Rada váhavých
Sérii skandalizujících článků v tisku vyvolala odpověď Rady České televize na dopis ředitele Chmelíčka. Zčásti je kritika zasloužená: je trapné, když kolektivní orgán vydá všanc svou pověst publikací výstupu tak nedostatečného stylisticky i myšlenkově. Na druhou stranu ale uštěpačné poznámky Petrušky Šustrové (LN), Jana Krause (Týden) i Jiřího Leschtiny (MFD) vypovídají o skutečných nedostatcích Marešovy "superpolitické" Rady ČT jen málo.
Tato Rada selhává v tom hlavním, k čemu je povolána: tato Rada nerozhoduje.
Připomeňme, že od klíčového přehmatu ředitele ČT, zákazu pořadu Klekánice, uplyne zítra už měsíc. Rada nebyla schopna přijmout byť jen předběžné usnesení a mnohé signály napovídají, že rozhodnutí nepřinese ani zasedání 7. 11.
Podobně se Rada odmítla zabývat další zásadní kauzou, případem moderátora Ondřeje Gini. Místo aby Rada vydala v této zásadní věci autoritativní a dobře zdůvodněné rozhodnutí, strká hlavu do písku: vše je prý v kompetenci šéfredaktora Klepetka.
Do třetice nerozhodla Rada ani o stížnosti kritiků brněnského ředitele Drahoše. I zde je prý kompetentní osobou pouze generální ředitel Chmelíček.
Taková situace je samozřejmě vodou na mlýn kritikům a televizi nesmírně škodí: místo, aby Rada už tři týdny hledala lepšího ředitele, ponechává ve funkci zombifikovaného Chmelíčka a pouští se s ním a s mediální lobby, která ho hájí, do zbytečných půtek o nepříliš podstatných otázkách.
Snad se ale mýlím a už na úterním zasedání řekne Rada jasné slovo a ukončí mrazivé provizorium. Stejně jako Britské listy na to čeká několik tisíc Chmelíčkových podřízených, kteří vinou Rady zároveň mají a nemají ředitele.