Rekordní délka amerického blahobytu

V sobotu 12. února trval nynější hospodářský boom ve Spojených státech už 107 měsíců (tedy téměř devět let) - nejdelší dobu od začátku záznamů. Většina Američanů ovšem nepřipisuje tento úspěch prezidentu Billu Clintonovi, napsal deník Guardian: zatímco ten se bavil ve své prezidentské kanceláři s Monikou Lewinskou, tvůrcem ekonomického rozkvětu se podle nich stal Alan Greenspan, předseda americké Federal Reserve Bank.

Greenspan je považován za nejmocnějšího šéfa ústřední banky na světě. Za pomoci nového druhu podnikatelů v rostoucím sektoru vysoké technologie se Greenspanovi podařilo vyvést americkou ekonomii v devadesátých letech z útlumu.

V Americe dochází k nejrychlejšímu hospodářskému růstu ze všech hlavních rozvinutých zemí, sídlo v ní má 9 z 10 největších světových firem a vyváží model ekonomiky volného obchodu po celém světě.

Před patnácti leti, po Watergate a po Vietnamu, se Amerika obávala, že se jí zmocní japonští podnikatelé a záviděla Německu jeho sociálně tržní kapitalismus, mezitím se situace radikálně změnila. Japonsko prožilo deset let hospodářských potíží a Německo zkoumé své ekonomické problémy a zjišťuje, jak by mu mohl anglosaský model pomoci snížit vysokou nezaměstnanost.

Na rozdíl od neúspěchu při jednání o liberalizaci obchodu, k němuž došlo v Seattle před dvěma měsíci, je globalizace jev, který po světě prosazují Američané. Právě Mezinárodní měnový fond, v němž hraje významnou roli americká vláda, požaduje likvidaci další překážek plynutí kapitálu přes hranice zemí. Americké finanční společnosti rozšiřují tuto filozofii po celém světě a americké firmy jako Microsoft, Dell a Intel rozšiřují revoluci nejmodernější technologie.

Po recesi v oblasti manuálních zaměstnání v osmdesátých letech, která tvrdě postihla tradiční průmyslové oblasti na Středozápadě, došlo v Americe k dalšímu šoku v době války v Perském zálivu v roce 1991. Stoupla nezaměstnanost a poklesl rozvoj hospodářství, takže voliči začali slyšet na klasický clintonovský předvolební slogan: "It's the economy, stupid." - "Je to hospodářství, blbečku."

Avšak hospodářství se už tou dobou začínalo zotavovat. Štěstím prezidenta Clintona bylo, že dorazil do Bílého domu právě v době, kdy se sloučila celá řada faktorů, vedoucích k postupnému rozkvětu americké ekonomiky. Greenspan v roce 1991 rychle a agresivně snížil úrokové míry a dostatek levných půjček pomohl zvýšit podnikatelskou důvěru. Tou dobou zároveň obrovské výdaje na obranu za Ronalda Reagana v době studené války přinesly celou řadu vedlejších vynálezů v oblasti počítačů, telekomunikací a biotechnologie.

Clintonovi Noví demokraté se stavěli k tržnímu bohu relativně přátelsky, stejně jako to činí Blairovi Noví labouristé v Británii. Vláda prezidenta Clintona zlikvidovala rozpočtový schodek - důsledek Reaganovy rozhazovačnosti - a v současnosti má americký stát opět velmi zdravý finanční přebytek.

Zároveň nebylo učiněno nic, aby se zastavily zvětšující se rozdíly mezi lidmi v řídících funkcích a řadovými zaměstnanci. Pro většinu Američanů byla dvě desetiletí od poloviny sedmdesátých let dobou, kdy museli pracovat intenzivněji, aby si udrželi dosavadní životní úroveň. Na vrcholu však dostali ředitelé podniků neuvěřitelně vysoká platová zvýšení - například, v letech 1978 - 1998 se zvýšil nejvyšší plat amerického ředitele soukromé korporace z 5 milionů dolarů ročně na 576 milionů dolarů ročně - je to vzrůst 11,400 procent.

Jen za poslední tři roky se začal projevovat americký hospodářský boom i na stoupající životní úrovni většiny Američanů. I když je nezaměstnanost ve Spojených státech úmyslně snižována trestním režimem, v jehož rámci jsou ve vězení 2 miliony mužů, trhu pracovních sil vévodí nabídka zaměstnanců, a tak si zaměstnanci mohou vynucovat vyšší plat. Ale Spojené státy jsou hluboce rozdělenou společností - na jednom konci spektra je privilegovaná elita a na druhém žijí lidé v ghettech.

Zdá se však, že americký hospodářský rozkvět bude nadále pokračovat. Podle nejnovějších údajů ekonomika stále roste, produktivita amerických pracovních sil se každoročně zvětšuje o 5 procent a silný dolar udržuje nízkou inflaci tím, že snižuje náklady na dovoz.

Vzkříšení Pittsburghu

Za posledních deset let se původně průmyslové město Pittsburgh proměnilo z průmyslového vraku v čelné středisko počítačové ekonomiky, která se považuje za motor dlouhodobého amerického hospodářského rozvoje.

Pittsburgh je pátým největším americkým výrobcem softwaru a inzeruje se jako "digitální skleník", středisko pro vznikající technologii "celých systému na jediném čipu", která je klíčem k miniaturizaci počítačových součástek.

Při jízdě autem do středu města z okolní Alleghenské vrchoviny je jasně vidět, že z ruin starší, odhozené verze vzniká nové město. Mrakodrapy, které vybudovali ve stylu art-deco pittsburghští průmysloví magnáti Garnegie, Mellon, Frick, Heinz a Westinghouse ještě stojí, avšak v některých z  nich mají nyní kanceláře firmy pro podnikové poradenství a internetové podniky.

Plameny vysokých pecí, které bývaly tak jasně vidět, že letadla z New Yorku do Chicaga jich použivaly jako navigační pomůcky, už vyhasly a vzduch ve městě je čistší než ve většině amerických měst podobné velikosti. Je to atraktivní pro novou generaci internetových podnikatelů, kteří rádi jezdí na horských kolech a chodí na túry do kopců. Ti se do města houfně stěhují.

Staré budovy oceláren jsou nyní využívány buď jako skladiště anebo byly rozděleny přepážkami na menší místnosti pro malé začínající firmy. Podnik Sony je nyní umístěn v bývalé automobilce Volkswagen.

Před 17 lety se zdálo, že je Pittsburgh určen na smetiště průmyslových dějin. Recese začátku osmdesátých let zlikvidovala ocelářský průmysl téměř přes noc. V roce 1983 přišel Pittsburgh o více než 80 000 ocelářských pracovních příležitostí.

"Recese zasáhla Pittsburgh tvrdším způsobem než jiná americká města," argumentuje Donald Smith, ekonom na Carnegieho a  Mellonově univerzitě. "Ale tvrdost rány zaktivizovala veřejné mínění a vedení města." Smith, ředitel univerzitního střediska pro hospodářský rozvoj, je přesvědčen, že Pittsburgh zažívá nyní nový rozkvět právě proto, že se stal cílem dobře mířených státních zásahů vlády státu Pennsylvánie, který založil organizace, které financovaly podnikatele a poskytovaly jim poradenství.

Druhým klíčem záchrany Pittsburghu byli jeho průmysloví zakladatelé, kteří založili a poskytli finance pro několik univerzit. Tyto univerzity byly původně založeny proto, aby se uhladily hrubé rysy Pittsburghu, ale staly se ohnisky dalšího rozvoje, protože poskytují kvalifikované pracovní síly a nové nápady a myšlenky.

Carnegieho a Mellonova univerzita se stala čelným výzkumným střediskem pro rozvoj softwaru a specializuje se na počítačovou bezpečnost. Lékařské středisko University of Pittsburgh se stalo světově významným průkopníkem při transplantacích tělesných orgánů.

Intelektuální kapitál univerzit a jejich výzkumná kapacita poskytly Pittsburgu základní nástroje pro vytvoření ekonomiky, založené na znalostech.

Nezaměstnanost, který byl v osmdesátých letech vyšší než 10 procent, je nyní 4,5 procenta - mírně nad celoamerickým průměrem. Recese v počítačovém průmyslu by město ovšem silně postihla. Hospodářství, které je nezranitelné, tu nemáme, přiznal Smith.

Pro chudé ale není v Pittsburgu nic

Smutným tajemstvím Pittsburghu je čtvrť nazvaná The Hill, která je postižena vysokou mírou chudoby, zatímco ostatní části města bohatnou.

The Hill býval vstupní halou do Pittsburgu a bydleli tady postupně všechny imigrační vlny - Rusové, Poláci a židé. Podle tradice tady Trockij vyzýval v projevech k permanentní revoluci. I dnes by jistě existenci této čtvrtě využil pro své argumenty o zlořádech kapitalismu.

V současnosti jsou skoro všichni obyvatelé čtvrti The Hill černoši a černošská nezaměstnanost, ve výši 12 procent, je téměř trojnásobná než nezaměstnanost mezi bělochy. Když byl Pittsburgh ještě ocelářským městem, i tato čtvrť kvetla. Dnes vypadá jako válečná zóna.

Problémy čtvrti The Hill jsou viditelné v mnoha chudinských čtvrtích po celých Spojených státech. Američanům se nepodařilo pomoci i těmto čtvrtím přejít od staré ekonomiky do ekonomiky nové a rozdíly v příjmech chudých a bohatých rodin ve Spojených státech rostou.

Jeanne Berdiková z Pittsburghské Rady pro technologii k tomu konstatu je: "Přejdete-li k systému, který vyžaduje vysokou míru kvalifikace a stát není schopen dát lidem tuto kvalifikaci, začnou vznikat stále větší rozdíly mezi těmi lidmi, kteří tuto kvalifikaci budou mít a těmi, kteří ji mít nebudou."