• A co současný stav politiky, o které mluvíte jako o zdegenerované, která se vám hnusí?

Těžko se mi to říká nahlas, ale přiznávám, že bych nechtěl účinkovat jako kulisa systému, jehož jsme v tuto chvíli svědky. Systému cílené, soustavné demontáže sociálního státu, systému pokračující privatizace veřejných funkcí státu, a tedy vlastně demontáže toho ústavního demokratického právního státu, který se velmi pracně v Evropě vytvářel. V naší zemi došlo k úpadku demokracie, ke zdegenerování základních funkcí státu. Vím, že je to problém celé euroatlantické civilizace, jen u nás má mnohem drsnější a vulgárnější podobu.

• Čemu to přisuzujete?

Možná to zní jako laciná fráze, ale já to pociťuji tak, že se zcela vytratil polistopadový étos z politiky. Mohli jsme mít různé ideologické názory, ale spojoval nás étos, že vytvoříme svobodnou demokratickou společnost.

Mám pocit, že u dnešní politické reprezentace lze bez nadsázky říci, že tento druh étosu se zcela vytratil. Zavládlo u ní téměř sociální bezvědomí. Není tajemství, že v době, kdy jsem byl v politice, jsem byl na opačné názorové straně než Václav Klaus, ale jsem přesvědčen, že oba jsme vnímali existenci jednoho naprosto elementárního předpokladu fungování státu, a to udržení sociální soudržnosti společnosti. Oba jsme věděli, že je to jediný stabilní tmel pro fungování společnosti a vztahů uvnitř ní. Mám pocit, že ten dnešní politická reprezentace postrádá.

• Koalice stále omílá, že parlament musí schválit církevní restituce kvůli rozhodnutí Ústavního soudu. Souhlasíte?

Žádnému ústavnímu soudci, ani mně, nepřísluší hodnotit normu, která ještě není ani schválená z hlediska jejího případného konfliktu s ústavou. Ale v tomto případě je dobré říci, že odvolávání se na to, že tento zákon v této podobě musel být s ohledem na naši judikaturu přijat, není férové. Náš judikát ohledně blokačního paragrafu říkal, že není možné, aby dvacet let byl součástí právního řádu paragraf, podle kterého s určitou částí majetku nelze disponovat a je tudíž třeba nějaký zákon přijmout. V jakém rozsahu má být přijat, jestli má jít jen o naturální, nebo i finanční restituce, jak se mají vypočítávat, tak to v žádném případě Ústavní soud neřekl a ani nemohl. Koalice stále omílá, že parlament musí schválit církevní restituce kvůli rozhodnutí ÚMůže podle vás případné schválení církevních restitucí prolomit hranici 25. února 1948, jak se obává opozice i prezident?

Fakt je, že polemika mezi panem prezidentem a panem premiérem potažmo vládní koalicí o tom, zda může dojít k prolomení zatím jasně ustálené a zakotvené hranice 25. únor 1948, má význam víc z praktického než legislativního důvodu. Zákon totiž umožní státním úředníkům vydávat majetek, aniž by došlo k soudnímu přezkumu. Oprávněný subjekt, tedy řád nebo konkrétní farnost, pokud jí bude majetek vydán, nebude přece mít důvod vyvolávat soudní spor. Žádný státní úředník se z tohoto hlediska přitom nemůže obrátit na Ústavní soud, protože stát je jediný subjekt, který nemá lidská práva a svobody. Takže k prolomení hranice může dojít nikoli proto, že to dikce zákona umožní, ale proto, že neexistuje žádný systém kontroly, a dojde-li k vydávání exekutivní cestou, pak se může vydat cokoli.