LUCIE MASOPUSTOVÁ

xxxx
150 00 Praha 5

V Praze dne 17. prosince 2001

Věc: Přístup Českých zastupitelských úřadů v zahraničí k občanům v nouzi

Vážený pane ministře,

musela jsem se trpce pousmát, když jsem nedávno slyšela a četla ve sdělovacích prostředcích výzvu MZV ČR radící českým občanům v případě jakýchkoli potíží v zemích jako Uzbekistán, Tádžikistán, Pákistán a jiných, zeměpisně blízko položených oblasti válečného konfliktu v Afghánistánu, aby se obrátili na České zastupitelství v příslušném státě. Plně za pravdu jsem však dala našemu MZ v druhé části výzvy, kde nabádá k omezení cest do těchto zemí. Začtete-li se do níže uvedených řádků, pochopíte proč.

Pomoc našich zastupitelských úřadů, která se řídí striktně platnými, i když pro eventuelně postiženého občana nesmyslnými zákony, je, když ne nulová , tak přinejmenším velmi problematická a silně byrokratická. Českého občana v nouzi mnohdy vhání do ještě větších nebezpečenství, než třeba na své cestě dosud zažil. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. Posuďte sám. Přikládám popis vlastní zkušenosti s Českým zastupitelským úřadem v Mexico City.

Součástí dopisu jsou i autentické kopie veškeré mé elektronické korespondence s výše jmenovaným úřadem.

21. 6. 2001 jsem odletěla do Mexico City, kde začala má sedminedělní dovolená po Mexicu a Belize. Končit měla v Guatemale 10. 8. 2001. Až do 12. 7. 2001 probíhalo vše bez nejmenších problémů. Dne 13. 7. 2001 okolo 17.hod na cestě z Bonampaku do Palenque /Mexiko - stát Chiapas/ místní autobus "Colectivo", kterým jsem se vracela z výletu, zastavili tři ozbrojení muži. Vzali všem cestujícím zavazadla, peněženky, pouzdra na doklady, některé cestující nechali i zout a zmizeli zpět v nekonečné džungli. Nenávratně jsem během pěti minut přišla nejen o sportovní oblečení a batoh, ale také o pas, zpáteční letenku, mezinárodní platební kartu, hotovost, cestovní šeky, kartičku na zdravotní pojištění, mapy, průvodce Lonely planet a španělský slovník.

Z výletu mi zbyl pouze lístek na ruiny Bonampack a fotoaparát, který jsem stejně jako mexičtí spolucestující peněženky / už prostě věděli jak to chodí /, v rychlosti hodila pod sedačku. V Palenque, kde jsme byli ubytovaní a kam jsme se vrátili okolo 20.hodiny, byly všechny úřady, kde bychom mohli nahlásit krádež, již zavřené. Protokol o přepadení jsme tedy sepsali až druhý den ráno /sobota/. Hned na to jsem e-mailem kontaktovala Českou ambasádu v Mexiko City. Jen pro informaci uvádím, že internet v Mexiku je služba celkem dostupná, ale platí se vždy na hodinu dopředu, i když tam celou hodinu nestrávíte.

14. 7. 2001 /sobota/ - text e-mailové zprávy:

Zkoušela jsem ještě ten den telefonovat na Ambasádu v Mexico City, čísla bez předvolby jsem našla na internetu. Zjistit ta tři pravá, v tu chvíli kouzelná předčísla, se zdálo být nadlidským úkolem, ale povedlo se. Zakoupenou telefonní kartu jsem však vyprázdnila na záznamník Ambasády. Ani na jedno z telefonních čísel uvedených na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí nebylo možné se v tuto chvíli dovolat.

Odpověď na e-mail jsem z ambasády dostala až v pondělí 16. 7. 2001 a zněl takto:

Z rutinní odpovědi jsem vytušila, že se budu muset spoléhat hlavně sama na sebe. Ještě tentýž den jsem se přes záznamníky dovolala k pí Kubíkové, osvětlila jí svou situaci, vysvětlila jí, že to není tak jednoduché, jak se jí z kanceláře možná jeví a dohodla se s ní, že jí nafaxuji své fotokopie dokladů a ona zkusí zavolat na Ministerstvo zahraničních věcí a požádat o výjimku, aby mi byly doklady zaslány na místo a abych nemusela jezdit 1500 km do Mexica City sama tam a zpět, protože výdaje na cestu napříč kontinentem nejsou malé, když zpáteční letenku mám z Guatemaly. V neděli 15. 7. 2001 jsem náhodně potkala čtyři české turisty, z nichž jeden byl zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí. Nechala jsem si od něj pro jistotu napsat dobrozdání o mé totožnosti, které jsem také nafaxovala pí Kubíkové na Ambasádu. Od krajanů jsem si též zapůjčila další peníze. V nedůvěře v ochotu pí Kubíkové jsem kontaktovala elektronickou poštou svého kamaráda v Praze, který pracuje pro noviny a poprosila ho, zda by nemohl zjistit na Ministerstvu zahraničních věcí nějaké bližší informace o výjimce. A pí Kubíkové jsem zaslala e-mail:

17. 7. 2001 mi pí Kubíková úřednickým hlasem oznámila své rezolutní NE o zaslání mých dokladů. Nemohla jsem však odjet na tuto dalekou cestu, protože jsem neměla dost peněz a v Palenque nebyla společnost Western Union přes kterou se dá uskutečnit mezinárodní převod hotovosti. Z nepřesvědčivého vystupování pí Kubíkové jsem si nebyla jista, zda opravdu do Prahy na ministerstvo volala, a tak jsem ještě věřila v nadějné dopisy svého kamaráda v Praze, který na ministerstvu mluvil s paní Bouskovou. Ta mu sdělila, že o této záležitosti musí jednat s panem Ježkem.Ten ale nebyl zatím k sehnání. Rozhodla jsem se tedy odjet do většího města a zorganizovat zatím převod hotovosti. Ještě ten den večer jsem odjela do města Merida. Jelikož jsem jízdenky kupovala na poslední chvíli, byla to jediná ještě volná trasa do většího města. A šestý den v Palenque jsem si už opravdu už neuměla představit !!!!!!!... Městečko je to pěkné, ale na prohlédnutí stačí jedno odpoledne. Ještě než jsem opustila Palenque, které se mi za těch 5 dní stalo peklem, jsem napsala pí Kubíkové e-mail:

Do Meridy jsem dorazila 18. 7. 2001 ráno. Dozvěděla jsem se z e-mailové zprávy svého kamaráda, že pan Ježek z ministerstva není nebo nechce být k sehnání, a že by to všechno bylo na dlouhé lokty /což by se mi zrovna nehodilo, když jsem měla před sebou možná ještě 20dnů vymodlené dovolené na americkém kontinentu/ a paní Kubíková řekla po telefonu doslova mému kamarádovi, že je to proti předpisům posílat doklady, a že by při poslání riskovala svou práci /a to bych jí i věřila, že by se jí do toho nechtělo/. Zakoupila jsem si ihned jízdenku do Mexica City na druhý den ráno, abych to měla všechno co nejdříve za sebou. Celý den jsem se pak snažila pomocí elektronické pošty domluvit s někým na předání peněz přes Western Union. Vzhledem k časovému posunu mi nakonec peníze poslali známí z USA. Nevím, co bych dělala bez internetu a lidí ochotných mi pomoci. Mezi tím jsem si však přečetla e-mail od pí Kubíkové:

Ihned jsem tedy pí Kubíkové odepsala :

Nedalo mi to však, a také jsem po týdnu vyřizování i když už dost unavená, ale při představě, že by se to v pátek nemuselo stihnout, a já bych trávila víkend v Mexico City, jsem se vrátila na autobusové nádraží, a doslova si vybrečela změnu jízdenky na noční jízdu do Mexica City, která se z bezpečnostních důvodů moc nedoporučuje. A tak jsem si všechny cennosti /fotokopie dokladů a hotovost/ uschovala do spodního prádla, sbalila si zbytek svých věcí a večer 18. 7. 2001 jsem odjela směr Mexico City. Následující e-mail od pí Kubíkové jsem bohužel již nečetla:

Do Mexica City jsem dorazila okolo 16. hodiny 19. 7. 2001. Zavolala jsem pí Kubíkové na mobilní telefon, který jsem dostala od zaměstnance Ministerstva zahraničních věcí, kterého jsem potkala v Palenque, na internetu uveden není. Po krátkém rozhovoru s pí Kubíkovou /na délku jedné telefonní karty/ jsme se ještě týž den odpoledne sešli na ambasádě, kam jsem musela přijet taxíkem. A já dostala po týdnu své vytoužené doklady a adresy na úřady, které je nutné oběhnout, abych mohla pokračovat v cestě. Ani slovník, ani plánek města, ba ani možnost přespání na ambasádě ve spacáku na zemi...

Se slovy, abych na sebe dávala pozor, že minulý týden se v Mexico City ztratily dvě Němky, jsem okolo 18. hodiny opustila Českou ambasádu a šla si, už skoro po tmě, hledat bez mapky nějaké levné spaní v jednom z nejnebezpečnějších měst na světě. Druhý den jsem si vyřídila další potřebné dokumenty. Letenku mi vystavili bez problémů novou, visum do Belize jsem si musela zakoupit znovu, a na americké ambasádě mi sdělili, že když letím zpět přes USA a nebudu na jejich území trávit více jak 8hod., visum nepotřebuji. Což pí Kubíková nevěděla.

Druhý den ráno 21. 8. 2001 jsem popojela dalších 1500 km do hraničního města Chetumal - vstup to do státu Belize, kde mě čekalo poslední překvapení. Nechtěli mě pustit přes hranice bez turistické kartičky, kterou jsem obdržela při příletu do Mexika, to mě nenapadlo, ba ani nikoho na ambasádě???????!!!!!!. Při představě, že bych se měla vracet z hraničního přechodu zpět do města a ještě něco vyřizovat na nějakém úřadu mě už opravdu docházel humor. Na kouzlo osobnosti jsem to po dvou cestách přes celý kontinent, po 24 hodinách v autobuse a se svou chabou španělštinou, opravdu hrát nemohla a tak jsem zvolila nečestnou cestu úplaty nepoctivého celníka, který se tímto řešením ani trochu netajil. V té chvíli mi to bylo už opravdu srdečně jedno. TAK TAKHLE VYPADÁ PODLE ČESKÉ AMBASÁDY V MEXIKU POMOC KRAJANŮM V NOUZI!!!!!!!!

NEMOHLA PŘECI JEN ČESKÁ AMBASÁDA, JAKO JEDINÝ ÚŘAD, NA KTERÝ JSEM SE MOHLA OBRÁTIT V TĚCHTO KONČINÁCH O POMOC, PRO MĚ UDĚLAT TROŠKU VÍC???

Sám víte, že v běžném životě se nepředvídané věci dějí i mimo pracovní dobu České ambasády, a někdy nejsou po ruce ani drobné na telefon. Má-li být České zastupitelství v zahraničí i záchranným ostrůvkem pro našince v nouzi, měl by být jeho přístup přinejmenším přiměřený konkrétní situaci.

Věřím, že jste dočetl až sem, a proto Vás, vážený pane ministře, žádám o písemné vyjádření Vašeho stanoviska, a odpovědi na následující otázky.

1. Dostane se občanům, kteří se nachází v tuto chvíli v třeba v Uzbekistánu nebo Pákistánu od Českého zastupitelského úřadu stejné péče na jakou jsem narazila já?
2. Opravdu si myslíte, že popsaný přístup Českého zastupitelství v Mexico City k mé osobě byl ten nejlepší a správný?
3. Jsou služby a informace Českého zastupitelství v Mexico City pro občany, kteří se vyskytli v nouzi dostatečné a úplné ?
4. Oddělení veřejných informací na Ministerstvu zahraničních věcí mi písemně sdělilo, že při pomoci občanům v nouzi se řídí zahraniční zastupitelství vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích číslo 157/1964 Sb. Tuto vyhlášku jsem četla a nic o výše uvedeném problému jsem tam však neobjevila.

Přeji krásný den v České republice a těším se na brzkou odpověď.

Vážený pan
Jan Kavan
ministr zahraničních věcí
České republiky
Loretánské náměstí 5
Praha 1

Příloha: kopie policejního hlášení o přepadení z Mexika