Řecko počítá s pomocí Ruska a Číny

2. 4. 2015

Jakákoliv dohoda, která by mohla uspokojit právem rozhořčené obyvatelstvo Řecka, musí automaticky rozdrtit i už dříve uzavřené dohody o vládních škrtech, vnucených dalším evropským zemím v eurozóně v jižní části kontinentu. Nutné ústupky Řecku by posílily populistický odpor proti škrtům ve Španělsku, v Portugalsku a v Itálii a výrazně by posílily euroskepsi v Německu.

Emocionální souhlas s měnovou unií nebezpečným způsobem klesá v Bavorsku a ve většině východního Německa. V Bavorsku tento týden rezignoval poslanec Peter Gauweiler, protože odmítá prodloužení finanční pomoci Řecku. Gauweiler byl r. 2013 jmenován náměstkem předsedy bavorských Křesťanských demokratů s cílem neutralizovat euroskeptické křídlo CSU a hrozbu od protievropské strany Alternativa pro Německo.

Jestliže bude EMU i nadále mechanicky prosazovat vůči Řecku své staré požadavky, riskuje, že vyvolá politickou řetězovou reakci, která může jedině ochromit projekt Evropské unie jako motivující ideologii pro evropský kontinent.

Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, rozumí tomuto riziku perfektně. Varuje každého, kdo je ochoten poslouchat, že odchod Řecka z eurozóny by vedl k "nenapravitelné ztrátě globální prestiže pro celou Evropskou unii" a vyvolal konečný pád evropského kontinentu.

Rozhodnutí Evropské unie vyloučit Řecko z eurozóny odříznutím finanční likvidity, poskytované řeckým bankám, by bylo popřením demokratického mandátu nové řecké levicové vlády. Úřady Evropské unie nemají přesvědčivé zdůvodnění na základě evropské smlouvy, které by je opravňovalo takovým způsobem jednat. Kritizovat strany Syriza, že dostatečně "nereformuje", je pokrytecké, neboť MMF a Trojka protizákonně schválily privatizační dohody, které porušují předpisy EU o konkurenceschopnosti a jejichž cílem bylo jen obohatit protekční politickou elitu.

Kdyby bylo Řecko donuceno odejít z eurozóny, vyvolalo by to v Evropě skálopevné přesvědčení, že úřady EU jsou v podstatě jen nástroje vynucování placení dluhů ve prospěch věřitelů. Odhalilo by to, že téma solidarity, které mělo být hlavním důvodem pro existenci poválečné EU, je humbuk.

Willem Buiter, hlavní ekonom banky Citigroup, varuje, že "Řecko by bylo obětí hrůz", kdyby bylo donuceno vrátit se k drachmě, ale pro Evropu by to také nebylo příjemné. "Měnová unie měla být nerozbitelná a nezrušitelná. Pokud dojde k jejímu rozbití, okamžitě vyvstane otázka, která další země bude na tapetě."

Je docela pravděpodobné, že kdyby bylo uprostřed hněvu Řecko donuceno opustit eurozónu, opustilo by i NATO. Dostalo by se do sféry vlivu Ruska, kde maďarský premiér Viktor Orbán už je. Jihovýchodní část evropského bezpečnostního systému by se rozpadla.

Ať už právem nebo neprávem, Alexis Tsipras kalkuluje s tím, že si mocnosti v EU nic z tohoto nemohou dovolit, a že tedy mohou riskovat až do poslední chvíle.

Kdyby nebylo skutečnosti, že řecký bankrot a odmítnutí splácení dluhu ve výši 330 miliard euro by poškodil daňové poplatníky i v dalších, těžce zkoušených jihoevropských zemí, většina poslanců strany Syriza by odpálila tuto neutronovou bombu s potěšením.

Tsipras nyní hraje s ruskou kartou s ledovou krutostí. Víceméně hrozí, že bude vetovat zavedení nových sankcí proti Kremlu, až dosavadní vyprší. Tsipras nabídl, že Řecko může hrát roli nového strategického mostu mezi oběma pravoslavnými zeměmi. "Rusko-řecké styky mají velmi hluboké historické kořeeny," řekl před svou návštěvou Moskvy příští týden.

Rusko má své vlastní potíže, vzhledem k tomu, že ruské podniky mají problémy se splácením svého dolarového dluhu ve výši 630 miliard dolarů a musí jim ze svých rezervních fondů pomáhat stát. Ruské rezervy zahraničních deviz jsou stále 360 miliard dolarů - před rokem to bylo 498 miliard dolarů - ale ta celková částka je ve skutečnosti daleko nižší, vzhledem k velkému množství nejrůznějších dluhů. Nicméně Vladimír Putin musí být terčem velkého pokušení sblížit se s Řeckem, vzhledem k tomu, jakou obrovskou výhodou by to bylo pro něho.

Panagiotis Lafazanis, řecký ministr energetiky, v Moskvě právě jednal s činiteli Gazpromu. Vyjádřil "silný zájem" o plán Kremlu vybudovat nový ropovod přes Turecko.

Náměstek řeckého premiéra Yannis Drakasakis přislíbil, že otevře přístav Piraeus čínské loďařské společnosti Cosco, jíž dá přednost v joint venture, v níž si řecký stát uchovává 67 procent akcií. Čína na to reagovala koupí řeckých krátkodobých obligací T-bills v celkové hodnotě 100 milionů euro a pomohla tak financování řeckých bank v situaci, kdy ho zpomaluje Evropská ústřední banka.

Je nyní jasné, co Evropská unie provedla Řecku za poslední čtyři roky a proč jsou Řekové tak rozhněváni.

Prozrazené záznamy jednání z MMF v roce 2010 potvrzují, co Syriza vždycky tvrdila - Řecko už bylo v bankrotu a potřebovalo ulehčení podmínek splácení dluhů, nikoliv nové půjčky. MMF však rozhodl proti zájmům Řecka, aby zachránil euro v době, kdy neměl evropský bankovní systém žádnou obranu před nákazou.

Ministr financí Yanis Varoufakis to právem nazývá "cynickým převodem soukromých ztrát bank na bedra nejzranitelnějších řeckých občanů". Jen zlomeček z 240 miliard dolarů poskytnutých Řecku zůstalo v řecké ekonomice. Asi 90 procent těchto peněz skončilo zpět v evropských bankách a u finančních věřitelů. Škody byl ještě horší v důsledku přehnaných škrtů. Řecká ekonomika se zmenšila tak rychle, že poměr zadluženosti k HDP se ostře zvýšil, čímž se situace Řecka výrazně zhoršíla.

Indický člen MMF varoval, že taková ekonomická strategie nemůže fungovat bez souběžného finančního stimulu. "Vyvolá to deflační spirálu klesajících cen, klesající zaměstnanosti a klesajících daňových příjmů, které nakonec ochromí celý program škrtů." Měl naprostou pravdu.

Řekové tohle vědí. Žijí v tom už pět let a stali se obětí nejhorší krize, kterou kdy zažil průmyslově rozvinutý stát za posledních 80 let. Řecko je v horším stavu než byly evropské státy za Velké hospodářské krize. Věřitelé z EMU stále ještě nepřiznali, že obětovali Řecko pro záchranu evropské měnové unie a že má Řecko právo na mimořádnou pomoc. Jakmile začnete pohlížet na události řeckýma očima - a nikoliv očima severoevropských médií a bruselské tiskové smečky - drama nabude úplně jiného charakteru.

Krize je to tak neřešitelná proto, že jde o dva úplně odlišné a navzájem soupeřící narativy. Tsipras řekl svému vnitřnímu kruhu stoupenců soukromě, než byl v lednu zvolen, že jestliže ho věřitelské mocnosti z EMU doženou ke zdi, řekne jim, ať udělají "to nejhorší" a nechá jim celý chrám spadnout na hlavu. Všechno, co Tsipras dosud učinil, naznačuje, že to myslí vážně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout