Abcházská pravoslavná církev patří pod Gruzii, prohlásil představitel pro vnější vztahy ruské pravoslavné církve

2. 4. 2013 / Jimi Dabrundašvili

Na námitku abcházského prezidenta, že vztahy s Gruzií jsou dávno přerušené a kromě Galského regionu Gruzínci nikde už dávno nebydlí (občanská válka vyhnala přes 200 000 Gruzínců z domova) a tudíž i gruzínská církev tam nemá co pohledávat, ruská strana odpověděla, že vládní uznání nezávislosti Ruskem okupovaných území Abcházie a Jižní Osetie neznamená, že totéž musí učinit i Ruská pravoslavná církev. Je dobře známo, že Ruská pravoslavná církev odjakživa byla nástrojem prosazování mocenských zájmů Ruska. Po krátké válce mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008 ruská církev sice neuznala nezávislost Ruskem okupovaných regionů Gruzie, ale podpořila vměšování Ruské federace do vnitřních záležitostí Gruzie. Její propagandistický hlas se donesl i do České republiky. Rusko-český pravoslavný časopis Ikona (financován výhradně ruskou komunitou v České republice) v roce 2008 vydal článek, kde vladyka české pravoslavné církve Kryštof ve svém článku podpořil okupaci Gruzie ze strany Ruska. Po ostré kritice ze strany gruzínské pravoslavné církve a následně ministerstva zahraničí České republiky se nakonec vladyka Kryštof musel omluvit.

Nelze nezmínit, kdo má na této událostí zásluhu: gruzínská pravoslavná církev a především Katolikos a pravoslavný patriarcha celé Gruzie Ilia II. , který koncem roku 2008 navštívil Ruskou federaci a setkal se s tehdejším ruským prezidentem. Po návratu opatrně naznačil nutnost diplomatických vztahů s Ruskem. Poslední jeho návštěva v Rusku proběhla začátkem tohoto roku. Po návratu mediím sdělil, že V. Putin je "moudrý muž". Neschopnost prezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho a jeho týmu vyhnout se přímé konfrontaci s Ruskou federací, která nakonec dopadla katastrofálně pro celou Gruzii, donutila gruzínskou církev více použit své pevné vztahy s ruskou pravoslavnou církví. Ruskou pravoslavnou církev s gruzínskou pravoslavnou církví spojuje mnoho společného: nesmírné bohatství a shodné názory na současný svět. Obsah kázání některých duchovních otců z obou zemí by byl dobrým námětem pro odborná vyšetření na psychiatrii. A nakonec, nepřehlédnutelné potřeby vlád obou zemí (Ruska a Gruzie), aby jim církev pomáhala k natolik potřebné legitimizaci jejich moci -- přízni věřících, čili voličů. Prezident Gruzie ze svého fondu vloni vydal v přepočtu 9 milionů korun na oslavu narozenin Ilii II. Církev peníze bez váhání vzala. (Hladové děti na seznamu hostů nebyly.)

Opětovné uznání gruzínské autokefalie nad Abcházií a Jižní Osetií Ilia II. odmítl komentovat. A pokud gruzínská církev a současná vláda Gruzie budou směřovat aspoň k postupnému sbližování Gruzínců s Osetinci a zejména s Abcházci (po dvaceti letech ukončení války jsou už rány zahojenější), respektive uvolňování napětí mezi Ruskem a Gruzií, tak to je vítaná zpráva pro velmi nestabilní a ekonomicky velmi zaostalý region.

Vytisknout