Je to celé skutečně velmi vážné. Kdokoliv, kdo přijde do té redakce zpravodajství, se stane terčem útoku několika druhořadých spiklenců, kteří, jakmile vznikne jen myšlenka na změnu, okamžitě utíkají pro pomoc ke svým přátelům v parlamentě. Je mi to tak dobře známé - a Dostál hraje taky úplně známou roli [jako před dvěma lety].

Obvinění že je Jana Bobošíková politicky řízena či motivována, je šokující. Vzpomínám na to, jak všichni v ČT obdobně tvrdili, že je Ivan Kytka pro ČSSD a že je nutno ho z toho důvodu neutralizovat. To fungovalo, dokud nezískali nespokojenci na svou stranu Dostála a pak si museli vymyslet nějakou jinou výmluvu, jak zabránit změnám. Jsou proti veškerým změnám, které ohrožují druhořadý a líný způsob jejich práce; mají pocit ohrožení tváří v tvář profesionalismu, protože to vidí nejen jako útok na své živobytí, ale jako útok na primární ospravedlnění jejich kariéry až po tuto chvíli. Jsou špatní novináři, v duchu to o sobě vědí a nechtějí, aby na to někdo poukázal.

A když chce někdo hovořit o politickém vlivu, co všichni ti stoupenci Čtyřkoalice v tomto puči?

Samozřejmě, každý v té zpravodajské redakcí má své osobní politické názory. Ale skutečný profesionál nedopustí, aby to ovlivňovalo jeho práci a faktem je, že Jana Bobošíková byla jedinou novinářkou, která se dokázala efektivně postavit Klausovi (nebo jinému politikovi) v televizním rozhovoru. Vzpomeňte si na incident v maskérně (kdy se Klaus odmítl účastnit rozhovoru, který měla moderovat Bobošíková, pozn. JČ.) - Bobošíková byla jedním z mála profesionálů v ČT - ten večer mi to dokázal.

Možná kdyby Jakub Puchalský a Ivan Kytka v sobě našli v roce 1998 odvahu postavit se proti těm aktivistům ze zpravodajské redakce a vyhrát tehdy malou bitvu, která se dala vyhrát, neměli bychom nyní tuto válku.

Vítězství pučistů nad šéfy v roce 1998 jim dalo pocit, že sami rozhodují o tom, co se má v televizi dít a že si mohou s televizí dělat, co se jim zachce, bez ohledu na cokoliv.

Pořád vzpomínám na ten rozhovor s Jakubem a Ivanem, kdy jsem se je snažil přesvědčit, aby se nevzdávali davu a nepřipustili, aby Ivana donutil k rezignaci. Kéž bych býval bych schopen je přesvědčit, jak důležitá byla tehdy ta bitva - jak nebezpečné bylo vzdát se neospravedlnitelnému (tehdy jen mírně politickému) nátlaku. Bohužel se mi to nepodařilo.

Dobré je, že Jana Bobošíková je velmi rozhodná a energická a daleko zkušenější než Ivan Kytka a Jakub Puchalský a neprohraje bez obrovského boje. Musí vyrát daleko větší válku, ale nemyslím, že existuje v České republice někdo, kdo je pro to lépe kvalifikovaný.

This is all so very disturbing. Anyone who comes into that newsroom wanting change is attacked by a few mob-minded mediocres who, at the very thought of change, go running to their friends in Parliament. It's all so familiar -- and Dostal is playing his familiar role, too The accusation that Jana Bobošíková is politically controlled/motivated is outrageous. I remember when they all said Ivan was pro-CSSD and had to be stopped for that reason. That worked until the malcontents got Dostal on their side, and then they had to come up with some other excuse to prevent change. They are against any change that threatens the mediocre and lazy way they go about their work; they feel endangered by any move toward professionalism, because they see it not only as an assault on their livelihood but as an attack on the primary justification of their careers up to this point: they are crap journalists, they somewhat suspect that truth, and they don't want anyone to point it out.

Anyway, if one wants to talk about political leanings, what about all those 4K supporters in this attempted putsch?

I mean, really, everyone in that newsroom has their personal political opinions. But true professionals don't let that affect their work, and the fact is, Jana was the only person I ever saw stand up to Klaus (or any politician for that matter) in an interview -- remember the make-up room incident -- she was one of the few professionals up there, and that night proved it to me.

Maybe if Jakub and Ivan stood up to those newsroom floor activists and fought a (very small and very winnable) battle in 1998, we wouldn't have this huge war now. The putchists' victory over their bosses then gave them the feeling they run the place and can do with the station as they want, regardless of everything.

I keep going back to that room with Jakub and Ivan, when I was trying to convince them not to give in to the rabble by forcing Ivan to resign. I replay every minute of it in my mind when these TV things come up. I wish I could have said the right thing then to make them stronger; I wish I could have explained to them the importance of the battle -- how dangerous it was to give in to unjustified (mildly political) pressure. I don't mean to overstate my own role in these decisions then, but I did have a voice in that discussion, and I do feel that was one chance I had to really do something important... and I blew it.

I never found the right words, and they probably weren't minded to listen to me anyway. They'd made up their minds: sacrifice Ivan to save Jakub. How funny that seems now.