Brutální útok na Američana, který se zastal Roma
Americké velvyslanectví v Praze protestuje, že násilník dostal jen podmínku
Minulý týden došlo k soudnímu rozhodnutí při procesu s dvěma muži, kteří zaútočili na Roberta Joyce, amerického občana. Joyce žil a vyučoval angličtině v českém mstě Hodoníně, a dne 21. listopadu 1998 se stal terčem brutálního útoku tří osob. Joycovi bylo tehdy 61 let, hlavnímu útočníkovi, Nikolu Holubovi, bylo 21. Holub protestoval, že v restauraci, kde Joyce jedl, byl přítomen romský občan; Joyce se postavil proti Holubovu naléhání, aby Rom restauraci opustil. (Hodonín je také místem dvou koncentračních táborů, které byly za druhé světové války založeny specificky pro Romy.)
Když Joyce sám opustil restauraci (po ostré výměně názorů s Holubem), Holub a dvě další osoby šli za Joycem, srazili ho k zemi a krvavě ho zmlátili. Podle týdeníku Prague Post utrpěl Joyce mírné krvácení v lebce, zlomený nos, zlomenou kost ve tváři, poškozený krk a přetržený sval na lýtku. Dvanáct hodin po útoku setrval v bezvědomí. Shodou okolností byl útok zaznamenán bzpečnostní průmyslovou kamerou blízké benzínové pumpy. (Fotografie útoku, pořízené touto bezpečnostní kamerou, byly zveřejněny v týdeníku Prague Post spolu s vylíčením téhož případu, viz www.praguepost.cz, hledejte v archívu vydání z 15. března 2000.
Při procesu obhájce prý použil teorie, že Holub nezmlátil Joyceho téměř k smrti z rasových důvodů (z důvodu Joycovy obrany Roma), ale proto, že se domníval, že je Joyce homosexuál - jako by přesvědčení, že je někdo homosexuál, bylo přijatelným důvodem pro to, srazit jednašedesátiletého člověka k zemi a téměř ho ubít k smrti.
Minulý týden odsoudil soud Holuba za "chuligánství a fyzický útok". Holub dostal podmínku a nepůjde do vězení. Uvádím text prohlášení amerického velvyslanectví v Praze ze dne 19. července 2000.
Erika B. Schlager
odbornice na mezinárodní právo
Výbor pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
Americké velvyslanectví v Praze protestuje proti mírnému rozsudku pro rasistického násilníka
Americké velvyslanectví v Praze je potěšeno, že byl útočník na amerického občana Roberta Joyce konečně odsouzen u okresního soudu v Hodoníně. Oceňujeme úsilí policie i státní prokuratury stíhat pachatele tohoto brutálního a zbabělého útoku na oběť, která pro útočníka nezosobňovala žádnou hrozbu.
Bohužel, mírnost rozsudku neodpovídá tomu, jak my chápeme brutalitu útoku. Pan Joyce se stal terčem útoku, když se odvážně postavil proti nadávkám a nespravedlivému zacházení s mladým Romem a proto byl vážně zbit. Jsme si vědomi, že si prokurátor ponechal možnost se proti mírnému rozsudku odvolat.
US Embassy in Prague protests against a lenient verdict passed on a Czech racist thug
----- Original Message -----
From: "Schlager, Erika" Erika.Schlager@mail.house.gov
Sent: Monday, July 24, 2000 04:01 PM
Subject: US Embassy Prague on court convictions in Hodonin
There was a court decision last week in the trial of two men for the
assault
on Robert Joyce, an American citizen. Joyce was living and teaching
English
in the Czech city of Hodonin when, on Nov. 21, 1998, he was brutally
attacked by three people. Joyce was then aged 61; his principal attacker,
Nikola Holub, was 21. Holub took exception to the presence of a Romani
man
in the restaurant where Joyce was eating; Joyce took exception to Holub's
insistence that the Romani man leave. (Hodonin is also the site of one of
two World War II concentrations camps established in the Czech lands
specifically for Roma.)
When Joyce himself left the restaurant (after a sharp exchange of views
with
Holub), Holub and two others followed Joyce, knocked him to the ground as
he
tried to flee, and beat him to a bloody pulp. According to the Prague
Post,
"Joyce suffered mild cranial hemorrhages, a broken nose, a fractured
cheekbone, a traumatized neck and ruptured calf muscle." He was
unconscious
for twelve hours after the attack.
As it happens, the assault was
captured
on the security camera of a near-by gas station. (Pictures from the
security camera video of the attackers beating Joyce to within an inch of
his life can be found with an accompanying story from the Prague Post,
www.praguepost.cz/ -- search the archives for a March 15, 2000 story.)
At trial, the defense apparently included the theory that Holub had not
beaten Joyce nearly to death because of a racial motivation (Joyce's
defense
of the Rom), but because he thought Joyce was gay -- as though believing
someone is gay is somehow an acceptable basis for chasing down a
61-year-old
man and beating him nearly to death.
Last week, the trial concluded with the conviction of Holub on charges of
"hooliganism and assault." He was given a suspended sentence and will
serve
no jail time. The text of a statement issued by the U.S. Embassy on July
19, 2000, is printed below.
Erika B. Schlager
Counsel for International Law
Commission on Security and Cooperation in Europe
Room 234 Ford House Office Building
3rd & D Streets, SW
Washington, DC 20515-6460
tel. (202) 225-1901
fax (202) 226-4199
http://www.house.gov/csce/
July 19, 2000
Embassy of the United States of America
Office of Public Affairs
Prague, Czech Republic
U.S. EMBASSY STATEMENT
ON ROBERT JOYCE TRIAL
For Immediate Release
The American Embassy in Prague is pleased that the assailant of American
citizen Robert Joyce was finally convicted in the District Court in
Hodonin.
We appreciate the efforts of the police and the State Prosecutor's office
to
prosecute the perpetrator of this brutal and cowardly assault on a victim
who presented no threat at all to the assailant.
Unfortunately, the leniency of the sentence does not correspond to our
understanding of the brutality of the assault. Mr. Joyce was attacked
when
he bravely stood up to protest the verbal abuse and unfair treatment of a
young Romani man and was severely beaten as a consequence. We understand
that the State Prosecutor has reserved the option to appear the lenient
sentence.
Včera v podvečer se zřítilo letadlo Concorde, které startovalo z Paříže do New Yorku. Zahynulo 113 osob
Nadzvukové letadlo Concord, které letělo z Paříže do New Yorku, havarovalo několik minut po startu z Paříže. Zahynulo při tom 113 osob.
Letadlo společnosti Air France se zřítilo v plamenech na hotel Relais Bleu ve městě Gonesse severně od francouzského hlavního města, dvě minuty po startu z letiště Charlese de Gaulla těsně před 17. hodinou středoevropského času.
Francouzské ministerstvo vnitra potvrdilo, že o život přišlo 100 cestujících a devět členů posádky. Na zemi byly usmrceny další čtyři osoby.
Firma Air France uvedla, že všichni cestující na palubě byli Němci. Letěli na letiště Johna F. Kennedyho v letounu, který měla nasmlouvaný německá cestovní kancelář Deilmann. V New Yorku měli přesednout na zábavní loď, která je měla odvézt do Ecuadoru. Francouzský úřad pro letectví uvedl, že o život přišlo 47 mužů, 50 žen a tři děti.
Když letadlo havarovalo, vznikla obrovská ohňová koule a dlouhá a silná kouřová stopa. Katastrofou byly části hotelu, na který letadlo spadlo, proměněny v zčernalé rumiště a zkroucené kusy železa.
Hasiči lili proudy vody na zčernalý zbytek jen obtížně identifikovatelného trupu letadla.
Podle svědků hořel levý motor letadla a letadlo nedokázalo získat před havárií dostatečnou výšku.
Toto letadlo na letu č. AF 4590 bylo prvním nadzvukovým letadlem, které kdy havarovalo. K havárii došlo den poté, co potvrdila britská letecká společnost British Airways, že byly na křídlech všech jejích sedmi letounů Concorde objeveny mikroskopické trhliny.
Fakta o letadlech Concorde
První nadzvukové letadlo Concorde začalo létat v roce 1969.
Letadla Concorde létají nad turbulenci ve výši téměř 20 kilometrů.
Letadlo Concorde přeletí Atlantik rychlostí 2160 km/hod za méně než 3,5 hodiny.
Šéf společnosti Air France uvedl, že úterní katastrofa byla zřejmě způsobena selháním motor a neměla asi nic společného s předem objevenými mikroskopickými trhlinami.
Letadlo Concorde se považuje za jedno z nejbezpečnějších letadel na světě. Jediný problém vznikl v roce 1979, kdy v důsledku špatného přistání praskla jedna pneumatika letadla. Vedlo to ke změně konstrukce pneumatik.
První letadlo Concorde bylo uvedeno do provozu v roce 1969. Air France a British Airways celkem provozují 13 těchto nadzvukových letadel. Činitelé společnosti Air France dosud konstatovali, že jejich dosavadní flotila těchto letadel může bezpečně létat až do roku 2007. Mluvčí pro francouzský letecký úřad uvedl, že nenařídí, aby se okamžitě přestalo létat s těmito letadly. Společnost British Airways bude znovu analyzovat bezpečnost všech těchto svých letadel, ale také neplánuje je vyřadit z provozu.
Illusion deja vu. Návrat k rudoprávním "Ztroskotancům a zaprodancům", tentokrát ve prospěch Vladimíra Železného
Jan Čulík
V reakci na materiály, týkající se udělení licence pro vysílání televize Nova, z nichž vyplývá, že přímým účastníkem licenčního řízení byla americká společnost CEDC, předchůdce nynější CME, a že Vladimír Železný se licenčního řízení neúčastnil, protože v době, kdy byla licence udělována, součásti skupiny CET 21 vůbec nebyl, otiskl včera, dne 25. července, deník Právo na straně 3 rozsáhlý reklamní materiál ve prospěch Vladimíra Železného.
Texty, zabírající téměř dvě třetiny tiskové strany, jsou v rámečku a nejsou označeny jako reklama. Je pozoruhodné, jak takovéto manipulativní materiály kopírují metody komunistického tisku, užívané v sedmdesátých a osmdesátých letech proti disidentům. Tehdy psalo Rudé právo ve prospěch komunistických mocipánů, nyní ve prospěch "domácího, českého" kapitálu...?
Po zveřejnění zakládajícího dokumentu Charty 77 v lednu 1997 přiměl československý komunistický režim téměř celou populaci, aby tento dokument demonstrativně odsoudila, aniž by ho četla. Právo dnes nemůže nikoho k ničemu nutit, avšak princip, že vede kampaň proti něčemu, aniž by poskytlo objektivní prostor vyjádření i opačné straně, zastává tento list v této věci úplně stejně jako někdejší komunisté. Skutečnost, že čelný český deník může uveřejnit rozsáhlý materiál téměř na dvou třetinách stránky, aniž by zkoumal skutečnost z nejrůznějších stran, je šokující. Doufám, že si čtenáři uvědomují, že jsou "jediným přípustným názorem" tvrdě manipulováni.
Hlavní článek v uvedeném rámečku ve včerejším vydání deníku Právo na straně 3 má titulek "Jak chtěla CME dostat Železného z Novy". Text není podepsaný a je označen jako "vlastní zpráva". Použit je zde známý princip "My o koze a vy o voze" - Britské listy zveřejnily určité důležité dokumenty, týkající se udělení licence pro vysílání televize Nova v roce 1993, Právo se snaží přehlušit tuto informaci článkem o tom, jak se prý americký podnik CME pokusil Novu Vladimíru Železnému ukrást. Stránka obsahuje i "rozhovor s Vladimírem Železným" pod titulkem "CME spoléhala na pirátské vysílání". Pachatelkou rozhovoru je Jana Perglerová. Je zajímavé, že jí není stydno a vůbec jí nenapadne, že by proti Železného tvrzení měla okamžitě tisknout názory protistrany. Nebo jí to napadne, ale názory protistrany snad tisknout nesmí?
"Licenci Novy vlastní jen CET 21", argumentuje dále včerejší Právo jiném, v nepodepsaném článku, přímo reagujícím na dokumenty, zveřejněné v Britských listech - ovšem -, aby si čtenáři nemohli ověřit původní zdroj, neuvádí list, odkud informace pocházejí.
"Na internetu se znovu otevřela diskuse o přidělení licence společnosti CET 21 na celoplošné televizní vysílání. Po sedmi letech byly oprášeny dokumenty, související s tímto rozhodnutím Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání," píše se ve včerejším článku v Právu a text pokračuje:
"Bývalý předseda rady Daniel Korte poskytl tehdy ČTK prohlášení, ve kterém říká, že "přímým účastníkem žádosti o celoplošnou televizní licenci je mezinárodní společnost CEDC (...), předchůdce CME", jejímž prezidentem byl Mark Palmer. "Tento výrok je nepochybně špatně. Náš právní řád neumožňuje udělit licenci dvěma subjektům," (...) uvedl (...) Ladislav Jakl," píše se v článku a článek dále pokračuje ve stejném duchu, Američané prostě nemají nárok. Skutečností, že Vladimír Železný se vůbec správního řízení o udělení licence neúčastnil, protože ve firmě CET 21 tehdy vůbec nefiguroval, se článek nezabývá, kromě toho, že vyjmenovává žadatele o licenci, mezi nimiž Železný nefiguruje - toho si ovšem neinformovaný čtenář nevšimne, protože nejmenovaný autor článku tuto skutečnost pomíjí.
Celý tento rozsáhlý materiál na straně 3 včerejšího Práva je jen dalším příkladem ostudného aktivistického žurnalismu, kdy novinář - nevíme, z jakých důvodů - apriori zaujímá jednostranné, černobílé stanovisko, a o něm pak přesvědčuje čtenáře. Občané ČR by měli být na takovéto metody citliví ještě z dob komunismu a měli by je odmítnout. Novináři, plodící takto jednostranné články, které jsou výsměchem nezávislé žurnalistické práci, by se měli stydět.
Britské listy se nechtějí ve sporu o televizi Nova stavět na žádnou stranu: nemají naprosto žádné iluze ani o Vladimíru Železném a o českém "kapitálu", který ho nyní podporuje, ani o společnosti CME, která v prvních letech své činnosti v ČR používala nevybíravých metod, šla vždy až na hranu zákona (jiná věc je, že jí české úřady ustupovaly) a vůbec jí nevadilo, jak špatnými pořady televize Nova ničila české kulturní povědomí, jen když jim ta televize vydělávala. Otevírají své stránky však všem názorům a upozorňují, že by veřejnost měla odsoudit a odmítnout sdělovací prostředky, které nečiní totéž.
Proč existují rozdíly mezi zápisy z jednání Rady ČT a zprávami o jejím jednání, zveřejňovanými na internetu (Miroslav Mareš, předseda Rady ČT)
Vážený pane Pecino,
chtěl bych Vás v souvislosti s Vaším článkem "Další překvapení z Kavčích hor: kolik takových ještě bude?" informovat o rozdílu mezi zápisy a zprávami z jednání Rady ČT. Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ukládá Radě v § 7 přijmout jednací řád pro řízení její činnosti.
Jeho obsah je však plně závislý na rozhdnutí Rady (pokud nepřekračuje meze zákona).
Zápisy tedy Rada pořizuje pouze na základě vlastního Jednacího řádu.
Pro pořizování a archivaci zápisů Rady jsem při přijímání Jednacího řádu hlasoval především proto, aby byly usnadněny procedurální aspekty jednání, tj. aby mohl být operativně zjištěn dokumentovaný obsah předchozích rozhodnutí Rady, popř. dalších aspektů její činnosti. Zápis je tedy primárně míněn jako "interní pomůcka" pro usnadnění jednání Rady.
Zprávy z jednání jsou oproti tomu materiály, které nejsou vázány na procedurální aspekty jednání Rady (upravené jednacím řádem). Jsou zveřejňovány za účelem informování veřejnosti.
Přestože jsou zprávy z jednání v naprosté většině totožné se zápisy z jednání, neměly by do nich podle mého názoru být zařazovány takové body zápisu, které by v případě jejich úplného zveřejnění zřejmě porušily obchodní tajemství ČT, popř. mohly zkomplikovat další projednávání dosud neuzavřených (a v případě aktuální "kauzy" BL v podstatě důkladněji neprojednaných) záležitostí.
S pozdravem
Miroslav Mareš
O kapkách, posledních a jiných
Odpovědi členky Rady ČT Jany Dědečkové na otázky Britských listů
1. Jakou povahu mají části jednání, které jsou před veřejností utajeny?
Já osobně jsem přesvědčena, že část agendy, která je neveřejná, se nedá označit žádným konkrétním termínem.
Odhad kolegy Mareše považuji za nadsazený. Za celou dobu mého působení v této funkci se tak stalo pouze jedenkrát a jedná se čtyři věty, které zápis obsahuje a které nebyly zveřejněny ve zprávě z jednání na internetu. Tato část zápisu je v přímé souvislosti s projednávanou zprávou GŘ o plnění projektu, kterou nám na naši žádost GŘ poskytl.
Vzhledem k tomu, že nebyl přítomen minulému zasedání Rady a nemohl se vyjádřit k některým našim otázkám, byly mu položeny formou zápisu. Souhlasím proto s tím, aby tato část zápisu zůstala neveřejná do té doby, než se k těmto otázkám vyjádři GŘ. Jsem pro otevřený přístup k veřejnosti, nikoli pro to, aby veřejnost spekulovala o neuzavřených záležitostech a předjímala tím rozhodnutí Rady, které Rada hodlá přijmout, až na základě komunikace s tím, koho se záležitost týká.
2. Zakládá se na pravdě informace z našich zdrojů, že byla tato praxe nejméně v jednom případě použita k utajení formulace kritické k řediteli ČT panu Chmelíčkovi?
Váš zdroj Vás informoval jen částečně. Není to praxe utajení a nelze použít slovo "nejméně". Stalo se tak jedenkrát a otázky formulované zápisem nebyly určeny veřejnosti, ale panu Chmelíčkovi.Zda byly kritické nedokáži posoudit. Ale otázka již sama o sobě vyjadřuje nějaký rozpor, nebo něco, co si žádá další výklad. To jsme učinili a s výsledkem bude veřejnost seznámena.
3. Jaká opatření budete prosazovat pro to, aby stávající praxe byla uvedena do souladu s postavením Rady jako dozorčího orgánu média veřejné služby, jehož provoz je z převážné části hrazen z veřejných prostředků? Konkrétně, jste ochotna, aby se předešlo dalším spekulacím, dát veřejnosti k dispozici plné texty zápisů?
Na internetu jsou plné texty zápisů Rady a jakmile se uzavře projednávána záležitost ve věci zprávy o plnění projektu, nebude důvod nezveřejnit i část zápisu o které Vás informoval Váš zdroj. To je směr, který zastávám od nastoupení do funkce, pro který nepřetržitě nabízím argumenty a který neustále prosazuji. Jsem přesvědčena o tom, že má snaha bude jednou korunována úspěchem. Mnohokrát v životě jsem si již ověřila pravdu tohoto citátu: "Kapka vymílá kámen ne silou, ale tím, že dopadá opakovaně."
Poznámka TP: Z vyjádření dvou členů Rady nejsem moudrý: zatímco Jana Dědečková tvrdí, že ze zápisů byla vyňata pouze jedna část, týkající se ředitele Chmelíčka, předseda Rady Miroslav Mareš hovořil jasně o částech týkajících se obchodního tajemství, a v doplňujícím dopise - pokud jsem ho pochopil správně - navíc vysvětluje, že tím, že praxe utajení zápisů neodporuje zákonu, je přípustná a v zásadě by stačilo, aby se Rada při informování veřejnosti o své činnosti omezila na výroční zprávy.
Něco tady evidentně nehraje: chtějí-li vážení členové Rady veřejnost dezinformovat, měli by se patrně dohodnout předem - tento způsob vodění veřejnosti za nos (pardon: její informování) shledávám ne zcela přesvědčivým. Co a proč bylo utajeno, s určitostí dále nevíme. Jasné je jen tolik, že příhodou s cenzurovanými zápisy velmi utrpěla kredibilita Rady České televize.
Doufejme, že závěrem následujícího zasedání Rady 15. srpna bude nejen odtajnění Chmelíčkovy zprávy, jak to slíbila Jana Dědečková, ale i příslib, že texty na Internetu budou napříště skutečnými zápisy z jednání, nikoli jejich nahodilou a podle nejasných kritérií stanovenou podmnožinou.
O nezávislosti centrálních bank ve světě
V poslednim roce velmi casto slycham ve sdelovacich prostredcich od
opozicnich politiku a novinaru, ze "vsechny centralni banky
civilizovaneho sveta jsou nezavisle" (naposledy nyni v e-zinu Politicke
noviny http://www.politickenoviny.cz/ek10.htm).
Nejsem odbornik, ale primo na U.S. dolaru (a neopovazil bych si tvrdit,
ze USA nejsou dostatecne civilizovana - a prave bezvyznamna - zeme) je
podepsana vladni instituce "Department of the Treasure" - ministerstvo financí.
Spojene staty maji sice instituci, ktera sama sebe charakterizuje jako
centralni banka - FRS zrizeny samostatnym zakonem, ale v dokumentu "The
Federal Reserve System Purposes And Functions" vydaneho Board of
Governors, Washington D.C., 1994, str. 8, je volne dostupny na
http://www.federalreserve.gov/pf/pdf/frspf1.pdf se doslova pise:
The Federal Reserve System is considered to be an independent central
bank. It is so, however, only in the sense that its decisions do not
have to be ratified by the President or anyone else in the executive
branch of government. The entire System is subject to oversight by the
U.S. Congress because the Constitution gives to Congress the power to
coin money and set its value - a power that, in the 1913 act, Congress
itself delegated to the Federal Reserve. The Federal Reserve must work
within the framework of the overall objectives of economic and financial
policy established by the government, and thus the description of the
System as "independent within the government" is more accurate.
Federální rezervní systém je považován za nezávislou ústřední banku. Je jí však pouze ve smyslu, že jeho rozhodnutí nemusejí být ratifikovány prezidentem ani nikým jiným ve výkonné větvi vlády. Celý rezervní systém je však podroben dohledu amerického kongresu, protože ústava dává kongresu pravomoci razit peníze a určovat jejich hodnotu - je to pravomoc, kterou kongres zákonem z roku 1913 delegoval Federální rezervě. Federální rezerva musí fungovat v rámci celkových cílů hospodářské a finanční politiky, určených vládou, a tak charakteristika rezervního systém jako "nezávislého uvnitř vlády" je přesnější.
Pokud jsem citovany odstavec spravne pochopil, chovani "centralni banky"
USA (ekonomicky uspesne zeme) se ridi vladni politikou. Proc tedy ceska
opozice tak usilovne bojuje proti navrhu CSSD a ODS? Uvitam vysvetleni.
Pokud se ukaze, ze se nemylim, proc mame novinare, kteri s chuti zopakuji
'P.R. produkty' politickych stran, aniz by si je overili?
Poznámka JČ: Ve Velké Británii bylo rozhodování Bank of England, britské ústřední banky, po celou dobu vlády britských konzervativců (Margaret Thatcherové od roku 1979, pak Johna Majora) přímo podřízeno rozhodování britského ministerstva financí. Samostatné rozhodovací pravomoci poskytla britské ústřední bance po svém volebním vítězství v květnu 1997 až nynější labouristická vláda. Vzpomínám, jak tím byl šokován můj britský účetní poradce: "Je to špatné rozhodnutí," opakoval. "Banka bude činit nepopulární rozhodnutí, za něž bude trpce pykat ztrátou volebních preferencí vláda, která však situaci nebude moci vůbec ovlivnit."
Jak odpovědně hodnotí sdělovací prostředky poločas nynější vlády?
V současné době je vláda sociální demokracie v půlce volebního mandátu. Nastal tedy čas bilancování. Jak se ho zhostila naše média.
Zastavil bych se u veřejnoprávní televize a u tzv. "pravicového tisku" - Lidových novin a Mladé fronty DNES. Jejich názor se dá v podstatě shrnout - pokud vůbec dochází v našem hospodářství k nějakému zlepšení, pak se jedná o přirozený průběh hospodářského cyklu. Vláda v podstatě nemá žádné zásluhy s výjimkou toho, že z ní zmizeli jedinci s katastrofálním chováním (doslovná citace z LN 22.7.2000, první strana - slovo katastrofa vůbec mají občané s pravicovým smýšlením ve velké oblibě). Vláda Zemana dále nebezpečně zadlužuje zemi atd. Podobné názory zaznívají takřka denně z řad nezávislých ekonomů, mezi něž v naší republice soudě dle výběru veřejnoprávní televize patří pouze brokeři, analytici investičních fondů a vědci z Liberálního institutu. Jak to tedy s tím hospodářským cyklem je. První nespornou zajímavostí je příklad Polska, které vůbec neprošlo tím "naším typem hospodářského cyklu". Polská republika po počátečním transformačním propadu v roce 1990 neustále roste a to o 5 až 6 % od druhé poloviny devadesátých let, a to s velikou zátěží - doslova koulí na noze, jíž je polské zemědělství. Dále není jistě bez zajímavosti si povšimnout, jak naši analytici jak z řad novinářů tak nezávislých ekonomů hodnotí hospodářskou situaci dalšího našeho souseda - Slovenska. Za nynější slovenské problémy může Mečiarova vláda a již se daří současné vládě zlepšovat hospodářskou situaci - má tedy podíl na zlepšení. Zde tedy logika hospodářského cyklu neplatí. Další věcí, která mně osobně už vůbec není jasná, je otázka zahraničních investic. Současná vláda prokazatelně zavedla opatření, která velmi výrazně zvýšila objem zahraničních investic, a to tak že jsme předběhli dosud vedoucí Maďarsko. Současná vláda růstu investic tedy nesporně a prokazatelně pomohla a zároveň nemá žádný (minimální) podíl na nastartování hospodářského růstu. Pokud platí obě tvrzení, pak růst zahraničních investic nemá žádný (má minimální) vliv na růst hospodářství. Dle logiky našich analytiků tedy zřejmě nárůst objemu zahraničních investic vůbec nepřispívá k hospodářskému růstu. Proč od druhé poloviny devadesátých let veřejnoprávní media, LN a MFD pořád volali po urychlené privatizaci bank (a tím růstu zahraničních investic) a po masivnějším příchodu zahraničního kapitálu, když nám nyní v podstatě tvrdí, že růst zahraničních investic nemá žádný vliv na růst hrubého domácího produktu. Ekonomičtí analytici a novináři dluží čtenářům vysvětlení. Možná je chyba na mojí straně, že to tak říkajíc nechápu tržně.
Závěrem bych chtěl říci, že jsem měl u mého dědy v západních Čechách příležitost (a to poměrně často) sledovat hlavní zpravodajské relace německé veřejnoprávní ARD a ZDF. Můžu čtenáře ubezpečit, že se mi tam nepodařilo ani jednou zahlédnout onen typ nezávislých analytiků, kteří nás takřka denně obšťastňují svými názory v (nejen) Událostech. Našim veřejnoprávním a nezávislým mediím zřejmě unikl fakt existence např. Univerzity Karlovy nebo VŠE a tam působících nezávislých pracovníků. Zřejmě si ještě společně s jedním panem profesorem myslí, že univerzity jsou semeništěm nebezpečných levicových intelektuálů, před kterými nás musí chránit, abychom náhodou neslyšeli jejich názor na věc.
Vrcholná schůzka G8 v Okinawě
Co je půl miliardy liber mezi kamarády?
Tento komentář vyšel v neděli 23. července v týdeníku Observer.
Ostentativní spotřeba na vrcholné schůzce skupiny G8 nijak nevyřeší problém Třetího světa, píše v tomto článku Anita Roddicková, britská podnikatelka, zakladatelka známého řetězce obchodů s kosmetickými potřebami The Body Shop.
Když váš dlouhý víkend s přáteli a s jejich manželkami stojí 500 milionů liber (27,5 miliardy Kč), lidi se vás asi budou ptát, kdo si jako proboha myslíte, že jste. Ale jestliže potřebujete 22 000 policistů a osm válečných lodí na zajištění své bezpečnosti, a trváte na tom, že chcete strávit ten víkend na malém ostrově nedaleko Japonska, kde stojí hotelový pokoj 400 dolarů za noc, možná není překvapující, že to tolik stojí.
Přidejte k tomu celé lesy květin, které byly na místo dopraveny, aby zkrášlovaly každý váš okamžik, a osobní kolonu automobilů, kterou si jeden z vašich hostů - Bill z Washingtonu - bezpodmínečně s sebou vozí všude, a dali jste dohromady charakteristické rysy opravdu důležité akce. Potíž je, že pompa a vznešenost vrcholných schůzek G7 (nyní G8) roste s nepřímou úměrností k jejich efektivnosti. V kanadském Halifaxu ve státě Nova Scotia, na první vrcholné schůzce, která se poprvé konala někde daleko, kde dávají lišky dobrou noc, stála tato schůzka v roce 1995 10 milionů liber. Brimingham v roce 1998 stál prý něco kolem 7 milionů liber, ale tehdy se strašně báli, že budou obklíčení 70 000 demonstranty z organizace Jubilee 2000 a z města utekli.
Teď jsou na vzdáleném ostrově Okinawa, kam letadla příliš nelétají a když, tak je to velmi drahé, a většina lidí, kteří by chtěli přítomným delegátům něco sdělit, pravděpodobně nebudou natolik pošetilí, či bohatí, aby se tam vydávali. Vrcholná schůzka byla naplánována dřív, než moc obyčejných lidí tolik narušila loni v listopadu vyjednávání Světové organizace pro obchod v Seattle, i když nikoliv předtím, než přátelští demonstranté jako já dostali dávku slzného plynu do očí. Zdá se, že budoucí vrcholné schůzky nejenže budou stále dražší, budou se také zřejmě konat na stále menších ostrůvcích, aby se tam normální lidi mohli dostat jen obtížně, takže budou delegáti stále více mimo kontakt s normálním životem.
Neargumentuji, že by čelní světoví politici neměli spolu jednat, zejména Clinton a Putin, pro něž je normálně obtížné spolu mluvit. Vůbec ne. Ale je nutno zpochybňovat právo těchto osmi mužů mluvit za tak drahé peníze o hospodářské budoucnosti světa. Kromě toho to ani nejsou největší země světa, ani ne nejbohatší. Můžete se například ptát, proč je ve skupině Kanada a nikoliv Čína nebo Brazílie.
Můžete se pozastavovat nad tím, jakou demokratickou legitimitu mají tito vedoucí představitelé, když obyčejní lidé po celém světě stále více požadují právo spolurozhodovat alespoň do určité míry o životně důležitých rozhodnutích, přijímaných ve vzdálených jednacích sálech korporací podnikateli, kteří jsou stále ještě přesvědčeni, že etika a podnikání nemají mít navzájem nic společného.
Je třeba se taky ptát, proč většinou neplní svá rozhodnutí, jako například svůj loňský slib osvobodit 41 těžce zadlužených zemí od 100 miliard dolarů nesplatitelných dluhů. Anebo proč plánují během tohoto víkendu jen trapně opakovat sliby z loňska.
Zatímco čekáme na to, než začnou jednat, každý týden umírá 130 000 lidí a každý den plyne z nejchudších zemí světa do nejbohatších formou platby úroků 60 milionů dolarů. Povodněmi zničený Mozambik ještě stále platí 45 milionů dolarů ročně na úrocích za své dluhy.
Je to ostudná situace. Britská vláda si zaslouží určitý kredit za to, že v této otázce chce dosáhnout v Okinawě pokroku, ale ostatní státy se tomu vzpěčují. Letošní hostitelé vrcholné schůzky, Japonsko, vyřadilo z provozu e-mailovou adresu své vlády, poté, co těsně před summitem obdrželo za jediný den 65 000 e-mailů, požadujících rozhodnou akci.
Samozřejmě, závisí všechno na tom, jak se na to díváte. V úzkém smyslu slova jsou chudí dlužníky bohatých. Británie stále dluží Spojeným státům od doby první světové války miliony liber. Anglie stále dluží peníze Rakousku za výkupné za Richarda Lví Srdce - nikdo netrvá na tom, aby tyto dluhy zůstaly dluhy.
Ale v širším měřítku, rozsah "uhlíkového dluhu", který mají bohatí u chudých, škody způsobené nemírnou spotřebou energie v bohatých zemích, to všechno daleko více převažuje to, co chudí dluží bohatým.
Avšak těchto osm kamarádů, kteří se bratří na onom ostrově v Tichém oceánu, budou vyslovovat jako obvykle vřelá slova, budou opakovat sliby z loňska ohledně životního prostředí a odpuštění dluhů. V komuniké vrcholných schůzek skupiny G8 se to už považuje za tradici. Skutečnou zkouškou bude to, jestli dojde pak k nějakým změnám - a zatím se to skoro nikdy ještě nestalo.
Stojí zato se ptát, proč tomu tak je - a existují, jak se zdá, dvě možnosti. Jednou je, že šéfům států skupiny G8 je prostě všechno jedno - nejsou naladěni na to, co si lidé na světě myslí. Druhou možností je, že navzdory rétorice jsou ve skutečnosti tváří v tvář nové realitě světové ekonomiky bezmocní.
Odpouštění dluhů zemí Třetího světa zdržuje souhra byrokratických průtahů a spory mezi Spojenými státy a Evropskou unií, ale existuje také pocit, že vlády už jsou bezmocné před obávanými vlnami kapitálu a před mocí velkých nadnárodních firem, které nyní určují, jak se točí ekonomický svět. Ať už je tomu jakkoliv, vydat 500 milionů liber na jedinou vrcholnou schůzku, což by stačilo na splacení dluhu Gambie dvakrát, je zřejmě určitým přeceněním hodnoty těchto summitů. Ale možná že by to za ty peníze stálo, kdyby dokázalo těchto osm šéfů států projevit dostatečné množství představivosti na to, aby to výdaje na summit ospravedlnilo.
Bohužel, zdá se, že k tomu nedojde. Šéfové států skupiny G8 by měli uvažovat o tom, že výdaje, luxus a bohatství nemají význam, pokud člověk nedokáže být velkomyslný. Není snad velkomyslnost jediným účelem a jediným ospravedlněním pro shromažďování bohatství?
G7 v Okinawě mimo realitu
Prohlášení kampaně Milostivé léto 2000 v ČR k summitu G7 v Okinawě
Milostive leto 2000 je mezinarodni kampan za odpusteni nelegitimnich a
nesplatitelnych dluhu nejchudsim zemim planety.
V dobe, kdy kazdy den umira 19.000 deti na nasledky extremni chudoby,
neexistuji efektivni prostredky k boji s timto problemem a ani summit G7
v Okinawe k tomu nijak neprispel. Od zasedani G7 v Koline nad Rynem,
kde bylo prislibeno odpustit dluhy nejchudsim zemim nedoslo k
oddluzeni jedine zeme a G7 v Okinawe jen potvrdila tento stav.
Milostive leto 2000 musi s politovanim konstatovat, ze predstavitele
zemi severu a mezinarodnich financnich instituci zustavaji stale jen u
slibu, aniz by pristoupili ke skutecnemu reseni. Tim bohuzel dochazi
k prohlubovani krize, ktera ma za nasledky dalsi zhorsovani zivotnich
podminek v nejchudsich zemich globalniho jihu.
Boj proti Internetovemu analfabetizmu se zda byt dobrou myslenkou,
pokud vsak nebereme v uvahu az sedmdesatiprocentni negramotnost
v nejchudsich zemich a to, ze casto jen dvacet procent populace mohlo
navstevovat zakladni skolu. Zavadeni Internetu je vsak financne mnohem
zajimavejsi, nez boj proti negramotnosti a za zlepseni katastrofalnich
zdravotnich a hygienickych podminek chudeho obyvatelstva. Prave boj
s negramotnosti a zdravotni programy byly v mnoha chudych zemi omezeny
na natlak veritelskych statu a mezinarodnich financnich instituci v ramci
tzv.
Programu strukturalniho prizpusobeni. V tomto kontextu pusobi vyhlaseni
ponekud odtrzene od reality.
Kampan Milostive leto 2000 v CR pozaduje nadale okamzite reseni kriticke
situace a rychle vyrizeni procedur vedouci k oddluzeni zemi, kterym bylo jiz
drive prislibeno v ramci nejruznejsich iniciativ Svetove banky a G7. Cely proces musi
probihat transparentne a spravedlive, pod kontrolou mezinarodnich instituci a
nevladnich organizaci. Do budoucna je nezbytne zavest transparentni a
spravedlive insolvencni rizeni, ktere zabrani dalsim nelegitimnim dluhum a pujckam do nesmyslnych projektu.
Dalsi sliby a dalsi odklady vedou jen k pohorseni a poboureni nad
aktivitami nejbohatsich veritelu a mezinarodnich financnich instituci.
Doufame, ze Prazske zasedani Mezinarodniho menoveho fondu a
Svetove banky prinese konecne zlom v mnozicich se proklamacich a
zahaji realny boj proti chudobe a utrpeni nejchudsich obyvatel
globalniho jihu. Ocekavame, ze MMF a SB prijdou s konkretnimi
prispevky jeste pred zahajenim zasedani, coz by jiste napomohlo
k uklidneni situace. Radi k tomu prispejeme ucasti na vecnem
dialogu i dodrzovanim zasad nenasili pri vsech formach protestu.
Mgr. Tomáš Tožička, koordinator kampane Milostivé léto 2000 v ČR
e-mail: tozicka1@ti.cz
tel: 035-610 8667
Tradice: Všesokolské slety a spartakiády
Miloš Štěpánek
(viz tucnak.fsv.cuni.cz/~smid.louc.html)
Fascinují mne vybavovací schopnosti mozku, za kterými se i ty šachy hrající počítače stále kdesi pozadu pomalu plouží. Uvedu příklad.
V souvislosti zcela nesportovní (v přímém i přeneseném smyslu slova) jsem narazil na protest Milana Šmída, v němž pro objasnění chodu svých širších úvah o - řekněme - vypořádávání s minulostí citoval ze své "pilotní" Louče (k níž jsem dosud nepropracoval) odstavec inspirovaný přenosy ze XIII. Všesokolského sletu. Zaujalo ho "obcházení po špičkách slova spartakiada", což mé pozornosti uniklo. Slet ve mně však u mne vyvolal pár - doufejme relevantních a částečně korespondujících asoc iací.
Na Smíchově bývávaly dvě sokolské jednoty. Za chudší a dokonce - neobávám se toho slova - proletářštější Sokol Smíchov II jsem cvičil před válkou jako žák na X. sletě. Po válce mne zlákalo zejména lepší a k domovu bližší letní cvičiště Mrázovka do bohatšího Sokola Smíchov I, s jehož dorostem jsem vystupoval na XI. všesokolském sletě. Snad všechny poválečné Spartakiády a oba polistopadové slety jsem pouze shlédl. A napadá mne několik srovnání.
Myslím, že Obec sokolská přistupovala ke své letošní vrcholné slavnosti střízlivě, bez jistých rysů velikášství, které ještě poznamenaly slet XII. (a přinesly vedení nemalé starosti v podobě dluhů). Tehdy ještě zcela neodeznělo polistopadové nadšení a vedení si dosti jasně neuvědomilo, jak hluboce celou organizaci zasáhla "přestávka" 1948-1990, čtyřnásobně delší než jakkoliv krutý "válečný" přeryv 1938-1948. Symbolem rozdílu chápání místa ve společnosti byl přesun konání z velkého Sokolského stadionu, na jehož ploše se v roce 1994 řada vystoupení ztrácela, na úměrný atletický stadion Rošického. Logicky nebylo možné samostatné vystoupení dorostenců ani dorostenek - ti totiž ještě opravdu nedorostli. Jestliže byla ažitoáž kolem spartakiád přehnaná, popularizace sletu byla snad až příliš šetrná - nenarazil jsem ani n a slušně ilustrovaný katalog-program. A pro sdělovací prostředku to až do poslední chvíle nebyla "news". Výchova k vlastenectví nepřináší cash-flow a reklamní zisky. Pokud jde o samotný slet a sokolstvo by bylo možné dodat: A tak to bylo se vším, a skončit. Nemohu si však odpustit dvě poznámky z hlediska stavu společnosti.
Úvaha první
Traduje se předsudek o Sokolstvu jako odevždy národovecké (ne-li nacionalistické) organizaci. Zapomíná se, že Tyrš původně prosazoval vznik organizace občanské. Teprve velkoněmecký bojkot v minulém století prakticky zahnal Sokol do jeho pozdější pozice. I přes jisté dobové "fangličkářství" (kterého se zřejmě nevyvarovaly za Rakouska ale i později snad žádné spolky, ani politické a vládní instituce) to byla organizace nesporně vlastenecká a ve společnosti významná.
I na letošním sletu nástup cvičenců doprovázel slavný pochod Josefa Suka V nový život, složený speciálně pro jeden z meziválečných sokolských sletů.Skladatel i dílo tak významné, že i ideologicky zatvrzelí bafuňáři minulého režimu po velkém hádání připustili, aby se hrálo i na několika Spartakiádách. A vůči přitroublým politikům to prosadil Jan Seidl (jako rébus pro kritiky vidící černě celou minulost: autor profláklého marše Kupředu levá).
Dnes nikdo nebránil tvůrcům Slet oslavit. A samozřejmě také neorganizoval soutěž o nejlepší sletové reggae nebo heavy metal. Tyrš s Fügnerem by se asi podivovali doprovodu skupiny ABBA při cvičení žákyň. Při veškeré úctě a obdivu k pánům Svěrákovi a Uhlířovi, jejich místo na hudební m Slavíně asi nebude na stejném patře jako Josefa Suka. Opakuji, že ani se strany kulturní fronty se vlastenectví jaksi nedostavilo.
Úvaha druhá
Poznámku Milana Šmída o tabuizování zmínky o spartakiády považuji za paradoxně zajímavou. Ve vystoupeních byla tradice Spartakiádních show naopak všudypřítomná. Věrné tradici sokolských prostných (bez cingrlátek a nesčíslných proměn sestavy) byla prakticky pouze závěrečná skladba Chlapáků - nicméně moderně pojatá : viz rámující dlaní vztyčených paží.
Lze říci, že fakticky platí přísloví "odříkaného chleba největší krajíc". Z historie mne podobně fascinuje, že zapřísáhlí bojovníci proti církvi za Velké francouzské revoluce pořádali ateistické MŠE. Tuším - a už jsem mu to osobně napsal - , že pod vlivem nějaké takové zákonitosti rozkvétá zaťatý antikomunismus páně Rejžkův.
Snadno s ním lze souhlasit, že širokou veřejnost takovéto handrkování stejně nezajímá, protože má jiné naléhavější starosti. Sám však toto hledisko pro svoje hodnocení vlády nevyužil a navrhl řadu jiných kriterií vesměs ze sféry mravů či společenského chování vlády, za něž jí uštědřil vesměs jednotně po pětkách.
Dále však přece jen váhavě prokázal jistou citlivost vůči změně směru mediálního vánku. Pro stydlivé uznání, že vláda tak úplně všechno - zejména na poli ekonomiky - nepokazila, si připravil půdu v této souvislosti hojně užívaným trikem: překrucováním vládní zprávy o činnosti. Média veřejnosti vnucují myšlenku, že ( namyšlená odporná sterilní socanská vláda) si za hospodářské oživení a zlepšování prakticky všech makroekonomických ukazatelů připisuje výhradní zásluhy, zatímco se tu jsou i jiné příčiny. Tu jsem již nelenil a 50 stran vládní zprávy jsem si z Internetu "stáhl", abych (samozřejmě) zjistil, že tak velikášská tvrzení neobsahuje. Tigridovo neochotné přiznání (dílčích) zásluh ČSSD je tedy zaobaleno právě do toho nenápadného obratu i jiné.
Po tomto manévru již považoval za možné se s dvouletým zpožděním obořit na "nejmenovaného" špatného proroka, který neodolatelným werichovsko rudolfovským špílcem tehdy hlásal, že se "sociálisti" v dohledné době definitivně historicky znemožní. Bude zajímavé nahlédnout do právě vydaného sborníku nedělních epištol a zjistit jak sám již tehdy jasnozřívně předvídal ( byť omezené) úspěchy vlády ČSSD a odhaloval Mackovy bonmoty.
Trochu jako Alenka za (mediálním) zrcadlem jsem četl komentář Miroslava Koreckého "Předčasné pohřbívání ČSSD" (LN 20. 7. 2000), kde mandarínsky (z posice "já nic - já muzikant") konstatuje, že "Dnes je najednou všechno jinak...Tento vývoj je překvapivý jen zdánlivě" atd. atp. Jako bych slyšel náhle aktuální (byť za bolševismu vznikl ý ) bonmot: Jaký Masaryk, takový Čapek.
Naštěstí však naše žurnalistika má bdělého augura (Poznámka 3), který dokázal natvrdo vznést "do vlastních řad " svoje J´ACCUSE!: " Po dvou letech se však nenašel český novinář, který by řekl: Vláda má chyb jako průměrný pes blech...avšak v těch či oněch bodech jsme se mýlili" (Koruna padne. Investoři prchnout. Privatizace se zastaví. Češi emigrují).
Hanákův výrok jsem velice mírně upravil. Ale zcela jsem vynechal, že opoziční pobratimství (s ODS) možná (zvýrazňuje MŠ) vejde do dějin českých politických hambatostí ". Okřídlené odmítavé charakteristiky opoziční smlouvy (a tolerančního patentu) - lacině papouškované ve vhodných a častěji zcela nevhodných souvislostech - považuji za jednu z nejškodlivějších vad ve sklovině našeho mediálního zrcadla. Nejsou to ostré jazykové nástroje, ale pokrouceně zmetková klišé, která ztěžují nezkreslené pozorovaní a analýzu politické scény. Patřím ke komentátorovým ctitelům a jsem rád, že tento výrok formuluje - jak jsem v citaci zdůraznil - přece jen podmíněně, aby se za něj i o nemusel vbrzku silněji kát (Poznámka 4).
Myslím, že dějiny (při všech oprávněných výhradách) docení roli obou politických ujednání-Její význam je v praktickém prosazení legitimity menšinové vlády, právě sociálně demokratické. A to "proti větru" doznívajícího konzervativně neo-liberálního monsunu, což se doposud projevuje v jejich moralistickém odsuzování. (A význam letošních dodatků spočívá v seznamu témat nastolených k řešení - i v konfliktních jednáních. Je zcela jej považovat za řešení již dohodnutá).
Črta se zabývá špatně reflektovanými aspekty vstupu ČR do NATO.
Hanákovi patří i zásluha, že letos na jaře jako první v souvislosti s konfliktním hlasování ODS-ČSSD ve sněmovně (tuším, že v souvislosti se zákoníkem práce) vyzval k revizi postoje médií k opoziční smlouvě. Odkaz na přesné datum tohoto sloupku bohužel nemohu uvést pro naprostý zmatek ve svém archivu.
Nejsem ctitel, ehm ...
Po televizní debatě počátkem
července krystalizují nadále kandidatury Václava Klause a
Tomáše Halíka na ten posthavelský post.
Klaus, člověk politicky umný, vytáhl
preventivně proti Halíkovi i v tisku (Večerník Praha 14.7 link
momentálně nefunkční). Říká se, že nejlepší obrana je
útok.
Obávám se, že Halík se shodil, když
se nechal slyšet v reakci na stránkách Lidových novin 20.7,
pod nadpisem " Proč nejsem ctitelem Václava Klause". V tomto srozumitelném článku se
čtenář brzy dovtípí, že Halíkova opozice záporným
hodnotám (více či méně legitimně spojovaných s Klausem) je
arci ctností, hodnou několika sloupečků a přízně několika
lidových duší, i kdyby to už nestačilo na úřad prezidenta.
No a co? Není třeba být ctitelem Václava Klause. Je však
možné uznávat někoho za tu řemeslnou dovednost, za to, že
je neporazitelný demagog a provokatér, který dokáže přimět
i Halíka, aby mu sedl na lep.
Halíkovo vystoupení jen potvrzuje
dojem, že jde o předvolební sparring dvou ješitů. Halík je
ve svém článku až překvapivě přízemně a osobně světsky
laděný a jediná zmínka o jeho církevním zázemí (v našich
poměrech jde o voličský handicap) je v poznámce pod jménem:
"sociolog a katolický kněz, představitel Impulsu
'99" Přitom by stačilo suše konstatovat, že Halík
prostě nemůže být ctitelem Václava Klause, jsa zavázán
přikázáním "Nebudeš mít jiného boha mimo mne."
Ale Halíkův článek je příliš
monotématicky protiklausovský, aby jemu samotnému byl ke cti.
Pro ty, kterým nestačí protivínství proti záporným
hodnotám coby hlavní životní krédo - (zhruba v duchu redakce
BL), tu zůstává otazník. Co je na "prezidentovi
Halíkovi" slibné, vyjma jeho protivínství Klausovi?
Stejně jako Klaus je zřejmě i Halík nejjasněji definován
svou opozicí nějaké personifikované hrozbě, jeho postoje se
nejlépe měří vzdáleností od toho zloducha, od kterého se
vybíravě distancuje. 'Proč jsem ctitelem morálky v politice'
by bylo zajímavější čtení, korektní, nad klausovskou
úrovní.
Bez Halíkova povšimnutí nezůstává,
kterak Klaus své protivníky opticky rozmnožuje v
škodné-neškodné 'pány Halíky', aby je zlehčoval. Klaus
takto dělá z protivníka padrť, nepodstatný, byť početný,
avšak dotěrný hmyz. Halíkovi toto vadí. On sám je přece
jedinečný. Než aby Klausův lob nechal spadnout mimo,
smečoval jej do sítě. Klaus:Halík 15-0.
Halíkův rádobydůvtipný
závěrečný příměr se zrcadlem, intelektuálsky vzývající
odkaz F.X Šaldy svědčí o nevýrazném intelektu
pisatele.Věru žádný Šalda. Prý si má Klaus před zrcadlem
dát pozor, aby nevyloučil z řad demokratů sám sebe, až bude
vylučovat elitáře, sociální inženýry, a nebezpečné
nositele jediné pravdy. Ovšem Klaus by v takovém případě
vyloučil zrcadlo, či zrcadlonoše, nikdy ne sebe. Ať je
cokoliv, není hloupý. Právě takto v současnosti jedná s
Halíkem, který se mu snaží zrcadlo nastavit, místo aby se
zabýval něčím podstatnějším. Pokud Halíkovo zrcadlo
Klause jen trochu zkresluje, ztrácíme v zrcadlo důvěru, anebo
třeba proto, že nemá vlastní obsah.
V nějaké té budoucnosti, ve které po
"pánech Klausech" ani pes neštěkne, 'dopadne' celá
řada našich osobností jako přetahovací tým, jejichž
napnuté lano splasklo i s protivníkem. Prozatím je démonizace
Václava Klause bezmála existenční nutností pro vlastní
profilaci nevýrazných. Na druhé straně být ctitelem Václava
Klause je jen cesta do jeho vlastního stínu, kde se čeká na
vyklizení místa doufaje, že ztrouchnivělý velikán spadne
jiným směrem.
Totiž, žádný strom neroste do nebe.
Ale občas se zdá, že Klaus do nebe neroste, neboť už se tam
dostal, obelstěním všech od Lucky Bílé po svatého Petra.
A z nebe se spouští, jako tornádo,
které se horkým a vlhkým dýcháním oponentů na vlastní
paty stále nadýmá a zvětšuje.
Nemít tu zbytečnou oponenturu, kterou
může hravě překrucovat a vyvrhovat, odvanul by někam do
dějin, a nám by bylo umožněno v tichosti poklidit spoušť, a
odklidit trosky.
Je čas jeho rádobydůležitost
přestat krmit přehnanými reakcemi na jeho plky, obzvlášť
jsou-li ony jen osobní. Ať se shodí sám.
Pro ješitného není zničující
opovržení, ale být zaslán natrvalo do anglického města
Coventry - tumáte obskurní idiom na pochutnání.
A když ne do Coventry, tak klidně na
Hrad, bez pravomocí.
Touché.
K dopisům Jaromíra Štětiny
Jaromír Štětina v e-mailu, uveřejněném v BL pod titulkem Nejste moc odvážný (Sent: Saturday, July 22, 2000 7:53 PM, To: jcu2@cableol.co.uk , Subject: Re: zametani stop) mj. píše o Janu Urbanovi:
Jsem mu samozrejme vdecny, ze se mne zastal - kdyz jsem si precetl prvni naprosto a skolacky nesmyslna a obvineni ve vasich listech (cituji: "Nadace spolupracuje s agenturou EPIcentrum, zalozenou ruskym politikem Grigorijem Javlinskym. Korespondenty EPIcentra jsou stali prispevatele CT Petra Prochazkova a Jaroslav Stetina." BL z 8.6.2000) byl jsem z toho fakt jelen a ocenil jsem, ze vyrazil do obrany utokem. Dovedu si predstavit, ze i jemu takova zjevna blbost, podavana s takovou radoby seriozni slovni omackou, vyrazila dech. Vsimnete si, prosim, pane Culiku, ze ani 8.6. nemluvite o jakesi "zavislosti", a ze tato veta je proste lez. Nepravda. A zrejme vznikla z nepecliveho overovani udaju. A tato veta je zalovatelna v kontextu s vasimi dalsimi (sic!) nepravdivymi tvrzenimi.
Jan Čulík k tomu dodává: Výše citovaná formulace v Britských listech z 8.6.2000 nevyšla: první zmínka o Epicentru byla zveřejněna v BL dne 23.6.2000.
V tom se Jan Čulík mýlí. Citát je součástí mého příspěvku na téma Měla by Rada ČT zasedat veřejně?,
ve kterém navíc vyslovuji svůj názor na zákulisí událostí kolem České televize, totiž, že probíhající změny ohrožují stávající dominantní vliv skupiny Hradu nad českými médii, a proto lidé Hradu blízcí tolik křičí. Jako příklady stranickosti některých médií uvádím mj. personální vazby z ČT navenek. Účelově vytržen z tohoto kontextu může citát vyvolávat jiný dojem, totiž, že tvrdím , že neexistující agentura Epicentrum, zpravující nás po jistou dobu na ČT exkluzivně i o událostech v Rusku, má nějaký vztah ke - v Rusku nesporně existujícímu - Javlinského Epicentru. Možná jsem mohl argumentovat obratněji, třeba takto: ČT založila nadaci Člověk v tísni, členem jejíž dozorčí rady je např. Jan Urban (bývalý mluvčí OF). Nadace spolupracuje s tzv. agenturou Epicentrum, kterou se zaštiťují dva stálí přispěvatelé ČT Petra Procházková a Jaroslav Štětina. Jistě je jen náhodnou shodou jmen, že neexistující agentura Epicentrum, působící mj. v Moskvě, nekriticky vychvaluje ruského politika Javlinského, jehož mozkovým trustem je jiné moskevské EPIcentrum. - Také zde tedy nelze mluvit o nestrannosti a objektivním, vyváženém pohledu - také ČT ztrácí veřejnoprávní charakter.
O spojení obou Epicenter nemám přímé důkazy, existují však nepřímé, jako jsou jasné znaky jejich ideové a politické spřízněnosti, ale i až hysterické reakce jejich přátel i jich samých, shromážděné v dostatečné míře Janem Čulíkem. V tomto názoru mne probíhající kampaň proti Janu Čulíkovi a Britským listům jen utvrzuje. Nyní odvádějí pozornost jiným směrem, pryč od podstaty věci: V Česku existuje neformální spojenectví aktivistických publicistů, tvářících se jako novináři, vysokoškolští učitelé, analytici médií, s určitou částí politického spektra, prosazující společně své elitářské - tedy nedemokratické - cíle. - Ale ani pro tento názor nemám přímé důkazy.
Časopis Český dialog nebude vycházet, "že prý se nelíbil českému ministerstvu zahraničí..."
Los Angeles, Ca 25. cervence 2000
Slovo díků
Je leto...coz neznamena, ze se nic nedeje...
Americky kandidat na prezidenta za stranu
Republikanu za hodinu oznami, ze si jako
kandidata pro Vice-prezidentske misto vybral
byvaleho ministra obrany Dicka Cheneyho...
Ve Francii se zritil Concorde, stoctyri mrtvi...
A pred nekolika minutami jsem dostala do ruky
vytisk ceskeho, deset let stareho casopisu,
C E S K Y D I A L O G.....
Titulni strana hlasa, ze je to cislo sedme,
rocniku 2000.... A rika take, na pozadi kamennych
malostranskych schodu do Nerudovky, ze
je to cislo POSLEDNI....
Zmocnuje se mne zavrat, horkost, hnev...........
V predmluve pise obetavy vydavatel Ceskeho
Dialogu, ze jednou z pricin byla "nespokojenost
(Ministerstva zahranicnich veci) s casopisem
SAMYM....."
Je to pul roku, co v Los Angeles skoncila svou
27-letou cinnost dobrovolna kulturni ceskoslovenska
obcanska organizace KLUB CESKOSLOVENSKE
KULTURY... Jednim z duvodu jejiho zaniku byl fakt,
ze dodnes zustava v USA 30.000 rodilych Cechoslovaku
/Cechu a jejich deti protipravne bez obcanstvi
ceskeho (a bez vsech dalsich OBCANSKYCH prav) na
'uzemi rodne zeme...
Nyni mne ohromuje zprava o zaniku Ceskeho
Dialogu... Povazuji za symptomaticke, ze zatimco
vlady, snemovna, senat a ministerstva CR dovedla
za deset let nasi zemi ke stavu, ktery snad
nejlepe pred nekolika dny charakterizoval
Karel Hvizdala v Mlade fronte Dnes jako za prve
"provizorium", za druhe zemi "s pravni neodpovednosti",
a za treti jako zemi, ktera se pozvolna
"vyvazuje z dnesniho sveta, z konkurence, v niz
bychom meli obstat a vraci nas v ocich cizincu
do devatenacteho stoleti", jako zemi, ktera po
prechodu hranice vita turistu ze Zapadu trpasliky
a prostitutkami, prave v TETO dobe, soubezne,
dokazala skupina pracovitych, nezistnych,
zvou zem milujicich lidi zalozit a udrzovat
casopis, ktery dokazal tesit, povzbuzovat a
spojovat Cechy a Slovaky nejen s Prahou, Plzni,
Olomouci, ale ktery dokazal budovat a udrzovat
mosty a pratelstvi mezi Cechy navzajem po celem
svete.... Casopis, ktery nikoho nevylucoval,
ktery respektoval LIDSKA PRAVA ne slovy, za kterymi
bychom, jako je to mu u vladnich ceskych instituci,
deset let postradali jakoukoli skutecnou CINNOST
v tomto smeru!, ale CINY....
Kdo nikdy nedelal casopis v ceskoslovenske nebo
ceske diaspore nema poneti o mire odvahy, nakladu
prace, obetavosti a hrdinstvi podstupovat rizika
s takovym vydavanim spojena...
Ovsem, Cesky dialog se nikdy nebal prinaset
clanky dotykajici se dodnes trvajicich ran na
tele ceskeho exilu.... Nikdy se nebal upozornovat
na pruvodni symptomy vlekle nemoci, kterou dnes
trpi nase spolecna zeme... V posledni dobe umoznil
i nasim pratelum v cizine, pratelum, kteri neovladaji
cestinu, cist o tom, co se mezi Cechy doma i v zahranici
deje.... Byl to skvostny casopis.... Je mi lito,
ze cislem 7. 2000 konci.....
Rada bych jmenem vsech tech Cechu v USA a v Kanade,
kteri zustavaji dodnes vyobcovani ze zivota sve
vlasti jako jeji plnopravni obcane, podekovala
pani Evicce Strizovske a Martinovi Stranskemu
za jejich desetilety prinos k NARODNI KULTURE....
Preji jim, aby nasli sponsora nezavisleho na
Ministerstvu zahranicnich veci... Preji jim,
aby se namiste Ceskeho dialogu podarilo vyrukovat
s casopisem, ktery by, jako ten desetilety
Cesky dialog NEDISKRIMINOVAL, NEURAZEL, RESPEKTOVAL
rozdilne NAZORY, nasi rozdilnou - byt ceskou! -
ETHNICITU, ktery byl stejne dychtive cten nejen
cesky ale i anglicky od Los Angeles pres Evropu,
Afriku a Asii az po Sydney....
Dekuji, dekuji, dekuji.... A - nekde, nekdy,
mozna? - nashledanou.....
Jiřina Fuchsová
bez občanství českého
Plzeň - Los Angeles - Plzeň
P.S. Cela desetileta produkce Ceskeho Dialogu
je archivovana v PAMATNIKU ZAHRANICNICH CECHU.
Havárie ve Spolaně a úniky toxických látek
Děti Země
Havarie ve Spolane Neratovice se stala inspiraci ke kampani za
zpristupneni udaju o vypoustenych skodlivinach.
V souvislosti s havarii, ke ktere doslo v minulem tydnu ve Spolane
Neratovice, pozadaly dnes Deti Zeme tento chemicky podnik o zverejneni
udaju o unicich chemickych latek do zivotniho prostredi, k nimz doslo
z jeho provozu v uplynulych dvou letech. Konkretne zadaji napriklad
souhrnne informace o vypoustenem mnozstvi ruznych chlororganickych
latek, samotneho chloru, ci tezkych kovu.
"Havarie ve Spolane Neratovice nas inspirovala k tomu, abychom se
snazili uspisit prijeti zakona umoznujiciho volny pristup k informacim
o nebezpecnych latkach produkovanych prumyslem. Spolana Neratovice
hlasici se k podnikum chovajicim se setrne k zivotnimu prostredi se
znackou "Responsible care" by mela jit pri poskytovani informaci
prikladem. Zatim nevime, jak zareaguje," rika predseda Deti Zeme,
Jindrich Petrlik ke kampani inspirovane havarii v chemicce.
Daleko vetsi havarie v chemicke tovarne spolecnosti Union Carbide v
indickem Bhopalu v roce 1984 inspirovala Americany k vytvoreni zakona
zpristupnujiciho informace o unicich a prenosech latek znecistujicich
zivotni prostredi. Po prvotnim odporu proti takovemu zakonu i prumysl
zjistil, ze diky nove zavedenemu zakonu usetri penize, ktere mu
utikaji spolu se surovinami nehlidanymi uniky z der v technologickem
procesu. "Mozna, ze by i Spolana Neratovice pri existenci takoveho
zakona dokazala lepe predchazet castym havariim, protoze pouhym
sectenim cisel by prisla na to, ze ji nekde utikaji latky, jez pouziva
ve vyrobe," komentuje potencialni vyhody v zahranici pouzivaneho
zakona Petrlik.
Podobne jako od Spolany Neratovice se Deti Zeme pokusi ziskat stejne
informace i od dalsich prumyslovych podniku: napriklad ze Spolchemie v
Usti nad Labem, od CEZu ci z malesicke spalovny odpadu, ale i z
nekterych moravskych prumyslovych zavodu.
Nebezpecne latky vypousteji podniky nakladajici s chlorem nejen,
dojde-li v nich k havarii. Jsou vyznamnymi zdroji takovych latek jako
dioxiny ci hexachlorbenzen, o jejichz eliminaci se nyni jedna na
globalni urovni. Tyto latky negativne ovlivnuji hormonalni system,
poskozuji imunitni system, zpusobuji vyvojove poruchy u deti a mnohe z
nich jsou rakovinotvorne. Souhrnne se jim rika perzistentni organicke
latky.
Aktivity dnes oficialne zahajeneho projektu "Rekni mi, co vypoustis"
financne podporila Nadace Partnerstvi v ramci programu "Pravo na
informace".
Něco o historii Spolany
Chemicky zavod vybudovany jiz v roce 1898, ktery byl behem druhe
svetove valky prestaven ve velkou fabriku na zaklade licencni smlouvy
Spolku pro chemickou a hutni vyrobu s nemeckou I. G. Farben: "...
tisice tun oceli, zeleza, barevnych kovu a stavebniho materialu
spotrebovaneho pri vystavbe nemohly nikdy byt pouzity pro vyrobu
nemeckych zbrani. Hospodarska cinnost pracujicich tak nabyvala typicky
charakter odboje proti fasismu, ktery gestapo nemohlo nikdy prokazat a
postihnout... Dve navstevy Antonina Zapotockeho v Neratovicich v roce
1948, jeho moudra slova o budoucnosti... Po slovech nasledovaly ciny.
1. ledna 1950 vznika narodni podnik Spolana. Zacina doba stastne
symbiozy Neratovic a Spolany, epopej vystavby socialismu." (M. Slach,
Neratovice, 1977).
Havárie ve Spolaně
60. leta - V sedesatych letech dochazelo k trvalym unikum dioxinu, jez
vznikaly jako nechteny meziprodukt pri vyrobe pentachlorfenolu. Tato
latka byla pak pouzivana jako zaklad k vyrobe smutne proslulych
herbicidnich pripravku Agent Orange a Agent White pouzitych Americany
ve vietnamske valce. Po vyrobe zbyly tri zamorene budovy a sudy s
toxickymi latkami. Jedna z mensich budov, blok A 114 byl zalit
betonovym sarkofagem.
cerven 1988 - Po havarii cistirny exhalaci, k niz doslo v provozu
viskozove strize 17. 6. 1988, navrhla krajska hygienicka, MUDr. D.
Wokounova, tuto vyrobu ukoncit. Sve doporuceni podeprela udaji
mistnich lekaru a stiznostmi samotnych obyvatel: "Zvysena koncentrace
sirouhliku a sirovodiku v ovzdusi na konci cervna a zacatkem cervence
ovlivnily zdravotni stav obyvatel oblasti." (uryvek z clanku
publikovaneho v tydeniku Respekt a v casopise Nika v roce 1992)
duben 1993 - vybuch ve vyrobe vinylchloridmonomeru. Pri teto havarii,
kdy horely chlorovane latky, muselo dochazet ke vzniku nebezpecnych
dioxinu: po pozaru na miste zustaly ruiny srovnatelne s tim, co zbylo
po pozaru v Linde Frigera v Beroune v roce 1998. Presto nikdo
nenaridil a nesledoval koncentrace techto vysoce nebezpecnych latek, a
to ani v ovzdusi, ani v tom, co na miste zbylo.
cerven 1997 - havarie kotle pro spalovani energetickeho uhli.
srpen 1998 - unik plynne kyseliny chlorovodikove.
duben 1999 - exploze spojky sestikilovoltoveho privodniho vedeni.
Nebezpecny pro zivotni prostredi je v pripade Spolany bohuzel i jeji
produkt: PVC. Jeho spalovanim dochazi ke vzniku nebezpecnych dioxinu.
Nejlepe to doklada samotna spalovna odpadu umistena uvnitr Spolany,
ktera podle mereni z roku 1998 vypoustela do ovzdusi az 96krat vice
dioxinu nez povoluje norma, jez vstoupi i pro tuto spalovnu v platnost
v roce 2003.
Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo 