Myslivec básníkem. Básník filozofem přírody

18. 3. 2014 / Miroslav Vejlupek

Narodil se v Klenčí pod Čerchovem v rodině učitele, debut pojmenoval Radostným zaslíbením a patero knih poezie uzavřel Svítáním a světem. Mezi ty dvě se vešly sbírky Jitřní lov (1917), Zahrada Getsemanská (1918) a V polední stráni (1921).

Jan Vrba (*10. 12. 1889) proslul na dvojí způsob. Ve světě lidí jako neústupný, sebekontrolou neoplývající umanutec, v krásné literatuře zas jako spontánní tvůrce v žánru básně-přírodní prózy. Aniž by si na tom zvlášť zakládal, k nohám Mnémosyné snesl žánr obrázků z přírody ... Uměl je psát znamenitě, určitě lépe než poezii a romány.

Pisatel medailónku pamatuje o Vrbovi celé (ironické) legendy, už v dětství a jinošství slýchané. Malodušnost, ať jediná, ať do plurálu zhojnělá, dehonestuje každého nad ni vyčnívajícího s urputnou vášní. Až do krutosti. Ovšem na svéráz má netuctová tvůrčí osobnost přirozené právo: jinakost ji charakterizuje, zdroj to fluida. I takový čtenář, který má o Vrbově životě jen povrchní informace, nejspíš neodmítne tvrzení, že životní styl malého Jana pranic nevypovídá o šťastném dětství. Chlapec po vyučování nezamířil s partou ke hrám, ani k domovu se neubíral. Polní cesty, luka, remízky, a když se přestal bát, tak i hluboký les -- to bylo v y h n a n s t v í , z kterého niterně do konce života nevyšel. (Třebas v dospělosti autorita.) Značnou kreativností a originalitou disponovaní lidé estetické orientace -- a právě takovým typem Jan Vrba byl - , jsou nadobyčej empatičtí, nicméně nepatří k těm sociabilním.) A že nám nejde o biografické pikantnosti, otevřeme si Vrbův debut Radostné zaslíbení.

Knihu o šestadvaceti básních a třech hymnech napsal mladý muž bezmezně milující -- "celý rok na zemi štěstí" -- "zamlžené večery" -- "širou kosmu prostoru" -- "démona, jemuž se koří zdraví a mladí" -- "bílou a chladnou milenky dlaň" ...

Sbírku kypivých emocí vydali roku 1914 Bursík a Kohout, knihkupci c. k. České univerzity Karlo-Ferdinandovy a České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, a to nákladem Fondu Julia Zeyera. Bylo to v době nových ideálů -- a Jan Vrba sbírku uvedl charakteristicky, básní Rozbijte číše!: "Rozbijte číše, z kterých jste pili, / rozbijte číše po otcích - / všechna ta hesla, pro něž jste žili, / všechno to malé, zač jste se bili, / vymyťte z hrudi dětí svých." Už v debutu, jako pak ještě vícekrát, neskrýval empatický Vrba pravdu o svém sociálním cítění: "Mám rád zmlžené večery, zmírající jak mladí dělníci choří ... / Smutek jim choulí se v očích, a vedle plamínek naděje hoří, / ret zvuku nevydá ..." ("Miluji sluneční západy ..."). Naopak hymnická "Modlitba k životu" obrazí tvůrcův stav duchovní, ten pak v intencích vznešenosti. "Živote, veliký, silný a vítězící, modlím se k Tobě / - otrok i milenec tvůj. Nad naší láskou / dobrotiv stůj, / milostiv v ochranu přijmi Ji, mne -- a jednou / i moje robě, / jako pán nejvyšší nad námi ruku drž, živote / - Můj! - "

Nicméně -- třebas debutem -- Vrbovou prvotinou rukopisnou Radostné zaslíbení není. Ta nese název Les a benjamínek ve světě umělecké literatury ji psal již v letech 1911 -- 1912, tedy dvaadvacetiletý. (Geneze a "curriculum vitae" díla si ovšem říkají o samostatný text.)

Ačkoli Vrbův prolog k přebohaté bibliografii -- viděno po stu letech -- v kontextu dobové poezie zvlášť zásadním počinem nebyl, vyšel celkem pětkrát (1914, 1926, 1927, 1941). Což vypovídá o Vrbově pozici mezi nakladateli. Což vypovídá o autorově popularitě u čtenářstva, venkovského zejména. Krom toho dalo Radostné zaslíbení vytušit, že v knihovních fondech veřejných knihoven přibude originálně uhlédnutá tematika přírody.

Jan Vrba tedy uveřejnil v rozpětí jednoho desetiletí básnických sbírek pět (a k tomu devatenáct, ano, devatenáct - !! - titulů prozaických). Vrbovu pátou básnickou sbírku vydal vyškovský František Obzina: právě před devadesáti lety, 1924. Tři oddíly (Svítání, Vigilie Letnic, Svět) knihy básní Svítání a svět jsou -- bez výjimky explicitním a nemetaforickým -- svědectvím těch deseti let životních zkušeností a posunu náhledů. Sbírka (vyšla ještě 1929 a 1931) filozofuje, uplývá po vlnách předexistenciálních, samozřejmě jako už debut i ona neustále vydechuje omamnou vznešeností, v pisatelově osobnosti zakódovanou. Velmi se ptá a tápe, nachází i pozbývá.

Těch deset let porovnáme modlitbami.

V "Modlitbě k životu", již čteme v Radostném zaslíbení, van emocí básníkovi nadiktoval: "Zdráv buď, můj živote, veliký, silný a vítězící, / slzami radosti splácím ti povinnou daň," ale v "Modlitbě" v páté, s odstupem deseti let vydané knize básní už promlouvá přece jen jiný Vrba: "Jsem z dětí Tvých, jsem štípí Tvého díla, / uprostřed věčna pouhou vlnou z vln - / v mém srdci láska spí a v ramenou spí síla, / a přece jsem bolesti a nejistoty pln."

Tento Vrba se zmohl do svých pětatřiceti let na celých čtyřiadvacet knih, mnohému spisovateli požehnaných až za zenitem literární produkce. Tento Vrba už napsal i báseň "Vím, že jsem sám" a v ní: "Vím, že jsem sám -- a nikdo nerozumí / mým drsným vzkřekům, ani modlitbám ..." Tomuto Vrbovi udělil ministr kultury Státní cenu za literaturu (1922 za knihu obrázků z přírody Bažantnice). A což dvě Výroční ceny České akademie (1915, 1918)?!

Literární vzkazy Vrby lačnému venkovskému čtenářstvu už v té době netlumočili žádní nakladatelští outsideři, ba naopak -- vedle již zmíněného Františka Obziny z Vyškova především J. Otto, J. R. Vilímek, L. Mazáč, plzeňský Karel Beníško, Česká grafická Unie. Nadšený čtenář próz Karla Klostermana, bratranec katolického spisovatele Jindřicha Šimona Baara a vzdálený příbuzný spisovatelky Růženy Svobodové napsal svých bezmála osmdesát knih stylem nezadržitelného finišmana. Byl nespoutaným živlem a nic nedbal nepřízně kritiků vyčítajících jeho historickým a venkovským románům pravopisné chyby, ba kýčovitost příběhů, nedotaženost stylistickou. (Pouze na Vrbovy knihy o přírodě si žádný kritik ostrým perem netroufl.) Pro Vrbu žít znamenalo psát. A to vervně. Na novátorský díl jeho tvorby nezanevřely ani moderní dějiny literatury české.

Tím politováníhodnější a ostudnější je dnešní zacházení s Janem Vrbou v elektronickém médiu. Wikipedie, Česká bibliografická databáze i stránky Spisovatelé.cz uveřejnily navzájem opsaný životopis s jednostejnými faktografickými chybami. Stejně tak bibliografii, v níž -- tři básnické sbírky zařadily mezi romány a povídky. Rutina tak často klopýtne.

Vytisknout