V souvislosti s Jaroslavem Šabatou mě napadaly a pro mě osobně byly důležité (jako pro člověka, co je a zároveň není "úplně doma" ani mezi gádži, ani Romy, v ČSSD ani mezi zelenými) především dvě věci:

1) Takhle nějak jako u Jaroslava Šabaty vypadá či měl by vypadat život naplno prožitý naplno až po okraj, zhodnocený. Prostě jít si energicky za svým a neuhnout, přitom se nestát fanatikem a neopevnit se ghettu "věrných", zůstat otevřený, přestože se to krátkodobě "osobně nevyplácí", udržet si "víc světů", normální rodinu, kulturu, záliby a radosti.