Kdyby Saúdská Arábie a její spojenci v Jemenu "systematicky vraždili civilisty", jak tvrdí aktivističtí žurnalisté na Západě, už by tam nejspíše žádní nebyli
12. 10. 2016 / Karel Dolejší
Podle údajů OSN v jemenské občanské válce zahynulo zhruba 10 000 osob. Z toho 4 000 představují jemenští civilisté a 500 civilisté saúdští, kteří se stali obětmi nájezdů a ostřelování jemenských ozbrojenců. V syrské občanské válce zahynulo zhruba 90 000 - 100 000 civilistů.
Saúdská Arábie podle rankingu serveru Global Firepower disponuje 24. nejsilnější armádou na světě ZDE. Tato armáda je velmi moderně vybavena, protože roční vojenský rozpočet dosahuje takřka 57 miliard dolarů. Zejména moderně vybaveno je letectvo, do nějž směřuje podstatná část investic. Disponuje spolu s celou arabskou koalicí přinejmenším 500 operačními bojovými stroji podstatně lepších bojových parametrů, než jaké má k dispozici syrský režim.
Kdyby tedy Saúdská Arábie "systematicky vraždila civilisty", jak tvrdí západní aktivističtí žurnalisté kritizující Saúdy za nekompetentní vedení letecké války, už by v Jemenu pravděpodobně žádní civilisté nebyli. Není totiž nic jednoduššího než napodobit chování malého syrského letectva (ne více než 100 operačních strojů, vesměs velmi zastaralých a s malou nosností bojového nákladu) nebo ruského syrského detašmentu (trvale kolem 30 strojů).
Každopádně pokud by se Saúdové rozhodli záměrně a "systematicky" útočit na jemenské civilisty, jak je jim podsouváno, hravě by jich pozabíjeli mnohem více, než kolik se jich daří záměrně zabíjet režimu v Sýrii a jeho spojencům.
Mediální aktivismus, který zná na světě tři inkarnace absolutního zla - Spojené státy, Izrael a Saúdskou Arábii - samozřejmě pracuje na vyvolání dojmu, že Saúdům nejde o nic jiného než o vyvraždění nebo vyhnání všech Jemenců - podobně, jako postupuje v Sýrii Asad, jehož cílem je změnit demografické složení obyvatelstva a nahradit sunnitské civilisty ozbrojenými loajalisty z řad zahraničních bojovníků.
Jenže fakta takovou verzi jednoduše nepodporují.
Na Blízkém východě zuří sektářská válka, jejíž hlavní příčinou je selhání a následná demontáž dlouhodobé politiky zadržování íránské expanze. Pokud by se Západ místo na ovlivňování politiky Saúdské Arábie soustředil na přerušení spolupráce s ní, Saúdové se buď začnou v ještě mnohem větší míře než dosud orientovat na své další partnery - Čínu, Pákistán, Turecko - aby mohli ve válce v Jemenu pokračovat a zabránili tak vzniku íránského klientského státu ve svém bezprostředním sousedství; nebo se Saúdská Arábie stane obětí íránské politiky hybridní války, která je mnohem dlouhodoběji praktikována a lépe zvládnuta než táž politika ruská. Zatímco zbraňové dodávky pro Saúdy ze Západu procházejí standardním licenčním řízením, íránské dodávky pro spojenecké Húsie - dodávky zahrnující také balistické rakety dlouhého doletu nebo řízené protilodní střely - žádným podobným řízením procházet nemusí. Íránské zbraně jsou do Jemenu pašovány rybářskými čluny a žádné mezinárodní embargo se jich nedotkne.
V případě kolapsu Saúdské Arábie by došlo k destabilizaci světového trhu s ropou, její ceny vyletí nahoru, na čemž budou masivně profitovat všechny nedemokratické a protizápadní ropné emiráty Ruskem počínaje a Venezuelou konče. Spojené státy budou kvůli technologii hydraulického štěpení jednu až dvě dekády soběstačné v ropě, takže je nic nenutí na Blízkém východě nějak urgentně zasahovat a obnovovat tam mocenskou rovnováhu. Naproti tomu evropské státy by zdražením ropy nebo dokonce jejím nedostatkem, pokud by saúdská produkce byla vyřazena, utrpěly velmi masivně. Ovšem představa že v takové situaci nějaká evropská armáda intervenuje na Arabském poloostrově a bude tam dělat pořádek patří do říše snů. Na to rozhodně Evropa vlastní vojenské kapacity nemá.
Výsledek by v takovém případě představovala ekonomická krize podobná ropnému šoku z poloviny 70. let a dosti pravděpodobně další posílení ruského vlivu v Evropě.
Pokud toto je výsledek, jaký si levičáčtí mediální aktivisté přejí, jsou jejich recepty v podobě ukončení vojenské spolupráce se Saúdy v pořádku. V případě ovšem, že toto nepředstavuje kýžené optimum, jsou na místě sofistikovanější přístupy: Omezování vojenské pomoci do odstranění nedostatků, nátlak na úpravu vnitřních předpisů saúdského letectva a letectev koalice tak, aby odpovídaly západním standardům a v co největší míře chránily civilní obyvatelstvo.
Vytisknout