Článek Dany Cihelkové: snůška nadutě se tvářících nesmyslů v
nespokojeně levicových Britských listech
(Luboš Motl poslal Britským listům.)
Mily pane Malku,
dekuji za projevenou duveru a komplimenty. Mam i jine veci na praci, ale
pokusim se rychle vyjadrit; clanek Dany
Cihelkove je zjevne filosoficky
laden, z vedeckeho hlediska je to dalsi smes chytre se tvaricich nesmyslu,
okopirovanych a nepochopenych tvrzeni vedy, trivialit, nepravd,
nedorozumeni, filosofickych a nabozenskych predsudku a nadutosti.
Mimochodem Britske listy jsou zajimave forum otevrene pro mnohe, ale z
duvodu udrzeni dobre nalady se jim radeji vyhybam. Je to pro me
spasitelsky a vecne nespokojeny levicovy platek, ktery zasadne zkresluje
fakta soucasneho zivota v UK (pokud se jen trochu podoba USA) i v CR.
Kdyz jsem cetl zacatek clanku Dany Cihelkove, rikal jsem si, ze zminene
myslenky jsou jiste politicky korektni a pro filosofy zajimave, ze ale
protireci filosofii vedy. Pri dalsim cteni jsem svuj nazor trochu opravil.
Znam i horsi clanky, kazdopadne dosti tragedii v predstavach autorky
nalezneme, a kdyz postupujeme hloubeji k "vedeckym" partiim, prazdnost a
neoduvodnenost autorciny ideologie je stale ocividnejsi.
Jen takove hrube upozorneni predem. Dokud je Buh dostatecne
abstraktni, ze
se za nim muze skryvat cokoliv, princip, sila apod. ;-), pochopitelne, ze
veda se k jeho existenci vyjadrit nemuze. Buh ale neni vzdy takovy; pro
lidi byl drive Buh pomerne konkretni a pricitali mu ruzne veci, ktere
poradne nechapali. S tim, jak veda poznava, se Buh odsouva z mnoha dalsich
konkretnich zakouti, kde ho bylo treba.
(Prispevek k polemice o teismu a ateismu v B.L. 26.01.2000.)
Je problemem vsech techto diskusi, ze posuzuji otazku existence ci
neexistence Boha - Stvoritele prizmatem lidske zkusenosti, o niz vime, ze je
velmi omezena, ac se v mnoha ohledech tvari, ze veda drive ci pozdeji odhali
kazde tajemstvi. Podivame - li se nezaujate na vnitrni obsah Bible, aniz
K tomu, co veda odhali. Veda odhalila nejedno vedecke tajemstvi a je
rozumne ocekavat, ze tomu tak bude i nadale. Temer vsichni agnostici
historie, kteri rikali, ze neco (dostatecne dobre definovaneho) bude
navzdy lidstvu nezname, se mylili. Treba Auguste Comte tvrdil, ze chemicke
slozeni hvezd bude navzdy nezname. Ani deset let neuplynulo a nove
objevena spektroskopie dala lidstvu prakticky presny chemicky rozbor
slozeni Slunce a hvezd. Doporucoval bych velkou opatrnost, kdyz mluvime o
tom, ze neco nepozname nikdy.
Nektere otazky jsou v principu vedou nezodpoveditelne a vime to i dnes. Z
hlediska vedeckeho pohledu na svet tyhle otazky nemaji hodnotu, ac mohou
byt velmi dulezite pro nasi psychologii a filosofii (v horsim pripade pro
politickou karieru). Jestlize predem vime, ze neco nezodpovime, ma smysl
otazku klast?
bychom pristoupili na predpoklad, ze Bible je slovem Bozim, ale spise
historii vyvoje urciteho segmentu nazoru o vzniku sveta a roli Boha v nem,
nutne musime dojit k zaveru, ze jakakoli lidska diskuse o nem muze byt v
nejlepsim pripade vedena z pozice neuplneho lidskeho poznani, vcetne toho,
ktere se odvolava na autoritu Bible, uz jen proto, ze je dilem lidskym, tedy
omezenym.
Akademicky receno, uplne kazda diskuse muze byt vedena jen z pohledu
neuplneho lidskeho poznani. ;-) Nektere veci ale vime s vetsi jistotou,
nektere s mensi jistotou. Mezi temi "vice znamymi" jsou otazky kazdodenni
i otazky kosmickeho vyznamu; neni pravda, ze treba zahady biologie a
evoluce musi byt zakonite mene zname jen proto, ze se jaksi dotykaji
nabozenstvi.
Ve vsech velkych nabozenstvich sveta se ze vseho nejvice odrazi
nejaka lidska
zkusenost s necim, co je ponekud v rozporu s obecne sdilenou zkusenosti
s radem hmotne fyzikalni reality, ktere jsme soucasti. At se nam to libi ci
nelibi, obcas se ve svete jistot (jinak neochvejne platnych principu
a zakonu, formujicich chovani prirody) objevi neco, co do techto jistot
nezapada.
Presne nevim, co je tim "necim" mineno, jestli zazraky, nebo nabozenstvi
samo. Racionalne jsou vedci presvedceni, ze "zazraky" (jevy, ktere na
prvni pohled protireci poznani sveta v oblastech, kde nasim znalostem lze
verit) nenastavaji; to samozrejme neznamena, ze se clovek nemuze nadchnout
tam ci onde. Clovek poznava vice a vice - a mnohe veci, ktere jsou dnes
banalni, by lide v minulosti, kteri toho tolik neumeli a neznali,
povazovali za zazraky.
Zrejme se jedna o problem, s nimz se lidstvo potyka od pocatku,
kdy se
evolucne propracovalo ke schopnosti premyslet nad jevy, ktere jej obklopuji.
Nemam opravneni vynaset soudy, ktere jevy a udalosti, jejichz obsah se
rozchazi s kauzalitou hmotneho sveta, jsou dilem podvodniku, dilem prebujele
fantazie, zboznych prani ci projevem jine reality, kterou souhrnne nazyvame
-nadprirozeno.
Nevim, kde autorka to pravo ztratila ;-), podle meho ma ustavou zarucene
pravo vynaset soudy, zvlaste o otazkach, kde jsou soudy zcela nezbytne. U
kazdeho realneho soudu, kde se vysetruje, zda je nekdo vrah nebo ne, je
nutne vzit do uvahy "prirodni zakony", vetsinou ve forme "selskeho rozumu"
a "expertnich posudku". Pokud treba vrah bude argumentovat, ze manzelku
zavrazdil holub, ktery proletel zavrenym oknem, aniz by ho rozbil, asi
neuspeje. Soudce proste musi vzit do uvahy sve zkusenosti a znalosti o
tom, co je mozne a co nikoliv (a co je velmi nepravdepodobne), jinak by
zadny soud nemohl vynest nikdy; vyjimecne muze dojit k omylu, nekdy treba
i na zaklade neuplnosti vedeckeho poznani. Ale lepe to nejde; dnesni
poznani sveta je to nejlepsi, co v tomto okamziku lze uzit na vytvoreni si
nazoru o libovolnem jevu. Nevidim absolutne duvod, proc by tomu melo byt
s jevy, ktere protireci kauzalnimu usporadani sveta a prirodnim zakonum
obecne, jinak.
Obavam se vsak, ze nejsem sama, kdo se podivuje nad skutecnosti,
proc se
lidstvo zaobira prinejmensim vice jak pet tisic let necim, co by objektivne
vzato nemelo existovat? Otazkou tudiz je, zda nabozenstvi nejsou vice
Tuhle otazku moc nechapu. Nabozenstvi objektivne existuje. Je to
prinejmensim spolecensky jev - vedec ho muze zredukovat v konecnem
dusledku na komplikovany prirodni ci fyzikalni jev - v nemz lide smysleji
a konaji podle nabozenskych pravidel. Co neexistuje, jsou nektere
konkretni jevy, subjekty a objekty, jejichz existence se to ci ono
nabozenstvi dovolava.
dusledkem lidske zkusenosti s temito anomaliemi, nez vyrazem
strachu a
respektu pred zivly tohoto sveta, jak se domniva ateismus?
Nabozenstvi proslo historicky mnoha fazemi. O tomhle "ateistickem" mluvi
Einstein jako o "nabozenstvi strachu". Je to asi trefny nazev; lide se
nepochybne bali zivlu, ktere tehdy vubec neumeli ovladat a ktere tedy
prisuzovali nadprirozenym silam, jejichz analyza cloveku a priori
neprislusi, protoze cloveka presahuji. Pak bych mohl mluvit o mravnim
nabozenstvi ci kosmicke zboznosti. Ale chci hlavne rici, ze ano,
samozrejme, ze se da take rici, ze nabozenstvi v davne historii plynula z
lidske zkusenosti s "anomaliemi"; ponevadz lide nerozumeli blesku, blesk
byl prece take "anomalie" - analogicky treba s dnes pozorovanym deficitem
slunecnich neutrin. Rozdil je hlavne v tom, ze dnes (at si to nekdo preje,
nebo nikoliv) lidstvo chape velkou cast jevu kolem sebe a hodne veci umi
spolehlive ovladat, a tak uz dnesni clovek casteji veri tomu, ze i
konkretni anomalie bude v budoucnu vysvetlena; vzdyt tomu bylo uz tolikrat
v moderni historii.
Neni to tak davno, kdy se prosti lide (avsak take mnozi ucenci)
domnivali, ze
blesky a hromobiti jsou projevem Boziho hnevu, ze andele posedavaji
na oblaccich a duse zemrelych hrisniku se smazi v pekle, kdezto duse
bohabojnych mestanu si vychutnavaji slasti raje. Tyto projevy viry vsak spise
nez cokoli jineho byly projevem upadku viry a jeji ideologizace (nebudete -li
poslouchat vrchnost, propadnete Bozimu hnevu). Dnes by neco takoveho sklidilo
nanejvys soucitny usmev.
Autorka zjevne nema temer zadny kontakt s realnym krestanstvim; kazdy
druhy realny kazatel temer libovolne prinejmensim protestantske cirkve je
i dnes presvedcen, ze neverici hrisnici se budou smazit v pekle. To tvori
naprosty zaklad krestanske viry velke casti lidi. Mohu poskytnout i
referenci na stranky Lenky Ostre ;-)
Je jedno, jestli neco tomu ci onomu vzbuzuje usmev na rtech. Giordanovi
Brunovi take nazory tehdejsi cirkve vzbuzovaly usmev na rtech, alespon do
te doby, nez ho upalila. Tvrzeni autorky, ze vira v peklo je jen
ideologickym nastrojem na ovladani poddanych, je materialisticka
konstrukce. Vira v peklo a raj je jednim z realnych zakladu krestanstvi i
dnes, a kdyby autorka vice s krestany ruznych druhu komunikovala, dobre to
vi. Autorka ma velmi omezene nazory nejen na nabozenstvi, ale i na
casticovou fyziku, jak uvidime nize, a jen na zaklade sve neznalosti se
nad obe skupiny zcela nepochopitelne povysuje.
Kdyz se zacalo vedecky zkoumat lidske telo a anatomicke studie se
staly
uznavanou vedeckou metodou, objevila se rada nazoru, sirena uznavanymi
autoritami, ze anatomicka zkoumani prokazala neexistenci ducha, protoze
v lidskem tele nebyl nalezen a nebylo v nem nalezeno nic, co by o jeho
pritomnosti mohlo svedcit.
Ale v urcite davne (a snad ani ne tak davne) minulosti si lide opravdu
predstavovali, ze v tele sidli duch, analogicky nafukovacimu vacku kapra -
dusicce. ;-) Anatomicke rozbory opravdu ukazaly, ze duse neexistuje (v
tomto smyslu slova).
O nejake to stoleti pozdeji, kdy do blizkeho vesmiru vzletly
prvni sondy, se
objevily podobne nazory. Pry Buh neexistuje, protoze sondy jej nikde
nenasly.
Stejne tak Boha si velka cast vericich alespon pred par staletimi
predstavovala jako bytost v realnem prostoru. Z hlediska tehdejsich
znalosti to nebylo az tak naivni, jak se to jevi nam dnes; je ale jiste
zavadejici se tvarit, ze tomu tak nebylo a ze to lidem pripadalo naivni
vzdy. Vzdyt i takova trivialita, jako vyvoj (zivocisnych a rostlinnych)
druhu, pripadala vetsine lidi nesmyslna jeste na prelomu 19. a 20.stoleti.
A spolu s tim si opravdu predstavovali Boha, jak z testa modeluje ruzna
zviratka; netvarme se, ze tomu tak nebylo. Poznani lidstva se proste meni
(vetsinou kupredu) a spolu s tim se meni i to, ktere veci pripadaji lidem
prirozene a ktere naivni a nadprirozene. Dokud Darwin neuderil hrebicek na
hlavicku, Buh modelujici jednotlive druhy byl opravdu nejprirozenejsi
hypotezou. Lide neznali dany druh "fazoveho prechodu", kterym se tvori
nove druhy, a tak ho museli necim nahradit - inteligentnim Stvoritelem. S
tim, jak znaji vice a vice, dulezitost Stvoritelovy inteligence a
umeleckosti ustupuje.
Obavam se, ze na techto a podobnych moudrostech postaveny
ateismus ma tutez
hodnotu jako na teorii o pekle a raji postaveny katolicky (ale take
reformisticky) moralismus.
Tvrzeni, ze Buh - velky a mocny mlhavy pan - se nenachazi ve slunecni
soustave, je trivialni fakt, podporeny i kosmickymi sondami; je to
naprosta trivialita nehlede na to, jestli ji Dana Cihelkova strka do
jednoho pytle s nabozenskym moralismem pekla a nebe. Sondy v kosmu
samozrejme nevyvraceji abstraktniho Boha, ktery nema zadnou geometrickou
formu a pokud mozno ani jine fyzikalni dusledky; to ale podle me take
nikdo z onech ateistu netvrdi a autorka jim to podstrkuje nepravem. Buh,
ktery nema vubec zadne vlastnosti, souvisejici s realnym svetem, je
nezajimavy nejen pro vedu, ale i pro verici.
Podivejme se blize na jeden problem, ktery by mohl otazku teismu
ci ateismu
posunout do uchopitelnejsi polohy. Lide ke sve existenci potrebuji nejaky
hodnotovy system, ktery jim skyta jistoty o smysluplnosti tohoto sveta
a toho, co konaji. Vytvareni konstrukce chramu jistot vedlo mimo jine ke
vzniku geocentrickeho modelu sveta, v nemz Zeme byla stredem vsehomira a
duvodem k existenci Slunce, Mesice a hvezd. To vse bylo dilem Bozim pro
cloveka, kteremu byla dana moc nad vsim ostatnim stvorenim.
Hierarchie hodnot, zavrsena Kristovym namestkem na Zemi, spolecne s timto
jednoduchym modelem vesmiru, skytala dosti prijatelny rad jistot, o nejz se
mohl clovek kdykoli oprit a kdyz nahodou selhal, vzdy byly po ruce sily
pekelne, na ktere bylo mozno svest kazdou lumparnu, katastrofu ci jinou
nezadouci anomalii.
Nerekl bych, ze dnes, kdyz vime, ze Zeme neni jedinym stredem vesmiru,
nemame zadne jistoty. S touto znalosti IMHO mohli zit lide vzdy; je tak
trochu nahoda, ze Zemi kladli nasi predci do stredu. Je to zaroven i
pochopitelna strategie, jelikoz sebe, Zemi, svoji galaxii apod. zname ze
vsech lidi, planet, galaxii apod. nejvice. Proto ji intuitivne stavime do
stredu.
Cela minula staleti veda tento pohled vytlacovala. Clovek neni jedinym
Bozim druhem, protoze je s ostatnimi organismy spojen diky evoluci
spolecnymi predky. Zeme je jen velikosti prostredni z deviti planet, ktere
obihaji celkem prumernou hvezdu. Jak se ukazalo v 20.stoleti, jde o
hvezdu v dosti prachobycejne galaxii, ktera ma desitky miliard sester.
Tento "ustup od exkluzivity" probehl ve vede mnohokrat; muze pokracovat,
ale samozrejme take nemusi. Extrapolace, ze bude pokracovat a ze za
urcitou dobu budeme presvedceni, ze i vesmir je jednim ostruvkem ve velkem
souostrovi vesmiru, je sice historicky prirozena, ale nikoliv vedecky
nenapadnutelna.
Astronomicka pozorovani vsak tento hodnotovy rad jistot
vyvratila. Zivot sam
si vyzadal, aby se predchozi geocentricky model evolucne pretvoril
v heliocentricky model, aniz by se zmeny dotkly podstaty tech jistot, ktere
Zivot si to nevyzadal. Zili dostatecne rozumni lide, kteri heliocentricky
model zacali kazat mnohem drive, nez si to zivot vyzadal. Dalo by se
dlouho mluvit o tom, jak tehdejsi geocentricke modely davaly stejne dobre
vysledky jako heliocentricke modely - byly totiz casto ekvivalentni.
Skutecne prednosti heliocentrickeho modelu prinesly az prace Newtona atd.,
ktere odhalily dynamiku, stojici za realnym pohybem kosmickych teles. To
bylo par stoleti pote, co se prvni heliocentricke modely objevily.
Abych si tak trochu rypnul, dnes uz mame 85 let obecnou teorii
relativity,
ktera umoznuje uzivat jakekoliv vztazne soustavy - napriklad i
geocentrickou a heliocentrickou - rovnopravne a odlisny pohyb pricist na
vrub existenci gravitacniho pole; samozrejme, ze obecna relativita se
redukuje priblizne na Newtonovu, kde je heliocentricka soustava
preferovana, nicmene filosofie obecne relativity umoznuje uzivat obe
soustavy rovnopravne.
Dnes ale lide uz maji malo zkusenosti s astronomii; nikomu uz nevadi, ze
se uci, ze Zeme neni stredem vesmiru. Lide se na hvezdy moc nedivaji a
otazka ztratila nabozensky podtext. Podle meho je to opravdu z velke casti
proto, ze obycejni lide dnes o pohybu kosmickych teles mene nez predci.
Poctivym pozorovanim musi clovek nejprve dojit k geocentrickemu modelu;
diky poznatkum mnohych astronomu a fyziku si tuhle fazi v nazoru na kosmos
muze vetsina lidi odpustit.
V budoucnosti mozna ztrati nabozenskou prichut i dalsi otazky, ktere jsou
dnes pro ruzne verici nestravitelne, napriklad otazka evoluce.
clovek ke sve klidne existenci potreboval. Netrvalo dlouho a
ukazalo se, ze
ani tento system neni udrzitelny. Poznani, ze planeta Zeme je soucasti
systemu mnohem slozitejsiho, nez je jen soustava planet obihajicich okolo
Slunce, a navic se nachazi v okrajove casti spiralove galaxie, otraslo
poslednimi zbytky jistot o nez se clovek opiral.
Jiste je prehnane, ze se o to "clovek" opiral. Hubble objevil nove
galaxie, tim drasticky zvetsil predstavu o velikosti vesmiru, ale tohle
byla spise revoluce ve vede nez ve spolecnosti: velikost vesmiru byla
z hlediska kazdodenniho zivota obrovitanska uz pred objevem dalsich
galaxii.
Vyvstal problem, kde najit nove jistoty? Z pozorovane casti
vesmiru se
vytratil pevny bod, vse se nachazelo v neustalem pohybu a v premenach, o
jejichz smyslu bylo mozno nanejvys spekulovat, byt na vedecke bazi. Biblicky
obraz sveta prestal platit a cirkevni autority uz nemely dost prostoru
k tomu, aby vytvorily novy model, ktery by byl v souladu s vedeckym poznanim,
prebirajicim zodpovednost za vytvareni novych jistot.
Trochu se musim usmivat nad tim, ze "cirkevni autority" by mely tvorit
modely souhlasici s vedeckym poznanim. ;-) Byly doby, kdy se chytri lide
nedelili do oboru: clovek byl zaroven kazatelem, filosofem, matematikem a
delal maximum, co mohl - tolik toho zase nebylo. V momentu, kdy se
prirodni vedy zacaly oddelovat a kosatet, bylo jasne, ze clovek musi delat
astronomii s velkou intenzitou, aby v ni neceho docilil. Ve vede nikomu
nepomuze, ze je cirkevni nebo politicka autorita; posuzovani pravdivosti
teorie a modelu na autoritativnost hlasatele nehledi. ;-)
Ateismus neni sice nic noveho, muzeme se s nim setkat uz v
nekterych smerech
anticke filozofie, avsak moderni ateismus, jaky byl zplozen mechanistickym
materialismem, uz nebyl tak spekulativni, ale odvolaval se na vedu.
Ateismus se vzdycky odvolaval na vedu. Tipuji, ze autorka radi mezi
anticke ateisty i atomisty kolem Demokrita apod. To byli na svoji dobu
vedecky zalozeni lide a idea nekolika druhu atomu, spojujici se hacky, je
sice v detailech usmevna pro dnesniho fyzika, filosoficky se ale velmi
podoba realnym faktum o atomech, jak je zname dnes. Projevili ohromnou
predvidavost.
V uzsim slova smyslu lze rici, ze veda zrusila Boha a na jeho
misto posadila
vecnou hmotu. Ta se mela stat onim pevnym bodem, skytajicim opet jistotu, ze
v tomto svete se lze o neco oprit. Oslava hmoty, jako priciny existence vsech
veci a byti vsech zivych tvoru, pak vyvrcholila v ateistickem dialektickem
materialismu.
Mozna autorka oslavu hmoty nejak proziva, ale z hlediska vedy bych nerekl,
ze ateistickym dialektickym materialismem cokoliv vrcholilo. Do vedy se
marxismus a leninismus prakticky nepromitl a tak trochu s obavou se sam
sebe ptam, kde dosla autorka ke svemu nazoru; ucila se to na nejake skole?
Ten ve sve vulgarnejsi podobe predkladal vesmir jako jeden giganticky
mechanicky stroj, udrzovany v chodu vzajemnym pusobenim prirodnich zakonu
a hmoty, v nemz uz nebylo pro Boha misto. Tento model jej ani nepotreboval,
mel totiz sveho boha - hmotu.
Vesmir jako giganticky mechanicky stroj, udrzovany v chodu pusobenim
prirodnich zakonu na hmotu, neni zadna "vulgarnejsi podoba dialektickeho
materialismu", nybrz naprosty pilir fyziky, ktery vladl od
superrevolucnich objevu genia Isaaca Newtona v 17.stoleti az do zacatku
20.stoleti a s Marxem nema nic spolecneho. Muj dojem je, ze autorka sama
poradne nerozumi jevum, ktere ukazuji, ze laplaceovsky determinismus neni
presnym popisem prirody (kvantovym jevum), a ze se tudiz nad nejlepsi
vedce 17.-20.stoleti povysuje (tim, ze je oznacuje dokonce privlastkem
"vulgarnejsi") naprostym nepravem, protoze jim nesaha ani po kotniky.
Bohuzel takovych lidi, kteri nerozumeji vede samotne, a tak se
pokouseji o
jeji politizaci a spojovani s tim ci onim nepopularnim clovekem, je hodne.
Tito lide asi nemaji nadani prohlubovat opravdove poznani, jsou ale dobri
v pomlouvani a intrikach, a kazdy dela to, co umi lepe nez ostatni.
Vedecke poznani vsak zpochybnilo i tuto jistotu. Objev
radioaktivity ukazal,
ze atomy hmoty nejsou ani zdaleka takovou jistotou, jakou se zdaly byt, ale
podlehaji urcitym zmenam, vyvolanym nejakymi silami uvnitr atomu. Aby toho
Sily v atomu zpusobujici radioaktivitu jeste vubec nemusely implikovat
neplatnost modelu vesmiru jako hodinoveho strojku, jak autorka touto
karikaturou naznacuje.
nebylo dost, dalsi vyzkumy ukazaly, ze mezi hmotou a energii
existuji nejake
vztahy, ktere umoznuji premeny z jedne formy do druhe (E=mc2).
Fyzikalni mluvou, energie a hmotnost je tataz velicina, prepoctem je
kvadrat rychlosti svetla. Ani teorie relativity samotna v zadnem smyslu
neznamenala pad ideje vesmiru jako obriho deterministickeho hodinoveho
strojku - a Einstein sam tomuto obrazu vesmiru (ktery autorka smele nazyva
"vulgarnejsi") veril az do sve smrti v roce 1955.
Dialekticti materialiste, ve snaze zachranit svuj hodnotovy rad
prisli
s tezi, ze energie je jednou z mnoha forem hmoty. V komunistickem imperiu
nevira v tuto viru trestala zrovna tak, jak se v dobach dominance
krestanskych nauk o vzniku sveta a smyslu jeho existence trestala nevira
v neomylnost uceni cirkve.
Je pro vedu naprosto irelevantni, s cim prisli dialekticti materialiste.
Od roku 1905, objevu Einsteinovy specialni relativity, vime, ze kazda
hmota m predstavuje i latentni energii E=mc^2 - a kazdy vzrust energie
provazi i vzrust hmotnosti. Podle miry inteligence to student pochopi za
hodinu nebo za tyden. Kazdopadne kdo to nepochopil v roce 1905 ci chvili
pote, byl pozadu a sotva jeho nazory maji jakykoliv vyznam pro vedu.
Samozrejme, koho vice nez samotna vedecka pravda zajima handrkovani se
nejakych "filosofickych" podvodniku, kteri se snazi nejaky svuj predsudek
"zachranit" nebo jen tak zborit, jsou vsechny moje realne namitky
irelevantni.
Pro uplnost se podivejme, jak to s tou ekvivalenci energie a hmoty ve
skutecnosti je. Kosmologove se domnivaji, ze devet desetin hmoty obsazene ve
vesmiru se nachazi ve forme nejake energie a pouze jedna desetina je
"uschovana" ve hmotnych casticich (atomech), ktere pak utvareji jine hmotne
objekty. Vsetecnou otazkou tudiz je, zda nahodou tomu neni opacne? Neni hmota
zvlastnim pripadem stavu energie?
Tahle partie je take dosti katastrofalni. V prvni rade, podle v
soucasnosti platnych kosmologickych modelu je vesmir temer plochy, 70%
hustoty tvori kosmologicka konstanta, 30% hmota, z niz je vetsina skryta,
cast obsahuje lehke castice (a chova se jako "nehmotna"), cast tezke
castice. Ve fyzice neexistuje zadna ostra hranice mezi hmotou, casticemi a
energii. Elektromagneticke zareni se chova podle frekvence jako vlny do
radia, infracerveny zar (tepelna energie), viditelne svetlo nebo gama
fotony atd.
Veda vsak sla jeste dal. Ukazalo se, ze energie je kvantovana.
Kazda vlna je
v podstate sledem kvant energie o urcitych vlastnostech. A coz teprve
neutrina? Chovaji se az na nekolik malo vyjimek (inverzni rozpad beta) jako
by hmota vubec neexistovala. A prec se vyskytuji u vsech slabych interakci.
Muzeme o neutrinech jeste hovorit jako o hmotnych casticich, nebo se jedna
o jeden z moznych pripadu fluktuace vakua?
Do tohoto se autorka nemela poustet vubec, protoze je to opravdu
katastrofa. KAZDA castice - elektron, foton, neutrino, kvark apod. - je
excitaci prislusneho pole, ktere zije ve vakuu. Neexistuje zadny
kvalitativni rozdil mezi neutriny a treba elektrony, diky nemuz bychom je
mohli delit do skupin - snad krome rozdeleni na bosony a fermiony. Otazka
autorky je naprostym nedorozumenim.
Aby toho nebylo dost, teorie relativity ukazala, ze ani prostor
ani cas
nejsou nemennymi konstantami, ale podlehaji zmenam, jednoduse receno v
zavislosti na rychlosti a energii vzajemne se ovlivnujicich objektu.
Cas se prodluzuje a delka zkracuje jen v zavislosti na rychlosti, nikoliv
energii.
Vyzkumy poslednich desetileti v oblasti fyziky vakua prokazaly,
ze ani v tomto smeru
neni nic jednoznacne, ze vakuum neni ani zdaleka "cistym" prostredim, prostym
fyzikalnich jevu. Naopak, cetne pokusy prokazaly, ze ve vakuu neustale
Polarizace vakua a virtualni castice rodici se a anihilujici ve vakuu
nejsou dilem poslednich desetileti, ale fyziky 30. a 40.let.
probihaji energeticke kmity hluboko pod schopnosti pristroju je
merit. Jsou
pozorovatelne pouze z mereni v odchylkach drah nekterych castic od
predpokladane trajektorie.
Podivejme se v teto souvislosti na existenci takzvanych virtualnich castic.
Vznikaji fluktuacemi energie ve vakuu, aby se na velmi kratky okamzik z vakua
vynorily a opet do nej spadly. Jsou to jeste hmotne objekty nebo uz nejsou?
A co z toho? Tahle otazka nema zadny vedecky smysl a je naprosto prazdna.
Muze jen lidem, kteri na vedu kaslou a zajima je jen ideologie a pomluvy,
pomoci. Pokud rekneme, ze jsou, asi budou mit navrch dialekticti
materialiste, pokud ze nejsou, budou mit navrch idealiste. Stupidni jsou
obe skupiny, pokud si mysli, ze je mezi nimi rozdil. Spravnou odpoved lze
vyjadrit jen v jazyce kvantove teorie pole, nikoliv politologickymi obraty
ve stylu autorky.
Virtualni castice jsou cary ve Feynmanovych diagramech, ktere nahradime
odpovidajicim propagatorem v prubehu vypoctu, kdy prevadime diagram na
integral, jehoz vysledek se pak da prepocitat na pravdepodobnost daneho
procesu s elementarnimi casticemi. Virtualni castice odpovidaji "myslenym"
casticim emitovanym z castic realnych ci jimi absorbovanym, a to uprostred
procesu, kdy zadne mereni neprobiha, a tudiz se nemusime starat o to,
jestli jsou realne. Jakakoliv jednodussi interpretace je zkreslujici.
Nebo jsou hmotnymi objekty jen v okamziku kreace a pred tim i
potom jsou
energii?
Hmota a energie je totez. Porad dokola. Pro autorku je silene dulezite,
jestli neco nazve hmotou, energii nebo jinak. Je to ale jen hra se slovy.
Samotne vakuum muze za urcitych okolnosti tvorit plnohodnotne
hmotne castice.
Proc? Fyzikove odpoved castecne znaji. Konkurencni teorie k teorii big bangu
rika, ze hmota (castice hmoty) vznika (energetickymi) fluktuacemi vakua.
Pravdepodobne ma na mysli vznik hmoty na konci inflace v inflacni teorii.
Inflacni teorie neni zadna "konkurencni" teorie k velkemu tresku, je jen
modifikaci kratkeho casoveho intervalu v modelu velkeho tresku mezi 10^-36
sekundy a 10^-34 sekundy, kdy podle ni doslo k exponencialnimu rozpinani
vesmiru.
Zrejme ke vzniku naseho vesmiru nebylo vubec zapotrebi
singularity, o jejiz
predchozi existenci nemelo smysl se bavit, protoze mela ve vsech smerech
nekonecne hodnoty. Vznik hmotnych castic z fluktuaci vakua vsak uz dava smysl
vazne diskusi na tema, co bylo pred vznikem naseho vesmiru.
To, ze neni treba singularity, tusili mnozi vedci uz davno; neni to
az tak
nova vec. Vice v Elegantnim vesmiru, az vyjde. Inflacni teorie nedava
zadny smysl otazce, "co bylo pred vznikem vesmiru". Navic tahle otazka je
ciste lingvisticka a nema zadny realny obsah. Kdyz mluvime o
"pre-big-bang" kosmologii, mame na mysli jen to, ze vesmir prosel urcitou
evoluci uz pred okamzikem, ktery jsme dosud *nazyvali* pocatkem.
Pochopitelne, ze kdyz bylo neco predtim, "realny" pocatek bychom meli
posunout zpet.
Tim take zacina byt legitimni otazka, co se nachazi za nasim
vesmirem? Vratme
Co se nachazi "za" nasim vesmirem je uplne stejne nesmyslna otazka. Pro
Britske listy je jiste legitimni dost, ve vede by ale autorka sve autority
vyuzit nemohla, aby obhajila, ze nesmyslne otazky jsou legitimni.
Kamkoliv se lze dostat v geometrii, to lze nazvat "casti naseho vesmiru".
Tedy a priori podle definice zadne "za nasim vesmirem" neexistuje. Pokud
necemu podobnemu chce nekdo dat smysl, musi poskytnout jaksi uplnejsi
obraz.
se v teto souvislosti k fyzikalnim vlastnostem vakua. Mezi ne
patri poznatek,
ze vakuum se do urcitych delek chova jako prostredi s kauzalni strukturou
a od urcitych velmi malych delek jako prostredi s diskretni strukturou.
Prechod je samozrejme plynuly; pokud chceme byt uplne presni, musime
diskretni strukturu (kvantove jevy) zapocitat pro libovolne delky.
To znamena, ze od techto velmi malych delek je vakuum kvantovano.
Kdyz se
na tento problem podivame velmi zjednodusene, podobne jak jej naziral Dirac,
kdyz tvoril teorii elektronu, pak neni v rozporu s dosazenym stupnem
vedeckeho poznani nazor, ze hmotne castice jsou v podstate vzbuzena kvanta
vakua a diry ve vakuu, o energii, ktera odpovida energii prislusnych castic.
Diry ve vakuu jsou jen anticastice, navic tato puvabna predstava, v jejimz
ramci Dirac jako prvni existenci pozitronu predpovedel, plati jen pro
fermiony (castice s polocelym spinem jako elektron).
Rusky fyzik Migdal se timto problemem zabyval uz v sedesatych
letech (Fazove
prechody vakua) a dospel k pozoruhodnym zaverum. Podle nej je vakuum
prostredi, ktere ma za vsech okolnosti snahu usporadavat se do nejnizsiho
mozneho energetickeho stavu. Kazda prebytecna energie je odvadena pryc cestou
kmitu vakua, avsak pouze do urcitych kritickych hodnot.
Tohle je takova podivna smesice trivialit, ktere lide znaji uz staleti, a
zkresleni. To by ale trvalo moc dlouho, kdyby clovek mel poradne
vysvetlit, cim opravdu Migdal prispel a jaky vyznam jeho vysledky mely.
Za jinych okolnosti, se muze stat, ze ve vakuu vznikne takzvane energeticke
klubko. Receno jednoduseji, v urcitem prostoru ve vakuu je podstatne vice
energie nez v jeho okoli. Pro struktury vakua je pak vyhodnejsi, kdyz cast
jeho kvant prejde do vzbuzeneho stavu, ktere po sobe zanechaji diry, majici
opacnou energii k energii vzbuzenych kvant vakua.
Cele toto klubko vzbuzenych kvant vakua a der, nesouci prislusnou energii pak
vytvori strukturu castice, ktera tuto prebytecnou energii odnese pryc
a vakuum se pak muze vratit do nejnizsiho energetickeho stavu (prosim,
srovnejte tento pripad s Diracovou energii elektronu - kreace elekt! ronu
a pozitronu z vakua).
Odtud nam pak vyplyva nekolik dalsich moznych predbeznych zaveru. Predevsim:
vlastnosti vakua, to jest jeho diskretni strukturovanost, jsou v celem
vesmiru a tedy v celem nekonecnu stejne. Pokud tomu tak je a nic nenasvedcuje
o opaku, pak kdekoli v nekonecnu mohou vzniknout v prislusnem rozpeti
energii
No alespon na neco se da kyvnout; ano, v celem vesmiru je podle vseho
"stejne vakuum".
podobne vesmiry a zadne jine. Odtud pak vyplyva, ze nas vesmir neni
v nekonecnu jediny, ale takovychto vesmiru, lisicich se pouze celkovou
hmotnosti (otevreny, stacionarni, cyklicky), muze byt v nekonecnu nekonecne
Nejak mne uniklo, z ceho a jak "vyplyva", ze vesmir neni jediny.
Pravdepodobne mela autorka na mysli, ze podle teorie "bublinkoveho
vesmiru" muze dojit lokalne k inflaci v kazdem miste vesmiru, cimz se
nafoukne novy vesmir. Tohle je take trochu spekulativni kosmologicka idea,
ktera mimochodem protireci holografickemu principu, ale ted uz se clanek
autorky stava tak chaotickou kombinaci pravdivych a nepravdivych,
trivialnich a slozitych (a zkreslenych) tvrzeni, ze se neda nic seriozniho
odpovedet. Autorka ale nema vubec predstavu o tom, ktere vedecke teorie a
hypotezy jsou jen planymi spekulacemi a ktere jsou mimo jakoukoliv realnou
pochybnost dokazanymi fakty o prirode.
mnoho (jsou od sebe tak vzdalene, ze se navzajem nemohou pozorovat).
Vakuum ma vsak jeste jednu fundamentalni vlastnost a tou je kreativita. To
znamena, ze ma v sobe zabudovany vlastnosti, ktere mu umoznuji vytvaret
objekty od jednoduchych (castice) po velmi slozite (atomy) a ty pak mohou
diky svym fyzikalnim vlastnostem vytvaret objekty jeste slozitejsi (ziva
hmota). Jak to vse souvisi s problematikou existence ci neexistence Boha?
Prinejmensim v tom, ze fyzika vakua bori posledni jistotu, ktera nam
zustala.
Nechapu, cemu rika autorka "jistoty". Redukce mnoha pestrych jevu a
rozlicnych objektu na jednoduche principy a prirodni zakony byla vzdy
jednou z hlavnich motivu vedeckeho snazeni. Tvorba hmoty z vakua je jen
jednim z dilcich uspechu. Analogicky tomu, jak evolucni teorie dokaze
vysvetlit pestrost a organizovanost organismu dilcimi variacemi a
prirodnim vyberem, i dalsi na pohled odlisne jevy a objekty veda spojuje
do stale jednotnejsiho "tvurciho klubka". Podle me jde o uspechy, kterymi
je lidstvo opravdu lidstvem, nikoliv o "ztratu jistot".
Udelala z hmoty klubicko "kmitajiciho nic" napechovaneho energii.
Kvarkova
teorie, jakkoli je "elegantni" (vcetne teorie strun), se vedle toho spise
Nechapu, v jakem smyslu je teorie strun soucasti "kvarkove teorie"
(kvantove chromodynamiky), nebo jsem neco (slovo "vcetne") spatne
pochopil? ;-)
jevi jako zoufaly pokus o zachranu neznicitelnosti hmoty. Podle
Bible pry Buh
stvoril svet z niceho. Ponechme stranou jednoduchy vyklad o jeho stvoreni
Ted jsem se musel opravdu rehtat, protoze takova zpatlanina se muze
objevit v Britskych listech, kdyby neco podobneho napsal nekdo, kdo chce
byt fyzik, tak se mu asi ostatni vysmeji. Kvantova chromodynamika
(kvarkova teorie) je nadmiru uspesna teorie, jejiz vsechny predpovedi byly
potvrzeny (chyby nepresahuji priblizne procento - a to jsou casto velmi
exaktni a komplikovane numericke predpovedi pokusu na urychlovacich apod.,
obrich masinach, ktere se stavi za miliardy dolaru).
Je uplne jedno, jestli nejaka omezena ideologicka dama povazuje tu ci onu
teorii za zoufaly pokus. "Kvarkova teorie" je nepochybne spravnym popisem
vsech jevu v jaderne fyzice na skale energii radu 300 MeV - a clovek jen
mirou toho, jak moc si tenhle fakt uvedomuje, muze ukazat, jestli je fyzik
(ktery umi i veliciny pocitat), informovany laik (ktery alespon vi, ze je
to spravna teorie) nebo naprosty diletant a hlupak (jako autorka).
a podivejme se na podstatu. Z pohledu poznatku, ktere nam nabizi
fyzika
vakua, tento svet (nas vesmir) mohl vskutku vzniknout z niceho, lepe receno
z neceho, co lezi mimo dosah nasich smyslovych schopnosti a mimo dosah nasich
laboratornich pristroju.
Kvarkova teorie neni kosmologie a neodpovida primo na otazku, z ceho
vznikl vesmir. Je dost katastrofalni, kdyz nekdo pise clanek temer jakoby
o fyzice, a nedokaze rozlisit teorii casticove fyziky od kosmologie.
Chromodynamiku jen musime vzit do uvahy pro nukleosyntezu, vypocet
zastoupeni ruznych jader podle teorie velkeho tresku.
Vse jako by nasvedcovalo, ze pod energetickou nulou naseho
hmotneho sveta se
nachazi jiny svet, jehoz vlastnosti jsou pricinou existence sveta naseho.
Kdyz existuje energeticka nula, ohranicujici dno rozpeti energii v nasem
vesmiru, pak je take legitimni ptat se, kde se nachazi strop tohoto rozpeti.
Prihlednutim k predpokladu, ze hmotna fyzikalni realita se muze vytvaret
v ramci urciteho rozpeti energii a vlnovych delek techto poli, pak je take
legitimni ptat se, jaka fyzikalni realita existuje mimo toto vcelku nicotne
rozpeti energii (ve vztahu k nekonecnu)?
Kdybych mel uvadet vsechno na spravnou miru, melo by to gigabajt. Autorka
mota a dezinterpretuje cim dal tim vice veci, jako kdyz pejsek a kocicka
vari dort. Omlouvam se, nemuzu stravit vetsinu casu ctenim debilit.
V kontextu techto otazek ma pak uz smysl klast si otazky na tema
jinych forem
zivota nez hmotnych (energetickych) ve vesmirech, ktere jsou vzhledem
k rozmerum a vlastnostem naseho vesmiru velmi nesoumeritelne. Nevime o nich
nic a muzeme jen spekulovat. Jedno nam vsak z toho prece jen vyplyva:
nesmyslnost pojmu "nadprirozeno". Vsechny vlastnosti struktur vakua, tedy
sveta nachazejiciho se pod energetickou nulou nebo nad horni hranici rozpeti
energii naseho hmotneho sveta, jsou svou povahou prirozene. Pouze v nich
plati fyzikalni zakony sice podobne tem, ktere formuji chovani naseho
hmotneho sveta, avsak posunuty do jinych podminek natolik, ze v lepsim
pripade mohou ovlivnovat jevy v nasem svete, v krajnich pripadech, ze jejich
ucinnost uz nemuzeme pozorovat.
Tuto skutecnost si muzeme experimentalne overit na prikladu ucinnosti zakonu
klasicke mechaniky a zakonu teorie relativity. Do urcitych rychlosti
a energii si klidne vystacime s klasickou mechanikou. Cim vice se vsak budeme
priblizovat relativistickym rychlostem, tim vice budeme zjistovat, ze
kvalitativni vlastnosti pozorovanych objektu, prostoru a casu se meni
natolik, ze s klasickou mechanikou uz nevystacime. Oc vetsi problemy by nam
nastaly, kdybychom se zabyvali fyzikalnimi vlastnostmi objektivni reality
nachazejici se pod energetickou nulou a nad energetickym stropem naseho
hmotneho sveta, je nasnade.
Nic z toho nam samozrejme nedokazuje existenci ci neexistenci Boha, avsak
naznacuje, ze lze uvazovat o jinych formach byti, ktere mohou byt velmi
odlisne od forem byti ve hmotne fyzikalni realite. V neposledni rade to je
take otazka "prvotniho hybatele", ktery nuti ono "nic" (vakuum) ke
kreativite. Odkud se ve vakuu bere ta energie, ktera je pricinou vzniku
hmoty?
Lide se podobnymi otazkami, byy na mnohem nizsi urovni, zaobiraji uz nekolik
tisicileti. Co je k tomu nuti? Nejedna se nahodou o jiz vzpomenuty fakt, ze
obcas jsme svedky neceho, co by se z hlediska vlastnosti hmoty, prostoru
a casu nemelo prihodit ani omylem? Co z pouhe neznalosti vkladame do
kategorie nadprirozenych jevu, ackoli muze jit o obycejne interakce mezi
dvema jinak odlisnymi svety, v mistech prolinani podobnych avsak ne natolik
posunutych fyzikalnich zakonu, aby se neovlivnily navzajem? Zajiste jsou to
uz spekulace, ktere nelze ani z casti oprit o overitelne experimenty. Na
druhe strane temto spekulacim nelze uprit jiste racionalni jadro.
Lze vyjmenovat desitky jevu, ktere se vymykaji obecne uznavanym zkusenostem
a pres dlouholete odmitani si musime zvykat, ze jsou realne. Jedinou potizi
pouze je, ze nevime jak je zaradit. Chybi nam k tomu prislusny fyzikalni
a matematicky aparat. Bude vsak tomu tak vzdy?
Obavam se, ze kazda diskuse o existenci ci neexistenci Boha vzdy narazi
na tuto hranici, kterou nelze prekrocit a tak zustavame odkazani na spekulace
a dohady, byt zabalene do nejake filozofie, ktere nas nechaji v nejistote.
Problem teismu ci ateismu tuto otazku neresi. Pouze neco malo vypovida
o individualnim svetonazoru. Jestli Buh "je", pak "je" bez ohledu na to, jaky
o jeho realnosti mame nazor. Jestli "neni", pak "neni" bez ohledu, nakolik si
jeho existenci prejeme.
Odvozovat tento problem od lidske zkusenosti, ktera je velmi omezena, obavam
se, bylo by velkou troufalosti. Nelze vsak prehlizet ty indicie, ktere
Buh, ktery se vubec nedotyka lidskych zkusenosti a lidskeho zivota, je
prazdny a nikoho take nezajima. Buh, pokud ma smysl, se alespon v necem
naseho sveta a zivota dotykat musi - a pokud mame nejake odpovedi hledat a
nalezat, tak jedine prostrednictvim zkusenosti a poznavani - jinak to
nejde, nehlede na to, ze to je podle autorky troufalosti.
vypovidaji o tom, ze jina realita nez hmotna fyzikalni realita muze
existovat. Zajiste bychom mohli tomuto nazoru se stejnym uspechem oponovat
a tak zjistujeme, ze pri kazdem pokusu o rozreseni tohoto problemu se
Nevim, jak si autorka predstavuje "nefyzikalni realitu" a jakym zpusobem
ji od fyzikalni reality chce oddelovat.
pohybujeme v kruhu, asi tak, jako kdyz uvazujeme o podstate nekonecna (vzdy
narazime na problem pocatku, tedy nuly).
Jednou jsem slysela nazor, ze kdyby Buh existoval, nedopustil by ty hruzy
a valky, jake se na tomto svete deji. Nechci byt detailista, ale nepise se
snad v Bibli o tom, ze kdyz lide se odvrati od Boha, vsechny tyto prastare
hruzy se budou vzdy a vzdy vracet? Jak vidno, ani v tomto smeru nelze uspet
s prostou logikou. S opacnym prikladem nemame zkusenost a tak nevime, co by
se delo, kdyby lide zili striktne podle desatera. Obavam se vsak, ze je
lidskou prirozenosti i z tak jednoduchych pravd udelat zasmodrchane klubko
problemu, k jehoz reseni je nutno prizvat soudce a kata.
A tak uzaviram tento prispevek poznamkou, ze neni a nebude velmi dlouho
v nasich silach pohybovat se v uvahach na tato temata na jinem nez kluzkem
poli spekulaci a dohadu, pricemz vzdy zustaneme odkazani na vzacne okamziky
projevu jine reality, do niz zarazujeme take Boha a na jeho existenci si
vzpomeneme teprve tehdy, kdyz je nam velmi uzko, avsak jakmile nam otrne,
hned jsme pohotovi o vsem opet pochybovat.
Uzavrel bych tim, ze neni a asi nikdy nebude v silach autorky pochopit
kvantovou chromodynamiku, ale asi ani mnohem jednodussi vedecke teorie
(brani ji v tom krome hlouposti a nevedomosti i jeji nadutost), a tudiz
take nebude v jejich silach spravne posoudit, zda ta ci ona teorie ma ci
nema vliv na tu ci onu otazku o prirode nebo o nabozenstvi.