Hrozné drama: Zvítězí ve Venezuele chauvismus, nebo brazilský sociální model?

15. 4. 2013 / Karel Dolejší

V neděli venezuelští voliči zamířili k volbám, aby po úmrtí Huga Cháveze vybrali nového prezidenta. Do křesla usedne buď Chávezem samotným vybraný následník Nicolás Maduro, nebo opoziční kandidát Henrique Capriles Radonski. Zatímco Maduro se samozřejmě prezentuje jako věrný pokračovatel Cháveze, Capriles Radonski prosazuje politiku, která se velmi podobá brazilskému modelu - tedy kombinaci otevřené ekonomiky s masivními státními sociálními programy. Jako guvernér caracaské městské části Baruta Capriles Radonski například založil síť bezplatných klinik.

Zatímco teatrální kampaň byla značně vyhrocená - zejména postchavézovský tábor nešetřil hysterií, když opozici označoval za "krajní pravici" a používal hesla jako "Kdo volí Caprilese, nemá rád vlastní matku" - skutečný rozdíl mezi kandidáty vůbec není tak veliký, jak se obyčejně tvrdí. Oba prosazují paternalistický levicový model. Rozdíl je hlavně v tom, kdo a jak by podle nich měl kontrolovat lukrativní výnosy z ropného průmyslu. O tom, zda elita bude chudým házet poloohlodané kosti pod stůl, se nehlasuje.

Maduro hodlá zachovat státně-partajní kontrolu nad ropným průmyslem zestátněným v polovině 70. let a v hlavních rysech výnosy využívat obdobně (tzn. také dál dotovat Kubu, pomáhat Íránu, Sýrii atd.). Capriles Radonski by více pootevřel ekonomiku, dovolil zahraničním korporacím, aby vstoupily do venezuelského ropného průmyslu, který spravuje největší známé zásoby ropy na světě, a finanční a hmotnou podporu "spřátelených" režimů by zastavil. Je ovšem dost malá šance, že by zvítězil, protože nesoupeří ani tak s Madurem, jako se zbožštěnou figurou mrtvého Huga Cháveze.

Vpuštění západních korporací do ropného průmyslu by jistě nebylo bez vážných rizik. O tom, zda je takový model a priori úplně špatný a zaručeně mnohem horší než stav, kdy výnosy z tohoto lukrativního odvětví vesele rozkrádá ekonomicky nekompetentní chavézovská partajní buržoazie, lze však mít skutečně vážné pochybnosti.

Samozřejmě jen pokud také oddaně a zapáleně nevěříte ve svatého Huga Caracaského.

Venezuela
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.4. 2013