Co je nového v České republice

Ke kratkemu prispevku Tomáše Peciny o vlivu PR agentur:

Velice dobrym (=spatnym) prikladem v tomto smeru jsou Deniky Bohemia (napr. Plzensky denik), ktere bezne neodlisuji PR-clanky od ostatnich clanku, podepisuji je -pr-, a dokonce stejnym zpusobem zarazuji i placenou inzerci se zkratkou -PI- tak, aby byla k nerozeznani od bezneho redakcniho textu.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Tento článek vyšel původně v angličtině na tomto místě v časopise Central Europe Review. Článek je založen především na Vakninových osobních zkušenostech z Makedonie a z Ruska, posuďte však z jeho úhlu pohledu i situaci v České republice.

Pronikl jsem do vnější temnoty vědeckého a filozofického diskursu, má sice velmi dobrou pověst, ale je pokryto prachem nezájmu. Sestoupil jsem k novinářské práci. Navrátil jsem se s kvazidušemi ztracených faktů.

Charles Hoy Fort v  Knize prokletých

Dejte mi na rok tři hlavní americké televizní okruhy a tři hlavní deníky a zavedu znovu ve Spojených státech veřejné lynčování a rasovou válku.

Charles Simic, který citoval jednoho bělehradského novináře.

Nemáme cenzuru. Máme jen omezení ohledně toho, co smějí noviny psát.

Louis Nel, náměstek ministra informací, Jihoafrická republika.

V zemi bývalého nacistického důstojníka Kurta Waldheima a nynějšího sympatizanta s nacismem Joerga Haidera není xenofobní a  antisemitské psaní tamějšího tisku zrovna překvapující. Rakousko, koneckonců, přispělo velkou měrou k fungování nacistické mašinérie smrti.

Avšak to, co se zdá být výjimečným rakouským rysem, jím není. Sdělovací prostředky ve střední, východní a jižní Evropě jsou lehce zaměnitelné. V týdnu posměchu a paranoie zaměřené na Rakousko zaútočil v Makedonii bulvární týdeník Start na britského velvyslance a na Američany, že prý připravují spiknutí likvidace Makedonie za spolupráce místní, neloajální a arogantní albánské menšiny.

Sdělovací prostředky v postkomunistických zemích se taxonomicky příliš neodlišují od svých bratří na Západě. Západní média lze také rozdělit na pět kategorií podle vlastnictví a podle agendy. Postkomunistické sdělovací prostředky se však odlišují nedostatkem profesionality (kterou ani nikdo nepředstírá), svým úplatkářstvím a svými špinavými postranními motivy. (Viz článek Sama Vaknina - Instituce z minulosti:)

"A pak existují sdělovací prostředky - ona popelnice postkomunistických společností, žumpa pomluv a prodávání vlivu. Je lehké novináře kupovat a prodávat a jejich cena neustále klesá. Pracují pro hlásné trouby podnikatelských zájmů, které předstírají, že to jsou noviny nebo elektronické sdělovací prostředky. Od šéfredaktora dostávají instrukce - lhát, falšovat, ignorovat, zdůrazňovat, potlačovat, vydírat, informovat, spolupracovat s úřady. Prodávají zpravodajství za reklamu. Někteří se podílejí na různé trestné činnosti, jiní jsou prostě extrémně neetičtí. Všichni uzavřeli pakt s Mamonem.

Lidé nevěří ničemu z toho, co tito hadí muži jazyka a mučitelé smyslu slov napíší či říkají. Teprve srovnáváním těchto zkreslených a zaujatých zdrojů docházejí lidé ve svém vlastním prostředí k vlastním závěrům."

Nová droga

Komerční sdělovací prostředky - jako je TV Nova v České republice - jsou napodobeninami pro chudé lidi zjevnějších rysů americké masové kultury . Jejich vysílání je plné nenáročných talk shows, před kamerou se ukazují zrůdy, místo zpráv se vysílají zlovolné pomluvy, v programu jsou reklamní klipy a soutěže. Tyto televizní stanice a časopisy si vydělávají většinu příjmou reklamou. Na první pohled jsou politicky nevinné, ale na otupělou a scvrkávající se mysl diváků a čtenářů mají nenápadný a kumulativní vliv. Tím, že přivykají spotřebitele na stále primitivnější potravu nejnižšího jmenovatele, vytvářejí atmosféru, kdy je všechno dovoleno a žádná měřítka se nedodržují.

Tyto sdělovací prostředky jsou opium mas, jímž bývalo kdysi náboženství. Odvracejí potenciálně nebezpečnou pozornost veřejnosti od skutečných událostí a osobností k inscenovanému poplachu ohledně "nepřátel lidu" a ohledně umělých krizí loterií bingo. Tyto hromadné sdělovací prostředky nepronásledují lidi o nic méně, než jak to dělají totalitní režimy. Tato média jsou zlověstnými příznaky sociální choroby rozčarování z reality života a ze zavedenějších forem výrazu. Tyto sdělovací prostředky jsou zosobněním únikovosti, jsou snovou říší, krajem fantazie, údolím televizního seriálu. Celé národy jimi byly očarovány.

V Makedonii se dostalo Kassandře, představitelce televizního seriálu ze života služebnictva, při její návštěvě této chudé a zatrpklé země heroického přivítání. Celé rodiny konzumují dlouhé hodiny tento vizuální utišující prostředek. Jsou hypnotizovány levnými kulisami, které mají zosobňovat nedosažitelné bohatství.

A pak existují úplatné sdělovací prostředky. To jsou nájemní novináři - takzvaní žurnalisté, kteří nabízejí své služby tomu, kdo zaplatí nejvíc. Jejich cena je často ubohá: pozvání na oběd jednou za měsíc, stovka německých marek, cesta do zahraničí a druhořadý hotelový pokoj. Spolupracují s šéfredaktory a o kořist se s nimi dělí. Jsou to děvky novinářské profese, stále vypadají hladově, stále mají prosebnou čepici v ruce, stále se kradmo a submisivně rozhlížejí kolem sebe. Jsou to otroci v hlavním městě. Často tisknou propagandistická komuniké jiných lidí, aniž by v textu změnili jediné slovo. Sám jsem jim poskytl "rozhovory", v nichž jsem osobně napsal všechno, otázky i odpovědi. Jsou příliš líní anebo příliš zatrpklí na to, aby investovali do své profese. Sžírá je sebenenávist a všeobecný cynismus - nechávají se pasivně zneužívat při špinavém styku peněz a protekce.

Tito prodejní žurnalisté často pracují v nevěstincích, jimž se říká "sdělovací prostředky, které podporuje podnikatelský sektor". Jsou to televizní stanice, deníky a časopisy, které vlastní oligarchové maligního kapitalismu. Majitelé tato média využívají k útokům na své soupeře a k otevřenému a drzému prosazování svých podnikatelských zájmů. Tento jev je nejvýraznější v této kořistické a neřestné zemi, v Rusku, kde se téměř veškeré sdělovací prostředky nyní ztotožňují s mafiánskými podnikatelskými zájmy, které je požírají. Navzdory jejich známé jednostrannosti tvrdí tato média stále, že jsou neutrální a objektivní, ale na taková pochybná tvrzení reguje nepřátelské obyvatelstvo odporem, protože bylo léta cvičeno v tom, aby nedůvěřovalo tištěnému slovu a dokonce ani vysílanému obrazu. Tak znovu kvete umění "čtení mezi řádky" a samotný jazyk zkreslují jeho mediální násilníci. To, že se otvírá propast mezi lidmi a jejich jazykem, že mizí autentická komunikace a že důsledkem je rozklad sociální soudržnosti - to je hlavní škodou, kterou působí prodejný žurnalismus.

Noviny bez sdělování

Stranickopolitický tisk a televize jsou je méně zhoubné, protože je dobře známo, kdo je vlastní a  program těchto lidí je jasný. Tyto noviny a televizní stanice jsou vždycky jednostranně zaujaté, vždycky přinášejí jen půl pravdy, vždycky jsou svatouškovské - tyto noviny neprodukují žádné zisky a hovoří jen k lidem už přesvědčeným. Jsou to vlastně jen bulletiny a nástěnky, nikoliv skutečné sdělovací prostředky. Nástroj mobilizace, vlajka, emblém, kolektivní paměť, bezvědomí skupiny a svědomí skupiny - tyto noviny a televizní stanice jsou často hojně sledovány, dokonce i odpůrci a soupeři.

Jsou taky plny samy sebe, jsou tak narcistní, tak nechutně zaujaté, že jsou v těchto smutných, nudných dobách, dobrou zábavou. Existují koaliční noviny a opoziční noviny, levicové a pravicové a centristické noviny. Je to barvitá směsice rozhořčení a triumfalismu, skrytých hrozeb a slibů, na zkoušku vypouštěných balónů a dramat , každodenní ekvivalent zábavné, romantické prózy.

Střední, východní a jižní Evropa má deníky a časopisy a televizi. Vůbec však nemá sdělovací prostředky, které by se alespoň vzdáleně podobaly západnímu ideálu. V některých zemích se novináři tomuto ideálu vysmívají jako západnímu pokusu o manipulaci anebo v nejhorším případě jako naivnímu idealismu. V jiných zemích je tento ideál svého druhu svatým grálem, o nějž se usiluje jen v mýtech a ve vyprávěních. Jiní k tomuto ideálu vzhlíží se závistí a chtěli by ho naplňovat, nemají však příliš mnoho naděje. Je to pro ně stále více se vzdalující fata morgana.

Možná, že jiná fantasmagorie, internet, může být řešením. Na něm začínají vznikat čerstvé výhonky neuctivosti a odvahy a vznikají z nich už poznatelné - i když virtuální - sdělovací prostředky. Malý počet uživatelů internetu v současnosti dosud omezuje vliv těchto médií i jejich naději na přežití. Avšak pokud lze soudit podle západního vývoje, to je jen dočasný stav. Internet, tento nehmotný a éterický komunikační prostředek, možná ještě vytvoří první skutečné sdělovací prostředky a umožní lidem návrat k realitě. Není vyloučeno, že internet osvobodí všechny ty vězně domácích i zahraničních televizních seriálů. Není vyloučeno, že internet nakonec zvítězí.

Dr. Sam Vaknin je generálním ředitelem podniku Capital Markets Institute Ltd., poradenské firmy, která působí v Makedonii a v Rusku. Je hospodářským poradce makedonské vlády. Tento článek vyjadřuje jeho osobní názory.

Štěpán Kotrba

Včerejší pořad Fakta na ČT prinesl "šokující" videozáznamy Policie České republiky ze zatýkání únosců dcery ruského rejdaře.

To bývá normální ve zpravodajství, kam občas policie uvolňuje své videozáznamy z akcí pro ilustraci zpráv. Pořad Fakta ale není zpravodajství...

Ve včera uvedeném dílu navíc komentátor pronesl větu, jak vystřiženou z manipulativního public relations:

"A právě tyto složky policie hodlá ministerstvo vnitra rušit..." (cituji po paměti), ohlásil komentátor po úspěšně a profesionálně provedeném zásahu zvláštních jednotek, který pochválili i "náhodně" se vyskytnuvší kolemjdoucí...

A já se ptám:

Má ministerstvo vnitra vlastní lobbistickou strukturu, která zasahuje do publicistiky ČT?

Nebo mýrnixdýrnix uvolňují sami policisté z Útvaru pro odhalování organizované trestné činnosti atraktivní videozáznamy (VHS) z "vybraných" akcí (podporujících tvrzení v annonci tohoto pořadu - že ruští teroristé operují bez překážek na našem území - citováno po paměti) proto, aby zapůsobili na emoce poslanců branně bezpečnostního výboru Parlamentu při případném rušení jednotky (jak lobboval komentátor) nebo při ilustraci "závažné" interpelace nějakého poslance?

Nebo chtějí některí policisté být slavní jako Arnold Schwarzeneger a sami poskytují "vybraným" redaktorům utajené záznamy?

Jak je možné, že "ilustrativní" zábery ze zásahu speciální jednotky jsou využity pro publicistický pořad veřejnoprávní televize?

Došlo snad k propojení obou institucí (České televize a Ministerstva vnitra), nebo došlo k bilaterálním dohodám, o nichž občan nic neví?

Kdo tyto dohody uzavřel a s kým?

Bylo to vedení ČT či "reportéři" (uvedení jako autoři pořadu)? Byl to ministr vnitra Grulich nebo nějací zakuklenci, hrající si svou separátní hru?

Jaká je strategie oddělení "vnějších vztahu" MV?

Kdo platí redaktory ČT a za co?

Nemusím zdůrazňovat, že v tomto kontextu působí mohutná mediální ofenzíva ministra Grulicha proti svému odvolání (kdy se podle dalšího redaktora ČT stal neoficiálním mluvčím skupiny ministrů) na obrazovce zpravodajství ČT poněkud nepřirozeně...

Objednal si své obranné PR Grulich a "platí za něj" atraktivními záběry? Nebo je to "přátelství" redaktorů veřejnoprávního média s represivními složkami státu?

Jak je vidět, je zde více otázek než odpovedí.

Ale to není u ministerstva vnitra nic nového. Už dlouho. Za ministra Rumla a jeho "boys" to nebylo lepší.

Jan Procházka, publicista a spisovatel, napsal ve své knize Politika pro každého (MF 1968) pozoruhodnou sentenci, platnou dodnes:

"Je potěšitelné, začínají-li dnes namísto lidí neschopných vládnout lidé schopnější. Ješte potěšitelnější však bude, začnou-li i těm nejschopnějším i v Československu vládnout spolehlivé zákony."

A mně nezbývá než dodat: Změnili se lidé, změnil se název státu, metody však zustaly stejné.

http://www.zapisky.cz

Zápisky z Británie XIV

vychazeji 17/2 00 v paisley, nakladem 83 mailu

jmenuji se rudolf merkner a stravil jsem dva mesice v kralovstvi.

chovali se tu ke me vsude slusne a korektne. v restauraci mi samozrejme pomohli do kabatu, uklizecka me vzdycky zdravila prvni a nerekla ani slovo, kdyz jsem sel po cerstve vytrene chodbe a jeste dala na stranu kybl.

pokladnik ve skole nejenom ze vezme samozrejme moji kartu, ale jeste se mi trikrat omluvi, ze jsem musel cekat 3 minuty! protoze nemohl najit moje papiry.

pruvodci ve vlaku mi vzdycky podekuje, i kdyz uz to rekl stokrat prede mnou a ostraha u obchodu mi vzdycky podrzi dvere a podekuje mi, i kdyz jsem nic nekoupil. a ja?

zacal jsem respektovat kralovnu a pochytil skotsky prizvuk. zacal jsem pit pivo po pintach a naucil jsem se rikat muj rodny jazyk misto cestina (protoze to stejne nikdo nevedel, co to znamena).

pochopil ze lide mohou zit i bez toho, aniz by v zivote ochutnali knedliky a ze nase zeme je taak malinka, ze kdyz uvarite gulas maji to jini za nejexotictejsi jidlo ve svem zivote.

uvedomil jsem si jak jsou veci relativni a ze se musim naucit si vazit sam sebe a rikat, co umim, protoze tady nikoho nezajima, co si myslite, ale co umite a delate.

a taky ze nema cenu se porad s necim porovnavat jak to nekde delaji lepe. my to zkratka delame takhle ...

a taky oficialni vztahy jsou tu trochu odmerenejsi, ale vas taky prece v cechach nezajima ze pruvodci se spatne vyspal, prodavac smrdi a je otravenej ze jste vubec vesli do obchodu nebo ze zenska na poste protahne oblicej a rekne vam ze tu nejste sam ...

asi nejvystiznejsi je tato historka:

cech: to mi reknete jak to delate, ze mate tak krasny travnik? husty na kratko strihany rovnomerne rozprostreny po cele plose - opravdu krasna zelen!

ja to delam u nas taky tak jako vy a dokonce ho striham kazdy den ale jako ten vas porad neni.

brit: a jak dlouho ho takhle strihate?

cech: no uz pres tri roky!

brit se slabe pousmeje: my trista let ...

... tak. po necelych dvou mesicich (ten cas leti) v britanii bych asi mel rekapitulovat. je tu hezky:)

rychle jsem si zvyknul na normalni podminky zabehle spolecnosti, kde se lide neuci jak zit prirozene ... ale uz se take tesim do nasi ceske divociny.

chtel jsem toho jeste hodne napsat o skotskych hospodach, kde se nikdy neobsluhuje u stolu o piti prave whisky o skole, kde jsem stravil cely mesic a kde je bazen, posilovna, knihovna - vsechno zdarma, o glasgow a jeho mini pidi metru, ktere vypada jak detska hracka, o homelesacich kterym ovalek dava 50 p (30 kc!) a mysli ze jim dava malo, o tom, ze autobusy maji jenom jedny dvere a musite mit drobne do kasicky o  modernich vlacich jenom s jednou klikou venku a zevnitr se musi otevirat okynkem, o mestske doprave kde potkate za den treba i deset revizoru i o tech manicich z ostrah u kazdeho lepsiho obchodu nebo hospody, kteri jsou napojeni on line na centralu a maj v uchu takovy cerny naslouchadla ...

- mam spoustu fotek, ktere jsou pripraveny v html ale nejsem je schopen opublikovat ... (snad pozdeji)

- dokonce jsem dostal mail od znameho, ktery zacal psat pozdravy z anglie podle stylu zapisku (coz me velice tesi, preju hodne stesti a www.zapisky.cz jsou k dispozici jako web podpora pro opublikovani!)

- vase reakce na ankety me take tesi a doufam, ze se mi je povede lepe zviditelnit na webu

... a tak rikam z cech pokracovat se bude!

Václav Pinkava

Dobry den,

ad: http://blisty.inter net.cz/10002/20000222j.html#09

Muslim, ze je zajimave jake (nase) clanky sousedi ve vcerejsich BL. Zajimal by mne Vas nazor na otazku, zda clovek nevybaveny odbornym vzdelanim na tema X ma narok vyjadrovat svuj nazor na tema X vubec, a kde - aby to bylo prinosem, a souvisejici otazka, jak definovat dostatecnost odbornosti nebo kvalifikace nejak prijatelne pro skutecnou lidskou spolecnost, ktera je nevyhnutelne z poloviny hloupejsi a z poloviny chytrejsi, z te mensi casti vzdelana.

Receno jinak, jak predejit tomu, aby se lide chudi duchem nebo vzdelanim nemuseli o sve ustavni 'pravo' vyjadrovat nejak uchazet? Nebo by meli? A udrzujeme lidska prava jen pragmaticky proto, aby ti frustrovani potlacovani nezmasakrovali ty druhe?

Prakticky vzato, ma napriklad kazdy mit narok hlasovat u voleb, i kdyz je treba pologramotny a zije v lese, takze u urny nevi co cini?

Opet je tu hluboka filosoficka pravda, ktera nabourava v melke praxi. Jak pravil klasik - "neni zadny rozdil mezi teorii a praxi, teoreticky vzato" :-))

K teto jemne provokaci mne vede prvni polovina Vaseho clanku, na kterem mi trosilinku vadi i ta stylisticka a psychologicka finta, nejprve polozit na stul sve 'credentials' ('odznaky verohodnosti') a pak uz muzete byt vecne presvedcivy, ze ano, nebot mnozi lide soudi obsah sdeleni podle autority sdelujiciho.

Vadi mi to, protoze jsem si dosud nezvykl na ten stredoevropsky usus nosit sve vzdelani jako pero za kloboukem a mavat s nim pri uvodnim zdvorilem smeknuti. Co se mne tyce, obsah Vaseho clanku by se bez teto preambule na vysvetleni klidne obesel.

Pokud soudite, ze pro pomyslneho radoveho ctenare BL jsou tyto fanfary zapotrebi, jsme zase u toho problemu vyvysovani se (i kdyby pravem) ...Ustupte, prichazi odbornik, aby Vas zachranil samy pred sebou.

Nezlobte se, sam zapolim s problemem vlastniho myslenkoveho elitarstvi od detstvi, kdy mi bylo namereno nejake absurdni IQ, (nastesti jsem odtehdy zblbnul) ale postupem casu uznavam, ze kazdy, i neerudovany vyrok, je prispevkem do meho spektra vjemu a mysleni, a - coz je obtiznejsi a hruznejsi si pripustit - ze subjektivne nikdo z nas nepozna, kdyz je skutecne mimo.

Nekdy se poznani posouva inkrementalne a vytribene nazory odborniku at jsou dalsimi kaminky do mozaiky pochopeni - ale nekdy prijde uklizecka, mozaikovou podlahu pretre mokrym hadrem, a obrazek je najednou jasnejsi - treba v tom smyslu, ze se jevi osklivy, tak proc v nem pokracovat...

Celkovy dojem moudrosti a laskave shovivavosti, ktery vyzaruje z Vaseho clanku zanechava pachut "lidicky nebavte se o tom, nemate na to" spis nez skromnejsi "lidicky nebavme se o tom, nemame na to".

V tomto ohledu bych zminil buddhistickou Suttu, kde onen Siddhartha Gotama neboli Buddha sdeluje, ze otazky o podstate jsoucna, trvani, vecnosti, existenci nesmrtelne duse nebo jejiho prevtelovani jsou zasadne chybne polozene a pro nase ucely vedlejsi - chybne polozene jsou analogicky stejne jako je ptat se kterym smerem odesel vyhasly ohen. Take proto je mylne povazovat Buddhismus za nabozenstvi v ortodoxnim slova smyslu.

K veci:-

Doufam, ze se shodneme na tom, ze kazdy clovek, i ten nejmene k tomu vybaveny ma narok rozjimat o cemkoli, ale nevnucovat sve nazory druhym (?)

To vsak neznamena, ze by sve nazory nemel i laik (se vsi pokorou) ostatnim sdelovat a publikovat v BL, pokud jsou v necem osobite a objevne. Prave internet umoznuje celkem prehlizet otazku vyrobnich nakladu a distribuce, a je to tedy demokraticke medium otevrene i pablbum - vsak plne souhlasim s panem Culikem a jeho prekvapive liberalni (ne)redakcni politikou.

Vase zaverecna uvaha o moznosti a chvalyhodnosti zbavit slovnik 'transcendentality' mi pripada nemene transcendentalni nez vse ostatni. Co kdyz vam nerozumim? Mohl byste to napsat mene transcendentalne?

I suche tvrzeni 1+1=2 vyzaduje pevny ramec presumpci v hlave druheho, (kdyby treba myslel v binarni soustave, chape sice pojem 2, ale cislici 2 rozumi jen kdyz ji vyjadrim jako 10...).

Kdyz si jako clovek bilingvni uvedomim, jak jemne odlisne odstiny se mi vybavi kdyz slysim slova 'modra' nebo 'blue', pochybuji ze existuje vubec nejake slovo, ktere vnima lidstvo jednotne. Nase vnimani je tak nevyhnutelne niterni zalezitosti, a vyjadrovani je tak nepresne, ze musime proste tak trochu doufat, ze si rozumime... jestli mi rozumite ?

Proletari vsech zemi, bavme se.

:-)

VŠclav Pinkava

P.S. Mimochodem, v prubehu vedlejsi korespondence mi pan Motl sdelil, ze preklad Elegant Universe do cestiny uz ma hotov...

Karel Koecher

Mate pravdu, ze uvadet sve nazory svymi kvalifikacemi pusobi dojmem finty.

Vzniklo to jednak tim, ze clanek byl vlastne nejdriv jenom osobni dopis Culikovi, a ze jsem mu vysvetlovalm, proc se do toho pletu.

A pak jsem to tam nechal, protoze predpokladam, ze rade ctenaru BL jsem znam odbornosti zcela jinou, totiž jako politolog a dabelsky rudy rozvedcik pusobici v USA za studene valky (loni se to v BL propiralo).

Tak jsem se trochu chtel ospravedlnit, ze si dovoluji se do toho michat presto, ze jsem pozitivne lustrovan.

Jinak otazky tykajici se elitismu, ktere kladete, jsou ovsem legitimni.

Samozrejme, ze nelze urcovat zadne obecne normy, kdo se ma k cemu vyjadrovat a kdo ne, ale jako v mnoha jinych pripadech plosne uplatnovani teto nesporne platne a krasne zasady v praxi je, abych tak rekl, ne vzdy funkcne prakticke.

Podobne jako treba absolutni svoboda slova (muzeme uprostred divadelniho predstavení zacit kricet, ze hori? - podle Nejvyssiho soudu USA v zadnem pripade), atd atd.

Ja sam zastavam nazor, ze to sice nesmi byt vec legislativy, ale muze a musi byt vec zvazeni konkretnich podminek daneho pripadu osobami, ktere vykonaji nad veci momentalni kontrolu.

Tedy napr. redaktora casopisu, ktery podle me nejake filtry uplatnovat musi, i kdyz v pripade internetove publikace ty filtry mohou a maji byt mnohem volnejsi nez v klasickych publikacich.

Nemuzeme se proboha zcela vzdat toho ze je rozdil mezi blabolem a neblabolem, a zavirat oci pred faktem ze (stoprocentni) blabol je intelektualni smeti, ktere v nejlepsim pripade zdrzuje a v nejhorsim skodi (podle toho kolik ma blabolici moci).

Marxleninsky blabol zatracujici napr. genetiku znicil na desitileti tento velmi slibne se vyvijejici obor v Rusku a stal i radu zivotu tech, kteri se blabolu postavili do cesty.

Demokracie je jedina slusna forma vlady, ale nejakou hranici ma, jinak prejde do anarchie nebo fasismu, ktery tu demokracii rozmeta.

Problem neni tedy v tom, zda ma byt nekde hranice, jak se ptate, ale kde ma byt.

Zbyněk Pešťák

Vážený pane Čulíku, jsem pravidelným čtenářem Britských listů, a často v nich nalézám hodně zajímavého, za což Vám tímto děkuji.

Když jsem však četl článek "Čekání zatím marné ..." od pana Jiřího Davida v Britských listech dne 22.2.2000, musel jsem se štípnout, abych se přesvědčil, že se mi to nezdá. Chápu, že ne všichni máme k Unii svobody pozitivní vztah. A jistě se také najdou chyby, které jí lze vyčítat. Ale takové množství nesmyslů nashromážděných v poměrně krátkém článku jsem už dlouho neviděl. Protože se však pan asistent pokouší dokonce o psychologický rozbor voliče této strany a zřejmě se dosud s žádným nesetkal, chtěl bych mu jako studijní materiál poskytnout svůj subjektivní pohled na věc.

Pokud by autor článku navštívil diskusní fórum US, tak by zjistil, že není "ve straně obecně sdílené přesvědčení, že nadcházející celorepublikové shromáždění v osobě nového předsedy zvolí budoucího českého premiéra". Dokonce pouze jeden z kandidátů připouští, že by se o takový post chtěl ucházet.

A dále "odmítnutí už jen jednání o Zemanově více než velkorysé nabídce vládních postů po volbách 1998" bylo pouze naplněním předvolebního slibu daného voličům, což je zřejmě postup pro ostatní strany zcela nepochopitelný. Můžeme se samozřejmě přít, do jaké míry byl takový slib před volbami prozíravý, ale uvědomme si, že tato strana tehdy existovala jen několik měsíců, a potřebovala se nějak rychle vyprofilovat, aby byla vůbec volitelná. Po volbách již byla vázána svým slibem a kdyby jej byla porušila, velkou část svých tehdejších voličů by byla ztratila.

Ale pokračujme. "Je posláním politické strany být nejen volena, ale především získané mandáty zúročit politickým vlivem." Na rozdíl od pana asistenta jsem přesvědčen, že ve sněmovně potřebujeme také demokratickou opozici, která však rozhodně nemůže být bez politického vlivu. Jejím posláním je vytvářet k vládě alternativu a po volbách ji případně vystřídat. Velmi nerad bych se dočkal demonstrací jako v Rakousku, kde měli k vládní koalici také pouze jednu silnou opoziční stranu - bohužel extremistickou - jako my v případě rozpadu čtyřkoalice.

Ani další tvrzení nechápu. "Naprosté a dobrovolné odříznutí se od byť i minimálního ovlivňování současné vlády." Copak poražené strany mohou ovlivňovat vládu, která disponuje podporou 137 poslanců? A právě vychvalovaný "toleranční patent" přece není ničím jiným, než programovým prohlášením vládní koalice. Já naopak nechápu, proč občanští demokraté, když už vládu takto úkolují, ji nechtějí posílit i personálně. Vždyť je přece i v jejich zájmu, aby byla úspěšná ...

A ještě na závěr. "Bilance sociálně demokratického vládnutí dokonce naznačuje, že nynější česká vláda je na nejlepší cestě být jednou z vůbec nejúspěšnějších." Asi jsem nedával pozor, ale nevšiml jsem si, že by tato vláda něco udělala pro lepší vymahatelnost práva, pro snížení nadměrného daňového zatížení občanů, pro přechod od průběžného k fondovému penzijnímu systému nebo pro zlepšení dostupnosti a úrovně vysokých škol. Jak tedy může být nejúspěšnější? Pokud něco z toho naznačila, bylo to vždy ve spolupráci s Unií svobody, ale za cenu takových "vyrovnávacích" kroků, že byl pozitivní efekt vždy promrhán. A tak by byla dopadala celá tak opěvovaná spoluvláda se sociálními demokraty.

Nezbývá, než dodat, že Josef Lux, kterého jsem vždy respektoval, byl svého času opravdu "špatným prorokem, když konstatoval, že nevstoupením do vlády v roce 1998 Unie svobody rezignovala na důvod svého vzniku." Právě svou nynější činností nám dává naději, že po příštích volbách už si pan premiér s panem předsedou sněmovny jenom nevymění klíče od kanceláří.

S pozdravem

Zbyněk Pešťák, volič Unie svobody

Josef Horáček

Pane Culiku,

rad bych podporil nazory pana Janskeho. O tom, jak jsou obcane Zlina masirovani, svedci rozhovor (lepe receno blaboly) s jakousi profesorkou ve Zlinskych novinach z konce prosince lonskeho roku, kdy byl ucinen v parlamentu posledni pokus tu zvracenost zvratit:

O finance z Evropské unie se budeme muset poprat, říká profesorka fakulty Jena Švarcová - Vznikem Zlínského kraje se mnoho věcí změní (Petr Lehotský)

ZLÍN. Na ekonomické vyhlídky našeho kraje v souvislosti se vznikem Zlínského kraje jsme se zeptali profesorky Jany Švarcové z Fakulty ekonomiky a managementu ve Zlíně.

Až bude Česká republika přijata za řádného člena Evropské unie, vznikne nám nárok čerpat peníze z fondů Unie. Podle odhadů se bude jednat o částky v řádech desítkách miliard dolarů. Nemůžeme čekat, že Unie funguje jako dobročinná organizace, od které budeme zadarmo dostávat. Budou od nás vyžadovat efektivnost vynaložených prostředků. Pro porovnávání a zhodnocení předkládaných projektů je první podmínkou srovnatelnost regionů, a adresnost a transparentnost finančních toků. Aby ČR splnila podmínky EU, musela přerozdělit své území do nových správních celků, které kriteria splňují.

Doposud směřovaly peníze daňových poplatníků z části do státního rozpočtu, z části do rozpočtu okresů a třetí část připadla obcím. Podle vládou schválené reformy veřejné správy se připravuje nové členění. Největší část daní směřuje opět do státního rozpočtu, ovšem další část bude příjmem rozpočtu nových čtrnácti krajů. Třetí část opět zůstane obcím. Z tohoto pohledu je velmi významné, že vzniká Zlínský kraj. Nedávné snahy části poslanců o jeho zrušení by vedly k tomu, že náš region by ztratil ze zákona nárok na určitou část z výnosu daní a byl by odkázán na redistribuci financí v rámci většího celku.

Studenti a pedagogové zlínské fakulty managementu a ekonomiky si byli vědomi hrozeb, které pro náš region návrhem na zrušení kraje vyvstaly. Proto zorganizovali petici, pro kterou již v prvopočátcích získali více než dva tisíce podpisů. Protože se tento problém týkal všech čtyřech sousedních okresů, požádali jsme o pomoc starosty okolních měst. Za projevenou podporu jim chceme tímto způsobem poděkovat. Na nás nyní je, abychom dokázali v budoucnu získaných financí efektivně využít. Musíme vědět, co chceme, připravit solidní projekty a obhájit je v konkurencí jiných projektů. Jen tak získáme finanční podporu z EU. Aktivní, konstruktivní a systematický přístup k přípravě rozvojových akcí budeme potřebovat ze všeho nejvíce.

Tomáš Kocanda

Vazeny pane,

k Vasemu clanku "Nezustane kamen na kameni" bych chtel poznamenat nekolik veci:

1) Az budete muset jezdit pro kazdou zasilku zaslanou pozemni postou na celni postu do 100km vzdaleneho "krajskeho" mesta, protoze okresni celnice zasilky nevyrizuji, mozna budete mluvit jinak. To je napriklad vec, ktera lidem v novych krajich pomuze.

2) Nevim jake mate zkusenosti Vy, ale podle me se investori zrovna nehrnou do oblasti, ktere jsou vzdalene od spravnich center. A napriklad v nasem kraji, tedy na Jihlavsku, muze novy kraj vyrazne tuto situaci zmenit. A mozna mnohem vice nez si myslite. Pokud by stavajici okresy plnily vsechny role krajskych center (napr. viz prvni poznamka), pak by to bylo jedno. Ale pokud ne, tak bychom se zahy mohli dockat situace, ze budeme jezdit do Brna na dopravni inspektorat prihlasit si nove auto apod. A nejedna se jen o business. Videl jste nejakou novou vysokou skolu nebo institut zalozeny jinde, nez v krajskych centrech? Jak rikam, pokud by stavajici sprava plnila vsechny ulohy, pak je to jedno ale bohuzel to vypadalo, ze budeme dojizdet do Brna pro vsechny uredni veci.

3) Nezapominejte na pocity lidi, kteri v danem kraji ziji. Ja jsem z Vysociny a hlasim se k tomu a rikam kazdemu, ze s Brnem nemam nic spolecneho, krome toho, ze jsme soucasti jedne zeme. Ale to neznamena, ze povazuji Brno za nejake prirozene centrum oblasti. Brno nam bylo komunisty vnuceno a nijak logicky jako prirozene centrum z pohledu Vysociny nevypada.

Tomáš Kocanda

Jihlava

Václav Špíka

S příspěvky pánů Jírovce, Šolera a Vaňka k bytové problematice (všechny jsou v tematickém archivu pod heslem bytová otázka, pozn. JČ) je jistě možno souhlasit. Podíl české inteligence na zcela neuspokojivé situaci je dle mého názoru zaviněn její nepatrnou veřejnou angažovaností.

Množství peněz, které se při transformaci ztratily je určitě mnohem větší, než 400 mld. Kč. Protože po roce 1990 je úbytek bytů větší, než přírůstek, činí dluh v této oblasti asi 500 tis. bytů, t.j. nejméně 500 mld. Kč.

Z velké privatizace bylo cca 200 mld. Kč poskytnuto na záchranu bank. A vnitřní dluh jen u údržby silnic je dnes, dle zpráv tisku, kolem 100 mld. Kč. Připočteme-li zrušení dotací na jízdné do práce, ceny vysokoškolských kolejí, řadu zničených podniků, stav armády, atd., ukáže se, že ztráty dělají hodně přes 1000 mld. Kč. Navíc zahraniční zadluženost stoupla o cca 700 mld. Kč. Situace pro řešení bytové otázky je tedy velmi obtížná.

Při tom je nutno uvažovat i aspekty, o kterých se dnes oficiálně vůbec nemluví. Vzpomínám si na diskuse v tisku před asi 30 lety, kdy se zdůrazňovalo: V kuchyni se má jen vařit, v obývacím pokoji se nemá spát, děti mají spát odděleně od rodičů. Z toho vyplývá, že i pro rodinu s jedním dítětem by měl být k disposici byt 3 + 1. V roce 2000 by to neměl být neřešitelný problém. Cena nového bytu by ovšem musela být snížena pod 12 tis. Kč/m2. Při splátkách 30 let a úroku 6% by to již mohlo být pro větší část obyvatelstva únosné.

Hlavní technickou příčinou dnešních potíží je zřejmě nepochopení podstaty tržního hospodářství dřívějším vedením státu. Trh je sice nezbytný, ale je to přírodní živel, podobně jako oheň: Dobrý sluha, špatný pán.

Petr Janásek

Vážený pane Čulíku,

dovolte mi poděkovat za Vaše články pranýřující, zcela oprávněně, různé nešvary ve vysílání ČT.

Byl bych velmi rád , kdybyste se nenechal znechutit výpady některých zastánců hesla "co je české , to je hezké". Bohužel, opak je pravda a každý, kdo má možnost porovnání kvality práce redaktorů a moderátorů českého vysílání s například západoevropskými a není zaujatý nebo pseudovlastenec, musí český amatérizmus odsoudit. Nelze mít výhrady proti žádné z Vašich výtek na adresu ČT.

Ba, já osobně bych se v uvedeném nebo podobném příspěvku ještě pozastavil nad příšerným pražským slangem hlasatelů. A to hlavně dam (světlou výjimkou je, nebo spíše byla, Elmíra Hoymová), které se pravděpodobně neslyší, že například namísto televize řeknou "talaveze" a další uši rvoucí výrazy.

Kam se poděla čistota spisovného českého jazyka, kterou by jako vzor měl národ slyšet přinejmenším z veřejnoprávního prostředku.

Dalším nešvarem je používání výrazů odporujícím logice a jejich významu a proto se dozvíme o "strašně" krásné věci, o tom, že "díky" vrahovi přišel někdo o život a podobně.

O moc lepší situace s českým jazykem není ale ani v novinách a časopisech kde se vyskytují i hrubé chyby. Nejsem žádný jazykový purista ale co je moc je moc.

Vážený pane, držím Vám palce, těším se na další BL a jsem s pozdravem

Petr Janásek

Jaroslav Teplý

Pane Čulíku, rád bych seznámil čtenáře BL s redakčním komentářem největšího holandského deníku De Telegraaf (19.2.2000) k otázce multikulturní společnosti, která se jak známo z mých ještě nesebraných spisů (BL 15.7.1999) může snadno zvrhnout v multikulturistiku.

Integrace

Nizozemsko se konečně obrací. Odprava doleva se dochází k poznání, že země přes enormní příliv ne-Evropanů není multikulturní společností a také jí nechce být.

Taková společnost předpokládá koordinaci kultur, při čemž se každá  vzdá části svých názorů. To se neděje a také nesmí dít. Hluboce zakořeněné normy a hodnoty, na kterých spočívá zdejší společnost, musí zůstat bez dalšího zachovány.

Svoboda slova, oddělení státu a církve, respekt pro jinak smýšlející lidi, uznání menšin, emancipace žen a homosexuálů a ochota spoluzodpovídat za společnost jako celek, to jsou normy a hodnoty vlastní Nizozemsku. Je tedy také na čase, aby úřady v čele s politiky škrtly ze své politiky a slovníku slovo  multikulturní společnost. Taková společnost není také obohacením, jak si ministr Van Boxtel (integrační politika) ještě stále myslí.

Co je potřeba,  je integrace a to  pevnou rukou, aby ti, co přišli zvenčí, dostali myšlenkový rámec a prostředky, pomocí kterých by mohli získat plnohodnotné místo v naší společnosti.

J.T. 21.2.2000

Miroslav Rechcígl

The Czechoslovak Society of Arts and Sciences (SVU) will hold its anniversary, 20th in number, World Congress on August 9-13, 2000 in Washington, DC where the Society got its start in 1958 and where its first SVU World Congress was held in 1962.. This will be an extraordinary event which will feature prominent speakers and visitors from both sides of the Atlantic. It will be co-sponsored by the American University where the meetings and other activities will take place in cooperation with the Embassies of both the Czech and Slovak Republics.

The central theme of the Congress will be "Civil Society and Democracy into the New Millennium." The aim of the proceedings will be to look at our society, with all its pluses and minuses, from various angles, with the perspective of the future in the new Millennium. There will be a complementary plenary session which will address the topic "Czechs and Slovaks Who Made the Difference in the Last Millennium," with participation of major scholars.

Apart from the major themes, the program will include numerous discussion panels and symposia covering practically every aspect of human endeavor, from various disciplines in humanities, social sciences, fine and performing arts, and science and technology, including environemntal sciences and ecology, to business, law, journalism, library science, education medicine, agriculture and so forth. Of particular interest should be a discussion panel on "Civil and Human Rights in Czech and Slovak Republics," featuring Czech and Slovak Ambassadors in the US and the American Ambassador in Prague, and several other distinguished speakers from government and academia. Special attention will also be paid to the question of the vitality of Czech and Slovak communities abroad and preservation of Czech and Slovak cultural identity and heritage, as well as the mutual relations of Czech and Slovak Americans with the Czech Republic and Slovakia. . We call on all scholars, scientists, artists, educators, students, ethnic community leaders, businessmen, lawyers, clergy, social and cultural workers, journalists, computer experts and anybody else who is interested in these matters to send us suggestions for specific topics and possible speakers. Young people are particularly welcome.

Apart from numerous discussion panels and symposia, including two plenary sessions with public figures and distinguished personalities, there will be an exciting and entertaining social and cultural program. The highlight of the social events will be a banquet-cruise down the Potomac, past the illuminated Washington monuments on the beautiful 3-deck air-conditioned cruise ship, The Spirit of Washington, with a sumptuous buffet, a festive show, and dancing to an excellent live jazz band. The next day there will be an exciting bus excursion to Monticello, the famed residence of President Thomas Jefferson and a visit to the University of Virginia.

To defray costs of housing, accommodations have been reserved in the newly renovated American University dormitories. These are available on a first come basis. Because of the relative shortage and expense of Washington hotels you should reserve your dormitory room promptly. We welcome any suggestions or offers to help, either with the logistics or the program. We are interested in additional speakers and organizers of subject panels and topical symposia..

Point of Contact:

SVU President - Mila Rechcigl, 1703 Mark Lane, Rockville, MD 20852; tel.: (301) 881-7222; FAX: (301) 881-9667; e-mail: rechcigl@aol.com

http://www.f ss.muni.cz/psych/romale/conf_2000/index.html

Email enquiries: polaskov@fssmuni.cz (Eva Polaskova)

UK Enquiries to: Dr Hilary Gray, Tel: +44 (0)1629 55345;

Hilarygray@aol.com

BRNO IS A FINE CENTRAL EUROPEAN BASE: COMBINE A HOLIDAY WITH CONTRIBUTING TO OUR CONFERNCE!

Conference opening: Czech Minister of Education & the UK Ambassador

Committed speakers: Prof Sally Tomlinson: U Oxford
Prof Tony Cline: U Luton
Prof Ed Cairns, U Ulster (Member, APA Ethnic Conflict Committee)

Plenary & Parallel Sessions:
Ethnicity, anti-racism
National and local administration for Equal Opportunities.
Anti-oppressive practice: working with minority families
School management and curriculum in the interests of all children
Educational assessment of ethnic minority children
Promoting skills in young children

Conference languages: Czech and English

If you research, administer policy, or practice with ethnic minority
children
and their families, you may well have a contribution which would help
Czech
professionals with their difficult problem. Workshop material is
particularly
welcome.

Or just come: join the event & meet the people: there will be films,
visits
to local provision, a reception, and an exhibition.

Submission of Papers: as soon as possible & not later than 01 05 2,000
You will be informed within 3 weeks and not later than 15 05 2,000:
Title, short resume (approx 200 words) and generous abstracts (approx
1,000

words)
Dr Christopher Alan Lewis, Psychology Department, Behavioural &
Communication
Studies, University of Ulster at Magee College, Londonderry, BT 48 7JL
+44 (0)1504 375 320 CA.Lewis@ulst.ac.uk

CONTEXT & RATIONALE:
Brno, a fine Central European city, is capital of Moravia & the Czech
Republic's second city. Approximately 200 km by rail or road from Prague
(Vienna is nearer), BRNO is an excellent base for visits to Central
Europe:
castles & renaissance towns within easy reach; un-missable Czech beer;
night

life second to none.

We are delighted to recommend interesting & beautiful visits for your
on-going travel.

Masaryk University is the country's second oldest, with 20,000 students.

This conference will complete one of the country's first Equal
Opportunities
projects, conducted in the Faculty of Social Studies, by the Department of
Psychology, a discipline which suffered heavy repression in the
Czechoslovak
Socialist Republic. The education system also carries effects of the
totalitarian regime: it successfully teaches basic skills, but is formal
in
delivery and management.

All the psychologists' research has been within the context of the Roma
community, the ethnic minority who suffer much discrimination thorughout
East
& Central Europe. The research has included an investigation of Roma
child-rearing, (relevant to anti-oppressive social work), a study of fair
assessment of children, (including Dynamic Assessment), and a project to
facilitate democratic classroom discipline.

Venue:
The Conference venue is Masaryk University's very modern Economics Faculty
1

km from the town centre. Meals and accommodation are 4 minutes away, in
comfortable, modern 2-bed rooms (bathroom between 2 rooms)

Costs:
Western participants: Waged: ¸105; Unwaged ¸75.
This includes: Meals from evening 31/8 to breakfast 4/9, (1 day before &
after conference) but excluding conference dinner.
Accommodation with 2 sharing (you can request single rooms and/or
additional

nights: ¸5 / night)

This price does not include airfare. The cheapest travel to Prague is
with
BA-Go: Supersaver return: ¸98
(We will arrange group travel if sufficient demand, and in any case we
will
meet 2 designated planes on 31 August)

Costs: Participants working in & citzens of East European countries:
Waged: 500 Krc + 250 Krc / night + 150 Krc food / day (total 1450 Krc,
$47,
for meeting, 2 nights & 3 days).
Contributors: 250 Krc / night + 150 Krc food / day (total 950 Krc, $30,
for
2
nights & 3 days).



Dr Hilary Gray, Secretary, British & East European Psychology Group