Představuje islámský fundamentalismus roznětku k explozi násilí proti západní civilizaci?

21. 1. 2015 / Daniel Veselý

Během rozvášněných a často nikam nevedoucích diskusí o údajném nebezpečí islámu padlo tvrzení, že by se česká levice neměla tolik tímto tématem zaobírat, neboť jde prý o nepříliš zásadní záležitost. S tímto postojem rozhodně nesouhlasím.

Chceme-li porozumět v současnosti běsnící islamofobii ve všech jejích aspektech, volky nevolky narazíme na chatrné sociální a ekonomické podhoubí, z něhož divoce raší frustrace, bezmoc a vztek, ale i drastická politická oprese obyvatelstva zemí, kde se islám vyznává.

Jednoznačně proto konstatuji, že by se česká levice měla nenávistí k islámu jak u nás, tak v zahraničí zabývat. Jde o spojité nádoby. Notabene, když se západní vlády na onom útlaku značnou měrou podílejí. Uvědomme si, že primárním terčem útlaku islámských států jsou jejich obyvatelé, tedy obyčejní muslimové. Jde tedy především o represivní mocenské aparáty, či jednoduše utlačovatelské režimy, jež generují násilnosti a jsou živnou půdou pro zoufalé činy do kouta zahnaných lidských bytostí.

Americký politolog Robert Papp ve své analýze ZDE na základě konkrétních dat vysvětluje, že například mezi sebevražednými atentátníky v Izraeli, Palestině a Iráku a fanatickým příklonem k islámu de facto neexistuje spojitost.

„Teroristé zjistili, že sebevražedné útoky se vyplácejí v tom smyslu, že tlačí liberální demokracie k politickým a teritoriálním ústupkům, což vedlo k nárůstu sebevražedných atentátů v těchto zemích,“ míní Papp. Konstatuje, že útoky Hizballáhu přinutily v roce 1983 Američany a Francouze, aby stáhli svá vojska z Libanonu – a o dva roky později k témuž izraelskou armádu.

Izrael se z těchto důvodů v roce 2005 stáhl i z pásma Gazy a obdobným způsobem k územním ústupkům přinutili Tamilští tygři šrílanskou vládu.

K podobným závěrům dochází americko-francouzský antropolog Scott Atran ZDE, který píše, že sebevražední atentátníci nevykazují znatelné patologické rysy a jsou přibližně stejně vzdělaní a movití (či spíše nemovití) jako příslušníci většinové populace.

Podle Atrana v případě sebevražedných atentátů na Blízkém a Středním východě jde o kolektivní vnímání dějinné nespravedlnosti, politické podřízenosti a všudypřítomného pocitu sociálního ponižování tváří v tvář globálním velmocím a jejich spojenců.

To samé lze prohlásit o islámském terorismu en bloc, nejen výlučně limitovaném na sebevražedné útoky ZDE.

Samozřejmě, že zvláště po 11. září 2001 vyšly tiskem rovněž „nemarxistické“ studie ZDE , jejichž autoři popírají, že by islámský terorismus vycházel z výše uvedených pohnutek, ale že je motivován „islámskou mentalitou ZDE “ a náboženským fundamentalismem obecně.

A jak vzniku teroristických aktivit předejít či jej alespoň redukovat? Je nutné adresně pojmenovat problémy, z nichž toto deviantní jednání pochází, a snažit se o jejich nápravu. K tomu však nesmí docházet „vývozem demokracie“ ze Západu bombami, na křídlech bombardérů a pásech tanků.

Odstrašujícím příkladem budiž takzvaný „irácký efekt“, který sedminásobně zesílil útoky džihádistů po celém světě ZDE .

Škoda, že se česká mainstreamová média těmto „drobnostem“ příliš nevěnují a jako kolovrátek omílají krajně pravicové teze o zhoubné podstatě islámu. Výsledkem jsou bezbřehá islamofobie zamořující sociální sítě a nepokrytě fašizující se společnost.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 22.1. 2015