Religiozita je v médiích v drtivé menšině !
Vážení čtenáři BL,
nehodlám příliš zabředat do teologických debat, citátů z bible, atd., ale
velmi mne zarazilo, že řada z
vás se domnívá, že ve sdělovacích prostředcích mají zastánci "theismu"
časovou převahu. Může tomu
tak snad být v rámci několika málo debatních pořadů s intelektuální náplní,
rozhodně ne však již ve
zpravodajstvích, ne v hlavních debatních pořadech týdne (ty praktikují
apartheid - nepolitikům vstup
zakázán), ani v běžné náplni zábavních pořadů.
Celý současný společensko-ekonomický systém je svojí povahou již značně
ateistický, což se plně
odráží v náplni s ním kooperujících médií. Tak, jak je ekonomický systém
pojmut, zejména ve formě
tzv. trhu bez přívlastku, jedná se o čistě ateistický systém. O praktické
neudržitelnosti takového
samotného čistého systému trhu bez přívlastků pak pojednává můj článek
Morálka a Ekonomie, z něhož
zde uvedu jen krátký citát:
Tím se ovšem problém opět vynořuje ve své nahé podstatě nemožnosti
existence jednotné etiky,
která by nevyvracela sama sebe. Co zabrání tomu, aby všichni porušovali
pravidla, když mají jednat tak, aby maximalizovali zisk, který mohou
nejlépe maximalizovat tím, že budou porušovat pravidla?
Zájemce o celý článek pak odkazuji na link:
http://pes.internet.cz/cgi-bin/rb_getpriloha.pl?o
statni/listopad/1999/11/18/priloha19991118ast3
Sociální aspekty současné společnosti již nejsou zdůvodňovány Božím
příkazem, ale praktickou politickou stabilitou mas plus lidskými emocemi
soucitu (které mohou ale být vlastností hmoty). Tvrdit, že v České
republice žijeme snad v mediálně religiózním prostředí, mi zkrátka a
jednoduše
přijde jako velmi komický nonsens, protože je tomu přesně naopak.
Prakticky každý reklamní šot, většina zábavních klipů, většina filmové
tvorby, je v našem současném kulturním kontextu menší či větší
propagací ateismu. Srovnáte-li množství času, které se v českých médiích
věnuje přenášení těchto informací vůči oněm pořadům intelektuálně
debatním, popř. umělecky tvůrčím, zbydou na informace "teistického" druhu
řádově jednotky procent času.
Možnou příčinou vzniku religiozity je u člověka bezesporu strach ze smrti.
Člověk je racionální tvor, jenž si je od poměrně útlého mládí vědom
své konečnosti a zániku. Pokud jeho smrtí vše končí, nic nemá smysl konat,
člověk je paralyzován. Aby mohl přesto žít, potřebuje si navodit
jistou pozitivní "psychózu" optimismu. Tento životní optimismus může získat
především z některého dobrého religiózního
systému, který mu dává životní naději, že je součástí většího
transcendentálního celku, že jeho skutky mají smysl,
přestože jeho vlastní život zde jednoho dne jistě skončí. Bez naděje tohoto
typu, nebo alespoň víry typu, že je
důležité předat svůj život svým dětem (nebo pokud je nemá, alespoň dalšímu
pokolení) , přestane mít "výkon" života prakticky smysl a
člověk se nutně časem propadne do psychické deprese, a zároveň přestane mít
pocit své vlastní sebehodnoty.
Nejsem kritik toho, že TV aj. média produkují hlavně zábavu. Hry a
emocionálně estetické zážitky jsou jinou velmi účinnou formou toho, jak
člověk uniká před faktem své smrtelnosti, a pomáhají mu udržovat si onen
nezbytný životní optimismus. Proč bychom jinak chodili na fotbal,
oslavovali vítězství našich hochů z Nagana, ... myslíme a hrajeme si jako
malé děti a připomínáme si tak dobu dětství, kdy jsme (většinou)
neměli žádné zásadní životní starosti. Jaký smysl má dát gól do branky
soupeře? Žádný, kromě toho, že nám to pomáhá přežít v dobré duševní
pohodě další týden.
Estetický dojem - vždyť to je vystavení faktu zázraku tvorby, jejíž
výsledek v nás vyvolává emoci, prožitek. Člověk sice nejlépe vstřebává
emoce přímo, svým vlastním prožitkem či kontaktem, v nouzi však pomůže i
tzv. "chladná", médii zprostředkovaná emoce.
V jistém smyslu moderní zábava je únikem před tradičním (nebo "nefunkčním")
náboženstvím a naopak náboženství může být únikem před
"bezduchou" zábavou. Kdo chodí do kostela, nemusí (ale může) se dívat na
televizi (či Internet), a zase naopak. Kritici náboženství budou říkat, že
náboženství bylo hlavně business, věřící budou říkat, že současná komerční
zábava a hry jsou jenom business. Pokud bychom srovnali obraty
peněz v těchto oblastech se vyskytující, asi bychom dospěli k podobným
poměrům čísel jako je jejich výskyt v médiích.
Je však asi dobře vědět, že pokud sestavíme nějaký pomyslný žebříček zdrojů
lidské naděje, té naděje, bez níž senedá žít (viz výše),
transcendentální religiozní systémy budou stále stát na jeho vrcholu. Berte
náboženství třeba jako hru nad hrami, jež nám stanoví pravidla, podle
nichž hrajeme to hlavní, náš vlastní život. Život, který se NEDÁ znovu
koupit. Hra, ve které už peníze NEJSOU tím hlavním. Ty systémy, které
nejlépe skloubí pravdě nejvíce odpovídající tradici (či Bohem sdělenou
pravdu, chcete-li) poznání o transcendentnu, a zároveň umožní moderní
racionální kritické myšlení, mají asi největší životaschopnost.
Varování čtenářům i editoru: Bez naděje se žít nedá a samotná racionalita
není jejím zdrojem, spíš naopak, což je důvod, proč pouze racionalitou
prolezlé Britské listy je třeba konzumovat opatrně.
Český ateismus a blbá nálada jdou spolu ruku v ruce.
S pozdravem a k zamyšlení,
