Česká mládež je příliš hedonistická

22. 10. 2012

Při hledání co nejvýstižnější charakteristiky převážné většiny dnešní naší mládeže jsem nepřišel na nic lepšího než slovo "hedonismus". Před časem jsem na ČT, tuším 2, shlédl sociologický pořad, zjišťující, co je nejvyšší zájmovou prioritou většiny dnešní mládeže. Výsledek byl děsivý; nikoliv dosažení slušného vzdělání, v návaznosti na to nalezení slušného místa, hodného a spolehlivého partnera a založení rodiny, o zajištění dostatečných prostředků k uspokojení osobních zálib jako na př. cestování nemluvě. Nikoliv: prioritním zájmem většiny mladých je zajištění prima zábavy na dnešní večer.

Před léty, ještě za vlády premiéra Paroubka, došlo při likvidaci nepovolené Technoparty kdesi na Chebsku či Tachovsku ze strany policie k poněkud tvrdším zákrokům proti některým jejím účastníkům (také co s nimi, když vlivem zkonzumovaného alkoholu a drog naprosto nekomunikovali?). Tvrdím, že tato zdánlivě marginální událost měla fatální následky: česká pravice i středopravice (včetně Václava Havla) ji dokázala politicky dokonale využít proti ČSSD, která od té doby již nedokázala, byť po vítězných volbách, sestavit vládní koalici. Pro Jiřího Paroubka osobně to znamenalo konec politické kariéry, což se plně projevilo až teď.

Pan Řezníček má naprostou pravdu, když tvrdí, že naše mládež, která nemůže pamatovat dobu před r. 1989, je skálopevně přesvědčena, že jen pravice je garantem svobody a demokracie, zatímco levice pro ni představuje ohrožení těchto hodnot (do jisté míry je toto její přesvědčení ovlivněno tím, že polistopadový vývoj přinesl zrušení zákona o příživnictví a zrušení povinné vojenské služby, přičemž mládež není natolik politicky vyspělá, aby pochopila, že dnes levice nemůže a ani nechce tato dvě přijatá rozhodnutí měnit). Mládež si pro sebe nárokuje bezbřehou svobodu, hraničící někdy až s anarchií, naproti tomu se samozřejmostí sobě vlastní si osobuje metody politického boje, připomínající až akce nacistů ve 20. a 30. letech min. století (házení syrových vajíček na předvolebních mítincích ČSSD).

Mám bohužel za to, že naše mládež z této iluze vystřízliví teprve až přestane být mládeží, tj. až bude donucena se o sebe začít starat sama. Až jejich rodiče přijdou o práci, až odejdou do důchodu a až zemřou. Nepřeji jí nic zlého, ale asi to bude opravdu nutné.

Vytisknout