem přesvědčen, že je povinností politického vedení Maďarska takové otřesné pomluvy odsoudit. Kdyby dokázali v těchto věcech politikové národu skutečně poskytnout vedení, možná, že by to posílilo důvěru a možná, že by nepožádalo za poslední tři roku o asyl v Kanadě 5772 maďarských Romů. Když postavil starosta v Ústí nad Labem zeď, aby oddělil Romy od Neromů, mělo to hlasováním odsoudit všech 200 poslanců českého parlamentu a nikoliv jen těsná většina 101 poslanců. A když oznámil starosta Sechelariu z Bacau v Rumunsku, že chce postavit sochu maršálu Antoneskovi, diktátoru z druhé světové války, který deportoval 25 000 Romů do Transniestry, kde z nich 19 000 zahynulo - romští činitelé, kteří přislíbili OBSE, že budou bojovat proti nesnášenlivosti, by měli začít doma tím, že zlikvidují všechny Antoneskovy sochy, postavené na veřejných prostranstvích.

The Honorable Christopher H. Smith

April 4, 2001

International Roma Day Revisited

The Helsinki Commission, which I co-chair, receives so many reports on an almost a daily basis which demonstrate the magnitude of the problems Roma face. We receive reports of Roma who are denied access to public places, like the three Roma who were turned away from a Warsaw restaurant last September 29, just before the OSCE convened its annual human rights meeting in that city. We receive reports of discrimination in housing, like the January 27 Hungarian television report that local authorities in Rabakoez, Hungary, have called for prohibiting the sale of real estate to Roma. We receive reports of police abuse, such as the repeated cases of unlawful police raids in Hermanovce, Slovakia. We receive reports of violent attacks, such as the assault on a Romani church in Leskovac, Serbia, at the beginning of this year.

Too often, courts are part of the problem, not the solution. Rather than providing a remedy for victims, they compound the abuse. Take a recent case from the Czech Republic. The Czech Supreme Court issued a ruling that a violent attack on a Romani man in 1999 was premeditated and organized, and then remanded the case back to the district court in Jesenik for sentencing in accordance with that finding. But the district court simply ignored the Supreme Court's finding and ordered four of the defendants released. I am hopeful that Slovak courts, which are currently weighing the fate of three of the defendants charged in last year's brutal murder of Anastazia Balazova, will do a better job of bringing her murderers to justice.

In a few places, there are some glimmers of hope. In Viden, Bulgaria, for example, the Romani organization Drom has led a successful effort to bring 400 Romani children, who previously attended segregated schools, into the mainstream school system. In that instance, the cooperation of local and national authorities, governmental and non-governmental bodies, is paying off.

Unfortunately, too few government leaders demonstrate the courage necessary to address these issues. Some pass the buck, looking to the European Union or the Council of Europe to fix problems that must be tackled, first and foremost, through political leadership at home. Moreover, a number of EU countries have little to teach the applicant countries about tolerance towards Roma. Many OSCE countries -- not just the former Communist states -- are in need of comprehensive anti-discrimination laws, a priority recognized in the 1999 OSCE summit agreement and by the European Commission in the adoption of its "race directive" in June of last year.

Regrettably, nearly two years after Bulgaria received praise from many quarters for agreeing to adopt such legislation, the government is not one step closer to fulfilling its commitment. The Slovak Government's human rights office, in contrast, has undertaken a serious study of legislative options and may soon have a draft ready for a vote.

In addition, it is imperative that political and civic leaders condemn anti-Roma manifestations in clear and unequivocal terms. Mr. Speaker, when the Mayor of Csor, Hungary -- a publicly elected official -- said "the Roma of Zamoly have no place among human beings; just as in the animal world, parasites must be expelled," I believe it is the responsibility of Hungary's political leadership to condemn these outrageous slurs. If more leadership was demonstrated, perhaps confidence would have been strengthened and maybe 5,772 Hungarian Roma would not have applied for asylum in Canada over the past three years. When the Mayor of Usti nad Labem built a wall to segregate Roma from non-Roma, all members of the Czech parliament -- not just a paper slim majority of 101 out of 200 MPs -- should have voted to condemn it. And when Mayor Sechelariu of Bacau, Romania, announced plans to build a statue of Marshall Antonescu -- the World War II dictator who deported 25,000 Roma to Transniestra, where some 19,000 of them perished -- Romanian officials, who have pledged to the OSCE community to fight intolerance, should begin at home by ridding their country of every Antonescu statue built on public land.