Pád Debalceva

17. 2. 2015

Poslední dva měsíce, od počátku (pro)ruské ofenzívy z konce prosince, držela ukrajinská armáda město Debalceve. Ve městě ležícím na strategické železniční a silniční křižovatce, která odděluje obě separatistické republiky (LNR a DNR), byla umístěna ukrajinská posádka v počtu 6 000 - 8 000 mužů, s dělostřelectvem a obrněnými vozidly.

Když došlo k obnovení bojů, město se ocitlo v nejistém postavení. Ze tří stran bylo obklopeno sídly kontrolovanými takzvanými "ozbrojenými silami Novoruska" a ukrajinská posádka dokázala udržet zásobovací linii pouze v úzkém koridoru severozápadně od města. Po pádu (nebo úplném zničení) doněckého mezinárodního letiště se hlavní část jednotek "separatistů" věnovala uzavření tohoto koridoru.

Smyčka se pomalu ale jistě začala utahovat kolem krku ukrajinské posádky Debalceva. Klíčová sídla včetně Krasného Partyzanu, Uglegorsku a Kalynivky padla do rukou "separatistů" během masivních tankových a dělostřeleckých bitev. Videozáznamy velkého počtu zničených vozidel lemujících cesty do těchto regionů jasně dokazují, že obě strany utrpěly významné ztráty.

Ukrajinská armáda se mezitím pokoušela evakuovat civilní obyvatelstvo Debalceva, což byl úkol komplikovaný faktem, že mnozí se údajně obávali diskriminace na území kontrolovaném vládou. Výsledkem bylo, že ač stovky obyvatel byly evakuovány, několik tisíc jich zůstalo a přežívalo příval raketometné a minometné palby "separatistů" ve sklepech a improvizovaných krytech.

Nakonec ve dnech předcházejících uzavření II. Minské dohody "separatisté" obsadili městečko Lohvynove, což odřízlo ukrajinskou zásobovací linii a uzavřelo Debalcevskou kapsu. Došlo k několika ukrajinským pokusům o protiútok a průlom, nicméně dosáhly minimálního úspěchu (přičemž ukrajinské velení na ně spotřebovalo poslední rezervy - pozn. KD) a nedokázaly zabránit (pro)ruským silám v úplném odříznutí výběžku.

Rozhovory v Minsku vedly k novému příměří podél většiny linie dotyku mezi ukrajinskými a (pro)ruskými silami (místní ani v místě přítomní západní novináři tento závěr nepotvrzují - pozn. KD), nicméně zahrnovaly jedno klíčové opomenutí: Debalcevskou kapsu. (Fakticky poslední překážku stojící v cestě opětovného přechodu separatistů do všeobecného útoku po skončení jarní rasputice - pozn. KD.) Navzdory tomu v prvních dvanácti hodinách příměří boje z větší části utichly a ukrajinští vojáci byli vyfotografováni, jak hrají fotbal mezi stojícími tanky a zákopy ve městech.

To se však změnilo 16. února, když "separatisté" obvinili ukrajinskou armádu z porušování příměří a opět kolem Debalceva přešli do útoku. Během dne a následující noci se dělostřelecká palba vrátila na úroveň před příměřím a přišly zprávy, že se (pro)ruské síly blíží ze severovýchodu s využitím toho, že se Ukrajinci zjevně zdráhali stavět na odpor. V noci 16. dosáhli útočníci železniční křižovatky na předměstí Debalceva.

Dnes "separatisté" znovu pronikli do centra města. Cokoliv v této oblasti mohlo připomínat příměří je nyní zcela mrtvé.

Ukrajinská média informují, že nejméně jeden velitel prohlásil, že pokud nedostane v příštích dvanácti hodinách posily, jeho jednotka bude pobita. I když to může být poněkud přehnané, příštích 24-48 hodin bude kritických. Pokud ukrajinská armáda okamžitě nezahájí protiofenzívu k uvolnění Debalcevské kapsy, je pravděpodobné, že se odpor rapidně zhroutí. Samozřejmě, že to je problematické, protože Ukrajina potřebuje v mezinárodním společenství udržet dojem, že dodržuje minské příměří, i když to "separatisté" nedělají.

S ohledem na to příštích pár dní může rozhodnout, jak bude tato válka pokračovat...

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 17.2. 2015