Další dánský televizní seriál, který asi ČT divákům odepře...

20. 11. 2014

Maya Ilsoe: Začínala jsem od toho, že jsem byla nově rozvedena a měla jsem dvě děti. Sama pocházím z velmi chaotické rodiny. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem, že tolik lidí z mé generace hledá informace o své rodině, o svých příbuzných. Co je to rodina? Jak to funguje? Děti se o to zajímají nejrůznějším způsobem. Přišla moje producentka a řekla mi, "Právě jsem si četla dopisy od své babičky. A ona musela řešit tohle dědictví." A já jsem se na to zpočátku dívala velmi skepticky. Pak jsem ale navštívila nějaké soudy a mluvila jsem s řadou lidí a došlo mi, že je to perfektní scenérie pro všechny příběhy, které bych chtěla vyprávět.

Jenny Murray: Myslím, že vám řekl někdo, kdo vám pomáhal s výzkumem: "Neznáte svou rodinu, dokud s nimi něco nezdědíte." Do jaké míry je to pravda?

Maya Ilsoe: Je to velmi silně pravda. Myslím, že existuje tolik příběhů a tajemství a hovořila jsem s tolika lidmi, a ti jsou tak překvapeni. Mysleli si, že se budou chovat jako vzorná rodina a vyřeší to dědictví mírumilovně, a pak jsou tak překvapeni, když začne vznikat drama. Na povrch se začne vynořovat spousta tajemství. Myslím, že tomu tak skutečně je.

Jenny Murray: Jedno ze čtyř dětí v příběhu, které jsou samozřejmě nyní už dospělé, odevzdala ta matriarchální postava k adopci někomu jinému. Jeho otci a jeho ženě, ta matriarchální postava s ním měla poměr. Jaký výzkum jste provedla ohledně dopadu takového ujednání, kdy někdo takhle odevzdá dítě někomu jinému?

Maya Ilsoe: Dělala jsem hodně výzkumu. Mluvila jsem s dvěma ženami, které to udělaly. Je obtížné o tom hovořit, existuje tolik tabu. Myslím si, že i když vysvětlují: "Potřebovala jsem dělat své umění" nebo "Potřebovala jsem žít svůj život", pod povrchem je tolik psychologických věcí...A taky jsem mluvila s psychiatry a s řadou dětí, které byly předány k adopci do jiných rodin. Je to velmi obtížná věc, o níž se strašně těžko mluví... A taky, je ta nová rodina, ta matka, která to dítě vychovává, skutečně matka? Je to složité, ale velmi důležité.

Jenny Murray: Já jsem zatím zhlédla čtyři díly. Ten seriál má jasné stylistické charakteristiky, které jsou ovlivněny dánskou filmařskou školou Dogma. Kdy se v rodině odhalují postupně ošklivé věci. Jak vědomá jste si tohoto vlivu?

Maya Ilsoe: Myslím, že když pracuji, tak si toho vědoma přímo nejsem. Ale vím, že tím velmi ovlivněna jsem. Myslím, že všichni, co děláme filmy po vzniku školy Dogma, jsme tím velmi ovlivněni. Jsem si toho vědoma, svým způsobem, ale vědomě v té tradici nepracuju.

Jenny Murray: Čím to je, že je Dánsko tak odvážná země, že zkoumá tyhle opravdu složité, obtížné rodiny?

Maya Ilsoe: Nevím, vlastně. Mohu mluvit sama za sebe. Myslím, že moje vlastní rodina je velmi složitá a komplikovaná. Ale nevím, co je to na Dánsku. Možná, že někdy jiný by byl kvalifikovanější to posoudit.

Jenny Murray: Ve všech dánských televizních seriálech jsou velmi silné ženské postavy, v tomto i ve všech předchozích, The Killing (Zločin), The Bridge (Most), Borgen. Proč je Skandinávie tak dobrá při vytváření silných ženských postav?

Maya Ilsoe: Myslím, zase, že jsem začínala od silných postav. Všichni lidi na světě jsou velmi složití, mají v sobě temnotu i světlo. A to byla pro mě hlavní věc. U ženských i u mužských postav. A tahle matriarchální postava, Veronika, je to velmi relevantní. Protože něco se v šedesátých letech stalo a ženy se osvobodily. A to je velmi důležité pro strukturu v rodině a roli mužů a žen. Ale neuvažovala jsem o ženách jako o silnějších postavách, než jsou muži.

Jenny Murray: Nejen v této zemi, ale po celém světě se nyní čeká se zájmem a s napětím na další skandinávský televizní seriál. The Killing, The Bridge a Borgen, ty všechny seriály napsali muži. Proč si myslíte, že jste první žena, která dostala tak významnou autorskou objednávku?

Maya Ilsoe: Myslím, že se teď začíná objevovat celá řada autorek.

Zdroj v angličtině (audio, od minuty 32.26) ZDE

Vytisknout