Pokoru by měla mít spíš paní Dana Cihelková
Nejprve musím poznamenat, že jsem byl panu Luboši Motlovi vděčný:
článek paní Cihelkové byl hloupý oním nebezpečným způsobem, kdy koktejl
citátů, polopravd učeně znících může leckoho zmást. Chtěl jsem odpovědět,
ale protože můj volný čas je omezený, vzdal jsem to. Když jsem si přečetl
reakci pana Motla, měl jsem dobrý pocit, že někdo udělal to, na co jsem se
vykašlal, a navíc to udělal mnohem lépe.
Paní Cihelková píše: "Nemohu tvrdit, že bych byla na danou
problematiku odborník, ale taktéž nemohu říci, že by mi byla zcela cizí."
Takže: nakolik rozumíte kvantové fyzice, paní Cihelková? Co takhle
nejjednodušší potenciálová jáma a elektron? Vypočítat a ne jenom o tom
mluvit? Nablakvadrát....
Píšete, že jste novinářka a divíte se, když někoho štvou
nesmysly, které píšete o tematice z jeho oboru.
Já už jsem otupělý: články o jaderné energetice mě zpočátku štvaly,
několikrát jsem zkusil napsat do příslušných novin a vyvrátit fyzikální
nesmysly v článcích psané. Pak jsem to vzdal. V příloze nedělních
Lidových novin "Věda" si s chutí přečtu články týkající se
problematiky, které nerozumím, a se stejnou chutí přečtené zapomenu. Ale
pana Motla chápu, už proto, že je mladší než já.
Dělám totiž zobecnění (které samozřejmě dělat nesmím, nechci-li být
považován protinovinářského rasistu), že alespoň 90% toho, o čem novináři
psali z oborů, kterým rozumím, byly bláboly.
Pokora by měla přijít od paní Cihelkové: co takhle věnovat se divadlu,
náboženství, zahradničení a na fyziku a exaktní vědy zapomenout? Motl a
Kyncl se do vás nebudou navážet a zmíněným vědám to jenom prospěje.
Zajímavější je otázka, jestli se vůbec máme snažit popularizovat vědu. A co
se má ve škole učit.
Projdete-li si otázky k přijímacím zkouškám na lékařské fakulty,
zděsíte se. Rozsah látky je obrovský; o tom svědčí i to, že - opět jen
z oblastí, kterým rozumím - je asi 5% "vzorových" odpovědí špatně.
Učit na gymnáziu například řešení ustálených harmonických stavů
elektrických obvodů /říkají tomu jinak, ale je to tam/ znamená trápení:
studentů, často učitele, který látce také úplně nerozumí, rodičů atd.
Nakonec vznikne jakýsi kompromis: zúčastněné strany se naučí mluvit tak,
jako by problematice rozuměly - a to stačí.
Snad by bylo lépe přijmout placatou Zemi a kreacionismus, pohyb hvězd ať
zajišťují andělé. Lidé budou spokojenější a jejich kvalita jakožto pracovní
síly spíše vzroste. Člověk nechce znát pravdu, chce vysvětlení, aby měl
pokoj od otázek. Mám dvě kamarádky /to není sexismus, ale fakt/, jedna
věří, že žijeme v "dutozemi", druhá si myslí, že "když hvězdy dosvítí,
spadnou na zem". Obě mají ukončené vysokoškolské vzdělání humanitního
směru, pracují ve svém oboru a zjevně jim jejich představy o vesmíru nečiní
žádné potíže. (Bylo by pěknou tečkou, kdybych mohl napsat, že jsou to
novinářky, ale nebyla by to pravda.)
