Proč to dělat jednoduše (a efektivněji), když to jde dělat složitě (ale pro někoho výhodněji)!

17. 9. 2012 / Jiří Baťa

Osobně jsem vždy byl pro jejich zavedení, protože praxe či zkušenost s nákupy všeho druhu ukazuje, jak umí prodavači a podnikatelé bez pokladen z prodeje těžit. Hledat příčinu toho všeho není nesnadné, všechno začalo začátkem devadesátých let, kdy se prováděly finanční machinace v rozměrech a množství, o kterém nemáme ani potuchy. Podnět k tomu dali samotní politici v čele s V. Klausem a jeho kuponovou privatizací, kdy se živelně sháněly peníze, banky vstřícně vycházely zájemcům o půjčky vstříc, nastala finanční anarchie a chaos, který se postupem doby v různých podobách propracoval až do dnešních dnů. Ta finální podoba je dnes stav, kterému se říká tunelování a korupce. To ovšem není podstata zmíněného emailu, ani mého článku. Zmiňuji to proto, že ten finanční chaos (spíše bordel), který se promítá v naší ekonomice, se skládá z mnoha dalších faktorů, mj. také nedostatečným, lépe řečeno velmi špatným výběrem daní v podnikatelské sféře. Ve svém důsledku to vede vládu, osobně ministra Kalouska a premiéra Nečase k závěru, že nedostatek financí je nutno nějakým způsobem vyřešit, což je mj. vede k té nejsnadnější formě -- zvýšení DPH (notabene několikerému za posledních několik let).

Snad nemá ani smysl zmiňovat, že očekávaný efekt v příjmu do státního rozpočtu se nedostavuje, naopak, že klesá ekonomická výkonnost, kupní síla je menší než se (naivně) očekávalo, zato se mnozí občané dostali do nezávidění hodných situací, ba dokonce až na hranici bídy(viz exekuce apod). Poznamenávám, že toto všechno je kromě jiných důsledků z nekompetentního rozhodování vlády, Kalouska zvlášť. Ale k věci, k jádru pudla:

Autor emailu, který jsem zmínil výše, popisuje své zkušenosti z firmy, která více jak 15 let měla svou pobočku na Tchaj-wanu. Jistě si pomyslíte, že to není nic zvláštního a snad budete mít i pravdu, pokud ovšem nesdělíte své zkušenosti, které zmiňuje autor.

Tedy: Jedna z věcí, se kterou se setkal a kterou nechápal, byla posedlost Tchajwanců sbírat v obchodech účty. Bez rozdílu, zda si kupují láhev vody, ledničku, oděv, nápoj nebo prací prášek, si účtenky pečlivě ukládají. Pokud si sám spotřebitel účtenku nevzal, byl mu prodávajícími de facto vnucována. Autor konstatuje, že zpočátku neviděl důvod, proč by si ji mohl schovávat, pokud je však měl, rád je podaroval známým a ti mu byli vděčni. Jistě nechápete, proč to píši, ale vysvětlení je nabíledni.

Všichni podnikatelé na Tchajwanu musí používat registrační pokladny. Nyní následuje ta nejzajímavější a pro nás závidění hodná část autorova popisu z Tchaj-wanu. Každý účet z registrační pokladny má totiž unikátní osmiciferné číslo. Každého 25 dne v lichém měsíci pořádá ministerstvo financí velkou státní loterii.Vylosují šest výherních čísel (něco na způsob naší Sportky) a lidé si zkontrolují všechny své účtenky za předchozí dva měsíce.Pokud občan zjistí, že se poslední vylosované trojčíslí shoduje s trojčíslím jeho účtenky, vyhrává 200 tchajwanských dolarů (114 korun). Za čtyřčíslí tisícovku, za pět čísel čtyři tisíce a tak postupně až dva miliony tchajwanských dolarů. Je přitom úplně jedno, zda byla účtenka za deset dolarů, nebo za desetitisíce.

Tchajwanský berňák si tak vlastně z celého národa udělal kontrolní orgán, který žádnému obchodníkovi neodpustí nevystavení daňového dokladu. Navíc vítězné účtenky, za něž si vyzvedne občan svou výhru, zadá finanční úřad do počítače a zkontroluje, zda se údaje shodují s tím, co přišlo z registračních pokladen od podnikatelů. Pokud ne, tak běda. Je to ďábelsky jednoduché a neuvěřitelně účinné. Uvádí se, že zavedením této státní loterie (oficiálně se to jmenuje Uniform Invoice Lotery) se zvýšil na Tchaj-wanu výběr daní o 75 procent!

Daňová loterie tam funguje déle než 50 let a všichni si díky ní zvykli, že je normální platit daně. Autor uvádí, že se tam nikdy nesetkal s žádným pokusem obejít tento systém. Zřejmě díky tomu, že všichni řádně platí daně, je na Tchaj-wanu jednotná sazba daně z přidané hodnoty (DPH) jen 5 %! Už chápete, proč by měl tento email číst Kalousek, ale i Nečas a celá ta parta prolhaných mudrlantů, kteří zvedají ruce pro každé vládní opatření a proti registračním pokladnám obzvlášť? No jak by ne, vždyť umíte si představit, jaké by měli utrum, kdyby muselo jít všechno legálně přes registrační pokladny? Myslím si, že jak rádi předhazují prý ty nejlepší zahraniční zkušenosti a poznatky, tak pro tuto zkušenost budou ochotni tvrdit, že Tchaj-wan neznají, ba že snad ani neexistuje!

Ale ještě jeden můj osobní poznatek, možná návrh či doporučení vládě, potažmo ministrovi Kalouskovi. Umanutá až zarputilá tvrdohlavost vlády s cílem dostat se v rozpočtu pod 3% HDP by mohla mít reálný výsledek v případě, že politici budou logicky přemýšlet nebo hledat (myslím, že zcela zbytečně, protože nástroje či možnosti jsou známy) způsob, jak ty potřebné finance do rozpočtu dostat.

Oni však nepřemýšlí, protože pokud by přemýšleli, dospěli by k názoru, že ty možnosti sice jsou, ale jsou pro ně nereálné, protože by je samotné poškozovaly.

Proto volí způsob odmítání registračních pokladen přesto, že jedině tímto způsobem lze jednak dosáhnout potřebného výběru či odvodu daní, ale také by se tím zabránilo nezákonnému obohacování zvláště velkých podnikatelů (i když těch malých je víc a proto je nelze opomíjet). To vše samozřejmě na úkor státu a jeho občanů!

Výše uvedená zkušenost není žádná chiméra, jsou to zajisté relevantní poznatky ze země, která je jaksi mimo náš každodenní zájem. Nicméně je vidět, že tamní politici si umí s rozpočtem a rozpočtovou kázní zcela jinak poradit a výsledkem jsou fakta, že stát má dostatek finančních prostředků v rozpočtu perfektně zvládnutým výběrům daní díky registračním pokladnám, což umožňuje, podle autora emailu, že Tchaj-wan má jednu sazbu DPH = 5 %!

Naříká-li vláda, resp. Nečas a Kalousek nad neutěšeným stavem veřejných financí, nad neodmyslitelnou potřebou snížit státní deficit, přitom neohrozit úroveň dluhové služby atd., pak je příklad z Tchaj-wanu jediný možný krok, jak se k tomu dopracovat. Ne jako nyní, kdy nedostatek financí je řešen peněženkami občanů, opatřeními, škrtáním, zvyšováním DPH, co situaci ještě zhoršuje. Nevím nakolik je schopen pan Kalousek chápat statistické ukazatele a jejich relevantnost, když přes prokazatelné nedostatky činí opatření ještě horší, než učinil dříve -- předchozím zvýšením DPH! Zdá se, že Kalousek a Nečas jsou nepoučitelní. Jak by ne, jsou sice vzdělaní, ale zároveň hloupí (spíše však vyčůraní), neboť to nejsou ekonomové, ale chemik a atomový fyzik.

Co tedy závěrem? Výběr daní v ČR je krajně neuspokojivý, o tom nemusíme pochybovat. Víme, že je nanejvýše potřebné, aby se to zlepšilo a také víme, že registrační pokladny jsou cestou, jak toho dosáhnout. Ví to i vláda, ODS i TOP 09, ale uzákonění povinnosti registračních pokladen se brání zuby, nehty, protože k tomu mají své důvody. Chrání tím své zájmy i zájmy podnikatelů, se kterými jsou úzce spjati pupeční šnůrou. Jenže je třeba prosadit fakta, že už dost bylo rozkrádání, tunelování, manipulací s výběrovými řízeními, podvody a korupce, že chceme-li tuto republiku ještě zachránit, je třeba učinit opatření ne v intencích Kalouska, Nečase, Drábka a dalších, ale opatřeními, které budou mít pozitivní výsledek ve prospěch občanů, ne jen několika vyvolených, notabene (neopodstatněně) již dnes ne málo podivně bohatých!

Pokud by se realizoval způsob praktikovaný na Tchaj-wanu, zcela jistě by se výběr daní nejen mnohonásobně zlepšil, čímž by se výrazně zlepšila rozpočtová situace, ale také by to zcela jistě umožnilo výrazně snížit sazby DPH na úroveň, že by byli spokojeni jak občané, tak stát. Navíc loterijní systém by občany vedl k vymáhání účtenek, což by vedlo k nutné poctivosti podnikatelů a navíc by slosováním potěšilo nemalou řadu spotřebitelů.

Chápu, že je toto přání z pohledu současné vlády poněkud morbidní, že hlediska a zájmy vlády a koaličních politiků jsou "zatím" natolik konzervativní a "odkloněné" od celospolečenských zájmů, že tento vysoce efektivní systém odmítnou a na svých "ověřených" způsobech šetření budou i nadále trvat. Jakkoliv vláda a její politici proklamují boj proti korupci, zisk peněz způsobem "malá (spíše velká) domů", eventuálně "já na bráchu, brácha na mně" jsou pro ně vždy až na prvním místě. A co je doma, to se počítá (svatá pravda, jsou však lidé, co mnohdy ani nemají co počítat). Nicméně, pokusit by se o to opozice a veřejnost měla! Stálo by to za to! Když ne nyní, kdy je toho státnímu rozpočtu zapotřebí jako soli, tak s novou politickou garniturou určitě.

Vytisknout