ODS a volby -- pohled spíše pravicového voliče

22. 10. 2012

Pravicová koaliční vláda začala po volbách 2010 s podporou 118 poslanců v parlamentu a byla naděje, že bez ohrožení přeběhlíky bude pokračovat do konce svého mandátu. Rozkol ve Věcech veřejných měl za následek velmi křehkou parlamentní většinu. Druhým, vážnějším faktorem přispívajícím k nestabilitě vlády, je krize v Evropě a hospodářský pokles. Třetím, neméně vážným problémem, je ovlivňování politiky "kmotry", korupční kauzy a krádeže státního majetku. Spojení druhého a třetího problému vede ke zklamání a desiluzi značné části obyvatelstva a příklonu k opozici, třeba i komunistické. Navíc postoje vládních představitelů k některým kauzám (skrytý avšak tušený odpor předsedy vlády Nečase ke jmenování vrchní státní zástupkyně L. Bradáčové a náhlé odvolání ministra Pospíšila, přehnaná angažovanost ministra financí Kalouska v kauze Parkanová, tlak na výměnu policejního prezidenta) vedly mnoho lidí, kteří rozhodují ve volbách, k názoru, že vláda ve skutečnosti nechce bojovat s korupcí a bojí se dalšího odhalování případů rozkrádání a korupce.

        Nic na tom nemění fakt, že ve skutečnosti vládní orgány dosály řady úspěchů při odhalování trestné činnosti a objevuje se naděje, že při pokračování těchto trendů může dojít k poklesu okrádání státu a beztrestného obohacování jednotlivců či skupin. I při poklesu hospodářství a výběru daní se vláda rozhodla udržet deficit státního rozpočtu na přijatelné výši. Vedla ji k tomu i skutečnost, že zvyšování deficitu vede k růstu úroků již dnes obrovského státního dluhu a tudíž k dalšímu zatížení rozpočtu. Vzhledem k oprávněné nedůvěře k možnosti ovlivnění růstu hospodářství (při poklesu v rámci Evropy) sáhla k nepopulárním opatřením jako zvýšení daní. I když navrhované zvýšení DPH o jeden procentní bod nevede k ožebračení obyvatelstva a lidé by si mohli opasek takto mírně utáhnout je politický dopad tohoto opatření pro vládu velice nepříznivý. Navíc vláda prakticky nedovedla navrhované opatření obyvatelstvu vysvětlit a dala všem opozičním silám i převážné části novinářů argument prokazující jak vláda "ožebračuje lid". K tomu přistoupila otázka církevních restitucí, kdy vláda sice vyjednala souhlasné řešení s církvemi avšak nedostatečně nechala proběhnout diskusi v celonárodním měřítku, která by vysvětlila i pozitiva tohoto zákona (faktická odluka církve od státu).

        Posledním a rozhodujícím "hřebíkem do rakve" se stal rozkol uvnitř ODS, kdy skupina zhrzených poslanců, zaujímajících dříve významnější postavení, se postavila proti předsedovi ODS a vlády a pod hrozbou neschválení rozhodujících zákonů se snaží vyměnit Petra Nečase. Přitom nemají žádnou alternativu, neboť sami jsou zcela nedůvěryhodní a zastírají svůj postoj odkazem na principy ODS a na neurčitý postoj prezidenta. Nejkomičtěji v této situaci vypadá postoj poslance Šťastného, který bojuje proti solidárnímu, navíc mírnému zvýšení daně z příjmu pro vysoce příjmové poplatníky.

        Jak tedy dál? Předat vládu levicové opozici? Vyměnit Petra Nečase? Pro ODS  a finálně i pro tuto republiku zde není příliš mnoho pozitivních alternativ. Vzhledem k tomu, že dosavadní vláda  provádí rozumnou zahraniční politiku i politika úspor a faktického boje s korupcí a dosáhla i řady úspěchů, lze soudit, že nejsou důvody k výměně  předsedy ODS a premiéra. ODS má jedinou možnost: pokusit se protlačit balíček daňových změn, a přitom nechat znovu diskutovat církevní restituce a připravit modifikovaný zákon méně výhodný pro církve. Pokud daňové balíčky neprojdou nepodporou tzv. rebelů, není lepší řešení než vypsat nové volby. Po nich převezme vládu Sociální demokracie spojená s KSČM a voliči se budou moci přesvědčit, která vláda dovede lépe hospodařit a bojovat s korupcí.

Vytisknout