Saddám Husajn je muž, který vstoupil do historie jako jeden z novodobých tyranů, kteří dovedl své země na vrchol vojenské moci, a zavlekl ji do katastrofálních zahraničních dobrodružství. Husajn se narodil 28. dubna 1937 ve vesnice Tikrítu. Na světě přišel v domě z blátěných cihel, terý patřil jeho strýci z matčiny strany Chjralláhovi Talfovi.

Saddám měl chudé a nešťastné dětství. Jeho otec Husajn al- Madžíd byl chudý člověk a zemřel ještě před Saddámovým narozením. Jeho matka Sabha, která sirotka nemohla uživit, ho nechala vyrůstat v Chjralláhově rodině.

Jméno Saddám znamená "ten kdo vzdoruje". Když se Saddám narodil, Irák byl konstituční monarchie, které vládla cizí dynastie - rod Hášimovců. Ti pocházeli z Hidžázu v dnešní Saúdské Arábii.

Jeho strýc Chajralláh byl důstojník a horlivý arabský nacionalista. Zúčastnil se nezdařeného povstání, byl po něm propuštěn z armády a na pět let uvězněn. Malý Saddám se musel přestěhovat do vesničky al- Šavíš u Tikrítu, aby zase mohl žít se svou matkou. Mezitím se jeho matka znovu vdala. Jejím manželem se stal Hasan Ibrahím, bratr Saddámova zesnulého otce.

Saddámův nevlastní otec, tento Hasan, měl u místních lidí pověst "lupiče". Saddám byl proto odsouzen k samotářství. Neměl přátele mezi vesnickými chlapci, kteří se mu často posmívali, že nemá otec, a tak s sebou nosíval železnou tyč, aby se ochránil proti útokům.

Jeho nevlastní otec ho stále ponižoval. Obvykle ho trestal bitím klackem namočeným do asfaltu. Nedovolil Saddámovi, aby se vzdělával, a místo toho ho posílal, aby pro něj kradl.

V roce 1947 Saddám opustil matku a nevlastního otce a vrátil se do Chajrlláhova domu v Tikrítu. Začal chodit do školy. Roku 1955, když Saddám vychodil základní školu, odjel se strýcem do Bagdádu, kde začal studovat na střední škole. Bylo mu tehdy osmnáct let. Počátkem roku 1957 vstoupil ve věku dvaceti let do strany Baas.

Baas, což znamená strana Obrody nebo Znovuzrození, byla založena v Damašku na počátku 40. let dvěma učiteli ze Sýrie. Byla to radikální, světská a moderní strana, jejíž ideologii tvořila nesourodá směs panarabismu a socialismu, kterou lze redukovat na tři stmelující zásady : jednotu, osvobození a socialismus.

Když Saddámovi bylo dvaadvacet let zúčastnil se nezdařeného atentátu na předsedu irácké vlády Kásima. Skupina mladých baasistů napadla Kásimův vůz, když se vracel domů z úřadu, a zblízka zahájili palbu.

Saddám byl zraněn a o vlásek unikl smrti. Z nemocničního lůžka Kásim nařídil celostátní boj proti straně Baas.

Saddám musel opustit Irák a roku 1960 odjel do Káhiry. Když mu bylo čtyřiadvacet let, absolvoval konečně v Káhiře střední školu. Během pobytu v Egyptě se Saddám rozhodl, že se ožení se svou sestřenicí Sadžídou Talfovou. Po třech letech v Egyptě se Saddám rozhodl, že se vrátí do Iráku. Krátce po jeho návratu roku 1963 se vzali.

O rok později se narodilo jejich první dítě Udaj. Saddám ještě má jednoho syna Kusaje a tři dcery Raghdu, Rinu a Hálu.

Když se baasisté dostali k moci, zahájili účtování s politickými protivníky. Tisíce levicových činitelů a komunistů bylo zatčeno a mučeno a stovky byly popraveny. V září 1968 se Saddám poprvé uchýlil k metodě, kterou v následujících dvou desetiletích dovedl k děsivé dokonalosti: odhalování uměle vytvořených "spiknutí" a k zatýkání a k popravám domnělých viníků.

Celá ta léta usiloval o nejvyšší post v zemi. Když se v červenci 1979 chopil moci, Saddám musel odstranit své soupeře. Někteří byli zatčeni a popraveni. V témže roce Saddám vybudoval první továrnu na chemické zbraně. Během následujících desetiletí uzavřel dohodu s řadou zahraničních firem, zejména z Německa, a to Iráku umožnilo vyrábět velké množství chemických zbraní včetně zdokonaleného druhu yperitu, bojové látky tabun a účinnějšího nervového plynu VX.

Rychle se rozvíjel i biologický průmysl, jenž vyrobil takové látky, jako je slezinná sněť, tyfus a cholera. Také měl v úmyslu budovat silnou armádu.

Roku 1980 začala válka mezi Irákem a Íránem, která trvala osm let, zejména v oblasti ropných polí kolem Abadánu. Nehledě na téměř milion obětí a značné škody na ropných zařízeních nedosáhla žádná ze stran jasného vítězství. V roce 1990 Irák okupoval Kuvajt. Saúdská Arábie, která se obávala další irácké expanze, dovolila, aby jejího území použili západní spojenci jako základny pro útok na Irák.

OSN souhlasila s nasazením vzdušných sil, a v lednu 1991 tak vypukla válka v Perském zálivu. Saddám se snažil zatáhnout do konfliktu celý region - raketovým ostřelováním Izraele, ale koalici jednotek OSN (včetně Egypta a Sýrie) vedená Spojených státy se podařilo udržet lokální charakter konfliktu.

Nakonec byl Irák poražen a musel z Kuvajtu ustoupit.

Po porážce Iráku začalo ve městě Basra povstání a rychle se šířilo do šíitských měst. Povstání se také šířilo do severních měst, do Kurdistánu.

Ali Hasan al-Madžíd, Saddámův bratranec z otcovy strany dostal příkaz toto povstání potlačit. Jeho brutální minulost byla známa - např. podílel se na použití plynu proti Kurdům v letech 1987 a 1988. Republikánské gardy se ujaly nového úkolu povraždit všechny šiity.

K potlačení povstání irácká armáda použila moderní tanky T-72, těžké dělostřelectvo a ozbrojené helikoptéry na ostřelování obytných oblastí a na rozprašování kyseliny sírové.

Saddámova odplata byla tvrdá. Byly zatčeny tisíce duchovních a stovky jich byly hromadně popraveny. Když se odvážil muž s turbanem či vousem na ulici, riskoval, že bude zatčen či dokonce popraven. Ženy a dětí bez rozdílu byly zabíjeny.

Když se Saddámovi v podstatě podařilo potlačit povstání na jihu, obrátil se na sever, kde jak tvrdil, probíhal další nebezpečný akt zrady proti územní celistvosti Iráku. Necelé tři roky uplynuly od doby, kdy srovnal se zemí polovinu obcí v Kurdistánu, usmrtil bojovými plyny tisíce Kurdů a přestěhoval jich půl miliónu.

V jejich paměti byly tyto bolestné vzpomínky ještě velmi živé. Během několik dnů obsadil irácká armáda nejdůležitější města Kurdistánu. Tisíce Kurdů začaly ve strachu prchat do hor v zoufalé snaze uniknout irácké armádě.

Tikriťané v Iráku obsadili významné funkce. Např. Saddámův bratranec a zároveň dlouhodobý přítel Adnán Chjralláh se stál ministrem obrany. Když v roce 1989 Adnán Chjralláh zemřel, prý mu patřilo více než 500 aut. Prezidentova nejstarší dcera Raghda se vdala za Husajna Kámila Hasana. Husajn Kámil Hasan se později stal ministrem obrany a prý vydělal milióny na provizích při obchodech se zbraněmi. Její mladší sestra Rina si vzala Saddáma Kámila, bratra Husajna Kámila. Roku 1995 oba bratři s manželky uprchli do sousedního státu Jordánsko (důvod útěku : rodinné spory). Nakonec dostali amnestii a záruku od samotného iráckého prezidenta Husajna, že jím nic nestane po vstupu na iráckou půdu. Po šesti měsíci se do Iráku vrátili. Jakmile v únoru 1996 překročili hranice, byli oba odděleni od rodiny. Do týdne byli zavražděni ve svém domě v Bagdádu společně s jejich otcem.

Saddámův nejstarší syn Udaj ovládá velkou část sdělovacích prostředků, které využívá k tomu, aby napadaly nekompetenci vládních činitelů. Také využíval svého denního listu, Babilu, pro získávání podpory od iráckých šiitských muslimů, kteří tvoří asi 60 procent obyvatelstva země, které však režim ignoruje a marginalizuje.

Podle londýnského týdeníku Observeru dovezl v roce 1985 z Indie náklad krav bez nezbytného zdravotního osvědčení. V roce 1988 Udaj vydělal přes 20 miliónů dolarů při jedné transakci, kdy donutil ústřední banku k prodej deviz za oficiální kurz a pak je prodal na černém trhu. Jeho sbírka automobilů předstihla jen sbírka jeho zemřelého strýce Adnán.

Saddámův druhý nejstarší syn Kusaj je náměstkem velitele irácké armády, ale i šéfem irácké špionáže a speciálních jednotek, které chrání Saddáma.

Iráčané se ptají, co se stane po smrti Saddáma? Kdo ho bude následovat, Udaj anebo Kusaj? Podle nepodložených zpráv, které se šíří v Iráku, trpí Saddám Husajn rakovinou. Saddámovi je nyní 64 let, ví, že zemi nebude vládnout navždy. Jako svého nástupce jmenoval Kusaje. Kusaj totiž nyní už je Saddámovým náměstkem skoro ve všech jeho funkcích.

Existuje jediný problém - pětatřicetiletý Kusaj není Saddámův nejstarší syn. Nejstarším synem je Udaj, kterému je osmatřicet, toho však Saddám jako nástupce pominul, jednak proto, že je mentálně nevyrovnaný a jednak v důsledku zranění, která utrpěl před několika lety při pokusu o atentát.

Zůstává jediná vážná otázka : Co se stane po smrti Saddáma, budou Udaj a Kusaj bojovat v Iráku o moc?