Před Vaší skromností smekám, pane Gazdíku!

18. 6. 2012 / Jiří Baťa

Na otázku ve věci vydání V.Parkanové, zda mají mít ostatní poslanci klidné spaní, pan Gazdík odpovídá: " Neklidné spaní by měli mít ti poslanci, kteří se něčeho dopustili. Ti, jejichž svědomí je čisté, by měli mít klidné spaní". Pan předseda ale také měl říci, koho má na mysli z těch co se něčeho dopustili a těch, co nikoliv. Bylo by dost zajímavé, kolik z které strany by těch poslanců bylo a hlavně jmenovitě kdo. Anonymně paušalizovat poslance jen na dobré a špatné je to poslední, co může být rozhodující pro posouzení, kdo a jak se čím provinil nebo ne.

Jako mnoho dalších z okruhu koaličních politiků nemohl ani P. Gazdík zůstat pozadu se stanoviskem, že policie žádá vydat bývalého člena vlády za to, co učinil v působení ministra za rozhodnutí, které učinila celá vláda. Pro pana Gazdíka, stejně jako pro mnoho jiných je to nepochopitelné hned z několika důvodů. Především nemohou pochopit, že jakkoliv to bylo rozhodnutí vlády, materiál a všechny dokumenty byly zcela jistě předloženy ministrem resortu (tedy V. Parkanovou), jehož se předmětná věc týkala. Zde lze také, nejen z logiky věci, ale i logiky odpovědnosti za správné a hlavně ekonomické rozhodování vlády vyvodit předpoklad, že rozhodnutí je nejen správné z hlediska opodstatněnosti či potřeb ministrem řízeného resortu (v tomto případě ministerstva obrany, potažmo Armády ČR), ale i z hlediska ekonomického.

Pan Gazdík tuto problematiku bagatelizuje tím, že srovnává riziko jakéhokoliv osobního rozhodování s tím, že budou-li taková rozhodnutí v budoucnu kriminalizována, " neumím si představit, kdo by v takové vládě chtěl sedět"! Neopomněl také zdůraznit a tím se odvolat na nestandardnost postupu policie, že sám B. Sobotka (v r. 2006 ministr financí ) v dopise K. Kühnlovi (v tutéž dobu ministr obrany) konstatuje, že " cenu v případě mimořádné zakázky, kterou je vojenská technika a vojenský materiál, nelze stanovit. Nelze ani předložit znalecký posudek na stanovení ceny obvyklé. Ocenění znalcem by bylo pouze vlastním názorem, nikoliv obvyklou cenou. Tento majetek se totiž neprodává!"

Především nutno nevidět, že P. Gazdík využívá B. Sobotku jako "člověka z druhé strany barikády", čímž by se mělo odlehčit důvodům vydání V. Parkanové, ale rovněž, aniž by si uvědomoval skutečný irelevantní význam Sobotkova dopisu, že nemůže být všechno bráno zcela vážně a seriozně, byť by to byla pitomost na entou. Je otázka, zda nad obsahem dopisu pan Gazdík (a možná i další) vůbec přemýšleli, protože konstatování pana Sobotky jde zcela mimo komerční realitu. Každá věc, předmět nebo materiál určený k nákupu či prodeji (pokud nejde o dar, ale i ten zpravidla) má nějakou cenu. Odvolávat se na to, že nelze stanovit ani cenu obvyklou by snad bylo možné v případě, že věc, technika či materiál nebyl ještě nikým koupen, čímž by "předhozená" cena nebyla s ničím srovnatelná nebo ověřená. Notabene konstatovat, že tento majetek se neprodává, je hodně, opravdu hodně mimo mísu. Ještě jsem neviděl, že by se tento "majetek" daroval či byl převzat (dán) bezúplatně. Konec konců sám fakt, že byl nejen zaplacen, ale dokonce i výrazně přeplacen svědčí o tom, že šlo o standardní prodej a nákup za peníze.

My však víme, že portugalská vláda tuto techniku od Španělska koupila výrazně levněji, údajně s lepším a hlavně funkčním vybavením, než byla technika zakoupená vládou ČR. Jenže, proč by o tom někdo z koaličních politiků přemýšlel, když se jim to tak náramně "hodí do krámu"! Co na tom, že díky tomu vláda "prošustrovala" 658 milionů korun, že jsou to peníze, které dnes v rozpočtu chybí a které bezohledně tahá dnešní vláda, mj. s několika stejnými ministry, z kapes občanů? (Totéž mj. platí i v případě kauzy ProMoPro).

Stejně pozoruhodné jsou stanoviska, resp. názory pana Gazdíka k problematice církevních restitucí. Zvláště pokud se jedná o počet církví, které pan předseda zmiňuje. Není od věci, že už v tomto případě je jeho výrok o počtu 17 církví nepřesný, tedy zavádějící, protože mezi 17 církvemi nejsou jen církve, ale i náboženské společnosti. Počet však není rozhodující, pokud ovšem nepřehlédneme, že mezi restituovanými jsou církve a náboženské společnosti, které v době, kdy údajně došlo k "ukradení církevních majetků" tyto subjekty v ČR neexistovaly. Znovu se však jen potvrzuje, že koalici je úplně jedno, komu se bude restituovaný majetek vracet, důležité je, že to chce "církev" ( rozuměj římsko-katolická), která si o něj řekla a velmi snaživá a ochotná vláda je ochotna jejich požadavky akceptovat..

Pan předseda Gazdík se zřejmě shlédnul ve vyjádřeních poslance Marka Bendy, který také jako kolovrátek tvrdí, že "co bylo ukradeno, má být vráceno", že dojde k odluce od církve, že křivda, která zde nebyla dvacet řešena bude konečně vyřešena a hlavně, že "obce budou mít odblokovaný majetek, díky kterému se nemohou rozvíjet tak, jak by mohly". Myslím si, že tady je pravý důvod, proč se pan Gazdík tak výrazně angažuje pro restituci církevního majetku. Vždyť je představitelem starostů a vrácení majetku církvi, resp. uvolnění blokace majetku obcí přinese nemalé výhody nejen obcím, ale stejně tak i jemu samotnému. O tom až potom!

K této problematice pan předseda Gazdík dodává: " Opatření jsou nepopulární, vyvolávají emoce a protesty lidí. Je to však otázka toho, co chceme", říká pan Gazdík. A nyní pozor na to, co k tomu dodal: " Já nechci žít na úkor svých tří dětí. Chci stabilizovat veřejné finance, aby již v roce 2015-2016 % Česká republika měla pokud možno vyrovnaný rozpočet, aby si na svou běžnou spotřebu už nemusela půjčovat. Člověk chce vždycky víc, než má a může mít. Chceme vyšší plat, lepší auto, lepší byt, dovolenou. Neznám člověka, který by to nechtěl. Otázka ovšem je, nakolik jsou si lidé vědomi, že to chtějí na úkor budoucích generací, protože moje děti to jednou budou muset splatit! Jsou však lidé, kterým je to jedno a nechtějí se uskrovnit. Já patřím k těm, kteří se raději uskrovní a nechci, aby moje děti ten dluh platily!" Já, já, já a moje děti! No jasné, přece jeho děti nebudou platit dluhy, které nadělal tatínek, resp. politici, když je možné ještě dnes, za "reálných" podmínek dluhy zaplatit na úkor občanů!

Je opravdu pozoruhodné, jakou zodpovědnost a důraz klade pan předseda, když myslí na "své děti" a jak jsou mu úplně šuma fuk "děti cizí", kteří zdaleka nemají takové podmínky, jako mají děti pana předsedy. Lze silně a zcela oprávněně pochybovat, že děti pana Gazdíka budou ty, které by byly postiženi splácením dluhů a které by to výrazně v jejich životě ovlivnilo. Nemluvě o tom, že dluhy nesekají občané, ale právě politici jako je pan Gazdík a mnozí další.

Pan předseda je vzorový představitel ctnosti, dobrých úmyslů a skromnosti. Jen považte, jak reaguje na emaily, které dostává a ve kterých je mu nabízeno, aby zkusil žít z průměrného platu. Pan předseda odpovídá: "Mimo jiné jsem to jako prostý učitel zažil, moje žena vydělávala a vydělává víc než já a nemám problém s tím se uskrovnit! Až jednou budu umírat, nebudu si muset říkat, že jsem zadlužil svoji rodinu!" Svatá prostoto, pana Gazdíka by snad měli vysvětit na svatého. On nemá problém se uskrovnit! Aby ne, jestliže on jako poslanec a předseda klubu TOP 09 bere měsíčně cca 150 tisíc a jeho žena vydělává ještě více (copak asi dělá paní Gazdíková?), pak příjem jeho rodiny je odhadem 350 tisíc korun měsíčně. A pan Gazdík prohlásí, že mu nedělá problém se uskrovnit! Nevím, zda to považovat za výsměch, drzost či provokaci vůči těm, co "je to jedno" se uskrovňovat z důchodu, 15 tisíc platu, nezaměstnaným, nemocným, sociálně slabým občanům!

Aby toho nebylo málo, pan Gazdík ve svém "perlení" pokračuje, tentokrát na téma prezidentského kandidáta. Je všeobecně známo, že čelní představitelé TOP 09 spolu se Starosty a nezávislými mají jasno, jejich kandidátem je jeho knížecí milost Karel Schwarzenberg. Je tomu tak i v případě pana Gazdíka, který k tomu říká:" Karel Schwarzenberg je mimořádná osobnost. Když si s ním dám "štamprli" tak mu říkám do očí, že se jednou budu chlubit, že jsem s tímto člověkem mohl spolupracovat. Je to osobnost, která může do prezidentského úřadu vnést morálku, nadhled, jistý glanc, a přestože osobně bych mu to osobně nepřál, protože si myslím, že může prožít daleko hezčí stáří než v prezidentském úřadě, tak by mi bylo ctí, kdyby byl mým prezidentem!" Howg!

Mám vážné obavy, zda při vyslovení těchto a výše uvedených "velmi pozoruhodných a duchaplných názorů" neměl pan Gazdík v sobě také nějakou tu "štamprličku". Protože na otázku redaktora Martínka : "Jaké jste měl pocity, když jste Karla Schwarzenberga viděl pochrupovat ve Sněmovně při projevu Davida Ratha", pan obdivovatel jeho knížecí milosti odpověděl: " Pan předseda Schwarzenberg jednoznačně už před volbami říkal, že když se kecají blbosti, tak spí. Myslím, že to byl jasný doklad o tom, co pan Rath ve Sněmovně říkal."

To už není na štamprličku, ale několik pořádných panáků u pana Gazdíka, protože při pomyšlení, že pan kníže bude prezidentem a bude spát, protože všude, kde bude přítomen se "kecají blbosti" (což má sice z větší části pravdu, ale to neospravedlňuje jeho nekontrolovatelný stařecký spánek), tak se mi z toho dělá ouvej. O mezinárodní ostudě nemluvě. Jenže co by lidé, jako pan předseda Gazdík neudělali jen pro vědomí, že s takovým člověkem spolupracoval, notabene by mohl být "jeho" prezidentem. Možná i v tomto případě, kdyby kdysi umíral, by mohl umírat s vědomím, že věrně "sloužil" jeho knížecí milosti! A to už přece stojí za to.

Lze chápat, že ti kteří se pustili do podnikání, mají spoustu starostí, mnohdy více než běžní zaměstnanci, ovšem pracují na svém a obohacují sami sebe. Zaměstnanec je zaměstnán a pracuje na jiné, dost často také od vidím do nevidím a to i o víkendu. Ono je třeba vidět, co se děje v některých soukromých podnikatelských firmách. Podívat se pod pokličku vnitropodnikového účetnictví.

Pro mne by bylo zase ctí vidět odcházet pana předsedu Gazdíka (a nejen jeho) z politiky s vědomím, že už nebude moci plácat nejen hlouposti, hlásat nepokrytou skromnost , ale i dělat politiku "pro lidi", ze které mají prospěch především oni sami, tedy politici. A v neposlední řadě pro "své děti", kterým chce zajistit světlou, ničím nezatíženou budoucnost, tj. bez dluhů, ale zato více než dobře (od dětí těch lidí, co to nechápou) finančně zabezpečených. O skromnosti, notabene lidumilnosti tedy nemůže být ani řeč.

Vytisknout