Konec pomníků v Čechách?
Štěpán Kotrba zmínil v souvislosti s aukcí sochy svého otce palčivé místo nejen v dějinách českého sochařství. Pomníková a památníková tvorba nejrůznějších uměleckých kvalit patří k svébytným uměleckým oborům a provází lidstvo i dějiny umění od nepaměti. Stavění a zase ničení soch a sousoší se v historii nevyhnula žádná kultura a žádná společnost, ovšem málokde se to stalo takovou "kultovní" záležitostí, jako v dobách nacistické a socialistické éry.
Nacistické a socialistické oficiální umění neslo všechny známky uměleckého nevkusu : patos, ideologičnost a formální popisnost. Ideály nacistické třetí říše byly ale na rozdíl od umění říše Římské presentovány pokleslostí jak v obsahu, tak v umělecké formě. Socialistické umění nebo "socialistický realismus" provázely podobné znaky. Ideálem umění třetí říše byl zdravý silný obránce vlasti, ideálem socialistického umění se stal mýtus dokonalého a šťastného pracujícího člověka.
Na obou stranách tato umění využívala bohatě symboly vůdců, jejichž stylizace se stala formálními kánony, určujícími vizualitu pomníkové tvorby. Lenin akad.sochaře Štěpána Kotrby nebyl v tomto ohledu jiný a proto jde z uměleckého hlediska o bezcennou sochu. Nepomůže jí ani sedící póza "Lenina filozofa", neboť posez je značně nepřirozený až křečovitý a hlava Lenina jakoby tělu stejně nepatřila. Ve svém "revolučním" a nikoliv "filosofickém" vzezření, může být totiž nasazena na jakékoliv stojící tělo a proto šlo z hlediska "ideového záměru" stejně o podvod.
Nedomnívám se ale, že by pouze tato díla byla odrazem doby, neboť stejnou funkci plnila i menšinová tvorba seriozního kvalitního umění, né příliš oficiálně posvěceného a je otázka, které umění vlastně o své době vypovídá nejlépe. Na druhou stranu existují i sochařsky velmi kvalitní režimu poplatné sochy, jako je třeba notoricky známé sousoší Sbratření od Karla Pokorného. Tato dynamická plastika je stále aktuální učebnicí brilantního sochařství. Nejsem zastánce ničení soch a dokonce bych nechal být i Stalinův monument na Letné. Jen tak - pro historickou paměť.
Poznámka JČ: Zajímavá nevyřešená otázka: může být umělecké dílo, vytvořené pro propagadu, kdy dobré? (Viz nacistický "umělecký" film Leni Reifenstahlové Triumf vůle a nesčetná díla oslavující různé absolutistické a totalitní režimy.) - Zdálo by se, že to není možné, protože dobré umělecké dílo musí být přesvědčivé a propagandistické dílo oslavuje lež. A přesto - existuje mnoho středověkých náboženských obrazů, které byly bezpochyby také ve své době dílem propagandy, a hovoří k nám nespornou hodnotou. Možná, že řešení spočívá v tom, že dílo dokáže působit autenticky, pokud působí mimo onen lživý propagandistický kontext. Byl jsem někdy v osmdesátých letech fascinován, že se britským studentům uměleckoprůmyslových škol (nic o komunismu nevěděli) líbilo východoevropské komunistické monumentální umění a dokonce z něho přebírali prvky do své práce. Kontext odpornosti jako pro mě to dílo nemělo.
