Za komunismu nám nevykládali ve školách jen bláboly
K Daně Cihelkové z 11.2. 2000 
Ve svém příspěvku D. Cihelková píše o tom, co
prý nám vykládali ve školách. Ne že bych hájil marx-leninismus, ale rád
bych se zastal svých učitelů: Nevím, kdy a co studovala Dana Cihelková. Já
jsem v letech 1962 - 1967 studoval jadernou
fyziku na tehdejší Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT. Kvantovou
fyziku a teorii relativity nám přednášel pan prof.
Votruba a jeho spolupracovníci. Ujištuji paní Cihelkovou, že níže
zvýrazněné bláboly jsem nikdy neslyšel a nikdy bych si
netroufl něco takového u zkoušky říci. Byl bych za to totiž vyhozen od zkoušky.
Prosím, diferencujme a nezatahujme do fyziky způsoby politiků a
ideologů všeho druhu. Chce-li se člověk plést do vědy,
měl by se nejdřív naučit, co to je věda a vědecká metoda, jak se ve vědě
komunikuje a argumentuje.
Děkuji panu  Motlovi, že se  ozval a vyzval čtenáře ke skepsi.
Z příspěvku DC (zvýraznil JV)
       K principu neurčitosti: National Institute of Standards and
Technology udržel po 100 mikrosekund iont
       berylia ve stavu "Schrödingerove kočky", kdy spin jeho elektronu
směřoval zároveň "nahoru" i "dolu" a
       celý atom se vyskytoval na dvou místech v prostoru současně". Nelze
tady rozvádět, kolik námahy
       vynaložila "marx leninská fyzika" v dobách reálně socialistických,
aby studentům vysvětlila, že
       Schrödingerova rovnice sice umožňuje výklad, že nelze vypočítat
polohu a impulz
       současně, ale že toto platí pouze matematicky, nikoli fyzikálně (ale
běda přeběda by bylo
       studentovi, který by za reálného socialismu tuto stupiditu veřejně
odmítl). 
           K výroku: "Vesmír jako gigantický mechanický stroj,
udržovaný v chodu působením přírodních zákonů
       na hmotu, není žádná "vulgárnější podoba dialektického
materialismu", nýbrž naprostý pilíř fyziky, který
       vládl až do začátku 20 století a s Marxem nemá nic společného".
Pouhý nepatrný výčet z učebnic dob
       reálného socialismu uvedený výše dokazuje, že marxisté ten
"mechanický stroj", byť opatřený blábolem o
       věčné a nevyčerpatelné hmotě, chtěli nejen udržet co nejdéle, ale
navíc z něj udělali ideologii. Udivuje mě
       proto, když pan Motl jinde píše: "Ani teorie relativity samotná v
žádném smyslu neznamenala pád ideje
       vesmíru, jako obřího deterministického hodinového strojku." Bylo by
zajisté irelevantní jakékoli
       handrkování filosofických podvodníků, kdyby se ovšem za nevíru v něj v dobách reálného
       socialismu nevyhazovalo z univerzit a nezavíralo do kriminálu.
Nevím, jak by se panu Motlovi
       líbil budík jehož kolečka se v něm vyskytují nahodile a občas se
také trochu jinak točila. Kdyby každá jeho
       část ukazovala jiný čas a občas kdyby nějaké kolečko zkolabovalo do
černé díry. Od roku 1905, kdy se v
       mechanický vesmírný stroj ještě věřilo, uplynulo mnoho času.
Jistěže, galaxie se chovají téměř jako
       mechanický stroj, ale to jen taková show po straně, jakoby pěna na
vrcholcích vzdouvajících se vln.
Jiří Vacek