Ekonomický populismus v Latinské Americe umírá na krizi globální poptávky a neefektivitu

15. 4. 2016 / Karel Dolejší


Latinskoamerické "levicové" (ve skutečnosti státně paternalistické a populistické) modely, založené na úzké kooperaci s Čínou a masivním přerozdělování, pomalu ekonomicky umírají na krizi poptávky a neefektivitu. Jestliže platí, že "korupce je nový komunismus" ZDE, pak Latinomeričané již komunismu dosáhli před mnoha generacemi. A kde zdroje růstu vysychají, zkorumpované struktury na chybějícím růstu založené se obyčejně hroutí. Někdo v tom vidí logiku. A někdo puč.


V České republice před několika lety vypukl skandál kolem korupce poslanců pravicové ODS. Poukazy na fakt, že se účelově vytahuje jen a pouze "pravicová" korupce, ale nikoliv korupce "levicová", byly nenávistně uřvány. Protože o korupci šlo ve skutečnosti mnohem méně, než o prachobyčejný účelový stranický boj. V tomto boji padaly hlavy, nicméně opravdu málokdo si dovolil tvrdit, že korupce snad přinesla také něco dobrého a neměla by tedy být důvodem k neprodlenému odvolání provinilého politika. Námitka většiny kritiků zněla jinak: Odvolat je třeba nejen pravicové korupčníky, protože korupce je jen jedna.

Režimy ze státně paternalistické a populistické rodiny v Latinské Americe, postupně, ale neodvratně jeden za druhým padající do jámy Pamětnice, nemají v dané věci před českými korupčníky pražádnou přednost. Vyčerpaly zdroje své životní síly, kvůli nimž jim byla korupce odpouštěna - zdroje založené mnohem víc než na údajné inteligenci proponentů na donedávna bezprecedentním ekonomickém růstu v Číně, kam se vyvážela stále větší kvanta surovin a polotovarů a odkud se dováželo levné spotřební zboží. Neudržitelný a absolutně neekologický model rozvoje musel dříve nebo později narazit na meze, stejně jako čínskouhelná a čínskoželeznorudná ekonomika Austrálie. Šlo pouze o otázku času. Australané si své neradostné ekonomické vyhlídky dávno připustili. Jinde si je nepřipouštějí, raději hledají viníka, který údajně může za to, "že už to nejde".

Zatímco obhájci venezuelského "socialismu pro 21. století" stále straší imaginární vojenskou invazí Spojených států, která je představována coby jediná alternativa statu quo, jinde hraje roli hlavního strašáka návrat diktatury. Jestliže intervence USA v Latinské Americe je dnes bez prezidenta Trumpa takřka vyloučena, diktatury ovšem vyloučeny nejsou. Jedna funguje na Kubě od roku 1959 a druhá pod jejím patronátem dozrává do krásy v "Bolívariánské republice" - obě s levicovými hesly. Jen je velmi pochybné, že by se skutečná pravicová diktatura mohla vrátit v Argentině nebo v Brazílii. Je to totiž něco anachronického, jako v dnešní "Čechii" strašit Karlem Schwarzenbergem. Stručně řečeno, zoufalá politická mobilizace kolem obrazu imaginárního nepřítele. Nic víc.

Brazílie a Luiz Inácio da Silva, zvaný Lula | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.4. 2016