ČÍNSKÁ EKONOMIKA:

Když dva dělají totéž, není to totéž

12. 8. 2015 / Ilona Švihlíková

Takové Německo to předvádí už řadu let – se svými přebytky běžného účtu, které se pohybují kolem 7% HDP, což by spíše odpovídalo ropným ekonomikám za časů vysoké ceny ropy. Německo si zařídilo v Eurozóně takovou permanentní devalvaci, která mu exportně velmi vyhovuje. Kdyby mělo svou vlastní marku, byla by už několikrát posílila.

Svou roli v oslabování měn sehrála i oblíbená politika kvantitativního uvolňování, která sice reálné ekonomice moc nepomohla (ve své povaze ani nemohla), zato země ocenily její příjemný vedlejší efekt ve formě oslabené měny. Paradoxní je, že to byla v minulých letech Čína, kdo dával najevo své obavy z měnových válek (poprvé po Velké recesi byl pojem použit brazilským ministrem financí) a z politiky kvantitativního uvolňování. Nyní jsou to vyspělé země, které hysterčí a obviňují Čínu z toho, že se zapojila do procesu, který samy rozpoutaly. Pokrytectví Západu konce opravdu nebere. Pokud Západ provádí kroky směrem k oslabování měny (a získání exportní výhody), pak se jedná o odpovědnou politiku, která směřuje k oživení světové ekonomiky. Kdyby to udělala Čína, je to rozpoutání dalšího kola měnové války, jak tvrdí Wall Street Journal a další.

Co to vlastně Spojené státy celé roky po Číně chtěly? Aby její kurz byl více „tržní“ a odpovídal reálným ekonomickým podmínkám. Podobně jako nutily Japonsko v dohodě Plaza, která v kombinaci s dalšími faktory přivodila Japonsku dvě ztracené dekády. Některé rady je třeba brát opravdu s rezervou. Čína pomalu, věrna své reformní politice, nechávala svůj yuan posilovat v situaci, kdy tomu odpovídal její ekonomický výkon. Jenže – Čína nastupuje na tzv. nový normál, který má mimo jiné vést k tomu, že poněkud změní důraz na komponenty HDP (tj. posílí domácí spotřebu a utlumí své nadměrné investice, které mohou mít bublinovitý charakter). Některé náznaky jsou pozitivní, některé ne, jedná se taky o velmi riskantní a obtížný proces. Past středně příjmových zemí není žádná legrace, koneckonců my v ČR to zažíváme také. Stačí se podívat na úroveň HDP k Německu a na úroveň mezd a zjistíme, že něco je silně v nepořádku.

V současné době je ekonomický vývoj Číny ohrožen řadou globálních rizik i tím, že na cestě k „novému normálu“ je logicky řada překážek. A není nic překvapivého, že se Čínská centrální banka rozhodla tyto ekonomické problémy reflektovat v oslabení měny. Tržní vývoj, jak by někdo měl říct D. Trumpovi (i když to bude zbytečná práce), znamená, že kurz nutně je a bude volatilní. A když se bude držet fundamentů ekonomiky, sláva za to, protože kurz samozřejmě ovlivňují mocně spekulace, např. carry trade.

Zde se může čtenář přesvědčit o dlouhodobém vývoji čínského yuanu vůči americkému dolaru (za posledních deset, či pět let) a uvidí, jak dlouho čínská měna systematicky vůči dolaru zpevňovala.

Čínský yuan vůči americkému dolaru za posledních deset let

Zdroj:ZDE

Čína se před deseti lety rozhodla opustit pevné navěšení na dolar a místo něj uplatnit koš měn. Za deset let yuan zpevnil o 33%. Podle aktuálních dat SWIFT se dostal mezi pětici nejpoužívanějších měn v globálních transakcích měn a Čína deklarovala ambici z něj udělat nejen celosvětovou měnu, ale také ho zahrnout do koše měn SDR (zvláštní práva čerpání). ZDE

Pro všechny nadšené příznivce trhu je třeba znovu zdůraznit, že to znamená pohyby nahoru, ale i dolů. Mimochodem, se doporučuji podívat na vývoj měny jednoho z hlavních čínských obchodních partnerů – Japonska. Za stejný časový úsek, tj. za pět let je vidět znehodnocení jenu o 50%! (což se ovšem tématem pohoršených titulků na CNN nestalo).

Japonský yen vůči americkému dolaru za posledních pět let

Zdroj:ZDE

Čínská centrální banka konstatovala, že dlouhodobé oslabování měny nemá v úmyslu. I když tomu nemusíme věřit, ohlásila zároveň změnu určení kurzu, která má být více tržně konformní a kterou přivítal MMF. Ten se domnívá, že během dvou až tří let bude Čína připravená k přechodu na floatingový (plovoucí) kurzový režim, který má většina vyspělých zemí. Čínská centrální banka jasně a srozumitelně sdělila, že centrální parita nebyla v souladu s vývojem trhu, a proto došlo k úpravě. (často k úpravě nerealistické centrální parity dochází pod spekulativním tlakem, viz ČR v roce 1997) ZDE

ZDE

Jaké dopady bude mít oslabení čínského yuanu?

Ano, oslabená měna obvykle pomůže exportu (záleží na struktuře exportu a importu a svou roli hraje i časový faktor). Konkurovat cenou je klasická strategie pro země, které dohánějí. Na rovinu je ovšem potřeba říci, že tento „konkurenční nástroj“ má své náklady. Čím více se kurz odchyluje od parity kupní síly, tím více národní práce se vyváží zdarma. Je to fixace nerovnoprávného postavení v mezinárodní dělbě práce. Uveďme jako příklad ČR, kdy je kurz vůči euru ČNB násilně držen na 27 Kč za euro, zatímco kurz podle parity kupní síly by se pohyboval někde kolem 21-22 Kč za euro. Co to udělá se strukturou naší ekonomiky, si čtenář jistě domyslí.

Čína v posledních letech omezovala své přebytky běžného účtu, až se dostala na úroveň kolem 2% HDP (tj. více než třikrát méně než Německo!). Je ovšem třeba taky trochu rozumět mezinárodní ekonomii, aby byl takovýto krok oceněn.

Čínské mzdy v posledních letech rychle rostou (jak uvádí Mezinárodní organizace práce, má to vliv i na celosvětová čísla, i když – i v Číně roste produktivita práce rychleji než mzdy), ale přesto je sporné, do jaké míry mírnější devalvace může poskytnout razantnější výhodu.

Čínská devalvace může oslabit deflační tendence, které se rozprostírají jak černý háv téměř po celé světové ekonomice. Japonská lekce je v tomto ohledu stále živá. Právě posílení japonského yenu na konci 80. let podpořilo stagnačně-deflační prostředí, se kterým se Japonsko – ať už nyní kurz oslabuje, či provádí dlouhodobé kvantitativní uvolňování – dodnes definitivně nerozloučilo. Abychom byli spravedliví, boj proti deflaci jako jeden z argumentů pro oslabení koruny použila i ČNB. ČR je ovšem ve světové ekonomice jaksi jiná váha než Čína. ZDE

Vyšší inflace, kterou devalvace měny může do ekonomiky dovézt, sníží poněkud úrokovou míru (tj. sníží reálnou úrokovou míru), která by mohla ekonomice pomoci, pokud se tedy neprojeví v tvorbě další bubliny. A pokud je zdraví ekonomiky Spojených států zásadně důležité pro světovou ekonomiku a argumentuje se tím i pro aplikaci nestandardní hospodářské politiky, proč by to neplatilo pro Čínu? ZDE

Nebudeme si nalhávat, že je světová ekonomika v dobrém stavu. Není a hned tak nebude, protože poučení z Velké recese dorazilo sice do (některých) akademických a aktivistických kruhů, ale do praktické hospodářské politiky jen velmi omezeně. Zesílené propojení mezi ekonomikou a geopolitikou klidu rovněž nepřidává. Ale dokud budeme přivírat oči nad snahou ekonomik vyrůst z krize jen čistým exportem a podsekávat domácí poptávku, a následně se rozčilovat, když jedna ze ekonomických velmocí oprávněně upraví svůj kurz, nepohneme se dál ani o píď.

Vytisknout