Evropská unie nezvládá uprchlíky, protože je strukturovaná tak, aby sloužila především kapitálu

Hanba Evropy

18. 4. 2016

Dále, Turecko uděluje status uprchlíka osobám prchajícím ze Sýrie a nikoliv žadatelům o azyl pocházejícím kupříkladu z Afghánistánu a Iráku. Masové deportace všech uprchlíků a migrantů, kteří nepocházejí ze Sýrie, do Turecka, by porušovaly mezinárodní a evropský azylový systém ZDE.

Ba co je ještě horší – podle Amnesty International Turecko v současnosti nelegálně vrací ZDE tisíce syrských uprchlíků zpátky do Sýrie. Evropská unie tak prostřednictvím své dohody s Tureckem de facto posílá tisíce uprchlíků na jatka.

Nicméně aby tato dohoda uspěla, pravděpodobně bude muset být vojensky podpořena silami NATO. Letos v únoru se Severoatlantická aliance přímo zapojila do řešení uprchlické krize, a to vysláním vojenských plavidel do Egejského moře, ve snaze zabránit migrantům v cestě z Turecka do Řecka.

Ačkoliv není účinnost této smlouvy zaručena, jedním z jejích prvních následků může být vzedmutí uprchlické vlny z Libye na italské pobřeží. Libye hrála klíčovou roli při zadržování migrantů vně hranic Evropské unie. Nicméně to v současnosti není v jejích silách kvůli rozložení vládních orgánů, které způsobila vojenská intervence Spojených států ZDE .

Masová migrace z Libye na Sicílii přes Středozemí v současnosti znovu nabývá na intenzitě a s ní vzroste i počet utonulých: Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) odhaduje, že od začátku ledna do konce března letošního roku ve Středozemním moři zahynulo 531 uprchlíků a migrantů – tedy o 9 procent více osob než minulý rok ZDE.

Zatímco snahy o externalizaci hranic Evropy končí ve slepé uličce, několik členských států Evropské unie přichází s alternativními strategiemi, jež jen dále prohlubují krizi EU. Kupříkladu italské orgány de facto umožňovaly, aby migranti a uprchlíci pokračovali z Itálie dále směrem k francouzským a rakouským hranicím, což odporovalo Dublinským dohodám ZDE.

To vysvětluje krizi, k níž došlo loni v létě, kdy Francie na hranicích s Itálii pozastavila platnost Schengenské dohody. Platnost Schengenu byla pozastavena také na hranici mezi Francií a Velkou Británií, a to se projevilo ve vytvoření otřesných podmínek v takzvané džungli v Calais. Obdobná situace nastala na hranicích Belgie a Francie, platnost Schengenu dočasně přerušili v Norsku, Švédsku, Dánsku a Rakousku. Maďarská vláda se rozhodla postavit ploty na hranicích se Srbskem, které není členským státem EU, a totéž učinilo Slovinsko a Chorvatsko.

Zatímco se Schengenská dohoda pomalu rozpadá, v současnosti je na stole několik možností. Za prvé, platnost Schengenu může být pozastavena na dva roky. V prosinci minulého roku tuto možnost zvažovali ministři členských států EU, aby se zavděčili rostoucí xenofobní pravici ZDE a uspokojili sílící xenofobní nálady ve společnosti.

Avšak toto opatření by představovalo ekonomickou katastrofu pro evropský kapitalismus, neboť by byl narušen volný pohyb zboží. Různé alarmující odhady uvádějí, že by případné pozastavení platnosti Schengenské dohody na dva a více let vedlo k dramatickým ekonomickým ztrátám. Evropská komise varuje, že by potenciální kolaps Schengenu podkopal ekonomický růst na řadu let dopředu.

V úvahu dále připadá vytvoření jakéhosi mini Schengenu, který by zahrnoval Německo, Rakousko, Belgii, Nizozemí, Lucembursko a také Švédsko a Francii ZDE. V každém případě by přišly zkrátka země východní Evropy, Itálie a Řecko.

Případné vytvoření mini Schengenu je do značné míry vnímáno jako tlak na nespolehlivé členské státy Evropské unie, nicméně tento plán zůstává dále ve hře. Migrační a uprchlická vlna bude v následujících měsících pravděpodobně sílit, a možná realizace mini Schengenu tváří v tvář prohlubující se krizi uvnitř EU by představovala menší zlo.

Ačkoliv je budoucnost Evropské unie nejistá, jedna věc je jasná, žádné politické opatření nemůže zastavit příchod uprchlíků a migrantů do Evropy.

Celý text v angličtině ZDE

(Shrnutí připravil D. Veselý)

Vytisknout