ČR: Země, kde je nejpopulárnější neexistující strana
Odpověď Simonu Smithovi
Napsal jsem do LISTů 5/1999 článek Intelektuálové a politika, v němž jsem se snažil
ukázat, proč čeští intelektuálové spíš přispívají k převládajícímu zmatku, než aby
ho pomáhali odstraňovat.
V jeho rámci jsem kritizoval Impuls 99 v podstatě jako intelektuální selhání. Místo
aby se intelektuálové zamysleli nad svým podílem na zpackané transformaci, kreslí
vzdušné zámky všeléčivé "občanské společnosti".
Pan Simon Smith napsal kritiku mého článku, v níž upozorňuje, že aktivity občanů
jsou prospěšné, a Impulsu 99 se zastal.
Snažil jsem se, zjevně marně, pana Smithe upozornit, že při přemýšlení o odlišných
společnostech je třeba brát na zřetel jejich odlišný kontext. Pan Smith v odpovědi
zopakoval svoje argumenty.
V takové chvíli mívá malý smysl v debatě pokračovat, protože já bych zase musel
odkázat na svůj původní článek a točili bychom se utěšeně v kruhu. Jenže pan Smith
se zastal i výzvy "Děkujeme, odejděte". Tím debatu poněkud posunul. Snad má tedy
smysl poukázat na problematičnost jeho tvrzení.
Země, v níž se ve volebních průzkumech umístí na prvním místě politická strana,
která ještě neexistuje, která nemá politický program a jejíž představitelé nejsou
známí, asi není úplně normální. Mluvím o tom, že se v průzkumu jedné agentury na
prvním místě s 25%(!) podporou umístila "strana, která by vznikla z výzvy Děkujeme,
odejděte".
Když jsem tu zprávu slyšel v rozhlase, začal jsem přemýšlet, jestli by mi to někde
v zahraničí uznali jako důvod o poskytnutí politického asylu. (To je pokus o smutný
vtip.) Zkusme se zamyslet, proč je taková věc vůbec možná?
Z dalších průzkumů vyplývá, že tato strana by přebrala voliče především ODS a Unii
svobody. Můžeme tedy s jistým oprávněním usuzovat, že hlavními voliči této strany
by byli stejné lidé, kteří v "baště ODS" zajistili 70% volební vítězství
nezávislého senátora Fischera. Jinými slovy, jde o rozčarované "pravicové" voliče.
Teď se musíme zeptat: Kdo je v ČR "pravicový" volič? Stručně řečeno, je to člověk,
který věří, že
(1) Kolektivismus je špatný, individualismus dobrý; konkurence je všelék;
(2) trh je základní koordinační mechanismus společnosti;
(3) za svůj osud si odpovídá každý sám;
(4) chudí jsou budižkničemu, kteří nechtějí pracovat;
(5) morální mohou být jenom bohatí, ti si to mohou dovolit;
(6) komunista je mravně defektní už jen tím, že byl ve straně, a celých 40 let
komunismu byla doba temna;
(7) je třeba vše co nejrychleji zprivatizovat, protože soukromý vlastník je
vždy lepší než stát;
(8) privatizace hledá první, ne nejlepší vlastníky, ty najde až trh;
(9) restrukturalizaci musí dělat soukromí vlastníci, stát to neumí;
(10) státní úředník je zkorumpovaný blbec, proto je třeba byrokracii omezit na
minimum.
To je zhruba duchovní "výbava" pravicového voliče, který v roce 1992 uvěřil vizi,
že svoboda a trh vytvoří prosperitu. Většina těchto lidí nemá ani tušení, jak
složitým mechanismem moderní stát je. Nejen oni, ale ani jejich vedoucí politici by
- až na výjimky, jako byl Marián Čalfa - nesložili zkoušku z Public Administration
na žádné vysoké škole, snad ani v Africe.
Podotýkám, že některé body z uvedeného desatera jsou hodny respektu: jenže vzaty
dohromady představují smrtící koktejl, protože na těchto premisách nejde založit
žádnou rozumnou politiku. Politici a média přitom snaživě voliče v jejich
předsudcích udržují. Komentáře Mladé fronty Dnes, to je téměř dokonalá ukázka
bezmyšlenkové propagandy - ve svobodné společnosti. A zmatená veřejnost, v níž
důsledky politiky, jíž si sama zvolila, vyvolávají frustraci, se podobně jako
feťák, který léčí absťák další dávkou drogy, upíná k frázím, které jsou stejně
hloupé jako ty klausovské, jen jsou oblečeny do moralizování.
Krize české politiky není vyvolána pasivitou občanské společnosti. Krize je
především důsledkem rozvratu státu, k němuž vedla "pravicová" politika, a dysfunkcí
politických stran, kterým politická korupce brání dělat konzistentní rozumnou
politiku, protože každý pokus o transparentní ekonomiku ztěžuje pseudovlastníkům
etablovaným klausovskou privatizací jejich "podnikání".
Představa, že tyto neduhy
vyléčí občanské aktivity, je stejně realistická jako snaha léčit metastázy rakoviny
make-upem. Naopak, nezodpovědné přiživování iluzí, které dělá jak Impuls 99, tak
výzva studentů, hloubku frustrace ještě prohlubuje.