Co je nového v České republice

Zde ve Fotogalerii Britských listů naleznete fotografie z obsazování ředitelství ČT ze včerejšího odpoledne:

Podle zprávy ČTK vzbouřenecké "stávkové hlídky" obsadily prostory ředitelství České televize. Na místo televizního ředitele dosadily Ladislava Palusku. Věra Valterová, kterou pověřil vedením televize v době své nemoci již rezignovavší generální ředitel Jiří Hodač, oznámila, že požádala policii o vyklizení ředitelství. Ta neudělala nic. Více o tom v prvním příspěvku dnešních Britských listů.

Několik zajímavých e-mailů od Jany Dědečkové

Kritiku mám také vyhrazenu pro česká média. To, co se od poloviny prosince v ČR stalo, ten nesmyslný Balkán, to je především jejich vina. Jejich vina nespočívá jen v tom, že nepřemýšlivě přijali, rozšiřovali a zintenzivňovali hloupou virtuální kampaň televizních vzbouřenců, ale zároveň i v tom, že systematicky potlačovali a široké veřejnosti odpírali informace, které jim byly k dispozici. Tohle může jednou poškodit i je. Jestliže se média buď z neefektivnosti nebo dokonce schválně přidržují jen konvenčních, povrchních unavených myšlenek a tím, že blokují informovanou debatu, vytvářejí prostor pro manipulaci neinformovaných lidí, nebo tu manipulaci dokonce provádějí, vzniká iracionální, arbitrární rozhodování, které může vést k tragédiím. Možná se vám to zdá přehnané, ale v takovéto atmosféře, kdy televizní vzbouřenci arbitrárně zaútočili na ODS a využili antipatií občanů vůči této straně, nemůže být vyloučeno, že jednou někdo označí za "škůdce národa" třeba zrovna redaktory MFD a dá veřejný povel k tomu je (alespoň verbálně) lynčovat... Nepodílel bych se na vytváření takto iracionálních atmosfér ve společnosti, starám-li se i třeba jen o vlastní kůži.

V normálních společnostech často probíhá informační proces kaskádovitě. Specializované či objevné informace bývají nejprve uveřejněny v průbojných, inovativních časopisech s relativně malou čtenářskou obcí, ale masová média pak tyto informace rozšíří ve všeobecné povědomí. Tento proces v České republice k její velké škodě a k hanbě českých médií dost dobře nefunguje. Všichni, kdo něco zamenají v české politice a v českých médiích, čtou Britské listy - novináři však většinou informace z BL, které pokládají za užitečné, nepředávají veřejnosti dál. Přes tři roky běží v BL systematická debata o sdělovacích prostředcích, sleduje ji valná většina všech, kdo mají v tomto sektoru v ČR vliv, desítky tisíc čtenářů Britských listů vědí, proč byl odvolán ředitel ČT Chmelíček a proč bylo nutno konečně najít nového, dobrého ředitele - jenže tradiční média se tuto diskusi vůbec neobtěžovala šířit dál. Je tedy snad překvapující, že neinformovaná veřejnost, zmanipulovaná televizními vzbouřenci, dospěla k závěru, že podporuje jakýsi boj o svobodu slova a šla ze sebe udělat hlupáky demonstracemi na Václavské náměstí?

Je to ovšem vina i samotné Rady ČT: měla usilovat vší energií, aby to, co chtěla ku prospěchu obce realizovat, a co jí televizní spiklenci zmařili, bylo od samého začátku veřejnosti známo. (JČ)

S tím Paluskovým odvoláním je to následovné. Pan Paluska a dalších osm členů managementu onemocněli, aby nemuseli převzít odvolání z funkcí. Přesto se dále pohybují po televizi a na zasedání mediální komise v PSP ČR dokonce i kamery zaznamenaly, jak Paluska utíká po sněmovně, když se mu paní Valterová pokoušela předat odvolání z funkce. Rovněž mu bylo zasláno doporučeně poštou. Odvolání je platné, i když si doporučený dopis nevyzvedne. Neznám přesně ty lhůty, ale myslím si, že po čtrnácti dnech je nedoručitelná zásilka vrácená zpět. V této chvíli by již mělo být odvolání právoplatné. JD

Poznámka TP: Podle § 266a, odst. 3, zákoníku práce se nedoručená zásilka uloží na poště po dobu 10 dnů a pokud si ji zaměstnanec nevyzvedne, vrátí ji pošta zpět odesílateli. Pokud jsem správně vyrozuměl v televizních kuloárech, v případě L. Palusky došlo k nestandardní situaci, že pošta zásilku ani nedoručila, ani nevrátila zpět. Odpoledne jsem se proto zeptal Věry Valterové, jestli se vedení pokusilo o náhradní osobní doručení; zatím se to prý nepodařilo, takže Ladislav Paluska zůstává finančním ředitelem televize. Organizačními schopnostmi Hodačovi lidé opravdu nevynikají...

Kontaktu s politiky se nevyhnete. A každý má někoho, kdo ho určitým způsobem ovlivňuje. I moje myšlení bylo hodně ovlivněno p. Pecinou a BL. Bobošíkovou jsem osobně poznala, až když jsem dělala rozhovor v Interview 21 a její osobnost na mě také měla určitý vliv. Ale je to normální, člověk přece nežije ve vzduchoprázdnu. Václav Erben byl jen jeden a já jsem Vám jeho chování popisovala již dříve. [Nechtěl jmenovat ředitelkou ČT Kateřinu Fričovou, kterou prosazovala Jana Dědečková a Miroslav Mareš. Václav Erben totiž žije s matkou Petry Buzkové a ta věděla, že kdyby se Fričová stala ředitelkou ČT, Buzková už by se nemohla volně producírovat na obrazovce jako dosud a dělat si tak vlastní politickou kariéru, pozn. JČ] Nevolil by ji [Fričovou] ani Rejchrt a Kabzan. Rejchrt toho 12.12 nebyl apriori proti odvolání Chmelíčka, jen stále žadonil, aby to bylo až v lednu. Nevím proč, ale slyšela jsem již několik verzí. Včetně té, že Havel měl v novoročním projevu vyzvat k občanské neposlušnosti proti opoziční smlouvě a během ledna měly začít demonstrace, které by vyvolaly předčasné volby. Nevím, nakolik jsou to fantasmagorie a nakolik je to pravda. Fakt je, že připravené to měli. Když jsem s Rejchrtem mluvila ten den o Kateřině Fričové, byl proti. "Vy nevíte, paní kolegyně? Tu ne, ta je z komerční sféry." Nevím, proč byl najednou proti, když v listopadu věděl , že je z komerční sféry a byl nadšený. Paní Fričové jsem to řekla hned po odvolání Chmelíčka.. Když jsem s ní znovu rozebírala situaci v sobotu večer ( také ji vyšetřovali z ČT, proč jsem jí volala) sama mi říkala, že jí to Rejchrt přiznal a následně se jí omluvil. Netroufám si posoudit, zda byl někdo ovlivňován politiky, ale fakt je ten, že na Hodačovi jsme se usnesli až po tom, co jsme se nemohli dohodnout na nikom jiném. Nejvíc hlasů by měl Drahoš, ale měli jsme strach po tom Brnu. [Chmelíčkova kontrolní komise vypracovala o Drahošovi zdrcující kontrolní zprávu, z níž vyplývalo, že je zřejmě Drahoš vinen korupcí. JČ] Jsem přesvědčená o tom, že by to vypuklo stejně ať by tam byl kdokoliv. Dnes více, než předtím si myslím, že jde o finance a snad i sponzorování některé politické strany. Nezapomeňte, že společnost ČT INVEST [založenou v roce 1993, předsedou představenstva byl Ivo Mathé, členy posléze Paluska, Puchalský, Chmelíček. JČ] dal do likvidace finanční ředitel, kterého si přivedl Puchalský. Paluska tehdy odcházel za doprovodu policie a mohl si vzít pouze své osobní věci. Vrátil se tam s Chmelíčkem. Nejde o ředitele, jde o peníze. A velké. JD

Ale o tom jste měli veřejně hovořit jako Rada ČT, namítl jsem. Jana Dědečková odpověděla:

Muselo by být kde to publikovat. Napsali jsme toho spoustu, ale nikde nám to nebrali. Ani na stránkách ČT jsme neměli možnost. Všichni byli na dovolené a když se vrátili, nikdo už neposlouchal pokyny nadřízených. Klepetko byl nezvěstný a nebral telefony. Pan Hodač svolal kolegium a nikdo nepřijel. První den ještě fungoval personální ředitel Kříž, ale potom také nebral telefon a přidal se k ostatním z managementu. Strašně jsem se styděla, do čeho jsme pana Hodače dostali, a snažila jsem se mu pomáhat. Doma jsem byla pouze na večeři 24.12. a na Silvestra. Snažila jsem se ho podpořit alespoň morálně. Jednou o tom napíšu knihu. Brzy.

S Drahošem to bylo těžké. Nemohu říci, že by ho chtěli politici z ODS. Já jsem přímo o novém řediteli mluvila jenom s přítekyní Kateřinou Dostálovou a náš názor byl shodný. Chtěly jsme prosadit Kateřinu Fričovou. Asi s ní souhlasil i Langer, protože Mareš nebyl proti. A Mikš byl pro K.F. jednoznačně. Říkal, že to chce pořádnou babu ( ne expr. -brněnské nářečí) , která umí počítat a na kterou si ti lidé v ČT netroufnou. Za Marešem však po odvolání Chmelíčka byli v Brně z ČT (tajemník Kučera) a tlačili na to, že máme volit Palusku, jinak řeknou médiím, že volal v době kdy byl kongres ODS a ptal se proč tam není přítomna ČT. Estebácké manýry. JD

Vážený pane Čulíku, Text pana Fraňka mi velice připomíná vyjadřování pána, kterého tak brání. [Václava Erbena, pozn. JČ]. Měli jsme k sobě nepřekonatelný odpor právě proto, že měl zcela jiný postoj ke každému problému, který jsme v radě řešili. Pro tohoto pána bylo pravidlem, že nic nemá cenu řešit, protože tak to bylo v televizi odjakživa a pisatele stížnosti označoval za grafomany a psychopaty. Pravda ovšem je i to, že kdybych zastávala právě jeho postoje, byla bych v radě dodnes a ČT by v klidu přečkala i další tisíciletí. JD

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

Vážený pane Čulíku, nizozemské noviny NRC Handelsblad (čtou je střední a vyšší střední vrstvy) 10. ledna otiskly velký článek o krizi v ČT. Vyznění se liší od stanoviska mezinárodní organizace novinářů. Píší, že druhořadým redaktorům se už poněkolikáté podařilo zablokovat reformu zpravodajství.

Německý Der Spiegel citoval minulé pondělí Jana Čulíka, že pražská televizní krize je internětelevizní pracovněprávní spor, který druhořadí televizní novináři proměnili v politickou záležitost: "Ausgewogene Berichterstattung, sagen Kritiker, habe es nie gegeben. Und der Journalistikprofessor Jan Culik zieht ironisch den Hut vor jenen Redakteuren, 'die jahrelang nicht faehig waren, eine kritische Analyse' massgeblicher Politiker zu Wege zu bringen, und nun den Coup landen, einen 'internen Arbeitsstreit in eine politische Krise' umzudeuten: 'Es gelang ihnen, den Eindruck zu vermitteln, als ob sich wieder der November 1989 abspiele.'"

V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Podle zprávy ČTK vzbouřenecké "stávkové hlídky" obsadily prostory ředitelství České televize. Na místo televizního ředitele dosadily Ladislava Palusku. Věra Valterová, kterou pověřil vedením televize v době své nemoci již rezignovavší generální ředitel Jiří Hodač, oznámila, že požádala policii o vyklizení ředitelství. Mluvčí Krizového výboru ČT Martin Schmarcz dnešní postup vysvětlil tím, že "do této chvíle se nikdo z takzvaného nového vedení" neprokázal jakýmkoliv dokumentem, který by ho nyní opravňoval k řízení ČT. V následném prohlášení znovu konstatoval Krizový výbor ČT, že se nikdo z lidí ve vedení ČT, jmenovaný Hodačem "nedokázal prokázat žádným jmenovacím dokumentem" a ani Paluska nebyl odvolán papírem, takže prý nadále zůstává ve vedení ČT. Kromě toho, protože lidé, jmenovaní Hodačem, "nemají papír", automaticky prý přecházejí pravomoce řízení ČT na Palusku, argumentovali vzbouřenci. Je to zajímavá legalistická argumentace a uvidíme, zda projde - pokud ano, bude to znamenat další rozkolísání právního státu v ČR. Je jasné, že vnitřní mocenské struktury v ČT (vzbouřenci) si nejvíce ze všeho přejí vytvoření statu quo ante, navrácení situace tam, kde byla před jejich vzbouřením, aby si mohli nerušeně s televizí dál dělat, co chtějí. Jenže v pluralitní společnosti to není možné: v demokratické společnosti je nutno neutralizovat střet zájmů: o vedení České televize nemohou rozhodovat zaměstnanci, ale někdo jiný: nejlépe by samozřejmě bylo, kdyby existovala nadstranická Rada - to asi v českém prostředí není možné. Tak je pořád lepší, aby ředitele ČT jmenoval parlament než sami televizní vzbouřenci - poslanci v parlamentě mají nad vzbouřenci alespoň drobnou výhodu - byli totiž demokraticky zvoleni. - "Obsadí nyní ´stávkové hlídky´ mocí také sekretariáty stran ČSSD a ODS a dalším krokem bude rozbíjení výkladních skříní obchodů, které vlastní stoupenci ODS," ptá se ironicky Andrew Stroehlein, editor časopisu Central Europe Review, který vnitřní "étos" ČT zná velmi dobře... Jiný informovaný čtenář píše: (JČ)

Takže sovět na Supích horách se konečně ujal vlády! Otázkou zůstává, kdy a kde vystřelila Aurora? --- Ostatně, nezabral Paluska ředitelnu právě proto, aby odstranil určité ekonomické aj. dokumenty?

Tomáš Pecina, který byl celé odpoledne na Kavčích horách přítomen, k tomu napsal:

Zda povede dvousměnný provoz v ředitelně České televize k vyšším pracovním výkonům, těžko soudit, k dalšímu zesměšnění instituce přispěje určitě. "Paluskova směna" získala přístup ke všem důležitým dokumentům (jen z toho, co volně leželo na stole ředitelny, se zmíním o částech Hodačovy manažerské smlouvy a nabídkách do tendru na forenzní audit). Stát nezasáhl jednou a ani dnešní směna policistů, která byla na místo přivolána, se nezdála nakloněna radikálnímu řešení. K dokonalosti zážitku mi chybělo jediné: Lehárova hudba.

Luděk Staněk

Pokud Zdenek Sverak pozdravil 11. ledna demonstraci na Vaclavaku slovy "dobry vecer, zmanipulovany dave", asi netusil, ze i pres vsechnu tu ironii, kterou svemu zvolani dodal ... zase jednou mluvil pravdu. Pokud souboj o CT az doposud nekdo v emocionalnim poblouzneni snad mohl chapat jako souboj o svobodu slova , pripadne problem interpretovat POUZE jako POLITICKY souboj o CT, ted se snad konecne ukazuje vec v cele sve krase...

Jako obycejny pozorovatel, nevybaveny zadnymi exkluzivnimi informacemi ze zakulisi a sledujici kauzu se zajmem fotbaloveho fanouska , ktery utkani studuje, nicmene nefandi ani jednomu z klubu, se musim ptat, co donutilo odborare a potazmo Palusku zahrat takhle riskantni akci, ktera mohla rebelujici redaktory pripravit o to posledni, co jim jeste zbyva - tedy o podporu verejnosti (a potazmo i o politickou podporu tech politiku, kteri jsou nachylni reagovat az prilis snazive na hlas ulice) a odboru, navic prave v dobe, kdy byl zakon o CT v Senatu? Proc prisel Paluska z nemocenske zrovna dnes? ( A nebudeme si hrat na to, ze byl nemocny tak, aby nemohl komunikovat s odborarskymi bossy, ze ne?) A proc, ac nema podle svych slov zadne ambice obsazovat sekretariaty, se, navic se zdravim podlomenym predchozi "nemoci", premohl a udelal to? Ze by z lasky k CT? Rekneme, ze tomu uverime. Ale proc tedy riskoval sve nadeje na pripadnou podporu ze strany CSSD v boji o misto "docasneho sefa" CT?

Ano, rika se, ze souboj o CT je soubojem neschopnych se vseho schopnymi, pricemz oba souperi se pravidelne metamorfozuji z jedne role do druhe, takze uz je tezke rozlisit, kdo je kdo. Jenze tahle akce vypada i v celem tom zmatku docela promyslene, nez aby za ni byla jen obycejna neschopnost.

A proto by asi bylo dobre polozit si na zaklade vcerejsi Paluskovy akce jednu celkem zasadni otazku:

Kde jsou ty penize o ktere tady jde a kolik jich je???

Uz jen proto, aby ti lide, kteri se vypravili na demonstrace na Vaclavak, pripadne pred Kavky alespon z odstupem casu zjistili, za co a pro koho demonstrovali....

Radim Vajchr

V tomto duchu postupují i naši Kavkaři. Dnes byl ustaven nový ředitel. Tedy - pardon. Tak tomu v žádném případě není.

Kavkaři (dle vzoru Avaři ) neuznávají nové vedení televize. Bylo zvoleno sice v souladu se zákony, ale ne legitimně - jestli jsem správně pochopil pana Komerse. Nechápu sice rozdíl mezi nelegitimním a zákonným, ale budiž. Duch zákona asi promluvil jen na někoho.

Není-li něco legitimní, pak lze samozřejmě odvodit i vše ostatní.

Takže veškeré kroky vedení p. Hodače jsou z logiky věcí nelegitimní. Proto i jmenování finančního Beznosky ředitele je nelegitimní. Tím pádem zůstal starý finanční ředitel a jak je zvykovým (sic!) právem v ČT, tento je statutárním zástupcem generálního ředitele. Tedy žádné jmenování, ale zvykové právo - asi jako to pěkné zaniklé právo první noci.

Takže nový finanční ředitel vlastně neexistuje a starý ředitel má priority jasné - cituji ze zprávy " vedení jako statutární zástupce přijal, aby zamezil pohybu nepovolaných lidí po Kavčích horách" . Je tedy jasné, že nějaký Beznoska na Kavkách nemá co dělat a je mu zabráněno v pohybu.

Že si to tento vysvětlí nějak divně - nu, podáme na něj trestní oznámení o šíření poplašné zprávy, kterou tento zlovolně rozšířil. My jsme sekretariát neobsadili, my tam totiž právem patříme. On samozřejmě ne.

Tolik ve zkratce dnešní dění.

Kavkaři jsou už dnes nad parlamentem, zákony, soudci a , obávám se , i nad zdravým rozumem.

Jiří Svoboda

(Pokud by nešlo o účelovou manipulaci, musely by být současně zveřejněny i údaje o mobilech všech redaktorů ČT, členů krizového štábu a všech členů managementu ČT. Šlo by se tak jistě vyhnout námitce manipulace, nikoli však daleko významnější námitce vůči protizákonnosti tohoto postupu.)

Zmíněné údaje byly použity v rozporu s jejich účelem, a to osobami, které nade vší pochybnost k nim nemohou mít legální přístup. Osobně se domnívám, že tím byly překročeny nejen veškeré hranice slušnosti a novinářské etiky, ale i hranice, stanovené Listinou základních práv a svobod a některými zákony.

Dále byly zveřejněny údaje o osobách, které s telefonními poplatky za užití služebních mobilů ČT vůbec nesouvisely. Jak si nyní může být kdokoli z uživatelů mobilních telefonů jist, že ten, kdo mu volá, není kýmsi monitorován a jeho jméno nebude následně skandalizováno.

Metody tohoto typu byly provozovány v předlistopadovém režimu dílnami II. správy StB a následně rovněž využívány veřejným publikováním, které mělo za cíl nejen diskreditaci osob, vůči nimž byly tyto materiály shromážděny, ale rovněž (a možná zejména) k zastrašování všech, kdo by se odvážili k nekonformnímu názoru nebo postoji.

Dále pak připravovaly půdu k tomu, aby nepohodlné osoby veřejnost odsuzovala a v jejich okolí byly vyvolány ostrakizující nálady (na druhově podobném fundamentu stály i politické procesy 50.let a vyvolávání společenských animozit).

Proto považuji podobné způsoby v duchu hesla "účel světí prostředky" za velmi společenky nebezpečnou činnost kriminální povahy, kterou by měly neprodleně prošetřit nejen orgány Státního zastupitelství ale i složky, které pečují o  vnitřní bezpečnost státu, protože infiltrace příznačnými zpravodajskými metodami obvykle svědčí i o personální infiltraci prostředí zpravodajsky školenými osobami ať již domácí, či zahraniční provenience.

Je ovšem zřejmé, že orgány státu v cause ČT daly najevo naprostou rezignaci na ochranu veřejných, majetkových i jiných práv. Svou netečností a nečinností se podílejí na úpadku právního vědomí.

Jiří Svoboda, režisér

Zdeněk Vaněk

Aniž bych činil důkladnou analýzu, shoda některých jevů existuje.

1. Řada příspěvků se dovolává zákona.

2. Řada příspěvků odkazuje na zahraniční profesní etiku.

3. Zasedání MMF i případ ČT dostaly na Václavské náměstí spoustu lidí, i když jejich řízení a projevy byly odlišné.

4. Stanoviska slouží vrcholným politikům ke vzájemným hrubým výzvám k odstoupení.

5. O objektivitě řady veřejně publikovaných informací lze úspěšně pochybovat, fakta nejsou pro česká médiazajímavá.

6. Někteří aktéři skončili v rukou lékařů.

7. V příspěvcích se hojně vyskytují termíny z éry třídního boje kombinované s termíny odvozené ze slovních kmenů svoboda a zákon.

Jestliže přijmeme pracovní hypotézu, že časový souběh není náhodný, pak můžeme konstatovat, že oba případy jsou vnějšími projevy českých problémů v oblastech zákonnosti, etiky, ve vyjadřování a myšlení vrcholných politiků, v objektivitě veřejných informací a v tom, že jsou občané stále citliví na argumentaci z doby třídního boje.

Z toho by vyplývalo, že policisti a pracovníci televize jsou pak pouze nástroj na míchání této shnilé polévky. Výsledkem je kuchyňská příprava blafů jako alternativy k rozdání pravomocí na jedno volební období formou demokratických voleb.

Pokud je tato hypotéza pravdivá, tak v horizontu několika měsíců by měla z této kuchyně povstat další kauza s těmito atributy. Pro potvrzení hypotézy je nezajímavé, o čem budoucí kauza bude. Ale na Václavské náměstí by zase mělo přijít 50 až 100 tisíc lidí. A důvod svolání se bude týkat zákonnosti, svobody a bude vyjádřen formou útočící na třídní perceptory.

Bohužel se obávám, že pravděpodobnost platnosti této hypotézy je nenulová.

Pokud se hypotéza potvrdí, tak mi styčný personál kuchařů po zbaštění blafů předloží mastný účet za celé menu. Mám se zvednout, a z této restaurace odejít? Anebo být tak švorc, že účet bude nevymahatelný? Nebo se pokusit dodatečně vetřít do party kuchařů a být součástí party, co bere?

Jiří Procházka

blonďatá spolupracovnice Svobodné Evropy (v podstatě už jen české stanice z českých peněz) Lída Rakušanová se obávala o 2,2 mil. Kč za svůj dokumentární pořad v ČT (rozpočet 6 půlhodin po 366 tis. Kč za každou půlhodinu!), Vachler za svůj Kinobox za 9 mil. Kč (51 dílů po 23 minutách, za každý díl dostane 175.490 Kč) a "nezávislý" (správněji "samostatný") producent Fenič obdrží 14 mil.Kč za pořad Cestománie (44 půlhodin po 316 tis.Kč za každou) a navíc za pořad Gen dalších 9,8 mil.Kč (48 čtvrthodin, každá za 203.500 Kč). Přestože ČT má kapacitně nevyužitá studia pořízená za drahé peníze, pořady pánů Feniče a Vachlera se vyrábí na zakázku danou soukromým firmám jinde (stejně tak Šímův pořad Naostro nevyrábí ČT, ale ČT zadala soukromé firmě!). A podpisu brněnského dramaturga Rychlíka (přesněji manželského páru z ČT Brno) nutno rozumět tak, že jeho pořad Česká klišé bude stát Českou televizi 3,4 mil.Kč (13 dílů o délce 23 minut, každý za 260 tis.Kč).

Na straně povstalců je i publicista Prokop - chápu: jeho pořad Krásný ztráty stojí ČT 13 mil.Kč (52 půlhodin, za každou půlhodinu čtvrt milionu Kč), Schulzův pořad Sněží stojí ČT přes 2 mil.Kč (11 tříčtvrtěhodin po 195 tis.Kč), Justova Katovna je za 2,2 mil.Kč (13 hodinovek po 171 tis.Kč), Šímův pořad Naostro stojí televizi 9,4 mil.Kč (52 půlhodin po 180 tis.Kč) - asi proto takové formulace jím pokládaných otázek v jeho pořadu.

A jak je to s dopisovatelem týdeníku Týden a občasným hercem a nyní nejčastějším moderátorským obličejem na ČT a na Primě - Janem Krausem? Jenom v ČT má pořady dva: pořad Občan za 8 mil. Kč (13 třináctiminutovek, každá za 610 tis.Kč !!) a pořad Přesčas - denně v pracovní dny se střídáním - za 19,2 mil.Kč (48 x 5 sedmnáctiminutových dílů, každý vychází na 80 tis.Kč). Čtenář ať to porovná s jeho prohlášením na jeho www.krauserver.cz z 8.1.t.r. (ihned převzatým tzv. objektivním tiskem) - po jeho půvabném úvodu "Ke všem prolhanejm žvástům" přiznává v ČT dva pořady: jeden za 7 mil.Kč a jakýsi druhý za 2 mil.Kč (zde vyčísluje svůj honorář na 5 tis.Kč za l díl). Neméně půvabně i končí: poslankyně Dostálová, GŘ Novy Železný a býv.členka Rady ČT - podnikatelka Dědečková jsou nazváni politickými prolhanci, jejich projevy za "kydy politických prolhanců" (slovník rádoby žižkovský) a za projevy "tupé závisti a nenávisti".

Myslím, že se připojím k hlasům odmítajícím "krausevizi". Advokát St.Devátý (údajně jeho právník) by ho v zájmu nejen nás měl poučit, co tvoří skutkovou podstatu některých trestných činů (např. tr.čin pomluvy). Nejméně jeden údaj však považuji za pravdivý: honoráře v ČT se obvykle vyplácejí v horní hranici.

Fakta jsem čerpal m.j. z ekonomického týdeníku Profit 2/2001, kde se o manipulaci se zakázkami v ČT už od dob I. Mathého hovoří podrobněji. Závěrem: ČT prý produkuje pořady ve srovnatelných kriteriích třikráte dráže než Nova i Prima - aspoň to tvrdí jen z největších televizních odborníků u nás a bezesporu nejúspěšnější televizní manažer - gř. televize Nova Železný.

17. 1. 2001

Poznámka JČ: K tomu je nutno v rámci férovosti doplnit několik skutečností:

(a) toto je rozpočet nákladů na celý pořad, nikoliv tedy honorář pro jednotlivého účinkujícího. Přesto to však na věci nic nemění: ČT vydává celé tyto částky v podstatě na prezentaci těchto televizních osob: ty tedy z celé věci mají daleko větší prospěch než pouze osobní honorář: velkou a zpeněžitelnou hodnotou je i celostátní "sláva", která je důsledkem těchto investic.

(b) obyčejnému smrtelníkovi se tyto částky mohou zdát nesmírně vysoké - opak je pravda: ve srovnání s rozpočty každé normální západní televizní stanice jsou náklady na výrobu těchto pořadů v průměru více než desetkrát nižší, než je mezinárodní normál. To potom také vysvětluje, proč ČT jen s obtížemi efektivně informuje o životě v jiných zemích: takové pořady se v důsledku omezeného rozpočtu často dělají na koleně; český televizní štáb bydlí (např. při cestách do Británie) u známých, atd.

(c) vzhledem k dlouholeté zkušenosti s veřejnými výroky Vladimíra Železného je známo, že říká to, co se mu podnikatelsky a z osobních důvodů hodí, nikoliv, co je pravda, takže není jeho výroky možno brát vážně.

Petr Jánský

Tato zpráva dorazila ve 14 hodin do Senátu, zrovna ve chvíli, kdy Senát zahajoval jednání. Senátoři přerušili jednání a vyslali min. kultury Dostála, aby na místě zjistil, co se děje. Ten se vrátil v 16,20 hodin a referoval o výše uvedených událostech s tím, že televize normálně vysílá a k žádnému násilí nedochází.

V 15 hodin svolala řed. Valterová tiskovou konferenci, vytáhla pověření, ukázala novinářům a bublina splaskla. Táta Falbr se chytal za hlavu, politici čtyřkoalice blekotali a Langer byl na koni. Jmenováním řed. Palusky stávkující nejen ztratili soudnost, ale i značnou část příznivců.

Senát nejprve odmítl variantu zákonem o ČT se nezabývat, vzápětí variantu zákon schválit bez pozměňovacích návrhů. Obě varianty vedly k rychlému řešení krize. Nakonec si čtyřkoalice odsouhlasila pozměňovací návrhy, které spočívaly v odmítnutí zákona jako celku a ponechání pouze přechodných ustanovení. Bylo to gesto teoreticky správné, leč prakticky prodlužující krizi. Sněmovna bez potíží schválí původní znění zákona. Jde jen o to kdy. Legislativní nouze skončila a zda ji vláda obnoví, není jisté. Krize trvá a pokud se stávkový výbor rozhodne pro další partyzánské akce, může se veřejné mínění od ČT odvrátit.

Jan Paul

Režisér "Hospody" na něm nebyl. Pravděpodobně měl tentokrát naléhavější práci, než lemtat zadarmo whisky. Pan ředitel byl sice v optimističtější náladě, nicméně během večera nešetřil na adresu vzbouřenců slovními výpady : Kraus si tady dělá soukromou revoluci a to co se děje v České televizi, je vrcholem nepředstavitelné arogance a fatálního selhání demokracie! Běžte tam už konečně někdo a pořádně je všechny nakopejte do prdele! Večírkové diskusní fórum se tak opět věnovalo událostem v České televizi.

Především přítomné dámy se zastávaly stávkujících redaktorů a do omrzení se vracely k vysílání "Bobovize". V žaludku jim ležela hlavně ne příliš investigativní Dušica Zimová. Postupně se oddělily skupinky podle jednotlivých témat: Je seriozní Zdeněk Svěrák zárukou že pravda zvítězí a bude také na straně vzbouřenců? Poslouchá president Havel hlas svého srdce a nebo své dominy Dáši? Je Adam Komers skutečně maoistický hysterik a nebo jen ctižádostivý sirotek? Chce být Falbr presidentem a nebo je provokatérem nastrčeným z ODS ? Bije cholerický Jan Kraus svoji ženu herečku Ivanu Chýlkovou páskem anebo pouze holí ?

Pod okny je skutečně poloprázdno a prostor je zase špatně ozvučen. Na pódiu u Václava se opět po letech sešel Michal Kocáb s Ondřejem Soukupem a já jsem dojat. Michal zpívá, Ondřej řeční. Soukup kdysi odešel "za lepším" z Pražského výběru ke Karlu Gottovi a Kocáb si ho za to vychutnal v jedné písničce. Inu časy se mění. Spojila je velká věc- iluze o své vlastní nepostradatelnosti.

Kdosi z hostů přišel s tím, že kdyby byla Bobošíková rozhodnější, mohlo to být všechno jinak. V samém začátku prý bylo v určitou chvíli ve velíně ČT pouze pět lidí. S přehledem by prý na ně stačila přivolaná ochranka a mohl být klid. Pan ředitel v návalech vzteku vykřikoval mezi hosty i toto: Pro naší demokracii je lepší bývalý komunista s vůlí dodržovat zákon, než disidentský intelektuál, který vše v postrevolučním nadšení zpochybní!

Jeden bývalý vysokoškolský profesor také vzpomínal na zoufalou situaci, která se odehrála v roce 1999 na pódiu u příležitosti oslav 10. výročí sametové revoluce. Václav Havel na něm po skončení své řeči udělal směrem k publiku na prstech "viktorku" tak nepřesvědčivě a bez prožitku, že to bylo až trapné. Větší křeč prý u presidenta nepamatuje a bylo to jen potvrzením toho, že ta prožitá euforie se už nemůže vrátit. V této souvislosti mě hlasitě napadlo, že president by se do této euforie neměl určitě nutit, protože to pak nevypadá důvěryhodně. Jeden z připitých hostů se ke měl obrátil a skrze cigaretu v zubech procedil : Jsi debil!

Měl pravdu, protože jsem z večírku odešel dřív navzdory tomu, že tam ještě stále bylo co jíst.

Dovětek:

Já jen dodávám: Jak rafinovaně napsané aby autor nemusel čtenářům sdělit, že těch "člověků" bylo minimálně o 40 tisíc méně, než při první demonstraci. Redaktor tedy sice napsal, že jich bylo 60 tisíc, ale v souvislosti s textem písně jich bylo stejně stále hodně. Proč ale počet účastníků druhé demonstrace poměřuje s textem písně a nikoliv s počtem lidí na první demonstraci, je jasné. Není to poprvé, co tímto vyčůraným způsobem Lidové noviny lehce nadržují vzbouřencům. Proti jaké situaci v ČT ale lidé, pane redaktore demonstrovali, mi vůbec nedošlo! Proti té zákonné a nebo té nezákonné?

A propó: Česká televize zabírala demonstranty z podhledu, takže náměstí bylo pochopitelně plné.

Jan Kraus poškozuje časopis Týden a z pana Balšínka dělá bambulu!

Svatopluk Mikeš

patřím k pravidelným čtenářům Týdne a uznávám, že jste ho pozvednul na velmi dobrou úroveň.

Mám však jednu věc, kterou považuji v tuto chvíli za nesolidní z Vaší strany, a tou je další působení pana Krause jako publicisty. Dokud se totiž "nenamočil" do dění kolem České televize, bylo veškeré jeho vystupování v rubrice Sedm dní, které otřásly Janem Krausem, zábavné a občas docela zajímavé. Dokud stál novinářsky sám za sebe jako v ničem nezapojená osoba, bral jsem jeho poněkud drsné vtípky i nekonvenční postřehy na adresu ODS a jiných politiků jako odvahu, říkat nepopulární věci neotřelým a srozumitelným způsobem.

Bohužel, díky jeho působení v kauze České televize jsem nucen Vám sdělit, že jeho rubriku v Týdnu nepovažuji za důvěryhodnou, ani kdybych chtěl. Například jeho text Televizní byznys a bambulové (Týden č.2 / 2001), je nyní na pozadí jeho boje v ČT zcela účelový a tendenční. Kdyby alespoň našel pan Kraus tolik proklamované novinářské etiky a tématům kolem televize se raději vyhnul. Nesympatizuji totiž s žádnou stranou sporu a celá hysterie kolem ČT mě téměř nezajímá.

Když ale vidím pana Krause který se ve sporu osobně angažuje, jak investigativně využívá kdejaký prostor včetně Václavského náměstí, je to možná jeho věc, ale musím se ptát jak si stojíte Vy pane Balšínku co by seriozní šéfredaktor, když dovolíte panu Krausovi tahat si jeho "osobní věci" i do takového časopisu, jakým je Týden ?

Možná jste mu za mnohé vděčný, ale Jan Kraus v tuto chvíli serioznost časopisu prokazatelně poškozuje a pokud se situace nezmění, jsem rozhodnut přestat ho číst.

S pozdravem

JUDr. Svatopluk Mikeš, Praha

Václav Pinkava

Charismaticky najemny zabijak, obratny pistolnik prichazi. Zloduchove, treste se. Pragmaticky (anti)hrdina si servitky nebere.

Napriklad ve filmu Il Buono, il Brutto e il Cattivo (Sergio Leone 1966) http://www.film.u-net.com/Movies/Reviews/Good_Bad_Ugly.html jsou tri hlavni postavy.

Tuco (Eli Wallach) je 'osklivy'. Je osklivy telem i duchem, uchyluje se k podlostem, lzim a podrazum a pritom se vydava za dobraka. Setenza, Angel Eyes (Lee Van Cleef) je programove zly, v uvodni casti filmu zabije oba znesvarene muze, - kteri jej oba najali, aby zabil toho druheho, - a komentuje to slovy "Kdyz jsem placen za nejakou praci, odvedu ji dusledne." Uomo senza nome, Nejmenovany (Clint Eastwood) je mezi nimi vsak jen relativne 'dobry'. Je stejne chladnokrevny, vypocitavy. Je to vysostny pragmatik. Neni to ten idealizovany muz v bilem se kterym "prijde zakon", na ktereho pateticky apeloval Miloslav Kucera st. (CSSD) v parlamentu 5.1.2001 na zaver sveho 'pozoruhodneho' (ehm) projevu zde.

Pokud v CT vubec vyhraje "dobry", nebude to podle civilizovanych pravidel. Bude to proto, ze mu fandi divaci - a ze by jim alternativni koncovka pripadala mene stravitelna. A jelikoz tento skutecny novodoby spaghetti western je interaktivni, divaci (tzv dav) se stavaji spolutvurci deje. Je na Velkem Reziserovi, aby konec deje, ktery jeste neni urcen, spravne nasmeroval, pripadne aby nasmeroval divaky na podporu te koncovky, kterou ma pripravenou. Pokud mu to nevyjde, bude z filmu naprosty propadak.

Bohuzel, pomyslny Velky Reziser se zda byt nepritomen telem i duchem a vacuum zaplnuji radobyreziseri, odlisnych presvedceni i dovednosti, vcetne samotnych akteru.

Je to hezká koláž, ale mylná, poznamenává Tomáš Pecina. Paluska je dělnický ředitel. Dodává:

Mně to připadalo spíš jako opereta. Asi takhle:

Paluska: A ředitel jsem já!

Valterová: Ne-ne-ne nejste! Ředitel jsem já-já-já-já-já!

Paluska: A já!

Valterová: Ne, já!

Oba: Ředi-ředi-ředi-ředitel jsem já, jen já, jen já, jen já, jen já!

Jiří Matoušek

v uplynulých dnech jsem díky svému príteli "objevil" Britské listy, a prestoze jiz dlouhá léta odmítám císt periodický tisk, témer denne si najdu cas pro nalistování Vasí webové stránky. Chápu, ze ve spektru názoru má místo i  hlas pana Jánského, a tak jsem se pokusil reagovat na jeho clánek "V pátek zacal platit zákon". Reakci jsem zaslal na tuto emailovou adresu 10. ledna 2001. Respektuji, ze jste mohli dojít k záveru, ze muj príspevek není hodný zverejnení, rád bych vsak alespon vedel, zda dosel, a ze tedy nepísu "do zdi". Vím také o avizovaných potízích s Vasím emailem. Nemohu vsak nereagovat na dalsí, tentokrát dnesní clánek pana Jánského, protoze se domnívám, ze jeho názory mají v ceské spolecnosti bohuzel dosti hluboké koreny.

Vcerejsi clánek pana Jánského je dalsím projevem nenávisti, kterou vydává za oponenturu, dalsím dukazem cernobílého videní sveta, které vydává za objektivitu. Názory pana Jánského jsou klasickou ukázkou toho, jak jistá (a obávám se, ze dost velká) cást nasí spolecnosti prímo fatálne potrebuje úhlavního neprítele, puvodce vseho zla - Satana. Není divu, vzdyt jsme si za ta léta zvykli na to obvinovat ze vsech, tedy i z vlastních chyb, neschopností a nedostatecností, "ty nahore". Dríve za vsechno mohli komunisti (kterí jiste byli prícinou mnoha zel a práve toto, pevne zakorenené v myslích mnohých lidí, je jedno z tech nejvetsích), v soucasnosti je to Klaus, Zeman a "monstrum" jménem opozicní smlouva.

Pan Jánský s neskrývanou radostí shromazduje vsechny "dukazy"proti Satanovi - ODS, které jakoby náhodou produkuje "vítezná" anarchovize, zcela jednostranne, nestydate a za nase peníze.

Ve jménu této svaté inkvizicní myslenky - vymýcení zla - pan Jánský smahem ospravedlnuje vsechny nelegální, nemorální i neetické excesy "stuzkonosek" z televizního zpravodajství a publicistiky vzbourené cásti CT. Vzdyt prece úcel svetí prostredky a ve jménu vítezství "vyvolených" je vse dovoleno.

Navíc lidé, zijící v tomto cernobílém svete bez pochybností, mozná díky moci médií nebudou muset cekat na výsledky voleb (co kdyby to nedopadlo) a konecne do nasich koncin pronikne nová, lepsí a hlavne nepolitická politika.

Neberu panu Jánskému právo na jeho názor, jen mne desí skutecnost, ze tahle patologická nenávist se producíruje (opet musím zduraznit - za nase peníze) na obrazovce "verejnoprávní" CT.

Je to zrejmý dukaz jistoty "stuzkonosek", ze vítezi je vse dovoleno. A tak puvodne anarchistictí rebelanti, pozdeji rychle predelaní na odborárské bojovníky, si zrejme myslí, ze vyhráli svuj údajný boj za nezávislost. Opak je pravda. CT nám ted denne dokazuje, ze se stala mnohem závislejsí nez drív. Na vdecnosti ke svým bivakujícím soukmenovcum z rad politiku, na svojí bezuzdné zásti vuci "druhé strane", na svém neskrývaném pohrdání vuci právu obcana-koncesionáre na objektivní zpravodajství (které nikdy bohuzel v této televizi neexistovalo), na své krecovité snaze dodatecne ospravedlnit neospravedlnitelné, na své obludne narustající chuti po moci.

Nade vsí pochybnost tuto nebezpecnou závislost demonstrují porady typu pondelních "Fakt" nebo, v té nejubozejsí a nejprimitivnejsí forme, pondelní Stalo se... Jiste, televizi muzeme vypnout, ale zastavíme tím proud nenávisti a manipulace ? Ne. A navíc - poplatky platíme vesele dál. Proc to vsechno ? Kvuli svobode slova ? Kvuli nám, kterí platíme a máme vuci médiím zákonná práva ? Nikoli.

Je to kvuli zachování statu quo "své" televize, vybudované za nase peníze, kterou si vudci rebelu privlastnili. Kvuli hysterickému strachu z jakýchkoli reforem smerujících ke skutecne nezávislé, nestranné a hlavne financne kontrolovatelné televizi. Kvuli snaze zvýsit si jiz tak neuveritelne velkou moc. A ve jménu techto svatých cílu, jak je videt, nejsou zádné metody boje zakázány.

Navzdory soucasnému absolutnímu marasmu v CT (i jiných médiích) verím ale, ze vsechno zlé je pro neco dobré. Ze slusných lidí je i v televizi vetsina. Ze tato katarze nakonec pomuze ocistit alespon cástecne televizi od plevele druhoradých mocichtivých amatéru. A ze tak - snad - nedojde k totální ztráte duveryhodnosti CT v ocích myslící verejnosti.

Ivan David

otiskl jste můj dopis, ale nedočkal jsem se žádné odpovědi. Místo toho jste přidal nadpis:

David: Nebyl jsem neúspěšný ministr.

Tento nadpis má navodit představu, že jsem někdy něco takového řekl nebo napsal. Nikdy jsem však nic takového neřekl ani nenapsal. Připisování nevyřčených tvrzení patří k nejprimitivnějším metodám, jaké nemravní novináři používají. Nepolemizuji s Vámi o své úspěšnosti. Dotazoval jsem se, co bylo na mé činnosti skandálního. To jsem se nedozvěděl. Místo toho mi vkládáte do úst tvrzení, které jste si vymyslel. Klidně přiznávám, že jsem nebyl úspěšný ministr. Marně vzpomínám, který z mých předchůdců byl úspěšný: Klener? Bojar? Lom? Rubáš? Stráský? Roithová? Nebo je snad úspěšný Fišer? Jestli ano, sdělte mi podle jakého kritéria. Moc by mě to zajímalo.

Chci však vědět, co bylo na mé činnosti skandálního. Nebo se opájíte tím, že své tvrzení můžete zveřejnit a nemusíte dokazovat? (Jste na úrovni Rognerové, která mě veřejně opakovaně označila za vyděrače a nedokázala nic? Dokonce několikrát prohlásila, že na mne podala trestní oznámení s opodstatněným předpokladem, že o odložení věci se nikdo nedozví.) Zřejmě ano. Nebo ne?

Co si vymyslíte příště?

Nabízím Vám další laciné odpovědi.Račte si vybrat:

David: Všichni mi křivdí!

David: Jsem stále pronásledován.

David: Moje práce byla dokonalá.

David: Celou galaxii jsem přesvědčil o své genialitě!

David: Všichni lékaři mě obdivují!

David: Spiknutí pokračuje.

David: Zachránil jsem zdravotnictví.

David: Celý svět by se měl ode mne učit!

atd. Jen Vás upozorňuji, že těžko budete originální. Veřejně někoho označovat za strůjce bezprecedentních skandálů, to je u nás norma. Bohužel se to nepokládá za skandální, tím méně bezptrecedentní.

Hlavně mi pane Čulíku neodpovídejte co bylo na mé činnosti skandálního... Nebo mi snad odpovíte? Nevyděsilo by mě to, už jsem potkal i slušné novináře schopné sebereflexe. Máte odvahu to "otisknout"?

Dokonce s odpovědí?

Nebo to pokládáte za "nezajímavé", protože opravdu nejste schopen odpovědět?

Nebojte se, neodpovíte-li, dozví se to málokdo. Nestyďte se, že se chováte jako většina Vašich kolegů novinářů, otrlost přece patří k profesionální výbavě!

Nebo, že by....

Ivan David

Peter Erbák

pane Čulíku, můj příspěvek pravděpodobne nebude "in", netýká se České televize. Chci něco napsat o Českém rozhlase - konkrétně Čr Praha. Což je zřejmě taky veřejnoprávní instituce. Anebo není?

Pustil jsem si uvedenou stanici v úterý 16. 1. v 11,50 hod, právě ke konci pořadu Host do domu, tuším s redaktorkou M. Retkovou.

Pořad už končil a vyslechl jsem proto pouze závěr: byly to rady pro rodiče jak ošetřovat rýmu u svých dětí. Ženský hlas zasvěceně vysvětloval, které HOMEOPATICKÉ přípravky na který druh rýmy použít. Na závěr si bylo možné vyslechnout jak je důležité nechat se vyšetřit u zkušeného homeopata, který určí ten nejvhodnější homeopatický lék. A navíc, je schopen zamyslet se nad skuteční příčinou časté rýmy u dětí a stanovit tu správnou homeopatickou léčbu.

Dost. Konec.

Nebyla to recese, bylo to myšleno smrtelně vážně. Žádná dodatečná korekce, žádná doplňující informace. Nic víc. Natož nějaký názor odborníka.

Toto bylo ve vysílání českého veřejnoprávního rádia. Podalo absurdní metafysickou informaci se smrtelně vážným výrazem, jakoby šlo o meteorologicou předpověď anebo o údaje ze situace na burze cenných papírů.

No, myslím že je na místě důrazně žádat, aby český veřejnoprávný rozhlas zařadil do svého vysílání i:

Není to totiž poprvé, co Český rozhlas poskytuje otevřenou podporu a vlastně neplacenou (?) reklamu hlasatelům tzv. "alternativní" medicíny.

K tomuto tématu si dovolím připojit internetovou adresu: http://erbak.cz/homeopatie.html

případně

http://erbak.cz/quack.html.

Štěpán Kotrba

Situaci sledoval v aukční síni i zástupce pardubické KSČM a pronesl k médiím poměrně rozumný komentář. O sochu, která z pardubického náměstí Republiky (kde stála do roku 1990), projevilo v předchozích týdnech zájem asi šest možných kupců. Na aukci ale nepřišel žádný.

Dnešní aukce sochy, jejíž cena je odhadnuta na 750.000 korun začala na vyvolávací ceně 470.000 korun. Když se nenašel zájemce, mohla být snížena o 270.000 korun. Ani tato částka kupce nepřilákala. Přitom je podle odborníků dvoutunová, 213 centimetrů vysoká socha do určité míry unikátem, neboť zpodobňuje Lenina sedícího.

Tolik strohá informace.

Autorem sochy byl můj otec, ak.soch. Štěpán Kotrba st. (*1932 +1999), sochař, patřící do generace českého figurálního sochařství let osmdesátých dvacátého století. Byl žákem Jana Kavana a absolventem Vysoké školy umělecko-průmyslové. Vytvořil za svůj život mj.insignie FA ČVUT, mnoho figurálních i abstraktních plastik z kamene, bronzu i keramiky. Jeho realizaci mohou nalézt lidé v Ústí nad Labem, Pardubicích, Chomutově, Milevsku a další desítce měst. Vytvořil i technologický světový unikát: keramickou plastiku téměř tři metry vysokou jako monolitický blok (nesloženou z dílů). Ta dodnes krášlí soukromou zahradu v Praze - Krči.

Jeho poslední velkou realizací byla pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého pro město Nepomuk, kterou vytvořil spolu s ak. soch. Milanem Váchou na počátku 90. let. Na soše V. I. Lenina otec pracoval od roku 1971 až do roku 1974-5. Tento úkol převzal po svém zemřelém kolegovi z fakulty, který vytvořil první skizzy a zemřel.

Socha byla instalována až v roce 1976, neboť tehdejší ideová komise ÚV KSČ zastavila realizaci sochy, neboť nesouhlasila s kompozicí sochy jako sedící figury - Lenina filosofa. Otec zase nesouhlasil s pojetím sochy jako Lenina revolucionáře, neboť tvrdil, že jestli je odkaz V. I. L. něčím přínosný pro historii, je to jeho teoretickými díly. Až "oteplování" normalizace v druhé polovině sedmdesátých let umožnilo odlití sochy do bronzu a její osazení na pardubické náměstí.

Sochu zbourali v "post-revoluční" euforii roku 1990 pomocí autojeřábu, přičemž rozlomili a tím zničili i její žulový sokl.

Těsně po revoluci přijela za otcem "úderka" filmařů, která hodlala s otcem točit "dokument o tom, co cítí a jak myslí autor pomníku masovému vrahovi". Argumentovali "pravdou" a "právem" na otcovy odpovědi. Otázky kladli manipulativní - s úmyslem získat "bulvárně" použitelné výroky. K zblití.

Strašně se divili, že je otec vyhodil. Byl po infarktu a parta tržních komsomolců mu byla odporná. Po půlroce se situace uklidnila...

Otec nedal posléze souhlas k roztavení z pochopitelných důvodů, jako bych jej nedal dnes i já, i když na celou situaci dnes nahlížím trochu jinak a hlavně bez emocí. Protože to dílo bylo odrazem doby a já nechápu, proč by se mělo ničit.

Byla by to typicky čecháčkovská pomsta všem etapám historie národa - ničily se sochy Radeckého, Franze Josefa, Masaryka atd. Malí a malicherní byli všichni bořitelé pomníků v celé historii českého národa. Malí a malichcerní zůstali i ti, kteří se rozhodli rozbít sochu revolucionáře Lenina, považujíce ji za to čím měla být podle svých investorů - za symbol.

Ale i tato socha je i něčím jiným. Dokladem o historii této země, ze které čtyřicet let státněbyrokratického kapitalismu (nazývaného "reálný" socialismus) nelze vymazat. Ani v tavicím kotli.

Místo pro sochy státníků a hrdinů v dočasné nemilosti jsou lapidária a muzea, nicméně jsou součástí kulturního odkazu národa. Takoví jsem byli a paměť se nedá roztavit.

Pardubické radnici bylo nabídnuto nedávno přestěhování sochy do Muzea dělnického hnutí (ještě existuje), nicméně páni radní dali přednost penězům. Jak jinak.

Mne jako příbuzného a dědice autorských práv po zemřelém autora radnice dodnes nekontaktovala, na můj názor se neptala. Nechuť ke koupi sochy na včerejší aukci jen dokresluje tristní situaci, do které se radní v Pardubicích dostali... Nicméně povinnost nezničit sochu přejde i na příslušného nabyvatele v souladu s autorským zákonem.

Otec zemřel v roce 1999. Hodlám respektovat jeho vůli a nedovolit zničení sochy. Proti jejímu prodeji nebudu, pokud se nabyvatel zaváže k jejímu důstojnému užívání. Nebráním se ani převzetí sochy a její odvoz na vlastní náklady. Ale to už je jiný příběh.

Jan Paul

Nacistické a socialistické oficiální umění neslo všechny známky uměleckého nevkusu : patos, ideologičnost a formální popisnost. Ideály nacistické třetí říše byly ale na rozdíl od umění říše Římské presentovány pokleslostí jak v obsahu, tak v umělecké formě. Socialistické umění nebo "socialistický realismus" provázely podobné znaky. Ideálem umění třetí říše byl zdravý silný obránce vlasti, ideálem socialistického umění se stal mýtus dokonalého a šťastného pracujícího člověka.

Na obou stranách tato umění využívala bohatě symboly vůdců, jejichž stylizace se stala formálními kánony, určujícími vizualitu pomníkové tvorby. Lenin akad.sochaře Štěpána Kotrby nebyl v tomto ohledu jiný a proto jde z uměleckého hlediska o bezcennou sochu. Nepomůže jí ani sedící póza "Lenina filozofa", neboť posez je značně nepřirozený až křečovitý a hlava Lenina jakoby tělu stejně nepatřila. Ve svém "revolučním" a nikoliv "filosofickém" vzezření, může být totiž nasazena na jakékoliv stojící tělo a proto šlo z hlediska "ideového záměru" stejně o podvod.

Nedomnívám se ale, že by pouze tato díla byla odrazem doby, neboť stejnou funkci plnila i menšinová tvorba seriozního kvalitního umění, né příliš oficiálně posvěceného a je otázka, které umění vlastně o své době vypovídá nejlépe. Na druhou stranu existují i sochařsky velmi kvalitní režimu poplatné sochy, jako je třeba notoricky známé sousoší Sbratření od Karla Pokorného. Tato dynamická plastika je stále aktuální učebnicí brilantního sochařství. Nejsem zastánce ničení soch a dokonce bych nechal být i Stalinův monument na Letné. Jen tak - pro historickou paměť.

Poznámka JČ: Zajímavá nevyřešená otázka: může být umělecké dílo, vytvořené pro propagadu, kdy dobré? (Viz nacistický "umělecký" film Leni Reifenstahlové Triumf vůle a nesčetná díla oslavující různé absolutistické a totalitní režimy.) - Zdálo by se, že to není možné, protože dobré umělecké dílo musí být přesvědčivé a propagandistické dílo oslavuje lež. A přesto - existuje mnoho středověkých náboženských obrazů, které byly bezpochyby také ve své době dílem propagandy, a hovoří k nám nespornou hodnotou. Možná, že řešení spočívá v tom, že dílo dokáže působit autenticky, pokud působí mimo onen lživý propagandistický kontext. Byl jsem někdy v osmdesátých letech fascinován, že se britským studentům uměleckoprůmyslových škol (nic o komunismu nevěděli) líbilo východoevropské komunistické monumentální umění a dokonce z něho přebírali prvky do své práce. Kontext odpornosti jako pro mě to dílo nemělo.

Pavel Jonák

Opakuje se situace, kdy se vůči nim vymezujeme jako průkopníci univerzálních hodnot euroamerické demokracie a sdělujeme jim, že chtějí-li být přijati do našeho klubu slušných lidí, nezbývá jim, než se podřídit stejným pravidlům, jakými se snažíme řídit sami.

Přestože jsem zastáncem demokracie v "našem" pojetí, nemohu si odpustit pár pochybovačných poznámek. Především většina národů, které dosud úpí pod diktátem svých nedemokratických vládců, nikdy demokracii v "našem" slova smyslu nepoznaly. Nevíme, zda by s tímto nástrojem správy veřejných záležitostí vůbec uměly zacházet a ani netušíme, zda jej skutečně postrádají. Orientujeme se na podporu disidentů, aniž bychom věděli,zda jejich tužby mají oporu v mínění většiny obyvatelstva a zda by jejich politický úspěch skutečně přinesl "osvobozeným" národům štěstí. Dokladem relativnosti našeho hodnocení univerzálnosti "našeho" modelu demokracie je pohled na území bývalého SSSR. Od pádu stalinského teroru se v této části světa mnohé změnilo směrem k našemu vidění světa jak politických systémech, tak v přístupu k lidským právům. Jsou však skutečně obyvatelé území bývalého SSSR šťastnější, žije se jim lépe, zlepšil se jejich životní styl ?

Pokud se týče našich vztahů s Kubou, ty se z dřívějších oficiálně "bratrských" změnily na oboustranně nevraživé, přičemž většině obyvatelstva tehdy jako teď jsou v podstatě lhostejné. Nejvýraznějším výkřikem zásadní změny našeho oficielního postoje k této malé, pro nás bezvýznamné a nijak nás neohrožující zemi, byla angažovanost české diplomacie ve prospěch resoluce OSN proti porušování občanských práv na Kubě,samozřejmě velmi špatně přijatá kubánskou vládou. Myslím, že nejsem daleko od pravdy v názoru, že naši dva cestovatelé zaplatili osobními nepříjemnostmi právě na tento teatrální kousek naší diplomacie.

Castrův režim je určitě velmi vzdálen našim evropským představám demokratického právního státu a našemu pojetí lidských práv. Je také zřejmé, že není ekonomicky úspěšný. V této situaci se naše zahraniční politika vůči Kubě zřejmě řídí domněnkou, že my, kteří jsme na vlastní kůži pocítili, co je to diktatura v neblahém spojení s beznadějnou socialistickou ekonomikou, jsme morálně zavázáni a snad i osudem povoláni k tomu, abychom pomáhali těm,kteří o osvobození teprve usilují. Angažujeme se proto tu a tam proti Castrovu režimu, i když nás k tomu nic zvláštního nenutí.Je to samozřejmě zčásti projev vděčnosti k nynějším spojencům, bez jejichž pomoci bychom možná ještě dnes zdravili "čest práci."

Zdá se mi však, že stejně jako v případě našich vztahů k islámským zemím, také kubánské poměry poměřujeme nesprávným metrem. Kuba je země bez demokratických tradic, v mnoha ohledech za evropskými státy zaostalá. Diktatura Fulgencia Batisty byla tak neoblíbená, že ji Fidel Castro a jeho barbudos dokázali svrhnout poměrně malými silami. Režim, kterým ji nahradili, jistě není demokratický v našem smyslu slova a dokonce nepřinesl obyvatelstvu ani hmotný blahobyt. Dlouhou dobu přežíval díky hospodářské pomoci SSSR a zemí "tábora míru a socialismu", později i Číny. Dalo se očekávat, že zbaven mezinárodní podpory nedokáže překonávat své hospodářské potíže a rychle se zhroutí. Nestalo se tak. Zůstává skutečností, že Kuba má stejně jako dříve velké hospodářské potíže, které však nestačí na to,aby vyvolaly skutečně vážně míněnou a účinnou revoltu proti režimu. Nelze při tom přehlédnout, že na rozdíl od našich komunistů Fidel Castro nepotřeboval přímou ani nepřímou intervenci "bratrské" velmoci, aby se dostal k moci, ani nemusel povolat proti potlačenému lidu cizí vojska, ani neprofitoval z nějakých hlubokých změn v jeho mezinárodněpolitickém prostředí. Od počátku do konce je vláda Fidela Castra vnitřní záležitostí Kuby. Přesto režim přežívá, ač teoreticky neexistuje žádný důvod, proč by si s ním Kubánci neporadili stejně, jako barbudos s Fulgenciem Batistou. I když se nám toto zjištění nelíbí, je zřejmé, že mimo represivních opatření, jejichž účinnost je vždy omezená, je zde něco daleko závažnějšího navíc, co vede Kubánce k tomu,aby diktaturu dále tolerovali. Nezamýšlím se nad tím, co to "něco" je, protože Kubu neznám. Obecně bych však přiznal Kubáncům právo na vlastní pocity a vlastní hodnocení své vlády.

Za těchto okolností nevidím žádný důvod, proč bychom právě my, kteří zřejmě neumíme řádně vládnout sami sobě, měli jakýmkoli způsobem přispívat k destabilizaci režimu Fidela Castra. Spíše bychom se měli vzdát mesianistických představ a snažit se o nastolení věcných vztahů zahrnujících běžnou hospodářskou spolupráci, směřující mimo jiné k vydobytí pohledávek z minulosti. Tím nechci kárat poslance Pilipa za jeho akci. Nelze klást rovnítko mezi oficielní politické činy státu a soukromou iniciativu jedince. Ať už jel pan Pilip na Kubu z jakýchkoli důvodů, jednal dle svého rozumu a svědomí, na což má právo. Nevyjádřil tím postoj státu ke Kubě, pouze své soukromé stanovisko. Přesto je povinností státu, poskytnout mu běžnou pomoc, která přísluší občanům, již se v zahraničí dostali do potíží. Určitě bychom měli větší naději na úspěch, pokud by v této době naše diplomacie udělala nějaký významný krok k oteplení vzájemných vztahů.

Poznámka JČ: Osobně je můj názor blízký názoru organizace Amnesty International, že dochází-li někde na světě k útlaku či k mučení, je naší povinností proti tomu něco dělat.