Jak zahraniční politika Baracka Obamy destabilizovala svět

20. 5. 2016

Británie a Francie vyhlásily válku dva dny poté, co Hitler vstoupil do Polska.

Jakmile je jednou těžce vydobyté odstrašování ztraceno, je takřka nemožné obnovit důvěryhodnost bez strašných nákladů a nebezpečí.

Ruští představitelé minulý týden varovali Obamovu administrativu před instalací nového protiraketového systému v Rumunsku, a hovořili o možné jaderné konfrontaci, která by hostitelskou zemi změnila v "kouřící trosky" a "neutralizovala" jakýkoliv Američany sponzorovaný protiraketový systém.

Taková apokalyptická rétorika následuje po měsících ruského zastrašování sousedního neutrálního Švédska, obtěžovaní amerických lodí a letounů, varování státům NATO v Evropě a neustálých hrozbách na adresu bývalých sovětských republik v Pobaltí.

Čína právě varovala USA, aby držely své lodě a letadla dál od nového umělého ostrova a vojenské základny na Spratlyho ostrovech, které leží uprostřed Jihočínského moře a kontrolují mezinárodní lodní trasy.

Íránští lídři rutinně vyhrožují uzavřením Hormuzského průlivu. Severní Korea a Islámský stát předvádějí svůj obvyklý bezmezný bombast na nové úrovni - od vyhrožování jadernými údery na USA až po soupis Američanů určených k zabití.

Všechno toto řinčení šavlí v roce 2016 začíná znít dost podobně jako zastrašování fašistické Itálie, imperiálního Japonska a nacistického Německa ve 30. letech.

Ale proč tolik drsných slov - a proč právě teď?

Po stažení z Iráku v roce 2011 a následném kolapsu země, což poškodilo americkou důvěryhodnost, po falešné mezi vytyčené v Sýrii, neúspěšném restartu vztahů s Ruskem, fiasku v Benghází a omezování armády ztratila Amerika své odstrašující schopnosti.

Prezident Obama v nedávném rozhovoru tvrdil, že syrský ústup byl jedním z momentů, na něž je hrdý, a kritizoval některé naše spojence (pravděpodobně Británii a Francii) jako nespolehlivé černé pasažéry usilující o slávu.

Izrael na základě svých obav z Íránu vytvořil alianci s některými ze svých dlouhodobých nepřátel v Perském zálivu. Dalším základem tohoto spojenectví je sdílená nedůvěra vůči americké ochotě plnit závazky. Izraelci a Saúdští Arabové jsou stejně zmateni, protože netuší, zda Obamova administrativa naivně ustoupila Íránu v otázce jaderné dohody, nebo záměrně nadbíhá novému spojenci.

Japonsko a Jižní Korea naznačují, že by se mohly stát jadernými mocnostmi, k čemu je popohání rostoucí nedůvěra vůči americké ochotě bránit je před zastrašováním ze strany Číny, Severní Korey a Ruska.

V nedávném rozhovoru pro New York Times Magazine náměstek poradce pro národní bezpečnost a autor prezidentských projevů Ben Rhodes napadl "Blob" - což je jeho výsměšný výraz pro zahraničněpolitický establishment ve Washingtonu náležející k oběma politickým stranám. Vyslovil se také ohledně zavádění novinářů a politických komentátorů kvůli prosazení íránské dohody bez schválení Senátem nebo podpory veřejnosti. Rhodes, který napsal Obamův mytologický "Káhirský projev" a také proslulé "body" týkající se Benghází zřejmě potvrdil obvinění, že tato administrativa pohrdá tradiční americkou zahraniční politikou.

Pokud víme, jak a kdy jsme ztratili schopnost odstrašovat nepřátele a bránit přátele, proč svět v posledním roce Obamova prezidentství náhle začíná vřít?

Nedávné rozhovory s prezidentem a jeho poradci mohou v zahraničí potvrdit dojem, že globální řád je v této výjimečné chvíli přístupný uchvácení, protože odstupující administrativa rezignuje na roli světového lídra. A vzhledem k tomu, že zbývá jen osm měsíců, Rusko, Čína, Írán, Severní Korea a islamističtí teroristé začínají věřit, že USA nic neudělají, aby zastavily jejich agresi, jakmile dojde ke změnám globálních skutečností provedeným silou.

Jižní Korea, Estonsko, Rumunsko, Česká republika, Polsko, Filipíny a větší část Evropy všichni očekávají provokace - a obávají se, že USA vytyčí nové hranice, lhůty a ústupové linie, místo aby jim přišly na pomoc.

Agresoři si nejsou jisti, zda Hillary Clintonová, pokud bude zvolena, nebude vládnout spíše jako tradiční demokratičtí prezidenti oddaní vedení západní aliance. A pokud by byl zvolen Donald Trump, žádný agresor by přesně nevěděl, proč, kdy a jak by mohl odpovědět.

Vzhledem k těmto nejistotám může z hlediska agresorů vypadat moudře myšlenka využít zbývajících měsíců a konfrontovat předvídatelnou Obamovu administrativu předtím, než v roce 2017 tato hra skončí.

Z tohoto důvodu se příštích pár měsíců může ukázat jako nejnebezpečnější perioda od 2. světové války.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout