Svědectví režiséra z České televize
Kdybych tak byl pisálkem, to by mi bylo fajn
S převelikým vděkem děkuji panu Savickému za první komplexní analýzu současného dění v ČT zasazenou do souvislostí, čehož Britské listy nebyly od vypuknutí krize schopny.
Vážený pane Čulíku, v jedné z reakcí jste napsal, že nemáte rád zbytečné okecávání, tak tedy po Vašem: Vaše glosy jsou výkřiky z tunelu, kde sedí někdo, kdo sice nevidí okolo sebe ani na metr, ale sní si o tom, co všechno by dělal, kdyby viděl. Vůbec nehodlám obhajovat bezprecedentní kroky "vzbouřenců" v ČT. Rád vám jen nabídnu několik subjektivních pohledů o tom, co se děje vně tunelu. Nevím, jestli jsem i já pro Vás mafián nebo ekonomická klika; každoročně natočím v televizi jeden až dva dokumenty, na kterých systematicky pracuju celý rok, přičemž za každý z nich mi náleží honorář do sto tisíc korun. Už tři roky chodím po vnitrotelevizních producentech a stejně jako většina dalších tvůrců a postupně propadám depresi. Na klíčových pozicích výroby sedí frustrovaní lidé, kteří nevědí co bude příští rok, co bude za půl roku, za měsíc. Revolučně se mění koncepce, záměry, trendy. Nepodepíšete jedinou smlouvu bez dodatku, že brzy už zase může být všechno jinak, mění se vedení, mění se rady. Je to děsivé. Když jsem býval pisálkem jako Vy, bylo mi v podstatě fuk, jestli se mění vedení nebo ne. Změnil se šéfredaktor, editoři upravili grafiku, fotky byly větší nebo jich bylo víc, používalo se víc přímé řeči, komentářová strana se posunula hlouběji dovnitř čísla. Jenomže televizní vysílání nevyrobíte stlačením klávesy enter, jak to občas prezentujete ve svém mentorování. Arogance k televiznímu řemeslu (možná se budete divit, ale ono to řemeslo skutečně je) dík neustále rozvracovanému vedení už v ČT nabyla hranice, kdy tvůrce je postaven do role hladového psa, který do poslední minuty panáčkuje na zadních a čeká, jaký nový veřejnoprávní formát vypadne z okna, pokud ovšem vůbec.
Ještě při nástupu Puchalského jsem vášnivě diskutoval - nakloněn jemu - že dobrý manažer nepotřebuje podrobnou odbornou znalost prostředí, do něhož přichází. Řízení je přece univerzální proces a když se obklopí odborníky, pak je jedno, že pochází z jiné branže. <>pJenže není to jedno. Nebudu opakovat taze pana Savického a snažit se dojímat Vás příběhem o desetiměsíční realizaci slíbeného projektu, z něhož ze dne na den sešlo, nebo soukromých produkcích, které po příslibu investovaly peníze do projektu, který vzápětí vyhořel. Můžeme se přece soudit nebo dělat něco jiného. Kdybych byl pisálkem, bylo by mi fajn.
Za vzporou ve zpravodajství částečně cítím osobní antipatie. Ostatně sám jsem se ze zvědavosti zúčastnil dvou porad s panem Hodačem ještě za jeho prvního působení a byl to zážitek nezapomenutelný. Zpravodajci však odstartovali proces, který by v zakonzervovaném Česku prostě normálně nenastal, tj očištění ČT od politických vlivů (jak jako optimista doufám). Ve smluvně opozičním teráriu jaké u nás máme, kdy politici ztratili veškerou soudnost i měřítka, funguje pouze šoková terapie.
A teď je tady problém jak se s tím vyrovnat po teoretické stránce. Chápu vaše nestranné rozhořčení nad podobou zpráv, zároveň je komické sledovat, jak se v honbě za principy stáváte karikaturou sebe sama. Na jedné straně konstatujete, že v ČR nejsou mediální odborníci (v Parlamentu se dokonce říká, že kdo vůbec ničemu nerozumí, jde do mediální komise, protože na televizi se přece dívá každý), na straně se chlubíte fundovanou diskusí s paní Dědečkovou, jejíž normalizační slovník a rubrika "koníčky: sledování médií" v životopise mne budou strašit ještě dlouhou dobu. Podobně mne bude strašit tvář pana Mareše, který jako šéf Rady ČT na přímý dotaz novináře, zda je řešením privatizace veřejnoprávní televize podle Klausova návrhu, bezbarvě odpověděl : vše záleží na rozhodnutí Poslanecké sněmovny.
Těm lidem je Česká televize ukradená, oni jsou prostě jen stranickými úředníky, jimž byl svěřen nějaký post, kteří ve vlastních stranách nebudou nikdy lídry (nemají na to potenciál), ale jsou jich (jejich typologie) plné stranické sekretariáty, v nichž s respektem slouží svým vůdcům a tvoří páteř byrokratické struktury, bez které žádná strana nemůže fungovat.
Jsou produktem platných zákonů, ano; reprezentují výsledek voleb, ano, mají mandát ke svému konání, ano. Takže revolta proti legálně šinoucí se struktuře je nezákonná. Vy tvrdíte, že ano, já tvrdím, že ne.
Situace není kritická ve zpravodajství, jak by se zdálo z Vašeho zploštělého pohledu, situace je katastrofální v celé televizi! Je dojemné číst, že Hodače znáte a dáváte mu půl roku života ve funkci, než se opět znemožní.
Možná pak dojde i k obměně rady a přijde nový ředitel....vše půjde podle pravidel a teoretici typu Vás budou spokojeni (aspoň částečně).
Víte, pane Čulíku, byl jsem několikrát pracovně ve Slovenské televizi, v níž se vystřídalo přes deset ředitelů za sedm let. Zajeďte se tam podívat, až zase budete rozjímat v křesle nad klávesnicí, zda je výš zákon nebo zdravý rozum. Nejde o život, jde jen o televizi.
Vy ctíte ideje, mne praxe naučila, že přesnější je sledovat lidi, resp. vztahy mezi nimi. Svět nikdy neměnily ideje, ale osobní ambice, ideje lze navléci na cokoli.
Bylo by dobré otevřít v Britských listech i diskusi na téma "lesk a bída angloamerické tv žurnalistiky", na kterou se neustále odvoláváte a z jejíž bídy především čerpají české televize.
Nehájím teď fundovanost zpravodajství České televize, jen mám po dlouhé době pocit, že se něco děje. Otazníkem pro mne zatím zůstává, jak zareagují producenti na tzv. Velkých Kavkách, kde vznikají dvě třetiny produkce ČT.
