K diskusi o náboženství: zanedbaná témata
Obavam se, ze v diskusi o nabozenstvi se vubec neobjevilo nekolik
zakladnich temat:
(1) Zakladni knihou zapadniho monoteismu je Stary zakon. V jeho
originale se o hmotnem bohu typu Noveho zakona nepovida prakticky vubec
nic. Zjevene pravdy jsou spise moralnimi naucenimi. Nicim se take
nezapovida dalsi vedecke poznavani. To je v rozporu s krestanskou praxi
postavenou na zbozneni pohadek z Noveho zakona. (podobne praxe muslimska].
(2) Prakticka vira je vyhodna, pokud uci kritickemu mysleni a
kritickemu posuzovani vlastniho chovani. Pobyt v modlitebne take umoznuje
kanalizovat vrozene potreby kolektivni identity, ktere byly nutne pro
zachovani druhu v praveke spolecnosti, ale do civilizace se nehodily. Bez
kritickeho mysleni vedeckeho typu je povinnost navstevy modlitebny snadno
zneuzitelna, jak dokazuje praxe.
Jinymi slovy: jsou zakony, kterymi se tento svet ridi a ktere jsme
jeste uplne nepoznali. Dale jsou vlastnosti naseho mozku ktere nemame a
ani asi nebudeme mit zcela pod kontrolou. Cim drive v prubehu
osobnostniho vyvoje si toto uvedomime, tim lepe. Nevim ale, jestli
nabozenstvi tak, jak je praktikovano dnes v severozapadnim kulturnim
okruhu, je tou pravou cestou. Mozna snad reformni judaismus, velmi
presvedcive o tom pise ve svych knihach B. Kuras.