Zdravotnictví i nadále volá o pomoc

6. 3. 2017 / Kateřina Duchoňová

Také hodně lékařů odchází do soukromých zdravotnických zařízení, ne všechna jsou hrazena zdravotními pojišťovnami, v některých se musí platit v hotovosti, což si nemůže každý pacient dovolit.

Většina privátních zařízení je zaměřena buďto na ambulantní, nebo méně náročnou zdravotní péči, takže péče o závažně nemocné pacienty vyžadující dlouhodobou nebo intenzivní léčbu opět padá na bedra už tak přetíženému personálu ve státních nemocnicích.

Je snaha poskytovat stále co nejkvalitnější péči a i technické vybavení nemocnic odpovídá standardům v západních státech, personál se snaží nadále i přes nelehké podmínky vzdělávat a léčit podle nejlepšího svědomí.

Při dlouhých směnách a velkém vypětí se ale míra chybovosti, pracovního stresu a následného syndromu vyhoření nadále zvyšuje.

Ve velkých městech je v nemocnicích ještě relativní dostatek lékařů, i když přesto některým oddělením hrozilo uzavření vzhledem k nízkému počtu zdravotních sester.

Horší je situace v regionech, kde se potýkají nejen s nedostatkem lékařů, ale i s jejich vysokým věkovým průměrem.

Výjimkou nejsou ani lékaři kolem 80 let, někteří z nich by i rádi předali svou praxi, jenže není komu.

Vzhledem ke složité a dlouhé předatestační přípravě, kde je poměrně dost stáží předepsáno ve velkých akreditovaných zdravotnických zařízeních, zde lékaři musí trávit předepsanou lhůtu nebo odejdou rovnou do zahraničí, a v regionech tak chybí.

Zároveň je pro zaměstnavatele nevýhodné přispívat na vzdělávání mladých lékařů, protože nemají jistotu, zda u nich lékař alespoň třeba na několik let setrvá.

Dříve se přistupovalo ve velkém ke kvalifikačním dohodám, kdy se mladý lékař takzvaně upsal zaměstnavateli na několik let a on mu za to uhradil alespoň povinné vzdělávací kurzy a stáže k atestaci. Řada lékařů se pochopitelně při dlouhodobě nejisté situaci ve zdravotnictví nechtěla takto zavazovat.

Od této praxe se pomalu upouští, stejně tak jako od nelidské praxe zaměstnávání mladých lékařů v doktorandském studijním programu, kdy měli oficiálně nízký pracovní úvazek, přičemž měli velkou část pracovního týdne věnovat výzkumu.

V běžné praxi ale pracovali za minimální plat naplno na oddělení včetně přesčasů a na výzkum byl zbytek volného času.

Navrhovaným řešením by bylo hrazení povinného vzdělávání státem. Byla by to investice, která by se do budoucna vyplatila.U doktorandů potom střídání klinické praxe s výzkumem s platem za plný pracovní úvazek. Kromě klinické praxe je potřeba posilovat i rozvoj vědy.

Pokud nedojde ke změnám, tak se budou pacienti stále více setkávat s frustrovanými vyčerpanými a nevyspalými lékaři, lékaři, kteří již dlouho přesluhují a uvítali by i odchod na zasloužený odpočinek nebo čerstvými absolventy, kterým chybí k řešení závažných zdravotních komplikací potřebné zkušenosti.

Kromě mnoha přesčasových hodin je také zdravotnický personál vystaven neúměrnému zatížení administrativou.Vzhledem k počtu vyžadovaných administrativních úkonů tak zbývá čím dál méně času na samotnou práci s pacientem. Zdravotníci jsou čím dál více pod tlakem hrozby stížností na zdravotnickou péči, ale i různých organizací zaměřených na poskytování bezpečné a kvalitní péče.

Tyto organizace jsou zajisté potřeba, ale v situaci, kdy je zdravotnictví podfinancováno a personálu nedostatek by měly ze svých požadavků slevit. Také jsou téměř výhradně zaměřeny na vedení dokumentace, na skutečný způsob práce s pacientem už nikoliv.

Vzhledem k nedostatku personálu hrozí uzavření oddělení zvláště v menších nemocnicích, pacienti tak budou muset za lékařským ošetřením cestovat na velké vzdálenosti a rychlé poskytnutí adekvátní pomoci bude ohroženo.

Nedávno bylo například uzavřeno interní oddělení nemocnice v Sedlčanech.

Dalším nemocnicím hrozí privatizace, jako je tomu v rumburské nemocnici, kterou již město nabídlo k prodeji.

Jednání s pojišťovnami o uhrazení poskytnuté péče jsou komplikovaná. Je trend na pacientech maximálně ušetřit. Tím se nyní otevírá pole soukromníkům, na které už nebude mít stát, potažmo obec přímý vliv.

Bohužel zkušenost je taková, že finančně méně atraktivní oddělení se uzavírají a privátní nemocnice si může ponechat pouze taková, která pro ni znamenají výnos.

Menší města nejsou aktuálně schopna finanční ztráty svých nemocnic dotovat, lépe jsou na tom nemocnice spravované krajem nebo přímo státem.

Mělo by být tedy prioritou finačně zajistit chod zdravotnictví, zabránit privatizacím a spekulacím se zkrachovalými nemocnicemi a zatraktivnit povolání zdravotníka natolik, aby lékaři a střední zdravotnický personál neodcházeli ze špatně fungujícího systému pryč.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se doáci české i mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout