Kdo jinému jámu kopá...

18. 6. 2012 / Marek Řezanka

Nelze se proto divit, že jeho zásadovost ohledně postupu při zbavování poslance imunity není tak úplně konstantní. Zatímco v případě D. Ratha byla sociální demokracie vládními stranami kritizována i poté, kdy D. Rath rezignoval na funkci hejtmana i odešel ze strany, v případě V. Parkanové je rázem vše jinak.

"A kromě toho mi dovolte říci poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků, to by asi nebyl ten správný krok. O tom, zda je někdo vinen nebo nevinen, bude rozhodovat maximálně nezávislý soud, nikoliv podobné kroky." Že by se takto rozohnil J. Paroubek po volbách v roce 2006?

Ale kdepak, to jen premiér Nečas, jindy rozumný a klidný, zapomněl, že je třeba nechat policii jednat a neztěžovat jí práci, natož ji zastrašovat či jí vyhrožovat.

A v žádném případě jistě na mysli neměl plukovníka Kubiceho, stejně jako Věru Jourovou, která na výše zmíněného pana plukovníka nebude vzpomínat v dobrém. "Pro mě bylo nejhorší zjištění, v jaké shodě zafungovala policie, státní zastupitelství a soud v momentě, kdy mě poslali do vazby. V takových případech mám z justice strach," okomentovala Jourová dobu, kterou strávila ve vazbě, aby byla později shledána soudem nevinnou.

"Už nyní se ví, že budeme mít ztráty. Tipuji to na sto miliard korun po vyúčtování celého období," nechala se v dubnu v Parlamentních listech slyšet Jourová v souvislosti s využíváním peněz z fondů Evropské unie.

Je poněkud smutné sledovat, jak stačí, aby se podmínky změnily -- a modří se začnou vyjadřovat jako předtím oranžoví, a naopak. Bohorovní moralisté typu Kalouska najednou křičí "skandál", "policejní stát", "presumpce neviny". Oranžoví mají zase ihned jasno o vině a medializace případu jim nevadí. Chce to být důsledný. Kauzy Rath i Parkanová mají něco společného, i když v mnohém se zároveň liší. Nejde ani tak o to, že Rath byl údajně chycen při činu -- víme, že nebyl (v době zadržení nic nepřepočítával a nic nepřijímal).

Co mají obě kauzy stejné? V obou případech se policie dostala k vysoce postaveným politikům -- lze říci v nejvyšších patrech politiky. Zatímco však v kauze Rath není jasné, odkdy jdou muži zákona po jeho stopě, v případě armádních zakázek je to o poznání dlouhodobější proces.

Policie například navrhla obžalovat osm bývalých vysokých důstojníků armády z korupce a manipulace s veřejnými zakázkami na úpravy letišť a opravy letištní techniky.

Obvinění, většinou plukovníci a podplukovníci, v letech 1997 až 1999 údajně zmanipulovali zakázky asi za 482 milionů korun. Na místě ministra obrany se v letech 1997 až 1999 vystřídali tři ministři, Miloslav Výborný (KDU-ČSL), Michal Lobkowicz (Unie svobody) a Vladimír Vetchý (ČSSD). Ministr financí Miroslav Kalousek, byl od ledna 1993 do ledna 1998 ekonomickým náměstkem ministra obrany. S obranou má své zkušenosti i současný premiér Nečas, a to jako první náměstek ministra v období 1995-1996, který v případě kauzy letounů CASA přešel do útoku.

V tomto bodě se vzácně shodl s ministrem financí Kalouskem (na rozdíl od kolektivní viny vlády v případě rozhodování), pro kterého je činnost policie, pokud náhodou ohrožuje jeho pozici, krajně nežádoucí. Stejně nežádoucí jsou pro něho celá opozice, která prý "krade i v poledne", odbory, kterým přisoudil úděl tažení vozu s hnojem či tehdy ještě koaliční partner v podobě Věcí veřejných, u nichž se netají, že jsou pro něho mimořádně "odporné a hnusné".

Jisté pozice a názory by se měnit neměly, ať jde o Pavla či Šavla. Například taková samozřejmost, že o vině a nevině má rozhodovat nezávislý soud. Tato věta však nemá omezenou selektivní platnost pro případ, že je obviněn někdo z minulého či současného Nečasova kabinetu. Platí i pro Nečasem či Kalouskem nenáviděného D. Ratha.

Jsou postupy, které jsou v demokraticky fungujících zemích obecně platné a jež by měly být hájeny vládou i opozicí. Pokud je politik obviněn z jednání, jež se neslučuje s výkonem jeho funkce či ohrožuje důvěryhodnost jeho, popřípadě vlády či některé z parlamentních stran, měl by na tuto funkci rezignovat. Kdokoli je pak obviněn ze spáchání trestného činu, je nevinným až do vynesení pravomocného rozsudku. Toto by měla akceptovat média a také politici by se měli do té doby zdržet hodnotících soudů.

Praxe a realita však často bývají velmi odlišné. Těžko říci, co se dnes honí hlavou V. Parkanové, když čte svou odpověď na otázku, zda si dovede představit, že by sněmovna D. Ratha policii nevydala. "Podle mého názoru je taková varianta reálná tak z jednoho procenta. I když pokud by bylo hlasování tajné, možná by se těch hlasů pro nevydání našlo více, ale nechci být podezíravá. Pokud by ale taková varianta teoreticky nastala, do vazby by se už David Rath vracet neměl. Tato možnost je ale opravdu hrůzostrašným scénářem."

Uplynulo pár dní a ve vzduchu visí možnost, že by policii byla v souvislosti s letouny CASA a prošetřením celé kauzy vydána právě Parkanová. Připadá jí scénář, že by vydána nebyla, stejně hrůzostrašným jako tomu bylo u Ratha? Nebo naopak považuje za hrůzostrašné, že vydána bude a ocitne se v podobné vazbě jako středočeský hejtman?

Jedno je jisté. M. Kalousek, který si zakládal na tom, že mediálně dosud nečelila TOP09 jedinému korupčnímu skandálu (s výjimkou odstoupení ministra kultury Bessera kvůli nesrovnalostem v majetkovém přiznání), má vážný problém. Politická smyčka kolem něho se utahuje. M. Barták, V. Parkanová -- kdo bude další?

Je možné, že nakonec nikdo nebude z ničeho obviněn, natož usvědčen, podivná pachuť se ale nezadržitelně šíří. Padáky, zbraně, letouny -- odtud vítr vane. Zatímco se má šetřit na občanově zdraví, na možnosti jeho vzdělání a na jeho sociálním zabezpečení včetně důchodů, armádní zakázky se jeví být bezednou černou dírou, v níž stovky miliónů a miliardy vesele mizí.

Kdepak je předvolební strašení Řeckem? Koho zajímá, jak se na řecké krizi spolupodílely předražené armádní zakázky? Skutečně je Česká republika na nejlepší cestě, jak se řeckému scénáři vyhnout? A čeho jsme vlastně v současnosti svědky? Může Unie ještě projekt, který měl být zárukou evropského míru a ekonomické prosperity v Evropě, zachránit? To jsou otázky, které by měly zajímat i Českou republiku a jimiž by se měly zabývat jak její vláda, tak parlamentní opozice.

Místo toho se K. Schwarzenberg nechal slyšet, že jediný problém EU vidí v tom, že si v Řecku místo "zodpovědné vlády" zvolí "nějaké magory". Spící kníže se vůbec nepokusil pochopit, o co se v Evropě hraje a co je v sázce. Z takového vidění světa až mrazí, tím více, že se jedná o ministra zahraničních věcí potenciálního kandidáta na Hrad.

Kníže v ministerském trikotu však není jediným, kdo se snaží bitvu o podobu budoucí Evropu zredukovat na souboj "zodpovědných" a "nezodpovědných". Stačí si přečíst titulky evropských předních deníků, kde se skloňuje, jak EU počítá s odchodem Řecka z eurozóny, vyhraje-li volby levice, zejména pak SYRIZA. Není to náhodou zastrašování voličů před volbami? Nezjistilo se spíše, že selhala především údajná "pomoc" německých bank, které se o zisk nepřipravily?

Přitom, šíří-li se Evropou téměř morová hysterie (v době, kdy se jeden člověk v USA údajně nakazil dýmějovým morem), aby nikdo nevolil strany, které odmítají masivní sociální škrty (zřejmě lék na všechny neduhy kapitalismu), měla by padnout otázka přímo kardinální: Nehrozí rozpad EU právě v případě, že politika škrtů bude dotažena do konce a zdevastuje již tak nalomené společnosti v Řecku, Španělsku, Itálii či Irsku?

Je zvláštní, jak se noční můry mohou lišit. Evropskou noční můrou je pád Eurozóny, řeckou noční můrou jsou sociální škrty likvidující řeckou společnost -- údajně v zájmu Evropy a českou noční můrou jsou korupční kauzy, v nichž mají jasno média, které se však téměř nikdy nedostanou do fáze pravomocného rozsudku nezávislými soudy.

A tak platí přísloví, že každý chvilku tahá pilku a že na dně bezedné propasti skončí i ti, kteří ji aktivně hloubili.

Vytisknout