Obama a Kongres věděli o ruském hackingu - a neudělali nic

12. 12. 2016

Na první straně sobotního Washington Postu nad textem křičí titulek: "CIA: Rusko stranilo Trumpovi: Tajné hodnocení zprávy o hackingu." Zpravodajská komunita ale už počátkem října vyšla na veřejnost s hodnocením, že Moskva zasahuje do našich voleb.

Nyní vyšlo na světlo, že vysoce postavení kongresmani byli o ruské hrozbě vůči fungování naší demokracie informováni v září. Obama pověřil ředitele FBI Jamese Comeyho, ministra vnitřní bezpečnosti Jeha Johnstona a poradkyni Bílého domu pro boj s terorismem a vnitřní bezpečnost Lisu Monaco, aby informovali takzvaný "gang 12" zákonodárců: Předsedy obou komor Kongresu, stejně jako předsedy a klíčové členy výboru pro vnitřní bezpečnost a zpravodajství.

Věděli o tom. A přesto se zdá, že udělali jen málo, aby zastavili úsilí Vladimira Putina dostat do Bílého domu Donalda Trumpa.

Po zvážení je právě tohle nejvíce alarmující aspekt celé aféry: Ne že Rusko provedlo úspěšnou vlivovou kampaň proti Americe, ale že naši zákonodárci z obou stran nedokázali podniknout agresivnější úsilí, aby tuto metastázující hrozbu naší demokracii zastavili. Konkrétněji, že Barack Obama nebyl ochoten energicky reagovat a konfrontovat ruskou nepřístojnost a že lídr senátního klubu Republikánské strany Mitch McConnell byl otevřeně stranický ve svém rozhodnutí potlačit zpravodajské informace.

Nemělo by překvapovat, že Rusko sesbíralo (a dále sbírá) zpravodajské informace o amerických politicích - koneckonců, senátor John Cornyn tweetoval, že k ruskému hackingu "dochází neustále" (což, mimochodem, může naznačovat, že se Moskva snažila zdiskreditovat předchozí americké volby?). Sbírat žalovatelné informace o protivníkovi je považováno za férový lov.

Rusko nepřekvapivě penetrovalo Republikánské sítě stejně jako Demokratické - ale neudělalo nic, aby zveřejnilo informace o vnitřním fungování Republikánské strany. V říjnu NBC News informovaly, že Rusové sbírají zpravodajské informace napříč politickým spektrem. 9. prosince New York Times citovaly vysoce postaveného představitele administrativy, který řekl: "Nyní máme vysoce spolehlivé zprávy, že [Rusko] hacknulo výbory Demokratické i Republikánské strany a zjevně nezveřejnilo žádné dokumenty" ohledně Republikánů.

To neznamená, že by Amerika měla zatnout zuby a smířit se s tím. Ale zdá se, že právě to se stalo v posledních několika měsících. Kromě oznámení z Demokratického výboru a Úřadu ředitele národního zpravodajství se neobjevilo mnoho úsilí proti Rusům něco podniknout.

Nakonec je to prezident disponující pravomocemi nejvyššího velitele, kdo se mohl rozhodnout jednat vůči Moskvě agresívně. Ale chtěl představit jednotnou frontu napříč americkým politickým spektrem. Chtěl podporu obou stran - a když McConnell toto úsilí odmítl, Bílý dům se rozhodl pro opatrnou cestu Rusy "jmenovat a zostudit".

To byla mírně řečeno neefektivní strategie.

Bílý dům měl nasadit všechny páky, aby zastavil tuto zjevnou hrozbu volebnímu procesu a nechat politické akcie padnout tam, kam by mohly padnout. Obama velmi dobře ví o strategii masivního odporu vůči své politice na straně Republikánů , ale tato vážná výzva naší civilizaci měla podnítit jeho odhodlání. Ale nepodnítila.

Obama měl podniknout brutální, tajnou, nemilosrdnou, kreativní, bolestnou, jednostrannou odvetu - ale nepodnikl.

Koneckonců, mírná reakce bylo Obamovo rozhodnutí. Špatné rozhodnutí, ale bylo to jeho rozhodnutí.

Senátor McConnell také nese značný díl viny. Podle několika představitelů lídr senátního klubu, když byl informován o hrozbě z Moskvy, řekl, že "by považoval jakékoliv úsilí Bílého domu postavit se veřejně Rusům za akt stranické politiky".

Byl seznámen s klasifikovanými důkazy a apolitickou analýzou vysoce postavených představitelů zpravodajských služeb. Nepřátelský národní stát ohrozil americkou demokracii. Ale zdá se, že šéfovi Republikánské senátní většiny na tom dost málo sešlo. McConnellovy instinkty ho vedly k omezování Obamova politického snažení, tak jako po celých minulých osm let.

Jinak řečeno, již v září McConnell věděl, kolik uhodilo. Paul Ryan to věděl. Další Republikánští kongresmani na jednání - Devin Nunes, Michael McCaul a senátoři Richard Burr a Ron Johnson - o tom věděli.

A přece se rozhodli neříci nic a nic neudělat.

Samozřejmě, zpravodajská komunita a její analýzy nejsou perfektní. Politici by měli zkoumat důkazy a zůstat skeptičtí k závěrům. Ale v tomto případě se zpravodajští profesionálové snažili plnit své závazky, aby poskytli politikům ten nejjasnější obraz toho, co se děje.

V našem systému vlády zvolení představitelé musejí s takovými zpravodajskými informacemi opravdu něco dělat. A oni - prezident i Kongres - se rozhodli ze svých vlastních partikulárních důvodů neudělat téměř nic. Straníci budou straníky, i když jsou v sázce národní bezpečnost a klíčové demokratické hodnoty. Nyní, po těch nejpodivnějších volbách, bude aparát národní bezpečnosti řízen mužem a stranou, kteří se rozhodli, že nemá cenu poslouchat informace zpravodajců.

To vše naznačuje, že před zpravodajskou komunitou leží rozbouřené vody. Trumpův tým už zpochybnil tyto nyní veřejné nálezy, zlehčil je tím nejpovrchnějším veřejným prohlášením: "To jsou stejní lidé, kteří tvrdili, že Saddám Husajn měl zbraně hromadného ničení." Trump sám nedávno sdělil časopisu Time, že neví, jestli Rusko vůbec během voleb něco podniklo, navzdory svým zpravodajským slyšením. (Když Trump naposledy uspořádal tiskovou konferenci, veřejně na ní vyzval Moskvu, aby předložila emaily Hillary Clintonové - KD.)

Celá aféra mnoha zpravodajským profesionálům ukazuje naprosto jasně, že jejich práce bude ignorována a minimalizována, pokud nevyhoví předsudkům nového prezidenta. Pokud minulost ukazuje na budoucí chování, představitelé zpravodajských služeb se mohou připravit na to, že budou příštím prezidentem osobně ponižováni. Možná i veřejně, na Twitteru, nebo před řvoucím davem.

Bývalý ředitel CIA Richard Helms kdysi v roce 1967 poznamenal o vztahu CIA k jejím kritikům: "Zdá se mi to bolestné... když veřejná debata snižuje náš přínos národu zpochybňováním naší integrity a objektivity. Pokud se nám nevěří, nejsme k ničemu."

V nadcházející éře Republikánské vlády zjistíme, zda se Helmsova slova ukáží být pravdivá. Senátor Lindsey Graham vydal prohlášení, že provede slyšení ohledně ruských intervencí do našeho volebního procesu, a to je nadějné znamení.

Ale pokud naši zvolení zákonodárci nedokážou pro stromy politických zisků a ztrát vidět les obrany klíčových demokratických hodnot, rozhodně nás čeká velmi náročná budoucnost.

Zdroj v angličtině: ZDE

Vytisknout