11. 10. 2016 / Karel Dolejší
Text Paula Masona ZDE je jasným případem argumentačního triku známého jako falešná ekvivalence. Američané v Afghánistánu trestuhodně zaútočili na jednu nemocnici, omluvili se a událost vyšetřili. Podle Masona tedy "běžně" útočí na nemocnice - stejně jako Rusové, kteří v Sýrii do dnešního dne zničili přes padesát zdravotnických zařízení, přičemž ani jeden z těchto útoku nepřiznali a nevyšetřili. Všichni jsou stejní, zní falešný závěr.
Sarkastická kritika freudismu kdysi formulovala ironickou zásadu: "Nezobecňuj z jednoho případu, zobecňuj ze dvou". Narážela na skutečnost, že zakladatel psychoanalýzy formuloval řadu zobecnění s nárokem na všeobecnou platnost, ovšem na základě velmi omezeného počtu případů. Když Paul Mason vycházející z případu útoku na nemocnici v Kunduzu klade přístup Spojených států na stejnou úroveň jako mnohem horší přístup Ruské federace, nedosahuje ovšem ani standardů, které svého času v žertu vytýčili Freudovi kritici.
Kromě falešného zobecnění najdeme v Masonově textu ještě vyloženou lež. Dosluhující americká administrativa se v plném rozsahu hlásí k závěrům Světového summitu OSN z roku 2005 shrnovaným pod heslo "Responsibility to Protect" (Odpovědnost chránit) a zakládá na něm svou politiku v OSN. Kritiku si zaslouží snaha využívat humanitární motivy k ospravedlňování "humanitárních intervencí", která se však ve druhém funkčním období Baracka Obamy stala minulostí. Na druhé straně ve "špatné" válce v Libyi, do níž třetí strany na základě rezoluce OSN intervenovaly, od roku 2011 zahynulo necelých 20 000 osob. V syrském konfliktu, v němž k zásahu proti diktatuře zabíjející vlastní obyvatelstvo nedošlo, šplhá dnes počet obětí k číslu 500 000 - a válka zdaleka nekončí. - Kdybychom chtěli v oblasti zobecňování postupovat stejně jako Mason, mohli bychom teď říci: Paul Mason jednou lhal, a tedy lže neustále. - Co na tom, že většinou nejspíše nepodvádí. Jednu instanci jsme našli.
"Jestliže nezastavíme a nepotrestáme bombardování nemocnic v asymetrických válkách, příští velká válka - pokud k ní dojde, bude svědkem naprostého zrušení Ženevských konvencí. Guernica ukázala jedné celé generaci, jak bude vypadat druhá světová válka. Aleppo nám ukazuje, jak bude vypadat každá příští válka vedená konvenčními zbraněmi, pokud nebudeme jednat," píše Mason. "Nebudeme jednat"? "Nepotrestáme?" Opravdu? A kdo jsou ti "všichni, kteří mají jednat"? Jaké páky mají v rukou, aby například Moskvu, která mezinárodní veřejné mínění systematicky ignoruje ještě arogantněji než kritiku západních vlád, přinutili dodržovat zásady, které historicky vzato nikdy nedodržovala? Premisa, že Moskvu někdo nedisponující "tvrdou mocí" k čemukoliv přiměje je při pohledu na to, jak Kreml právě ignoruje OSN i amerického prezidenta naprosto směšná. A nejen Kreml: I místní diktátůrek Asad, kterého už jen Moskva s Teheránem drží u moci, si vzal OSN jako rukojmí a vnutil světové organizaci svou politiku zneužití humanitární pomoci jako válečné zbraně.
Mezinárodní veřejné mínění se může do jisté míry obracet na ty politiky, kteří ho zcela neignorují a ignorovat nemohou - politiky západních demokracií. Jejich prostřednictvím snad jednoho dne mohou být k dodržování pravidel přinuceni i ti, které žádné mezinárodní veřejné mínění nezajímá. - Anebo také ne.
"Analýza" Paula Masona postavená na falešných zobecněních a falešné ekvivalenci, tedy na nerozlišování a nemyšlení, které vystupují jako údajná nezávislost, nemůže vést k žádnému účinnému jednání s cílem prosadit princip neutrality zdravotníků. Figura "my všichni se musíme zmobilizovat" nevede k žádné účinné strategii prosazení všelidských hodnot a ochrany neutrality zdravotnických zařízení. Je to pouze a jedině vousatý rétorický trik politické moderny, jímž se Paul Mason pozvedá nad "zkažený svět" jako "jediný spravedlivý" příslušník jím mimoděk parodované avantgardy.
Ty kdo se hlásí k humanitárním principům k nim může veřejnost volat. Ty kdo takové principy považují obecně za podvod a brutalitu mají za taktickou výhodu k nim bude vždy volat marně, pokud nebudeme mít v ruce víc než slova.
Ženevské úmluvy byly od svého zavedení prakticky v každé válce v té či oné míře porušovány. Normy však nezanikají, nepřestávají platit jednorázovým porušením. Přestávají působit, jestliže je prohlásíte za nefungující a neexistující. Jestliže přesvědčíte veřejnost, že jde o klam, kterým se ve skutečnosti nikdo neřídí. Že pokud nepostavíte ty, kdo normy dodržují nedůsledně, na rovinu s těmi, kdo je nedodržují z principu a vůbec, a nezačnete všechny zasypávat slovy stejně neúčinnými, jako je notorický cant dosluhujícího amerického prezidenta, přijde strašná katastrofa.
Masonův impotentní moralistní text je stejně jako ostatní textová produkce téhož autora zásadně poznamenán vnořením do virtuální reality, z níž se údajně mají odvozovat funkční pravidla pro mnohem složitější reálný svět. Takový přístup ovšem ve svých důsledcích zdaleka nejvíce nahrává tezi o "falešném humanismu", který nemá žádnou reálnou platnost a je pouze předstírán - tezi tradičně ražené fašismy.
Vytisknout
11.10. 2016 / Jan Čulík
Upřesnění Karla Dolejšího, že samozřejmě rozsah všeobecného vyvražďování civilistů, včetně malých dětí, a útoků na nemocnice, které páchají Spojené státy a které páchá Rusko, je nesrovnatelný. Rusko bohužel přijalo doktrínu, že vede-li válku, musí t...