 |
PolobilancováníMiloš ŠtěpánekV polovině funkčního období menšinové sociálně de mokratické vlády nastal (polo) čas dílčího bilancování. Ukazuje se , že nejde jen o hodnocení její činnosti, ale i jejích politických soupeřů. A implicitně i kvalit toho příslovečného mediálního zrcadla, jehož pomocí se veřejnost má možnost dozvídat, co si prý o čem myslí. Ukazuje se, že kvality tohoto zrcadla stále ještě nejsou benátské, ale přece jen snad na něm slábne ta vrstva zplodin onoho mediálního smogu, o němž mluví i Václav Bělohradský ( Poznámka 1) a Jakub Patočka ( Poznámka 2). Snad stojí za to "zprávu o stavu smogu v našich médiích" pro jednou zaregistrovat. Vládnímu "poločasu" se věnoval v nedělní rozhlasové poznámce 23. července 2000 i Pavel Tigrid. Jakkoliv je uznávaným průvodcem (nejen inteligentních žen) po nyní již vlastně dávno minulém osudu, mapování současnosti a nedávné historii v jeho nedělních poznámkách není vždy tak (ten následující spojovník neuvádím náhodou) bez-vadné. V úvodu sepsul parlamentní debatu, že se pohybovala v extrémních polohách vychvalování a zatracování. V nočních hodinách jejího televizního přenosu mne přemohl spánek a neměl jsem trpělivost si přečíst stenogram, ale na základě komentáře Zdenka Jičínského - Nevyužitá příležitost, Právo 20.7. 2000 - mám podezření, že byla přece jen o poznání diferencovanější, než Tigrid uvádí. Také u mne trochu ztratil na své noblese, když v povinné tirádě proti obhroublé titulatuře, kterou vůči žurnalistickému cechu užívá premiér Zeman, nepoukázal na to, že tentokrát v "Jednadvacítce " 17.7. 2000 již nedštil oheň a síru na všechny novináře, což je průkazně patrné i ze zkrácené verse vystoupení, kterou zveřejnily LN 19.7.2000 . Zeman se zaměřil poměrně argumentovaně na vybranou "smečku přihlouplých fracků", které přece jinak Tigrid - pravda s noblesní titulaturou -pomocí peroutkovských vah shledává rovněž lehkými.Snadno s ním lze souhlasit, že širokou veřejnost takovéto handrkování stejně nezajímá, protože má jiné naléhavější starosti. Sám však toto hledisko pro svoje hodnocení vlády nevyužil a navrhl řadu jiných kriterií vesměs ze sféry mravů či společenského chování vlády, za něž jí uštědřil vesměs jednotně po pětkách. Dále však přece jen váhavě prokázal jistou citlivost vůči změně směru mediálního vánku. Pro stydlivé uznání, že vláda tak úplně všechno - zejména na poli ekonomiky - nepokazila, si připravil půdu v této souvislosti hojně užívaným trikem: překrucováním vládní zprávy o činnosti. Média veřejnosti vnucují myšlenku, že ( namyšlená odporná sterilní socanská vláda) si za hospodářské oživení a zlepšování prakticky všech makroekonomických ukazatelů připisuje výhradní zásluhy, zatímco se tu jsou i jiné příčiny. Tu jsem již nelenil a 50 stran vládní zprávy jsem si z Internetu "stáhl", abych (samozřejmě) zjistil, že tak velikášská tvrzení neobsahuje. Tigridovo neochotné přiznání (dílčích) zásluh ČSSD je tedy zaobaleno právě do toho nenápadného obratu i jiné. Po tomto manévru již považoval za možné se s dvouletým zpožděním obořit na "nejmenovaného" špatného proroka, který neodolatelným werichovsko rudolfovským špílcem tehdy hlásal, že se "sociálisti" v dohledné době definitivně historicky znemožní. Bude zajímavé nahlédnout do právě vydaného sborníku nedělních epištol a zjistit jak sám již tehdy jasnozřívně předvídal ( byť omezené) úspěchy vlády ČSSD a odhaloval Mackovy bonmoty. Trochu jako Alenka za (mediálním) zrcadlem jsem četl komentář Miroslava Koreckého "Předčasné pohřbívání ČSSD" (LN 20. 7. 2000), kde mandarínsky (z posice "já nic - já muzikant") konstatuje, že "Dnes je najednou všechno jinak...Tento vývoj je překvapivý jen zdánlivě" atd. atp. Jako bych slyšel náhle aktuální (byť za bolševismu vznikl ý ) bonmot: Jaký Masaryk, takový Čapek. Naštěstí však naše žurnalistika má bdělého augura (Poznámka 3), který dokázal natvrdo vznést "do vlastních řad " svoje J´ACCUSE!: " Po dvou letech se však nenašel český novinář, který by řekl: Vláda má chyb jako průměrný pes blech...avšak v těch či oněch bodech jsme se mýlili" (Koruna padne. Investoři prchnout. Privatizace se zastaví. Češi emigrují). Hanákův výrok jsem velice mírně upravil. Ale zcela jsem vynechal, že opoziční pobratimství (s ODS) možná (zvýrazňuje MŠ) vejde do dějin českých politických hambatostí ". Okřídlené odmítavé charakteristiky opoziční smlouvy (a tolerančního patentu) - lacině papouškované ve vhodných a častěji zcela nevhodných souvislostech - považuji za jednu z nejškodlivějších vad ve sklovině našeho mediálního zrcadla. Nejsou to ostré jazykové nástroje, ale pokrouceně zmetková klišé, která ztěžují nezkreslené pozorovaní a analýzu politické scény. Patřím ke komentátorovým ctitelům a jsem rád, že tento výrok formuluje - jak jsem v citaci zdůraznil - přece jen podmíněně, aby se za něj i o nemusel vbrzku silněji kát (Poznámka 4). Myslím, že dějiny (při všech oprávněných výhradách) docení roli obou politických ujednání-Její význam je v praktickém prosazení legitimity menšinové vlády, právě sociálně demokratické. A to "proti větru" doznívajícího konzervativně neo-liberálního monsunu, což se doposud projevuje v jejich moralistickém odsuzování. (A význam letošních dodatků spočívá v seznamu témat nastolených k řešení - i v konfliktních jednáních. Je zcela jej považovat za řešení již dohodnutá). Neodbočil jsem od nedělních epištol Pavla Tigrida poněkud daleko? Poznámka 1: Václav Bělohradský, Rozum a trauma - rekviem za debatu, která nebyla. Salon Práva č. 110 (1. 4. 1999). Črta se zabývá špatně reflektovanými aspekty vstupu ČR do NATO. Poznámka 2: Jakub Patočka, Nejlepší z odvolaných , Literární noviny č. 14/2000 Poznámka 3: Jiří Hanák: Maryša a Vávrové, Právo 21.7.2000 Poznámka 4: Hanákovi patří i zásluha, že letos na jaře jako první v souvislosti s konfliktním hlasování ODS-ČSSD ve sněmovně (tuším, že v souvislosti se zákoníkem práce) vyzval k revizi postoje médií k opoziční smlouvě. Odkaz na přesné datum tohoto sloupku bohužel nemohu uvést pro naprostý zmatek ve svém archivu.
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|