Jitro kouzelníků aneb přísně chráněná zelená oblast v Praze 6 - s betonovou tváří

27. 5. 2014 / Jiří Nezval

Přímo v centru rozlehlého chráněného zeleného pruhu v Praze 6, katastrálního území Nebušice, na nepatrné části pozemku č. 1775/1, nechává Stavební úřad P6 na ploše zhruba (30m x 30m) jednoho šťastného soukromníka stavět betonovou megarezidenci za desítky miliónů. V rozsáhlé, mnohahektarové chráněné zelené krajině, kde generace odborníků na harmonický územní rozvoj města neuskutečnily v celé poválečné historii této oblasti ani v jediném z dlouhodobých územních plánů rozvoje Prahy změnu statutu ani jednoho jediného zeleného pozemku této oblasti na statut obytný.

Na statut obytný se široko daleko změnila - jen a pouze jen - ona ploška o rozloze cca (30m x30m) uvnitř pozemku č. 1775/1. A oficiálním důvodem této konverze bylo "zarovnání hranic zeleně v rámci předmětného pozemku" . Určitě stojí za zopakování. Oficiálním důvodem této konverze bylo "zarovnání hranic zeleně v rámci předmětného pozemku". Není to snad zázrak, zjevení nebo pohádka ?

Dle naší stařičké, senilní, poněkud ústnaté známé: "Zřejmě žádný z těch všech odpovědných odborníků na územní rozvoj ani ve snu nepočítal se zázračným fenoménem - s magií tzv. zarovnávání zeleně. Charakter a podoba tohoto velkého chráněného, zeleného pruhu tak jsou dnes určeny vytříbeným vkusem neznámých, iniciativních pracovníků přes estetiku, kteří si usmysleli u tohoto velkého, rovněž celého zeleného pozemku, (č. 1775/1) "zarovnat hranice zeleně v rámci tohoto pozemku". Po všech strategických územních úvahách a rozhodnutích zachovat všechny pozemky v chráněném pruhu zelené, nastoupil tedy nakonec ještě kolektiv brigády zarovnávačských prací na rozlehlých zelených plochách. Nelenil a hned "krásně" zarovnal celkově zhruba těch (30m x 30m). Hop a - nebyl tu lidoop, ale najednou a nenápadně velice lukrativní obytné místo pro druhý Guggenheim. Určitě se ale dovíme, zda tito zarovnávací experti na kosmetiku rozlehlých zelených ploch města doprovodili ruku v ruce svou zřejmě nepostradatelnou zarovnávací úpravičku zelených hranic pozemku i na centimetr naprosto přesnou geometrickou výměrou plochy zarovnání, s jejím naprosto přesným umístěním v katastrálních mapách, a opatřenou odpovídajícím datem !"

Shrnu-li : Na obytný statut se široko daleko v celé poválečné historii tohoto rozsáhlého území změnila - jenom a pouze - tato ploška o rozměrech cca (30m x 30m). Pro řadu lidí se nejedná o nic menšího než opravdový zázrak. A to pro soukromé betonové monstrum, pod kterým se má pořádně rozhoupat dokonce celý dotčený zelený geologický útvar. Jde tu bezpochyby o triumf územní rozvojové strategie metropole ! Ta nebohá zelená rezervace měla v tom všem zřejmě ale ještě velikánské štěstí, že zarovnávači nezarovnali tu zeleň ještě odvážněji. Proč jen 30m x 30m ? Čeho se báli ? Vždyť k tomu nezbytnému starostlivému zarovnávání zeleně uprostřed chráněné oblasti museli mít přece moc pádný důvod ! Určitě ještě nějaký skrytý, dosud utajovaný, naléhavý společenský zájem města ! Dozvíme se jej ?

S ohledem na uvedené pozoruhodné skutečnosti jsem se odpovědných činitelů městské čtvrti písemně zdvořile zeptal, kde všude jinde na území Prahy 6 byla tato efektivní pracovní metoda "zarovnávání hranic zeleně v rámci předmětného pozemku" ještě takto úspěšně použita. Neodpověděli. Jako by dotaz pokládali za nepatřičný nebo dokonce snad přímo za neslušný. Určitě se to ale taky dozvíme. Obrátil jsem se rovněž písemně (22.1.2014) ve věci tohoto podivuhodného zrození (30m x 30m) jedné jediné nové obytné plochy v té mnohahektarové chráněné zelené oblasti a ve věci identity těch vpravdě zázračných zarovnávačů na jednoho z vedoucích oficiálních činitelů Zastupitelstva HMP, a posléze mejlem, i na řadu dalších členů Zastupitelstva HMP. Odpověď ? ŽÁDNÁ ! TICHO !

Před několika lety jeden pražský architekt s pozemkem ležícím na úplném okraji inkriminovaného chráněného zeleného pásu se pokorně obrátil na úřady s žádostí o povolení stavbičky, velikostí, tvarem i celkovým návrhem velice ohleduplné a úzkostlivě citlivé k okolnímu prostředí. Stavbička měla ležet nikoli v centru chráněného území jako ta dnešní, Stavebním úřadem Prahy 6 vehementně prosazovaná, masivní betonová kreace, ale na úplném okraji zeleného pruhu. Jeho žádost byla velmi rychle z a m í t n u t a . Nebylo by porovnání všech úředních stanovisek k těmto dvěma projektům rovněž velice zajímavé ?

Ještě jen kratičký dovětek. Ke slovu se ještě jednou neodbytně hlásí naše stařičká, ta trochu hubatá známá. Klade vskutku podivné dotazy jako: "Jsem už stará škola, ale pokud to kosmetické zarovnávání nedoprovázel ten ouřední papír s výměrou, jak pak nějací schvalovatelé návrhu mohli vůbec vědět, co vlastně schvalují ? Nemohlo se v takovém případě jednat - no jak se to říká - o bianko šek ? Není ale nakonec vůbec nejdůležitější, že onu, samotným schvalovatelům pravděpodobně neznámou plochu, úplně přesně a správně pak vytušil pan stavebník, když předložil svůj již dopodrobna vypracovaný projekt ? A pozastavil se vůbec někdo nad tím pozoruhodným obratem "zarovnávání hranic zeleně v rámci předmětného pozemku", který figuruje v oficiálních lejstrech města ? Jak může bejt taková zavádějící a matoucí, nebo přinejmenším velice neurčitá matlanina vůbec nějakým důvodem pro jakékoliv vážné rozhodnutí ? Kdyby, obráceně, kterýkoliv vlastník nějakého zeleného pozemku v té chráněné oblasti měl v úmyslu si do něj posadit podobnou betonovou hrůzu a požádal by týž úřad o stejně slušivé cca (30m x 30m) "zarovnání hranic zeleně v rámci svého pozemku", nepovažoval by ten úřad toho chlapce hned přinejmenším za nesvéprávného ? Kde ještě všude jinde v Praze se může z tohoto "důvodu" něco důležitého dít ? Kdo je autorem této konkrétní, vpravdě krajinotvorné úřednické beletrie ? Kdo jsou ti zarovnávací mágové ?"

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 27.5. 2014