O iracionalitě demonstrantů

20. 11. 2014

Podle mého názoru je v první řadě třeba uvést, že celá demonstrace byla založena na absolutně iracionálním základě a neměla žádný cíl. V žádném případě nemám v úmyslu nikomu upírat právo protestovat, jestliže se cítí být nespokojený s výkonem funkce představitelů státu a je už jedno, zda se jedná o prezidenta republiky nebo jednotlivé ministry. Naopak to považuji za správné pro chod demokracie, jejíž podstatu chápu jako trpělivé vyjednávání a hledání konsensu. Problém však nastává ve chvíli, kdy demonstrace začne paradoxně podvracet sebe samu.

Chtěl bych poukázat na tři konkrétní případy, jimiž demonstranti de facto zdiskreditovali svou vlastní demonstraci. Prezidentu Zemanovi bylo při příležitosti oslav výročí Sametové revoluce slovy jeho kritiků především vyčítáno, že „dělá naší zemi ostudu v zahraničí“, „vykládá si minulost podle svého uvážení“ a v neposlední řadě „mluví sprostě“. V reakci na prezidentův projev z Lán se proto někteří demonstranti vyzbrojili transparenty s „patřičnými“ nápisy, jimiž chtěli hlavě státu vrátit úder.

O čem to však svědčí? Jestliže chci poukázat na něčí chyby, měl bych se těch samých chyb vyvarovat, protože v opačném případě to znamená, že jsem naprosto stejný jako ten, koho kritizuji. Za absolutní hyenismus považuji transparent s nápisem: „Paní Zemanová! Čuně patří do chlívku!“ (viz http://i3.cn.cz/1416225738_P201411170344301.jpg), který je cílen i na paní Zemanovou, jež se ničím neprovinila.

Co se týče tvrzení, že prezident Zeman „dělá naší zemi ostudu v zahraničí“, rád bych věděl, jak si mám vysvětlit vajíčkovou smršť ve chvíli, kdy jsou na pódiu přítomni další čtyři zahraniční prezidenti.

To není ostuda? Zkuste se vžít do jejich pozice – přijedete na oslavu výročí Sametové revoluce a místo plodů, které měla tato revoluce přinést, sklízíte úrodu v podobě vajíček, jež na vás chrlí rozvášněný dav.

Někdo může namítnout, že byla určena pouze prezidentovi Zemanovi, potom ale nechápu, proč si je demonstranti neschovali pro jinou příležitost (a i v takovém případě se obávám, že by to nebyl zrovna adekvátní postup, jak vyjádřit svůj nesouhlas a kritiku).

Přestože se protestní akce nazývala „Chci si s vámi[!] promluvit, pane prezidente“, nenesla se vůbec v duchu diskuze – ani žádnou diskuzi zahájit neměla –, nýbrž ve snaze umlčet svého oponenta pronášenými hesly a pískotem, což se mně osobně zrovna nejeví jako demokratický přístup.

Jestliže pískání provázelo projev prezidenta České republiky, čímž demonstranti poukázali na fakt, že si osoby, která tento úřad ztělesňuje, vůbec neváží, nerozumím tomu, proč v pískání pokračovali i během projevu rektora UK a studentské hymny Gaudeamus Igitur. Těch si také neváží?

Sametová revoluce je přece vzpomínána především se studenty, kteří tehdy vyrazili do ulic, a studentská hymna měla být jejich symbolickou připomínkou. Ne však pro pondělní demonstranty. Ti naopak ukázali, že dějinné okamžiky našeho státu pro ně nemají smysl ani váhu, případně je využívají pouze tehdy, když se jim to zrovna hodí.

Ačkoliv přišli demonstrovat v zájmu demokracie a svobody, tyto pojmy včetně celého slavnostního aktu svým přístupem naopak pošlapali a zároveň zneuctili památku těch, díky nimž mohli tuto demonstraci vůbec uskutečnit.

Vytisknout