K panu Davidovi: nesouhlasím s jeho kritikou Unie Svobody
Vážený pane Čulíku, jsem pravidelným čtenářem Britských listů, a
často v nich nalézám hodně zajímavého, za což Vám tímto děkuji.
Když jsem však četl článek
"Čekání zatím marné ..." od pana Jiřího Davida v Britských
listech dne 22.2.2000, musel jsem se štípnout, abych se přesvědčil, že se
mi to nezdá. Chápu, že ne všichni máme k Unii svobody pozitivní vztah.
A jistě se také najdou chyby, které jí lze vyčítat. Ale takové množství
nesmyslů nashromážděných v poměrně krátkém článku jsem už dlouho
neviděl. Protože se však pan asistent pokouší dokonce o psychologický
rozbor voliče této strany a zřejmě se dosud s žádným nesetkal, chtěl
bych mu jako studijní materiál poskytnout svůj subjektivní pohled na věc.
Pokud by autor článku navštívil diskusní fórum US, tak by zjistil, že
není "ve straně obecně sdílené přesvědčení, že nadcházející
celorepublikové shromáždění v osobě nového předsedy zvolí budoucího českého
premiéra". Dokonce pouze jeden z kandidátů připouští, že by se o
takový post chtěl ucházet.
A dále "odmítnutí už jen jednání o Zemanově více než velkorysé
nabídce vládních postů po volbách 1998" bylo pouze naplněním
předvolebního slibu daného voličům, což je zřejmě postup pro ostatní strany
zcela nepochopitelný. Můžeme se samozřejmě přít, do jaké míry byl takový
slib před volbami prozíravý, ale uvědomme si, že tato strana tehdy
existovala jen několik měsíců, a potřebovala se nějak rychle vyprofilovat,
aby byla vůbec volitelná. Po volbách již byla vázána svým slibem a kdyby
jej byla porušila, velkou část svých tehdejších voličů by byla
ztratila.
Ale pokračujme. "Je posláním politické strany být nejen volena, ale
především získané mandáty zúročit politickým vlivem." Na rozdíl od pana
asistenta jsem přesvědčen, že ve sněmovně potřebujeme také demokratickou
opozici, která však rozhodně nemůže být bez politického vlivu. Jejím
posláním je vytvářet k vládě alternativu a po volbách ji případně
vystřídat. Velmi nerad bych se dočkal demonstrací jako v Rakousku, kde
měli k vládní koalici také pouze jednu silnou opoziční stranu -
bohužel extremistickou - jako my v případě rozpadu čtyřkoalice.
Ani další tvrzení nechápu. "Naprosté a dobrovolné odříznutí se od byť
i minimálního ovlivňování současné vlády." Copak poražené strany mohou
ovlivňovat vládu, která disponuje podporou 137 poslanců? A právě
vychvalovaný "toleranční patent" přece není ničím jiným, než programovým
prohlášením vládní koalice. Já naopak nechápu, proč občanští demokraté,
když už vládu takto úkolují, ji nechtějí posílit i personálně. Vždyť je
přece i v jejich zájmu, aby byla úspěšná ...
A ještě na závěr. "Bilance sociálně demokratického vládnutí dokonce
naznačuje, že nynější česká vláda je na nejlepší cestě být jednou z vůbec
nejúspěšnějších." Asi jsem nedával pozor, ale nevšiml jsem si, že by
tato vláda něco udělala pro lepší vymahatelnost práva, pro snížení
nadměrného daňového zatížení občanů, pro přechod od průběžného
k fondovému penzijnímu systému nebo pro zlepšení dostupnosti a úrovně
vysokých škol. Jak tedy může být nejúspěšnější? Pokud něco z toho
naznačila, bylo to vždy ve spolupráci s Unií svobody, ale za cenu
takových "vyrovnávacích" kroků, že byl pozitivní efekt vždy promrhán. A tak
by byla dopadala celá tak opěvovaná spoluvláda se sociálními demokraty.
Nezbývá, než dodat, že Josef Lux, kterého jsem vždy respektoval, byl
svého času opravdu "špatným prorokem, když konstatoval, že nevstoupením
do vlády v roce 1998 Unie svobody rezignovala na důvod svého vzniku."
Právě svou nynější činností nám dává naději, že po příštích volbách už si
pan premiér s panem předsedou sněmovny jenom nevymění klíče od
kanceláří.
S pozdravem
Zbyněk Pešťák, volič Unie svobody
