Schyluje se ke konfliktu o rozdělení vod řeky Nil?

25. 11. 2014

V důsledku globálního oteplování je v těchto částech Afriky velký nedostatek vody a vzhledem ke stoupajícímu množství obyvatel je pravděpodobné, že se bude situace zhoršovat. V prvních desetiletích 20. století byl určující silou k získání dominantních práv na vody Nilu Egypt. Pro egyptské zemědělství bylo životně nutné si zajistit stabilní zdroj vody pro zavlažování. Nároky Egypta na spotřebu vody se rychle zvyšovaly a také Súdán se snažil pro své zemědělství zajistit si větší množství vody z Nilu. Za tímto účelem byla v roce 1929 uzavřena tzv. Smlouva o vodách Nilu. Podpisem smlouvy došlo k rozdělení objemu toku Nilu mezi Egyptem a Súdánem. Egypt získal nesrovnatelně více, neboť mu bylo přiděleno 48 km³ vody ročně, zatímco Súdán získal nárok na pouze 4 km³ vody ročně. Egypt dále získal výsadní právo řeku plně využívat během období sucha. Dále Egypt získal oprávnění monitorovat řeku i ve státech na jejím horním toku, mohl zde uskutečňovat projekty bez souhlasu ostatních států a navíc mu byla přiznána pravomoc vetovat jakýkoli stavební projekt na Nilu, který by ohrožoval jeho zájmy a práva. V této době byly potřeby na spotřebu zdrojů vody u států na horním toku Nilu minimální a státy byly ekonomicky slabé, proto Egypt neměl důvod s těmito státy nijak vážněji soupeřit.

Vztahy Egypta a Súdánu se začaly během let 1956 – 1958 zhoršovat. Súdán nesouhlasil s plány Egypta na výstavbu Asuánské přehrady a v reakci na to Egypt upustil od svého souhlasu povolit Súdánu výstavbu přehrady Roseires. V roce 1958 se však dostala za podpory Egypta v Súdánu k moci vojenská junta a státy mohly na pozadí nových přátelských vztahů uzavřít v roce 1959 novou dohodu o využívání vod Nilu. Egyptu bylo přiznáno právo na 55,5 km³ vody za rok, zatímco Súdán získal nárok na 18,5 km³ vody ročně. Obě země se dohodly na budoucí spolupráci a na tom, že budou v případě vyjednávání s jakýmkoliv jiným státem povodí Nilu zastávat společný a jednotný postoj.

Smlouva o rozdělení vod Nilu z roku 1959 však naráží na další potřeby na využívání vody u států na horním toku Nilu. Egyptských 55,5 km³ vody za rok představuje 66% průměrného ročního průtoku Nilu. Etiopie, na jejímž území pramení Modrý Nil, chce nyní čerpat daleko více vody, kterou potřebuje na zavlažování zemědělských oblastí a pro svoji energetiku. Na území Etiopie vzniká několik přehrad, z nichž největší je „Přehrada velké etiopské renesance“ (Grand Renaissance Dam) jejichž stavba započala v dubnu 2011 na Modrém Nilu v Etiopii při hranicích se Súdánem. Tato přehrada by měla být uvedena do provozu v roce 2017. Velká hráz přehrady dosáhne výše 145 metrů a jejích 16 turbín bude mít výkon 6000 MW. Do nesnází přivede výstavba této přehrady Egypťany. Od soutoku Modrého a Bílého Nilu v Chartúmu pocházejí tři čtvrtiny vody z Etiopie. Až se bude obří nádrž plnit, přijde Egypt o velké množství vody a po naplnění o pětinu dnešního stavu. Egypt a Etiopie se o sdílení nilských vod přou již od doby vzniku republiky Etiopie, ale tyto spory nikdy nevyústily v ozbrojený konflikt. V roce 2012 však údajně unikla skrz server Wikileaks informace o tajné dohodě Egypta se Súdánem, která by Egyptu umožňovala postavit na súdánském území leteckou základnu za účelem napadení etiopské přehrady „Grand Renaissance Dam“. K tomuto zásahu by došlo v případě, že by skončily neúspěšně snahy o diplomatické řešení sporů o sdílení vod mezi Etiopií a Egyptem. Egypt však toto obvinění zásadně odmítá.

Z toho co bylo řečeno je patrné, že můžeme očekávat v otázce dělení vod Nilu výrazné změny. Hlavní otázkou je, jestli další vývoj bude směřovat k hlubší spolupráci států povodí Nilu a ke spravedlivějšímu využívání vodních zdrojů, nebo naopak vyústí v rozpoutání ozbrojeného konfliktu o tuto strategickou surovinu.

Zdroje:

Vytisknout