Je budoucnost velká?
K fúzi podniků Time-Warner a America Online vyšel v neděli 16. ledna v týdeníku Observer tento komentář Andrewa Marra. Povšimněte si paralel ve vztahu Británie vůči Spojeným státům v obdobném, ještě nerovnějším vztahu České republiky vůči USA.
Zde je vize, nebo noční můra, jediné megakorporace, amerického giganta, který vám dodá kabelem do domu každé intelektuální sousto, o němž se domnívá, že ho budete potřebovat - celovečerní filmy, dokumentární filmy i komedie, které gigant vyrobil, zpravodajství, které vyrábí, informační a e-mailové služby, které ovládá, elektronický chat, který monitoruje, hvězdy, které sám proslavil. Bude to dostatečné množství pohyblivých obrazů a slov na tisíc životů.
Právě takováto fantazie totální nadvlády umožnila minulý týden největší podnikovou fúzi, k jaké kdy došlo: spojení podniku Time-Warner, s jeho 5700 celovečerními filmy, s vydavatelským impériem časopisu Time a se 120 miliony čtenářů časopisů, s televizními pořady, jako jsou populární Friends a ER a s kabelovými televizními okruhy, s firmou America Online, největším světovým poskytovatelem internetových služeb.
Máme-li být schopni pořádně pochopit, co mají tito podnikatelští obři za lubem, musíme si uvědomit, že superrychlostní kabelová spojení způsobí, že nynější internet bude brzo vypadat právě tak primitivně, jak vypadají první telefony na kličku v dnešním světě mobilní telefonie. Zanedlouho nejen budete moci s sebou nosit internet na mobilním telefonu v kapse, ale doma budete moci přijímat obrovská množství filmů i slov čtyřiadvacet hodin denně prostřednictvím vysokorychlostních kabelů či širokopásmových spojení. Nebude zapotřebí se nikam napojovat. Nebude se na nic čekat, nebude se ozývat vyzváněcí tón.
Tak už jen během prvních několika dní nového století začínají, jak se zdá, se rozkládat některé nejtypičtější kulturní rozdíly století dvacátého. Telefonní společnosti? Televize? Rozhlasové sítě? Firmy šířící zpravodajství? Firmy, šířící zábavu? Internet sám jako samostatný jev? Všechny tyto kategorie se nyní začínají slučovat v důsledku logiky korporačních fúzí a technologie hlasové identifikace, širokého pásmového přenosu, rychlejších kabelů a vysílání po internetu.
Než se vám zatočí hlava, uvědomte si, že toto všechno je v první řadě politická záležitost. Obří superfirma vám bude teoreticky schopna nabídnout svého druhu dokonalý mediální skleník, jednotnou službu, která bude obsahovat všechno, bude předem vědět, co máte rádi a čemu dáváte přednost a bude vám to poskytovat, kdykoliv to budete chtít. Anebo kdykoliv si budete myslet, že to chcete. Vzniká tím totiž pozoruhodná moc a kdyby byla tato kapitalistická fantazie skutečně realizována, poskytováním zpravodajství a zábavy by to jenom začalo. Váš poskytovatel smíchu a záběrů z vnějšího světa by se brzo také stal vaším bankéřem, anebo dobrým přítelem vašeho bankéře. Jeho zadavatelé reklamy by byli vašimi dodavateli.
Světový názor tohoto obřího impéria by byl bezpochyby mnohostranný. Nakonec i Murdochovo impérium vysílá na jedné straně Barta Simpsona a na druhé straně tiskne komentáře Williama Rees-Mogga v deníku Times. Nová obří superfirma by v žádném případě neusilovala o agresivní zakazování jiných zdrojů infotainmentu. Nebylo by to vůbec zapotřebí. Její trvale vytvořený domácí informační a zábavný skleník by byl dostatečně solidní a dostatečně izolovaný od světa natolik, že by bylo nudné a obtížné shánět se po jiné zábavě a po jiných informacích. Pohodlný přístup k jedinému obřímu dodavateli, přístup do hypermarketu imaginace a veškerá křížová reklama, kterou by to umožňovalo, by vytěsnily veškeré soupeře na naprostý okraj společnosti. Steve Case z firmy America Online to nakonec víceméně otevřeně přiznal.
Ani bychom neměli předpokládat, že vlády budou vznikem jediné obří mediálně zábavně obchodní společnosti znepokojeny. V určitých ohledech se taková firma bude politikům zamlouvat - jednání s ní bude pro politiky jednodušší. Bude pro politiky lehčí s takovou jednotnou firmou uzavírat dohody. Výrobky takovéto firmy by byly řádně vydezinfikované a její politické názory by byly stereotypně předpověditelné. Už nyní čelí America Online hlučné nepřátelské alianci (pohlédněte například na http://www.aol-sucks.org), která ji obviňuje z cenzury. Jde o kontroverzi, která zintenzivněla zejména loni v září, kdy firma America Online vykázala American Civil Liberties Union ze svých internetových stránek. Čím více se internet dostane pod kontrolu jen několika velkých firem, tím méně bude anarchie, tím více bude kontroly, tím lehčí to bude pro politický establishment ve všech zemích.
To je, samozřejmě, absolutním opakem světa, jaký doufali vytvořit první internetoví průkopníci. Internet nabízel a stále nabízí ideál individuální moci, zaměřené proti vlivu korporací, celosvětově otevřený proud svobodných informací, dar nacházet neočekávané a příjemné věci, náhodné přátelství.
Tak vůbec není překvapující, že poté, co si podnikatelská Amerika v souvislosti s fúzí Time-Warner - AOL nadšeně poplácávala po zádech, přemýšlivá Amerika rychle začala burcovat na poplach. Spotřebitelské organizace začaly varovat před "obří mediální a internetovou diktaturou". Bývalý zaměstnanec firmy Netscape Jamie Zawinski napsal v internetovém časopise Salon, že "by tohle mělo znepokojovat lidi stejným způsobem a ze stejných důvodů, z nichž by je měla znepokojovat už sama obří velikost mediálních organizací. Takováto vertikální integrace totiž způsobuje, že veřejnosti nebývá prezentováno skoro nic jiného než podnikatelská stranickopolitická propaganda..."
A Mark Crispin Miller z Newyorské univerzity argumentoval trpce: "Konflikt zájmů je nyní tak častý, že ten výraz téměř úplně ztratil význam. America Online nyní bude mít všechny důvody pro to, aby nacpala do své nabídky produkty firmy Time-Warner. America Online nás povede k internetovým stránkám, kde se inzeruje nejnovější film firmy Time-Warner a televizní pořady, které vyrábí Time-Warner..." A jiný komentátor dodal, že "výrobce pořadů je možná králem, ale přístup do domácností krále korunuje".
Někteří čtenáři se možná ptají, co to všechno má s nimi společného - proč píšu článek o tom, že na americké podnikatelské fúze útočí američtí liberální kritikové. Zaprvé, žijeme v atlantické kultuře. Zadruhé, tam, kde jde o skutečně mocné mediální vlivy, britské zákony o monopolu jsou takové zákony o monopolu, jaké určí Washington. V Británii máme relativně malé mediální společnosti, které snaží navzájem fúzovat a vyrůst, z malých rybiček v pstruhy. I BBC je jen miniaturní, ve srovnání se zabijáckými štikami na Wall Street.
Ale to, k čemu došlo, není "událostí z nevyhnutelné historie". Dosud se pokaždé stalo, že kdykoliv nějaká vláda, nátlaková skupina či podnik snily o získání totální nadvlády a pokaždé, když kritikové bědovali, že Toto Skutečně je už Budoucnost, tato Budoucnost se rozložila na prvočinitele.
Tentokrát, poté, co byla extaticky přivítána fúze podniků AOL - Time-Warner jako "sňatek učiněný na nebesích", Wall Street snížila hodnotu jejich společného podniku rázem o 30 miliard dolarů - tedy o sedminu jejich společné hodnoty, což je docela dost za pouhých čtyřiadvacet hodin po "sňatku". Proč? Protože všechny firmy mají vlastní podnikatelskou kulturu a Time-Warner už je dost rozhrkané impérium. Finanční svět usoudil, že menší, mladší firma America Online pohltila starší a větší společnost. Bude to ale možná pokrm jen těžce stravitelný: podnikatelská historie je plná fúzí, které selhaly.
Ani se neukázalo tak lehké manipulovat vládami a zákazníky, jak fantastové usilující o totální moc doufali. Firmě Microsoft, která, jak se ukázalo, byla příliš velká pro normální podnikatelská pravidla, dali červenou státní právníci. Obří podnik Monsanto specializující se na geneticky upravované potraviny byl po celé západní Evropě poražen spotřebitelskou revolucí. Před časem se Rupert Murdoch vytahoval, že britské celostátní deníky brzo zůstanou jen tři: The Times, Daily Mail a The Sun (Murdoch vlastní seriózni Timesy a superbulvární The Sun). Z dnešního pohledu zní toto vytahování už jen bizarně.
Je důležité, aby internet zůstal svobodný a otevřený. Čím více budou dovolovat lehce získatelný kapitál a konvergující technologie, aby vznikaly superobří společnosti, tím více potřebujeme demokracii, aby bojovala za rozmanitost a za spravedlivé trhy. A demokracii potřebujeme především z jednoho důvodu - kvůli jedné zásadní věci, kterou se tento článek dosud nezabýval, kvůli podstatě všeho, bez níž všechno toto vzrušení ohledně cen akcií, fúzí, podnikatelské strategie a technologických inovací neznamená vůbec nic: totiž kvůli obsahu, kvůli vyráběným programům. Potřebujeme rozmanitost a nebezpečí, aby vznikla lepší, živější společenská debata - krátce řečeno, abychom se učinili inteligentnějšími.
Dokážeme vymyslet rychlejší, barevnější, chytřejší a levnější způsoby, jak dodávat do domu slova, obraz i zvuk. Avšak nedokážeme mimo vědu, jak se zdá, vyprodukovat žádné nové velké příběhy, žádná velká díla hudebního či dramatického génia, žádné nové společenské či politické myšlenky nebo neočekávané, neotřelé nápady. Naše myšlení a naše vyprávění příběhů se zpomaluje a šedne přímo úměrně tomu, jak se naše technologie zrychluje.
A tak tomu bude i nadále, pokud budou ochromovat naše sny obří podnikatelské společnosti.
