Je opravdu česká energetická koncepce stupidní a zpátečnická?

27. 5. 2013 / Vladimír Wagner

Pan Cvek ve svém příspěvku neuvádí žádná konkrétní fakta, jen politické nálepky.  Takže bych se alespoň já některá fakta pokusil uvést.  Energetická koncepce by měla respektovat fyzikální zákonitosti a technologickou úroveň. Zároveň nelze stejnou energetickou strategii uplatňovat všude. Musí totiž respektovat geografické, geologické a další podmínky v daném regionu. Dokumentujme to na příkladu Německa a Česka. Klíčovým obnovitelným zdrojem Německa jsou a mají být větrné farmy v jeho severských přímořských oblastech, kde jsou ideální větrné podmínky. Takové podmínky nejsou nikde v Česku.  Dalším rozdílem je, že Německo má relativně velké zásoby uhlí a může se spolehnout na zázemí využívání uhlí. Což je vidět i v současné době, kdy se opětně vrací od plynu k uhlí a místo uzavíraných plynových a jaderných zdrojů spouští supermoderní uhelné zdroje s kapacitou odpovídající Temelínu (například nové bloky uhelné elektrárny Neurath).

Česká republika snížila produkci elektřiny ve fosilních blocích od roku 2000, kdy v Německu začala zelená revoluce, o 16 % právě díky spuštění Jaderné elektrárny Temelín a také posílením obnovitelných zdrojů.   Německo naopak využívání fosilních zdrojů mírně zvýšilo.  Pan Cvek ve svém příspěvku oslavuje německou politiku odstavování jaderných zdrojů. Německo opravdu odstavené jaderné elektrárny nahradilo z velké části obnovitelnými zdroji. Ovšem vedlo to k tomu, že i přes velké a finančně náročné úsilí při zavádění obnovitelných zdrojů se závislost německé elektroenergetiky na fosilních palivech v průběhu dvanácti let jeho "Energiewende" na rozdíl od situace v Česku nesnížila. Podrobněji je srovnání reálných dopadů české a německé energetické koncepce popsáno zde.

Připomenul bych, že odstoupení od jádra v Německu nebylo založeno na odborných, ekonomických a technologických faktech, ale šlo o čistě politické rozhodnutí. Je sice možné věřit, že se do dvaceti či třiceti let podaří vyřešit problém s masivním, efektivním a ekonomickým ukládáním energie, ale není vůbec vyloučeno, že se to nepovede. A to ani Němcům, kteří, jak píše pan Cvek, jsou vědecky i technologicky jeden z nejvyspělejších národů na světě. Na rozdíl od nás se Němci mohou v případě neúspěchu spolehnout na dostatečné zásoby uhlí. U nás uhlí nevystačí příliš dlouho ani v případě, že se překročí limity. A odstoupení od jádra u nás by zákonitě k vytěžení uhlí za limity vedlo a ani to by nestačilo.

Pan Cvek píše, že Německo má za cíl produkovat do půlky století nejméně 80% své elektřiny z obnovitelných zdrojů". Tedy teprve v polovině tohoto století Německo dosáhne podílu bezemisních zdrojů přes 80 %. Dostane se tak ke stavu, který mají díky využívání jádra Francie a Švédsko řadu desetiletí. Stejného stavu s podílem bezemisních zdrojů při produkci elektřiny o hodně vyšším než 80 % dosáhla nyní právě i díky využití jádra i provincie Ontario v Kanadě. Vzory, které nám zelené organizace dávají k následování, tedy Německo a Dánsko, naopak produkují z fosilních zdrojů téměř 60 % elektřiny a stav u nich je z tohoto hlediska horší než u nás. Je dost paradoxem, jak intenzivně a úspěšně bojují ekologické organizace proti jádru právě v době, kdy hladina oxidu uhličitého v atmosféře dosáhla hodnoty 400 ppm, a stejné organizace volají po rychlé reakci. Podrobněji o tomto Pyrrhově vítězství zde. Detaily o tom, jak se měří množství oxidu uhličitého (zde, zde a zde) a jak to vypadá s vývojem globální teploty (zde).

Jak už jsem psal, Německo počítá v následujících desetiletích přejít k intenzivnímu importu elektřiny ze severu Afriky a jihu Evropy. Tuto variantu intenzivně prosazuje i pro nás například pan B. Moldán a organizace Greenpeace. Vzhledem k tomu, že elektřinu nelze skladovat, je však z bezpečnostního hlediska tato varianta velice riskantní a technologicky i ekonomicky velmi náročná (podrobnější rozbor zde).

Byl jsem členem Nezávislé energetické komise II, která vypracovala doporučení právě pro aktualizaci státní energetické koncepce. Proto jsem musel podrobně prostudovat řadu koncepcí. Detailnější srovnání navrhované aktualizace MPO a koncepce Greenpeace, která kopíruje německou cestu, jsem napsal pro Ekolist. Kopírování německé koncepce Českou republikou má ještě jeden zádrhel. Vzhledem k našemu sousedství jsou často povětrnostní podmínky v obou státech stejné. Větrno a slunečno bude současně v Německu i Česku a v této době bude obrovský přebytek produkce, naopak, když slunce nebude svítit a vítr foukat, bude elektřiny nedostatek. Je tak rozumnější mít energetiku, která je jiná, a spíše německou doplňuje (podrobněji viz zde). Je tak opravdu rozumné větrné a sluneční zdroje používat pouze jako decentralizované pro místní spotřebu. Tam jsou efektivní a obejdou se bez dotací. Jejich zavádění pomocí intenzivních dotací pro masivní produkci elektřiny má velmi negativní důsledky, jak jsme se přesvědčili nejen u nás a v Německu, ale třeba i v Bulharsku (viz zde).

Základní však je, že nejen o energetice by se mělo psát na základě faktů a ne ideologických klišé a hesel. Pan Cvek píše spoustu příspěvků o všem možném. Bylo by dobré, kdyby se v případě, že píše o odborném tématu, jako je energetika, alespoň trochu s fakty seznámil a nezůstal tak pouze u hesel. Energetika a energetická koncepce si vzhledem k tomu, že jde opravdu o základ naší civilizace a určuje životní úroveň jejich členů, zaslouží opravdu seriózní a faktickou diskuzi. Mám však dojem, že příspěvek pana Cveka k takové diskuzi nepřispívá. Obnovitelné zdroje mají velký potenciál (a třeba i ve velké energetice zde a zde), ale je třeba je využívat způsobem, který je efektivní a ve vhodných podmínkách a míře. Ostatně jako všechny ostatní zdroje. Ideologické zákazy a nálepkování k ekologické, efektivní a ekonomické energetice určitě nevedou.

Na závěr bych všem čtenářům doporučil, aby si daný editorial v časopisu Nature přečetli. Uvidí, že jej pan Cvek do značné míry dezinterpretuje. Nikde se tam nepíše, že by se německá energetická koncepce vyzdvihovala jako správná, hodná následování či dokonce ta jediná možná nejlepší. A už vůbec ne, že by ta česká, francouzská, švédská nebo finská byla "stupidní a zpátečnická", jak se snaží sugerovat pan Cvek. Úvodník se nestaví v tomto ohledu na německou stranu. Konstatuje pouze, že Německo se přijetím své energetické koncepce pustilo do velice finančně náročného (odhady mluví o nákladech v řádu bilionu euro) a riskantního experimentu, jehož výsledek je nejasný. Stalo se samo a dobrovolně experimentální laboratoří pro energetické politiky a technologie. Tisíce německých vědců jsou nuceni se snažit včas najít technologie levné produkce obnovitelné elektřiny a hlavně hromadného ukládání energie. Ale jako v každém vědeckém výzkumu, jsou výsledek a hlavně doba než se k němu dospěje velmi nejisté a otevřené. Ale tady se s nimi už v brzké době napevno počítá. Konstatuje se, že, pokud se může takový přechod vůbec někomu podařit, tak je to bohatému a ekonomicky i technologicky a vědecky silnému Německu, které má také dostatečný potenciál sociální i velkou geografickou rozmanitost. Autor úvodníku konstatuje, že je důležité, aby Německo neselhalo, protože v tom případě to bude nejen silný argument pro to, že tudy cesta nevede. Takže je důležité, aby za každou cenu udrželo vytýčený směr, i když bude nářek nad rostoucími cenami elektřiny, ke kterým právě tato cesta vede, stále více slyšitelný. Myslím, že by si tento úvodník měli přečíst hlavně naši zelení propagátoři německé cesty, kteří ji inzerují jako levnou alternativu oproti naší. Na začátek se konstatuje, že každý by měl Německu v tomto velkém experimentu přát úspěch. Pochopitelně jej přeji i já. Jednak by to byl velký přínos pro technologický potenciál lidstva, ale navíc je naše země kriticky závislá na německé ekonomice. Při svých znalostech fyziky, vědeckého výzkumu a energetiky si však kladným výsledkem bohužel vůbec jistý nejsem.