Úvaha (těsně) předkatastrofická aneb Předběžný nekrolog
Kavčí hory nad propastí
Herr, die Not ist groß! Die ich rief, die Geister, werd ich nun nicht los!
Na Goethova hořekujícího čarodějova učně jsem si vzpomněl včera v okupované budově zpravodajství na Kavčích horách, když jsem zaslechl, jak si dva redaktoři navzájem stěžují na politiky Čtyřkoalice, kteří celý den jako procesí přicházeli do budovy a snažili se vytěžit z konfliktu politické body.
Že hlavním cílem nebude řešení krize v České televizi, ale medializace "řešitelů", bylo jasné už na odpolední tiskovce, narychlo svolané senátory Čtyřkoalice do Café Louvre. Spravedlivě a fotogenicky rozhořčení senátoři, k nimž se připojil i "nezávislý" Václav Fischer, se ale chytili do první mediální pasti, kterou jim nastražila naoko nevinná otázka Britských listů: "Miloš Rejchrt z Rady ČT odstoupil, ale Pavel Kabzan, navržený KDU-ČSL, v ní zůstává. Znamená to, že strana při jeho výběru udělala chybu?" Senátorka Zuzana Roithová mne za otázku pochválila a do nebohého Kabzana se s vervou pustila: jeho jednání prý odsoudil už Juniorklub křesťanských demokratů a co horšího, pan Kabzan teď zcela odmítá se stranou komunikovat! Tedy prakticky: protestujeme proti politickému systému nominace členů mediálních rad, ale zároveň od těch radních, které jsme jmenovali sami, očekáváme poslušnost. Díky, paní senátorko, za jasnou řeč.
Senátoři se poté odebrali na Kavčí hory, kde se v debatě s rebelujícími redaktory pokusili najít řešení. Pochopitelně neúspěšně, protože Senát nemá v mediální oblasti žádné pravomoci a Sněmovnu zatím ovládají strany opoziční smlouvy; rebelie v těchto stranách se omezuje na několik jedinců, jako jsou Jiří Payne, Petra Buzková, Vladimír Laštůvka, Pavel Dostál nebo Lubomír Zaorálek.
Návrh, k němuž senátoři nakonec dospěli, tj. řešit krizi ústavní stížností, se zdá být úsměvný: argumentačně zdůvodnit, že zásah veřejné moci (v tomto případě právoplatné jmenování generálního ředitele Radou ČT) způsobil omezení svobody slova, je nemožné: krize v České televizi je primárně politická a Ústavní soud ji vyřešit nemůže.
Welch entsetzliches Gewässer!
Hovořil jsem včera s řadou zaměstnanců veřejnoprávní televize, papírově propuštěných i těch prozatím "dosluhujících", a nabyl jsem dojmu, že i když míra solidarity mezi nimi je velmi vysoká, řada z nich by byla ochotna spolupracovat s Janou Bobošíkovou na vedoucí pozici, nebýt způsobu, jak byla jmenována (a jak se začala chovat). Neštěstím krize je, že možnost kompromisu neexistuje, situace je dokonale dichotomická: buď je Jiří Hodač legitimním ředitelem, a pak by se zaměstnanci museli podřídit příkazům nového vedení (tj. ztratili vše), nebo jeho jmenování legitimní není, a pak zase o vše přichází on - tertium non datur.
To, co obě strany vysílají a vydávají za zpravodajství, je ovšem otřesné: tzv. bobovize (kterou jsem měl možnost sledovat ve větším rozsahu až včera) v manipulaci a nedostatku odstupu zachází ještě dál než vzbouřenecké vysílání. Obě televize už nemají s veřejnou službou společného zhola nic: připomínají ampliony instalované u frontové linie, které se překřikují navzájem a dodávají bojovníkům v zákopech propagandu na povzbuzení morálky. Zamýšlené rozhodnutí Čtyřkoalice, že její představitelé nebudou "bobovizi" poskytovat svá vyjádření a nebudou se účastnit jejích debat, dílo korunuje.
Diskreditace je dokonalá, oboustranná a nevratná.
In die Ecke, Besen! Besen! Seids gewesen!
Starý mistr čaroděj, který by pronesl zaklínadlo a vrátil Kavčí hory do stavu, v němž byly před osmi dny, ale neexistuje. Řešit krizi budou nejvyšší grémia politických stran, které ovládají Sněmovnu, tj. ČSSD a ODS. Sáhnou-li po silové variantě a prosadí Hodače proti vůli jeho podřízených, zlikvidují na dlouhou dobu, minimálně do příštích parlamentních voleb, televizi veřejné služby jako instituci. Jestliže naopak Klaus se Zemanem umožní návrat statu quo ante, vytvoří z povstalců hrdiny, kteří budou z piedestalu stejně nesejmutelní, jako byli donedávna redaktoři Svobodné Evropy, a sami sobě se postarají o bezprecedentní (dlouhodobě dávkovanou) negativní publicitu.
Asi nezbývá než přiklonit se k výzvě Jana Čulíka: Vyžeňte je všechny! Veřejnoprávní televize v této zemi už neexistuje.
