Boj Romana Kandy za hádanice ad hominem

19. 9. 2016 / Karel Dolejší


Čas od času pocítí Roman Kanda potřebu a reaguje pak na mé texty ZDE. Z reakcí je však pravidelně zřejmé, že věnuje mnohem větší pozornost osobě autora než argumentům. Vzhledem k převráceným způsobům tedy musím začít s vysvětlováním od konce oponentova textu, který představuje klíčová řečnická otázka: "[P]roč Karel Dolejší své občasné, krajně nešťastné boje s „levičáctvím“ vůbec podstupuje?" - Odpověď je velice jednoduchá: Protože se Karel Dolejší se vším, co se Roman Kanda snaží představit jako jeho soukromý výmysl, až do úmoru setkává v diskusích s českými levičáky - a to pravidelně a opakovaně.


Opakovaně se čeští levičáci snaží převádět libovolný politický problém na otázku příjmové nerovnosti a jejích důsledků. Za pětadvacet let od revoluce už jsem zažil snahy převést na ni rasismus ZDE, neonacismus a xenofobii ZDE, autoritářské sklony vykazované českými voliči dlouhodobě v sociologických průzkumech ZDE, jednoduše cokoliv. Tyto názory směřující samozřejmě k "důkazu, že Marx měl pravdu", nejen že jsou zastávány, jsou naprosto běžné - a soudě podle průběhu diskusí na sociálních sítích dokonce naprosto neotřesitelné. Poslední případ, který jsem zatím zaznamenal, byl pokus převést sklon obyvatel zemí V4 podporovat antiliberální postoj k uprchlíkům opět primitivně na jejich ekonomickou situaci. Došlo k tomu před několika dny na facebookovém profilu Lukáše Krause. A pokračovat bych mohl velice dlouho k dalším "názorům, které nikdo soudný zastávat nemůže". Možná nemůže, nicméně zastává. Taková situace je snad z jistého pohledu nemožná, nicméně skutečná.

Polemika s tím, co je naprosto běžné, co se neustále do úmoru vrací a opakuje, co je přemíláno jako kolovrátek, podle Kandy postrádá "etický princip", protože není jasné, s kým je vedena. Jinak řečeno, "etický princip" Romana Kandy předpokládá jako normu argumentaci ad hominem. Místo sledování argumentů ("Je nesprávné tvrdit, že v koncentračních táborech neexistovaly plynové komory") je prý třeba napsat: "Wolfgang, Werner, Matthias (plus dva miliony dalších jmen) nemají pravdu, když tvrdí..." a z debaty o argumentech tak udělat osobní hádanici s každým zastáncem nesprávného názoru zvlášť. Každého jednotlivě přišpendlíme k jeho názoru a tak ho přinutíme, aby ten názor bez ohledu na další okolnosti držel a hájil, místo aby ho po vyvrácení potichu opustil v lehké obavě, že by mohl vypadat jako pitomec. 

Těším se, že s tímto originálním přístupem k vedení diskuse česká občanská společnost jen pokvete...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 20.9. 2016